O natáčení, i ledacos okolo ....

Dnešní zastavení jsou i nejsou o natáčení. Ale představují občas i něco jiného, co mne na zámku zaujalo. Jako třeba pozvání pana krále na prohlídkovou trasu. Kdyby jste se nemohli totiž rozhodnout, jestli jít tudy nebo tamtudy, rád vám to ukáže ....

Kostýmní část II ....

Včerejší prohlídku kostýmů jsme započali v přízemí zámku

a skončili jsme v prvním patře. Takže vystoupáme opět o jedno patro výš a pokračujeme dále do pohádky....

Přání ....

Krásné a klidné vánoce všem!

A velké poděkování Majce (MarijaKes) za tohle krásně stvořené prání.

Kostýmní část výstavy I .....

Po dvou dnech přestávky, kdy jsem vstávala o půl páté, mazala do práce, tam až do půl druhé vlála jak urvanej plakát, jen s pár krátkejma přestávkama, doplazila se domů, případně si ještě odskočila uklidit na penzion, a pak už jen přemáhala křeče v nohách a brutální bolest v rameni, mám konečně zase svůj pravidelnej režim. Tedy ne že bych nic nedělala, dneska bude až do odpoledne čistě kapří a úklidový den, ale můžu vstát aspoň o půl osmé a dát si na probuzení v klidu kávu. A napsat nový článek, prorejdit ostatní blogy co je kde nového a odepsat na komentáře.

Dnes tedy se podíváme na originální kostýmy z filmu, tak jak jsou

naaranžované na výstavě ....

Výstava Tři oříšky pro Popelku .....

Jak už jsem podotkla, v Německu je film Tři oříšky pro Popelku natolik populární (skoro nastejno s Včelkou Májou) že v zámku Moritzburg je každý rok výstava týkající se natáčení tohoto filmu. Jsou zde zapůjčené i originální kostýmy, dozvíte se zde spousty věcí ze zákulisí natáčení, drby o hercích, můžete si v interaktivní části výstavy vyzkoušet různé dovednosti které jsou při natáčení filmu potřebné...

Mě třeba strašně dlouho vrtalo hlavou, co se stalo s hercem Jaroslavem Drbohlavem (ten tmavovlasý z dvojice princových kamarádů) Jako mladý holce se mi hrozně líbil a najednou zmizel. Nejdřív jsem si myslela že emigroval a proto se o něm nemluvilo. Ovšem pak prošel rok 89 kdy se navraceli emigranti z řad hudebníků a herců a nic. Ticho po pěšině. Až na výstavě jsem se dozvěděla, že zemřel v 38 letech na následky těžké cukrovky. Své poslední divadelní představení hrál skoro úplně slepý....

 A víte ....

..... že Popelku měla hrát původně Jana Preisová, jenže otěhotněla a tak roli získala Libuše Šafránková, kterou tato role katapultovala do hereckých výšin. Film se totiž měl původně natáčet v létě a to by ještě nebylo moc vidět, případně by se to dalo maskovat kostýmy. Stejně jako tomu bylo u druhé herečky, Dany Hlaváčové která hrála Doru. I ona byla těhotná, ale tady se její boubelatost dala snést. Ostatně Jana Preisová svými těhotenstvími motala hlavy režisérům. I v roli maminky v prvním díle Velryby byla těhotná, jenže to naštěstí bylo ještě v začátcích a tak se nemuselo moc řešit...

.... že kůň Jurášek byl ve dvou exemplářích protože v době natáčení vypukla v Čechách epidemie slintavky a kulhavky a koně se nesměli převážet. Takže byl Jurášek český a Jurášek německý....

A proč se natáčelo v zimě? protože film si vyžadoval mnoho komparsistů, jenže ti měli léto plné, ale v zimě se tolik nenatáčí a tak měli volno. V Moritzburgu se moc scén vlastně ani nenatáčelo, a stejně se z něj stala ikona. Víc se natáčelo na hradě Švihov, nebo na Šumavě....

.... že bylo potřeba pro některé scény hodně sněhu, kterého se ale v přírodě (světe div se, i v roce 1973) nedostávalo a tak umělý sníh  pro potřeby natáčení dodávaly rybárny které ho měly pro uskladnění čerstvých ryb. To, jak musel neskutečně zapáchat si asi dovedete představit! ....

