15 dubna 2015

Barevně laděné .....



Dneska začnu jednou květinkou kterou jsem
si konečně po letech váhání koupila. A hned ve dvou barevnostech. A tááák
se mi zalíbila že ještě zapátrám jestli nebudou k dostání další barevnosti. Když ne letos
tak příští rok určitě. Tak to se mnou je, nejdřív nic, pak bum a chci všechno Mrkající. Navíc
jsou i v plnovětých formách, nebo s třepenitými okvětními lístky. Takže výběr opravdu velký!
Doufám že se jí na zvoleném místě bude líbit a já jí k tomu ještě přidala materiál, aby
byla opravdu spokojená!

Jedná se o koniklec. Přesněji koniklec obecný (Pulsatilla vulgaris)
odrůda "Violette Glocke"






A druhý odrůdy "Red Glocke"



A detailíky tyčinek a blizen



Jak už jsem psala, velmi mile mne letos překvapily hyacinty, vloni sazené po odkvětu do země.
Vytvořily nádherně velké květy a tak jsem zvědavá jak se ukáží příští rok a jaké budou ty
co jsem zasadila letos. A nádherně voní do dálky! Myslím že Krutomýval by je ocenil .....


Na fotce vypadá bíle, ale ve skutečnosti má barvu slonové kosti. Jemně nažloutlou.
A dokonce i v zemi, ne jen narychlená v květináčku měla dva květy. Samozřejmě
nebyl ten druhý tak velký jak mívají ty narychlené nadopované růstovými stimulátory ....


A takhle krásně mi rozkvetl už druhým rokem plnokvětý petrklíč taky koupený jako rychlený.
Říkala jsem si jestli mu ta plnokvětost vydrží i po přesazení do normálního záhonu a ejhle,
ono fakt že jo !



A tohle je další adeptka, na velké nákupy. Čemeřice.
V tomto případě Čemeřice nachová (Helleborus purpurescens) . Je zajímavé že ta s bílými květy
se jmenuje naprosto paradoxně Čemeřice černá! A pokud se poštěstí, zítra si chci koupit jednu s nádherně velkými květy. I když moc nevěřím že by ještě byly k mání ...... když mám ještě nějaké penízky se zakázek.
Abych taky měla nějakou odměnu za ty hodiny prosezené nad pícháním.




Ani modřence se nenechávají zahanbit a jejich modré bambulky se objevují
na všech možných i nemožných místech


Kanadské borůvky mají zas nasazeno spousty krásných pupenů ......


...... a venkovní kiwi se už také začíná probírat k životu. Naštěstí teď byly podvakrát mírné zimy
a tak s stačilo dobře aklimatizovat po převozu a přesazení z pražské zahrádky sem k nám.
Jednou kvetlo, ale nic z něj nebylo. A i když nebude plodit, je to zajímavý keř i tak a má moc
pěkné květy .....

14 dubna 2015

Křivatce ......



Musím říct, že po uplynulém víkendu jsem pěkně zdrchaná.
Využila jsem hezkého počasí i toho že syn vyjímečně nepomáhal nikde nikomu s autem
a tak jsme se dali do dlouho plánovaného kácení uschlé blumy, popravy bezinky která
stínila roh domu a díky tomu zevnitř pěkně plísní omítka za mým pracovním koutem a
ořezem větví z prastaré jabloně kde se nechával jen roub s kvalitními jablky. A to všechno
vyžadovalo okamžitý úklid tenkých větví které se už nehodily na nařezání. No, drtič si pěkně
máknul, stejně jak já. To by jeden neřekl co je z jednoho stromu a keře větví na podrcení.
Ty poslední jsem už dodělávala s největším sebezapřením. Ale zas mám díky tomu, tedy krom
namoženého zápěstí a ramen, nově nasypaný mulč na předzáhonku a okolo kiwi či
kanadských borůvek a jehličnanů. Dneska jsem si po dlouhé době dala dámskou nákupní
oddychovku s dcerou. Potřebuju ještě jarní pohodlňátka na nohy a nějaké sako či
lehký kabátek. Jenže to dopadlo že boty má dvoje dcera a sako taky. Ne sebe jsem
nepořídila nic. prostě se vymykám velikostem jak bot tak oblečení .....
Ale i tak jsem si to zas užila. A úplně bez radosti jsem taky nebyla. Ulovila jsem
si alespoň v akci nová solární světlíška do zahrady a krásné květinkové zahradní přezouváky Mrkající.
A tím jsem se konečně přesunula na zahradu a slíbené
fotky křivatců. Letos jim to nějak trvalo než rozkvetly ale zase to stojí za to.















