Klášter Kladruby u Stříbra ....

Dnešní fotograficky rozsáhlý článek je věnovaný klášteru

v Kladrubech u Strříbra, a do sakrálek se s ním přihlásil můj skorobráška Martin.

Podvakrát jsem mu svůj blog propůjčila k hostování a tak dnes je to potřetí.

A jelikož raději fotí (velmi dobře, už mu proběhla jedna výstava) než mluví a píše,

tak se připravte na krásnou fotodokumentaci tohoto krásného místa.

Pár fotek jsem dala do koláží, tak doufám že se nebude zlobit .....

Ale také mi sepsal i něco o historii, abychom dostáli pravidlům.

Kladrubský klášter leží v západních Čechách nedaleko Plzně. Při troše štěstí ho uvidíte z D5 mezi odbočkou na Stříbro a benzinkou. Budete-li mít času nazbyt, určitě zajeďte na prohlídku. Trvá asi hodinu a prohlédnete si při ní kostel a zrekonstruovanou část areálu. Rekonstrukce probíhá postupně, památkový ůstav zřejmě není moc bohatý.

Nebudu popisovat historii kláštera, protože má moc pěkné webovky (www.klaster-kladruby.cz) kde si vše můžete přečíst. Jsou tam také hezké fotogalerie.

Největší dojem na mě udělal kostel. Jde o třetí největší chrám na našem území (po pražském Sv.Vítu a kutnohorské Sv.Barboře). Na jedné z fotek je růžice na podlaze - má protějšek na stopě chrámu a mezi nimi prý proudí životodárná energie. Taková místa jsou v chrámu dokonce dvě. Manželka se na obě růžice postavila a prý energii cítila. Já jsem to při focení nestihl, byl jsem u vytržení a cvakal jako japonský turista.

V areálu jsou umístěna různá umělecká díla, ať jsou to dřevořezby, obrazy, plastiky a nebo fresky snesené z blízkého kostela. Jedna z chodeb slouží jako depozitář alegorických soch M.Brauna, kterým interiér svědčí lépe než doupovské větry ve Valči. V průčelí chodby je pak socha Nanebevzetí hraběte Šporka, který si ji ojednal aby okouzlil potenciální nevěstu. Asi neměla smysl pro humor, nepovedlo se. V budově konventu jsme si prohlédli také pracovnu a knihovnu rodu Windischgraetzů.

V klášteře mají i restauraci a nevypadá špatně. To jsme ale zjistili až po konzumaci u benzínky...

Milovníci nedávné historie jistě ocení ŘOPík, který je pár set metrů od kláštera, u silnice na Plzeň.

---

Tolik něco z historie a teď slíbené obrázky .....

U těchto tří se vám při kliknutí na obrázek ukáží v původní velikosti

Tak, a to je z dnešního výletu do Kladrub vše .... zítra se naposledy vrátíme do Litomyšle.

A pak, no to nevím. Tedy myslím že bych mohla něco nafotit, protože jedem sobotu

do Prahy na výstavu Titanic a já ještě zůstanu až do středy na chatě, ale nevím jestli

budu mít možnost přidávat fotky protože místo klasického noťasu sebou beru jen tablet

který mám půjčený od dcery a tam si nesem jistá jak to bude za prvé s netem a za druhé

z fotkama, který budu mít v aparátu, jestli mi je schroustá.

Koho jste mohli potkat ....

..... při zahájení lázeňské sezóny? Spousty lidiček.

Ať už dam v kostýmech, pánů v cylindrech, sportsmenů,

nebo pár figurek z první republiky bez kterých se neobešla ani jedna ulice.

---

Tak třeba takového flašinetáře ....

Vysloužilce z I. světové války, který si vydělával na živobytí také hrou na flašinet.

Dost často k němu patřila i malá opička. Tady holt jen plyšová .....

Takhle pěkně mi zasalutoval

A ještě ani na jednom ročníku nesměla chybět Pardubická četnická pátračka.

Nejdřív se pěkně povozili kolem v autě, a pak pěšky dohlíželi na klid a pořádek.

Je pravdou že se asi nachodili ze všech nejvíc, protože jsme je s dcerou

potkávaly snad v každé uličce do které jsme zašly ...

Podotýkám, že jsem neprovedla nic protizákonného, jen mi řidič ukazoval,

že zrovna tam kde stojím potřebuje zaparkovat.

......a uměli krásně pískat na píšťalku. Úplně stejně jak v Četnickejch humoreskách!

A zítra se podíváme na některé modely které se zde sešly .....

Lázně ducha podruhé .....

V sobotu, v ten nádherný teplý a sluníčkový den jsme

s dcerou vyrazily na další otevření Lázní ducha v Litomyšli. Loňskou

sezónu jsem prošvihla, ale letos jsem si tu suprovou atmosféru už

nenechala ujít. I když ještě ve středu jsme hodně pochybovaly jestli vůbec vyrazíme.