.... že i prince měl hrát někdo jiný, ale režisérovi Vorlíčkovi padl při konkurzech do oka tehdy 23letý student JAMU Pavel Trávníček, jenže u něj nastal velký problém v tom, že mluvil tak šíleně po brněnsku, že ho musel pro film předabovat Petr Svojtka ....

..... že třeba právě Pavel Trávníček na Moritzburg dost často při různých příležitostech stále zajíždí....

Stromy okolo zámku ....

Jak jsem psala v úvodu, parkové úpravy okolo zámku v podobě, v jaké je chtěl mít kurfiřt August Silný, nikdy nebyly dokončeny, ale i tak jste mohli z leteckých záběrů vidět že se alespoň část  trochu francouzské zahradě podobá. 

A druhá věc která mne překvapila byly ty tvarované jírovce. Nebývá moc zvykem používat tyto stromy jako okrasné.

A právě ty bezlisté, dalo by se říct řezem zmrzačené stromy dodávají okolí zámku zajímavou a trochu strašidelnou podobu.

Obzvlášť v tom zataženém a studeném dni ....

Moritzburg - barokní skvost uprostřed rybníků ....

Bylo, nebylo .... 

V jednom městečku nedaleko Drážďan, nechal v roce 1542 saský vévoda Mořic postavit uprostřed rozsáhlých lesů renesanční lovecký zámek. Zámek i městečko nese jeho jméno, Moritzburg.

V roce 1723 ovšem saský kurfiřt a následně polský král August Silný začal s jeho přestavbou do barokní podoby a vznikl tak lovecký letohrádek, který je ukázkou skvělé architektonické jasnosti a krajinné harmonie. Zámecký areál nebyl vlastně nikdy dokončen do podoby jakou chtěl mít August Silný. Jeho záměrem byl zámek obklopený zahradami ve velkolepém francouzském stylu.

Až v roce 1800 jeden z jeho vnuků zasadil zámek do širší krajiny. Vznikl Bažantí zámeček, maják a přístav s molem u Dolního rybníka u vsi Bärnsdorf ....

V roce 1933 se stal zámek sídlem wettinského (Wettinové byli saskou vládnoucí dynastií a saskými kurfiřty, Adleta Míšeňská byla první manželkou českého krále Přemysla Otakara I.) prince Arnošta Jindřicha Saského. Wettinům byl zabaven  a vyvlastněn v roce 1945. A bylo, nebylo, v roce 1973 si zámek vyhlédl český režisér Václav Vorlíček aby se zde natáčely některé scény jeho filmového zpracování pohádky Boženy Němcové O Popelce.

Jelikož jej natáčel v česko - německé produkci, Němci jej okamžitě vzali za svůj a je tu stejně populární jako u nás. A možná ještě o chlup populárnější, protože u nás nikde nevznikla tak rozsáhlá expozice o natáčení pohádky století. Skvělá pro děti, ale i rodiče, protože není jen statickou výstavou kostýmů, ale je interaktivní a můžete si tu polibosti hrát s oříšky a přitom se dozvídat věci o natáčení, ale dokonce si i vytočit nakonec nějakou odměnu. A dokonce si i vyzkoušet některé kostýmy. Jak dospělí, tak i děti, protože jsou k dispozici i v dětských velikostech....

Kdo by nabyl dojmu, že zámek leží někde uprostřed plání, z jedné strany a lesů z druhé, byl by hodně překvapený tím co dokáže filmový střih. Naopak, jak je psáno v názvu článku, je to perla ležící uprostřed vodní plochy.

Tedy nesmí být ovšem suché roky, to pak leží uprostřed bahna...

Žlutě ....

Pořád je bílo, a tak na fotkách bude dnes vládnout barva sluníčková. Dneska tady u nás svítilo celé dopoledne, teď už je

zas zataženo, přesně dle předpovědi. Jen doufám, že zas nebude sněžit. O nějaké kalamitní situace nemám zájem. 

