Jsem naštvaná .....

..... ba co víc, jsem přímo nebetyčně nasraná! Nepotřebovat tolik těch pár šušní co dostanu za těch pár hodin práce, už bych po dnešku vážně plácla klíče a kartu na stůl a zmizela co nejdál od téhle fabriky kde jsem momentálně zakotvila. Aby jste byli v obraze proč. Mojí pracovní náplní je výdej večeří. Od půl šesté do půl sedmé. Jeden týden směna o max 45 lidech, druhý týden směna s cca 56 lidmi. Tři jídla plus dvě polévky. Jsme na to dvě. Já na hlavním výdeji a polévky, kasa a myčka druhá. Jenže na výdej jídel se také musí ta jídla připravit, ohřát, mýt černé nádobí. Takže se od čtyř hodin do sedmi zastavím max na pět minut, když čekám na další várku lidí. A v té době si buď odmývám odmočené lodny, nebo ty co se mi zatím po vydaných jídlech uprázdnily.

A když nemyju nádobí, myju pracovní pulty. Tenhle týden mám zrovna tu silnější směnu. Dneska mi volá šéfová, že si na mě byli dělníci stěžovat, že já nedělám vůbec nic a všechno nechávám na té druhé a jen stojím a koukám. Což mne tedy rozpálilo do běla.

Řekla jsem šéfové, že přece se mnou už párkrát na večeřích byla, že mne při práci viděla a jestli tedy měla pocit že nic nedělám a stojím a ona tam dělá za mne. Sama konstatovala, že tenhle pocit rozhodně neměla. Ono to zdánlivě tak vypadá, že nemám nic víc na práci, ale to je dané tím, že já se pohybuji na cca 2 m. Ta co vydává polévky se naběhá od pultu k pokladně a pak od dveří k myčce s použitým nádobím. Tudíž to vypadá, že oproti mě je nadmíru zaměstnaná. Jenže já jedu s výdejem jídel pořád, od těch půl šesté až do sedmi a ona začne s mytím až v okamžiku kdy se objeví první prázdné tácy s nádobím což je zhruba kolem šesté.

Nejvíc mne naštvalo to, že já se musím obhajovat proti naprosto nesmyslnému obvinění, a pokud se objeví další obvinění už se bude k tomu volat oblastní ředitelka. A jestli je nebo není pravdivé to nikoho nezajímá. Vždycky jsem si tohle intrikování a udavačství zažívala v čistě ženských kolektivech, a to víc mne překvapilo a naštvalo, že to je v kolektivu mužském. A to se ještě člověk snaží vycházet vstříc jak ve velikosti porcí, tak v množství a druhu příloh. A ti hajzli kteří se vám culí do xichtu vám, když se otočíte,  vrazí kudlu do zad. Možná jsem paranoidní, ale já v tom všem cítím práci jedné zaměstnankyně. Už se jí podařilo vyštípat nejmíň tři jiné, a teď se snaží  skoro od začátku mého nástupu to znechutit mě. A že to opravdu dělá mi potvrdila má bývalá parťačka, která její "práci" zažila i zažívala její "přízeň" na vlastní kůži.

Proto jsem taky tak nebetyčně nasraná ....