Sluníčkové ....

Tak a konečně nadešel jejich čas.

Schovávala jsem si tyhle obrázky pro vhodnou dobu,

tedy na čas až bude pošmourno a šedo natolik dlouho že se

nám po sluníčku bude hodně stýskat. A to už nastalo.

Navíc je dokonce v hlášení meteorologů i čas na sníh

a tak budou takové obrázky čím dál větší

vzácností ....

---

List .....

Jeden plovoucí list na vodě

a kolik je s ním radosti. A hrátek v editoru .....

---

I když těhle je trochu víc....

Šplouchnutí desáté .... Téma týdne

Málokdy se tak pěkně podaří skloubit

dva úkoly jako mě tentokrát. To že si všichni myslí

že zlaté kapradí je jen v pohádkách tak se velice mýlí. Kouzelné

zlaté kapradí se dá najít i dnes, jen musí člověk vědět kdy a kde.

Dneska kouzlí příroda, a bez jejích kouzel by byl svět nudný a

nebarevný, ponurý a smutný. Když se ale zadaří tak se

těch kouzel najde nespočet. Ať už z kouzly nebo ne

dneska dostanete nášup snímků zlatého kapradí.

Druhý úkol je do Mikova projektu. Foto na Téma týdne.

Krásně se mi to podařilo tentokrát skloubit. A bez kouzel

---

Odrazoffky ouplné .....

Při mé poslední vycházce jsem zabrousila do údolí

kde teče potok pěkně mezi strání porostlou stromy a cestou kde

ze strání vystupuje na povrch opukové podloží v podobě

zajímavých bloků, jakoby naštípaných na tenčí destičky.

Připoměly mi tu cestu fotky u JiHei z jejího oblíbeného

údolí. Jenže díky dlouhému suchu potok jaksi změnil svůj

výzor a vypadal spíš jak cesta zasypaná spadaným listím,

na které se občas ukáže louže. Navíc už bere za své jeho

regulace většími či menšími splavy a splávky a opět dostává

svou rovnou podobu.

Ale na jednom místě, které mám moc ráda a už nejednou jsem tam fotila

a dokonce jsem si postavila i jednoho říčního panáčka

z naplavených kamenů a kamínků (už vzal taky za své) mne voda nezklamala.

Sice žádné peřeje, za to hladina čistá a jako zrcadlo.

A co jsem v ní nafotila, tak na to se teď můžete podívat ....

---

Takhle to vypadalo než jsem došla až úplně ke hladině.

Vidíte že z potoka opravdu moc nezbývá.....

Teď trochu blíže .....

..... a ještě blíže .....

..... až úplně nejblíže .....

Krajina, pokolikáté už? Ale ne naposled .....

Strašně obdivuji ty blogery a blogerky,

kteří lehounce vládnou slovy ať již v řeči vázané

nebo jim lehce humorně plují po obrazovce. Dokáží jimi skvěle

vyjádřit všechno, a i když se jedná mnohokrát o věci nemilé, ba přímo smutné

jejich silou nás dokáží přesvědčit že to zas taková tragedie není.

Mnohý z nich, když by si stoupl na kopec a podíval se do

podzimní prosluněné krajiny, dokázal by jí

popsat tak, že všichni kdo by to četli

by okamžitě tu krásu měli před očima.

Nebo by svými verši oslavil ten nádherný pohled do okolí

takovým způsobem až by se těm kdo by je četl tajil dech .....

Mě toto umění není dáno, nebo jen velmi omezeně, a proto raději

beru foťák a jednoduše tu krásu vyfotím .....

---

Tenhle obrázek se může zdát stejný, je .... ale je focený v různou dobu

a je vidět jak mizelo listí ze stromů.

Ještě nějaké budou, nechce se mi je dávat úplně najednou ....

Ještě jednou stromy.....

Není mi dneska nic moc, nějaký moribundus

opět u nás útočí a tak než se odeberu pod duchnu a nacpu se

nějakými paraleny a panadoly a orofary, tak vám

předložím zas jeden nášup stromů, které mi buď zbyly z minula

nebo k nim přibyli ještě další obrázky z následujících

procházek. Domnívám se, že vás těmi krásně zbarvenými či rostlými

kousky neurazím .....

---

U tohoto buku jsem si všimla toho, že opadá ze všech jeho okolních

kamarádů vždycky jako první .....

Břízy už opadaly ale jejich zlatou štafetu přebraly nyní modříny

I když to tak nevypadá, kvůli téhle fotce jsem vylezla na značně oslizlý

myslivecký posed .....

Ohromný buk nad Bukovou studánkou. Opravdu ohromný a proto se strašně

špatně fotí .....