13 dubna 2015

Žluté inspirace .....



K jaru patří žlutá ve všech možných odstínech.
Začne vládnout ještě dřív než zelená, která je druhou dominantní
jarní barvou. I na naší zahradě jsem našla dost zástupců této velmi optimistické
barvy. Ať už to jsou odkvétající kočičky, orseje, křivatce, jarní prvosenky nebo
právě nakvétající narcisky. Takže jsem ani nemusela opustit hranice teritoria našeho
domu a našla jsem spousty krásných zástupců ....


Ale za některými zástupci jsem musela do přírody. Třeba takový hodně mizející
podběl. Jak ubývá různých skládek zeminy a navážek které se rekultivují
ubývá tahle bylinka hodně rychle. Pamatuji se ještě tady v době kdy jsme byli
krátce nastěhovaní kolik ho tu kde rostlo. Každoročně jsme ho spolu s prvosenkou chodili
s dětma sbírat na sušení na "kašlavou" směs. Dnes jsou už jen ty prvosenky k mání,
ale podběl tak zřídka, že by se člověk našlapal spousty kilometrů než by nasbíral
to co dřív na kousku navážkové hromady.





I sasanku pryskyřníkovou jsem fotila mimo zahradu. Těch bílých, hajních, mám na zahradě dost a dost a stále jich přibývá


Kvetoucí javor je dokonce ještě z petřínského parku, krásně tak při pohledu na petřínský kopec ta žlutá
jeho květů a květů keřů zlatice. Ostatně ta se krásně zlatila i v lesoparcích nad Malou i Velkou Chuchlí
či zbraslavském kopci Závist.


Tenhle petrklíč, tedy správněji prvosenku bezlodyžnou jsem si pro sebe nazvala babiččina pomsta. Mám jí od maminy ze zahrádky kde se jí rozmohla šílenou rychlostí ač jí tam nikdy nesázela. Ale jak jsem koukala po okolních zahradách a zahrádkách bylo mi to jasné odkud se vzala. Tak jsem si jí přivezla i sem a doufám že se jí tu bude dařit stejně dobře a
brzy zaplevelí zahrady sousedům Mrkající . Já se na ní rozhodně zlobit nebudu pokud se jí u mě bude líbit a vytvoří mi takové
krásné žluté bochánky na více místech. Ještě mám i její fialkovou sestřičku která je stejně bojovná a "vlezlá" .....


Stejnou měrou se mi tu zas po nějakém čase začínají pěkně rozlejzat prvosenky jarní. Jedna dokonce kvetla od prosince, pod sněhem bez sněhu a kvete pořád dál. Včera do nich tak krásně svítilo sluníčko klonící se k západu
že jsem neodolala .....



Orsejí mám plný trávník, záhony a zuby. V trávníku mi nevadí, za to v záhonech je to pěkně protivný plevel
který se dá hodně těžko vymítit a tak vždycky při jejich dolování skřípu zuby


Kočičky jsou kapitolou samy o sobě, jejich žluté štětičky teď najdete skoro všude




A narcisky ..... už se krásně začínají žlutit na záhonku pod terasou.
Tyhle jsou maličké jménem Téte e téte


Za to tyhle hvězdičkovité jsou o dost větší a hodně ranné. Kvetou vlastně hned po těch malých
jako první z velkokvětých



Jestli se vám zdá že na jednu žlutou kytičku které je teď také všude plno jsem zapoměla, tak ne,
nezapoměla. Ale z jejich portrétů bude samostatná kapitolka. Takže příště se můžete těšit na žluté
pokračování jménem Křivatec

12 dubna 2015

Proč ? .....



