06 listopadu 2015

A studeno pokračuje .....



To mrazivé předvčerejší ráno
jsem nafotila obrázků víc než jsem tu zatím prezentovala.
Ale říkala jsem si že je budu dávkovat po troškách. Myslím že je
zatím ještě dost času na studené záběry. Ono bude dost na tom, až tyhle
krásné slunečné a relativně teplé dny definitivně vezmou za své
a bude už jen a jen hnusno, šedivo a studeno ......




Azalka se pěkně vybarvila a ranní sluníčko ji ještě pomohlo.
Jen doufám že na jaře se stejně vybarví i s květy ....








Pieris nasadila spousty poupat, ale sucho jo skorem všechny umučilo.







05 listopadu 2015

Podzimní cesty podruhé ....



Podzimní cesty, plné listí
a slunce. To je téma dnešních fotek.
Jsou tentokrát focené povětšinou v bukových
partiích zdejších lesů, kam mne vyhnalo zlato a bronz
jejich listí. No a sluníčko ještě přidalo něco navíc ....
Některé z nich nenavštěvuji moc často, dokonce
jednu trasu jsem šla znovu po roce a i když
bylo krásně, vlastně skoro stejně jak
před rokem, najednou mi došlo
že jsme tam před tím rokem
šli se synem a s Matýskem.
A přes tu všechnu krásu kolem mi bylo
do pláče. A je mi i teď protože z téhle psí smrti
se prostě nemůžu pořád dostat. Asi proto že si říkám
být rychlejší o ty dvě tři vteřinky nemuselo k ní vůbec dojít
nebo proto že jsem se ještě stačila s tím čumáčkem rozloučit
anebo proto že to bylo tak divné tou, i přes rvačku, nekrvavostí.
Nevím. Jen vím že ty necelé čtyři roky byly strašně krátká doba
a že takovej exot jako byl Matýsek se už nenajde a že mi hodně
moc chybí a každá připomínka na něj bolí...... a moc.















04 listopadu 2015

Brrrr ......



Nevím jak vloni touhle dobou, to se budu muset
podívat do archívu, ale dneska tu byl už
docela řádný mrazík. Vlastně první silnější. Dokonce se udělal lehký
ledový potah na jezírku. A tak jsem musela vyběhnout
než sluníčko začne přidávat pod kotel a všechno to jiskřivé jak
mávnutím proutku zmizí.Teď už samozřejmě není
po jinovatce ani památky, sluníčko svítí na plný pecky
a jak jsem tak ráno obíhala zahradu zjistila jsem že na mne čeká zas dost hrabání.
Ale díky tomu že mrzlo silněji se naštěstí spálilo zbývající listí na lískách a
jabloních takže to alespoň zhupne dolů najednou a tím budu ušetřená
neustálého dohrabávání postupně opadávajících stromů.
A pokud do toho nezačne pršet budu si moci
práci ulehčit zase luxem na listí......


















03 listopadu 2015

Vyjímečně zelená .....



..... nebo ještě spíš přesněji stříbrnozelená je
dnešní fotečková série. Navíc mne inspirovala k mému
prvnímu počinu na Fotgrafia klubu v projektu který mám
na starost. Téma měsíce jsem zvolila BOKEH. Doufám že na nový
rozjezd to nebude téma těžké, ale zase klub je o fotografování a jeho
členové by měli mít už dost povědomí o focení a tudíž téma by pro ně
mělo být docela snadné. Ale to se uvidí na konci měsíce kolik se
sejde a jak kvalitních příspěvků.















02 listopadu 2015

Zlato a bronz .....



Sluníčko si momentálně řeklo,
že by zas na chvíli mohlo nastoupit do služby a svítí a svítí
jak o závod. A já, alespoň obden, chodím a fotím a fotím taky
jako závod. Tentokrát to je o zlatě a bronzu. Ne sice ve smyslu medailí,
ale zabarvení buků a javorů. I když si myslím, že za tu krásu co teď
příroda nabízí by si určitě tu zlatou medaili zasloužila.
Těch zatím letošních podzimních fotek už mám dost velkou zásobu a
obávám se, že jsou tak trochu monotématické. Takže se budu je snažit
nějak prokládat i těmi kde vládně jiná barva, nebo spíš i trochu
zas recenzemi na filmy, pokud zrovna mi ten film za tu recenzi
a doporučení ostatním bude stát. A občas se tu ukáže
i odkaz na to, co se bude dít na Fotografia klubu, kde jsem
jedním z nových správců a kde se občas budou konat i akce
pro nečleny. možná se z nich později i členové stanou
a já se budu snažit abych přispěla svou hřivnou k tomu
aby se stal klub poutavým místem pro všechny.



Zlato nahoře .....


..... i dole.


Nahoře ....


..... a dole.


A nahoře .....


A všude kolem ......


Nad hlavou ....



Bronzem se odívají buky .....







Ale někdy si střihnou na jednom stromku i tři barvy najednou.



Jindy se jim tam připlete vetřelec s plody .




01 listopadu 2015

Sněhový dort nemusí být vždycky sladký .....