Sice je čas sněhu, lyžovaček, sáňkování (vlastně ani už nevím, jestli o něj děti mají ještě zájem) a vůbec všeho, co k adventnímu času patří, ale já prostě ten sníh dvakrát nemusím. Jsem zvědavá na sobotu. Jedu na adventní zájezd do Míšně a na zámek Moritzburg , trochu nasosat zas jiné atmosféry. Pokud někomu nic neříká jméno Moritzburg, tak vězte že to je onen zámek kam jela Popelka na ples.... jelikož jsou Němci na tenhle film tak pyšní, je na tomto zámku stálá expozice o natáčení téhle dnes už kultovní pohádky.

Však co by to byly vánoce bez Tří oříšků. Stejně jako kdysi byly pro mne vánoce a Pyšná princezna jedno, dnes to jsou Tři oříšky a S čerty nejsou žerty, nověji i s Andělem Páně I a II. Takže budu mít takový pohádkový výlet....

Slunečná Praha ....

Další pražská zastavení na vás čekají právě teď. Odpoledne 

bylo krásně slunečný a já si to cestou na nádraží užívala.

 Tu a tam jsem se zastavila, podívala, pokochala, a samozřejmě nafotila. ..

Hlavně díky všednímu, byť už dost předvánočnímu dni, bylo všude celkem tak akorát lidí, nemusela jsem se prodírat neprostupnou hradbou. Já už několikrát říkala, že ten pražskej frmol a rumrajch mi hodně chybí a když tu jsem, užívám si to, ale co je moc, to je moc i na mě. 

Červeně .....

Jelikož je venku bílo (tedy alespoň u nás ano 😒) tak si dáme přestávku od Prahy a podíváme se zas na nějaké květy. A aby byl ten kontrast co největší, dáme si barvu červenou. Ostatně bílá a červená je hodně používaná vánoční barevnost tak se i hodí.

Všechny jsou tentokrát ještě z návštěvy v botanické zahradě,

stejně jako některé v dalších barvách....

Pražská zastavení předvánoční .....

Koncem listopadu jsem musela jet do Prahy kvůli dědickému řízení. Nebýt liknavosti a bordelářství soudu v Ústí nad Orlicí, nemuselo tomu tak být, jenže oni tam ztratili celý spis a tak se po téhle zkušenosti notáři nedivím, že si mne raději pozval do Prahy. Nějak moc mi to nevadilo, výlet si udělám vždycky ráda. Původní plán byl jet hned ráno rovnou na chatu, a odpoledne pak do Prahy vyřídit tu návštěvu, pocourat se a jet zas přespat na chatu a druhý den domů. Nakonec ale jsem zvolila variantu tam a zpět. Stejně nás tam čekala cesta na víkend pro Myšpulína. U notáře proběhlo všechno O.K. a já vyrazila hned zpátky na nádraží.

Ale nedokázala jsem nekoukat kolem sebe a nefotit. Tentokrát jen mobilem, táhnout se s foťákem jsem zavrhla. Aspoň jsem si vyzkoušela, co umí foťák v novém telefonu, a přiznám, že jsem byla docela překvapená. Mile....

A tak vznikla tahle moje malá pražská předvánoční zastavení.

P.S. Nakonec ze všeho nejdéle trvaly cesty. U notáře jsem byla hotová za dvacet minut (čekala jsem, že naopak tam to bude nejdéle) . A stejně mne těch dvacet minut stálo skoro tři tisíce ...😕😖

Svícny .... výzva Blondýny a Slunečnice

Do některých blogových výzev se přidávám velmi ráda. A tak jsem se rozhodla přispět do té, kterou uveřejnily Blondí a Slunečnice. Jedná se o svícny. To je pro mne hodně žhavé téma, protože když se rozhlédnu momentálně po domě, všude po něm nějaký svícny jsou. A to nemluvím o těch, které jsou schované ve skříňce, protože pokud bych měla do všech nakoupit svíčky, byl by to pomalu kamion. Ovšem musím také podotknout, že většinu z nich si koupila dcera, která na svícnech těžce ujíždí, a jen pár z nich jsem si koupila nebo vyrobila já. Něco jsem podědila po mamince a něco se k nám dostalo oklikou....

Textury II ....

Druhá várka textur se na vás chystá právě teď. Opět většina z nich

je z lesní procházky po lese na chatě. Vlastně letošní poslední, protože když jsme teď byli pro Myšpulína, vlítla jsem do lesa jen mrknout po chvojí a zas jsem valila zpátky. Vlastně jsem za celý víkend foťák vůbec nevzala do ruky. Hlídání Bobeše a Myšpulína mi zabralo všechen čas a na focení nebylo ani pomyšlení.