V té kose, která panovala, rozhodně nebyla nálada na to

ztrávit půl dne venku, byť pořádně navlečené. Jenže

sv. Petr se nechal obměkčit a počasí vyšlo naprosto shodně

nádherné jako bylo před dvěma lety, kdy jsem se této akce zúčastnila

poprvé. Bylo to znát i na návštěvnosti, ale hlavně, a to nevím proč,

na neurvalosti návštěvníků kteří rozhodně nás, kdo fotil nešetřili.

Ať už štulci nebo tím že ač jasně viděli že právě na něco ostříme,

stoupli si do záběru a odmítli se hnout o kousek vedle. Takže i fotek

letos bylo o dost míň. Navíc jsme zas neměly tolik času protože dcera

ještě musela jet se mnou a s Matýskem k nám a pak pokračovat za

partnerem na čarodky ke známým. Takže už potřetí jsme nemohly dát

ochutnávku Lázeňských pramenů. Tak ona si mohla dát ty nealko, ale mě bylo líto

jí dělat chutě, tak jsme nakonec nedaly žádný. Ale jestli se zadaří příští rok

tak už musíme ty prameny dát a navíc už vážně musíme vychytat oblečení.....

---

Jako první to opět budou autíčka. Tentokrát ale už jen tak letem světem, většinu z nich

jsem tu měla ve článku z první mojí návštěvy.

Páté kolo a čtvrté vyhlášení .....

Zase se sešel měsíc s měsícem a máme tu už čtvrtého vítěze, tedy respektive vítězku.

Podruhé se na příčce nejvyšší umístila .....

SIGNORAA

a děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích

Moc velká gratulace a dík za účast!

V tomto novém kole máme opět jednoho hosta, ovšem žádného nováčka,

neboť jsem mu propůjčila svůj blog už dvakrát, takže tu na blogu

budou opět po čase články o kostelích dva. Já vám chi dnes představit

další z kostelů v bližším či vzdálenějším okolí a to

KOSTEL NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE

v obci Žichlínek. A jakkoli jsem hledala a pátrala, o tomto kostelu

jsem vypátrala jen to, že kostel byl od roku 1380 jakofiliální do Lanškrouna

a že v sedmdesátých letech 17. století byl kostel dřevěný. Od roku 1725 je znám

v nynější podobě. Spadá pod známého faráře a člověka, o kterém se ví, že nic nového

mu není cizí, jezdí na motorce, chodí do fitka, zná se z mnoha našimi "celebritami" a

jeho zásluhou je, že přitáhl k církvi spousty mladých lidí. Není to samozřejmě

nikdo jiný než farář Zbigniew Czendlik. A to je asi tak vše čeho jsem se dopátrala .....

Okolo kostela se rozkládá hřbitov, a není moc míst odkud by se kostel samotný dal dobře nafotit.

---

Ke kostelu se jde po mostku přes Moravskou Sázavu. V roce 97 při záplavách i ona napáchala

dost velké škody.

Hřbitovní zeď brání všem pokusům o vyfocení kostela celého

Klika obyčejná ....

U paty kostela jsou postavené staré náhrobní kameny

Z boku kostela stojí sochy dvou světců, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Evangelisty

Na závěr koláž z různých detailů

Na kraji ....

Nad propastí času .....

..... viset a nevědět kdy spadneme.

Zda křídly včas mávneme, a na proudech vzduchu

odlétneme .... kam?

Nad propastí lásky viset a nevědět kdy odejdeme.

Srdce roztříštěné na tisíce střepů, krvácíme a hledíc do její

hloubky čekáme ..... na co?

Nad propastí samoty se potácíme a nechápeme,

jak dny své utrácíme v marketech života.

V honbách divokých .... za čím?

Pelmel z jara ....

Když jsem byla naposledy fotit, nešlo jen o

magnólie, i když ty byly hlavním důvodem. Po jejich nafocení jsem si ještě

vyšla kousek nad hřiště, kde vetly trnky. Pár obrázků jsem udělala

a zas šla domů, protože přeci jen ten můj bolavý loket se začal

ozývat a chtěla sem mu dopřát ještě chvíli oddechu.....

Nádherné anemonky svítí svou modrou barvou do dálky. Kdysi jsem je měla,

ale podstatně menší. Takovéhle krásné velké jsem ještě neviděla. Květy můžou

mít tak šest nebo sedm centi v průměru....

Trocha zeleně z javoru. Foukalo a tak se opět dost blbě zaostřovalo tam kam by mělo.

Škoda, že není přenosná ta krásná hořkosladká vůně kvetoucích trnek.

V jejich středu to bylo přímo omamující .....

A nakonec něco žhavé rudé. Jediné co teď tak trochu člověka zahřeje .....