Tak jo, ještě dneska si dáme něco povídání a pak zas slibuju
budou obrázky. Někdy vidím film, který mne nechá vcelku bez emocí.
Pak někdy vidím film který ve mne zapůsobí tak, že ještě dlouho po jeho
konci o něm přemýšlím. Jenže jsou i takové filmy které mne nepustí ze svých
spárů hodně dlouho a ještě navíc mne donutí o nich napsat. Takový
třeba je český film Karamazovi. Po prvním shlédnutí jsem seděla před
zhaslou obrazovkou snad půl hodiny a nemohla se z děje vymanit.
Po druhém to bylo skoro stejné. A po třetím jakbysmet. V těch
okamžicích jsem vděčná že nesedím v kině, nečeká mne cesta z něj domů,
ale že jsem v klidu doma a můžu si bez rušivých vnějších elementů
o něm přemýšlet. Včera jsem si pustila v rámci seznamování
i s jinými filmovými díly Alana Rickmana než je Harry Potter film
z roku 2006 Sněhový dort.
Je to jemný, nepřeslazený komorní příběh tří lidí, kteří se zcela
náhodou setkají za ne zrovna šťastných událostí a na pár dní
se jejich životy sloučí.

Alex Hughes právě vyšel v Británii z vězení a odlétá do Kanady aby si
zde vyjasnil nějaké soukromé záležitosti. Při zastávce v jednom bistru si k němu
sedne mladá dívka a začne dělat to, co on zrovna v té chvíli nejmíň chce
aby dělala. Mluvit. Alex odchází a vidí onu dívku jak stopuje. Nemá sice
v úmyslu jí vzít sebou ale odlišné zákonitosti v řízení aut v Británii a Kanadě
tak nějak způsobí že musí zastavit a dívka se domnívá že jí staví aby ji svezl.
Alexovi už je trapné jí odjet před nosem a tak jí dovolí aby část cesty
absolvovala s ním. Pomalu se seznamují a cesta začíná být pro Alexe docela příjemnou
záležitostí, ovšem jen do doby kdy při výjezdu z další zastávky opět zafungují
návyky z řízení v Anglii a jeho auto smete kamion se dřevem. Dívka Vivien je na místě
mrtvá a Alex vyvázne bez zranění. Na policejní stanici zjistí adresu Vivieniny matky
a vydá se za ní. Snad pro odpuštění, snad pro rozhřešení? I když nehoda nebyla
jeho vinou, to že zemřela mladá dívka ho velmi ničí. Až tak, že se
sebemrskačsky vydává na tuhle misi.
Ovšem rozhodně mu noc nepomůže když zjistí že Vivienina matka je
autistka, která .....
Která se uzavřená ve svém světě chová zcela podle jiných pravidel než
ostatní lidé. Což Alexovi působí trochu šok a naprosto se hroutí jeho
předem naplánované setkání. Linda ho pozve domů a s umíněností jí
vlastní ho donutí sundat mokré oblečení, doslova ho nacpe do svého,
pozve ho k čaji a Alexovi se situace začíná vymykat z rukou......
Zjistí, že i přes Lyndino pro "normální" lidi výstřední chování, k ní
začíná pociťovat velké sympatie, že mu je s ní fajn a že i on sám
tak nějak trochu zapomíná na svoje problémy. Obdivuje to, jak
Lindy sama zvládá svůj život, že dokáže být samostatnou, ba že i má
ve svém životě spousty radostí. Pravda jsou věci které ho i štvou
a porozumění a splnění svých mužských tužeb najde u Lindiny sousedky Maggie.
Proti svému původnímu plánu zůstává a slíbí Lindě že zaobstará vše kolem
Vivianina pohřbu, ale pak že se rozloučí. Chvíli si sice pohrává s
myšlenkou že by koupil v městečku dům protože jak říká Maggie
"Je mu s Lindou i s ní moc fajn...." ale ta ho vyvede z toho, že by oni
dva mohli být spolu. Nastane den pohřbu a Alex zjistí že je pro něj
najednou strašně těžké Lindu opustit a říká jí:
"Strašně si mě štvala a vytáčela, ale mě s tebou začalo být moc dobře.
Tak dobře, že jsem znovu začal žít...."
To co Alexe celou dobu ničilo nebylo jen to že zbytečně zemřela
mladá dívka, ale protože zemřela naprosto stejně jako jeho syn ......
Alex byl ve vězení proto, že si našel a uhodil tak silně až spadl na kamennou podlahu
a zemřel muže, který přejel jeho dvavadvacetiletého syna o kterém
dlouho nevěděl a s kterým se v ten den spolu měli poprvé sejít .....
Happyend se nekoná, Alex odjíždí do Winipegu za ženou která je matkou jeho
mrtvého syna a doufá ...... jenže v co?

Jsou herci kteří jakoby měli na tváři nasazený jeden jediný výraz,
ať zabíjí, radují se nebo truchlí. K těm naštěstí Alan Rickman nepatří.
Dokáže beze slov jen výrazem říct mnohem víc, a jak se praví v jednom
komentu k filmu na ČSFD, když zuří zuříte s ním, když se směje smějete se
s ním a když pláče, pláčete taky. Jeho Alex je mnohovrstevná postava,
ale tentokrát musím říct že jednoznačně u mne vede výkon Sigourney Weawar
v roli autistické matky. Však stejně jak Dustin Hoffman před natáčením
Rain Mana i ona trávila mnoho času ve společnosti autistické ženy v Anglii
a jejíž návyky a zvyklosti pak ve své roli použila, včetně lásky ke třpytivým
věcem a skákání na trampolíně.

SNĚHOVÝ DORT / SNOW CAKE
VELKÁ BRITÁNIE / KANADA
2006

Režie : Marc Evans
Kamera: Steve Cosens
Hrají : Alan Rickman, Sigourney Weawar, Carrie - Ann Moss, Emily Hampshire .....




Alan Rickman jako Alex Hughes


Carrie - Ann Moss jako Maggie


Sigourney Weawar jako Linda