Jediný okamžik kdy jsem ten foťák vzala do ruky bylo 

po návratu kdy jsem valila nafotit nějaké zamrzlé fotky ze zahrady...

Jsem naštvaná .....

..... ba co víc, jsem přímo nebetyčně nasraná! Nepotřebovat tolik těch pár šušní co dostanu za těch pár hodin práce, už bych po dnešku vážně plácla klíče a kartu na stůl a zmizela co nejdál od téhle fabriky kde jsem momentálně zakotvila. Aby jste byli v obraze proč. Mojí pracovní náplní je výdej večeří. Od půl šesté do půl sedmé. Jeden týden směna o max 45 lidech, druhý týden směna s cca 56 lidmi. Tři jídla plus dvě polévky. Jsme na to dvě. Já na hlavním výdeji a polévky, kasa a myčka druhá. Jenže na výdej jídel se také musí ta jídla připravit, ohřát, mýt černé nádobí. Takže se od čtyř hodin do sedmi zastavím max na pět minut, když čekám na další várku lidí. A v té době si buď odmývám odmočené lodny, nebo ty co se mi zatím po vydaných jídlech uprázdnily.

A když nemyju nádobí, myju pracovní pulty. Tenhle týden mám zrovna tu silnější směnu. Dneska mi volá šéfová, že si na mě byli dělníci stěžovat, že já nedělám vůbec nic a všechno nechávám na té druhé a jen stojím a koukám. Což mne tedy rozpálilo do běla.

Řekla jsem šéfové, že přece se mnou už párkrát na večeřích byla, že mne při práci viděla a jestli tedy měla pocit že nic nedělám a stojím a ona tam dělá za mne. Sama konstatovala, že tenhle pocit rozhodně neměla. Ono to zdánlivě tak vypadá, že nemám nic víc na práci, ale to je dané tím, že já se pohybuji na cca 2 m. Ta co vydává polévky se naběhá od pultu k pokladně a pak od dveří k myčce s použitým nádobím. Tudíž to vypadá, že oproti mě je nadmíru zaměstnaná. Jenže já jedu s výdejem jídel pořád, od těch půl šesté až do sedmi a ona začne s mytím až v okamžiku kdy se objeví první prázdné tácy s nádobím což je zhruba kolem šesté.

Nejvíc mne naštvalo to, že já se musím obhajovat proti naprosto nesmyslnému obvinění, a pokud se objeví další obvinění už se bude k tomu volat oblastní ředitelka. A jestli je nebo není pravdivé to nikoho nezajímá. Vždycky jsem si tohle intrikování a udavačství zažívala v čistě ženských kolektivech, a to víc mne překvapilo a naštvalo, že to je v kolektivu mužském. A to se ještě člověk snaží vycházet vstříc jak ve velikosti porcí, tak v množství a druhu příloh. A ti hajzli kteří se vám culí do xichtu vám, když se otočíte,  vrazí kudlu do zad. Možná jsem paranoidní, ale já v tom všem cítím práci jedné zaměstnankyně. Už se jí podařilo vyštípat nejmíň tři jiné, a teď se snaží  skoro od začátku mého nástupu to znechutit mě. A že to opravdu dělá mi potvrdila má bývalá parťačka, která její "práci" zažila i zažívala její "přízeň" na vlastní kůži.

Proto jsem taky tak nebetyčně nasraná ....

Kapky podruhé ....

Sice dnes mrzne, a tak dešťové kapky (pokud nějaké  byly ) ve stavu kapalném  se asi nikde moc nevyskytovaly. Však také tyhle kapky jsem fotila už dřív a je to druhá část kapkových fotek.

Jinak jsem nafotila v pondělí po návratu tu ledovou pohromu, která tady zastavila, nebo hodně omezila vlakovou dopravu skoro v celé republice. Bylo to tu kolem jak v Mrazíkově, škoda že nebyl čas na to zastavit se a fotit, v lesích to bylo opravdu úžasné.

A tak jsem jen oběhla zahradu a tu a tam něco vyfotila. Ale to zas uvidíte někdy jindy. Dnes tu máme klasické dešťovky ....