Asi možná si tímhle povídáním neudělám moc přátel, hlavně mezi ženami,
spíš počítám z opakem. Ale nedá mi to o tom říct svůj názor. Nikdy jsem se tady netajila
že o sebe ráda dbám. Pravidelně chodím ke kadeřnici a jsem ochotná za opravdu dobrou
kadeřnici zaplatit i víc než je obvyklé. Za ten skvělej pocit z kvalitního a líbivého účesu
mi za to rozhodně stojí. Pravidelně jsem chodila na kosmetiku, protože peníze do toho vložené
se navrátí v dobře a kvalitně vypadající pokožce na obličeji, což znamená menší a pozdější
výskyt vrásek. Mám ráda příjemné vůně a ujíždím na voňavkách kterých mám doma dost
protože je používám podle nálady. To samé sprchové gely, šampony a jiná hýčkadla.
Bytostně nesnáším nošení tepláků, zástěr a vytahaných svetrů. A tímhle pomalu
směřuji k tomu proč tohle píšu.
Od začátku co jsme se nastěhovali na ves mne překvapuje jak strašně lehce rezignují
mladé ženy sňatkem a rodičovstvím na to jak vypadají. Vedou se neustálé debaty o tom
jak se rozmohla nevěra, jak spolu lidé nedokáží být, v případě že muž ženu opustí pro
jinou je ona brána jako oběť. Ale .... co si budeme povídat, co je přitažlivé na neupravené,
rozcuchané a ne zrovna "libě" vonící manželce či přítelkyni která se mu pohybuje před
očima ve špinavém vytahaném triku, nebo starých děravých teplácích. Neříkám že se musí
denně doma líčit, být jak ze škatulky a ani já to nedělám, opravdu ne. A ani nemusí chodit
v nepohodlném oblečení, ale stačí vyměnit tepláky za džíny, svetr neidentifikovatelných barev za
mikinu nebo pěknou tuniku. Použití antiperspirantu by měla být každodenní samozřejmost. A ne jen
jednou za den. Měla jsem to pochybné štěstí s jednou takovou mladou ženou sedět nějaký čas
v kanceláři a byla to, hlavně v létě, docela síla. Pokaždé když do kanceláře vstoupil nějaký
zákazník nebo i šéf styděla jsem se za ten strašný odér potu který se od ní linul. A jít
s ní na nákup oblečení bylo pro mne opravdu očistcem. Nemluvě o dechu náruživého
kuřáka který moc nepoužívá zubní kartáče a právě to a její obliba ve"vygajdaném" domácím
oblečení měla za následek to, že se její manžel na nějaký čas prostě uchýlil do náruče byť
starší, ale o sebe dbající ženy. A takových příkladů mám kolem sebe víc než dost.
K tomuhle mne vyprovokoval dnešní pohled na mladou maminku sedící s kočárkem
na autobusové zastávce. Věk: cca 22 - 25 let. Váha: cca 90 kg. Výška: cca 165 cm.
Čekala na autobus a neustále při četbě natahovala ruku do sáčku chipsů.
Ne každá jsme Twiggy, to beru ale dost mne vytáčí způsob oblékaní kdy si dívka
s postavou Haliny Pavlowské na sebe nasouká v představě nedbalé elegance či sexy vzhledu legíny,
nebo upnuté džíny z kterých přetéká sádlo kolem pasu, mnovrstvené oblečení které
udělá z nositelky něco co na dálku vypadá jak koule na pochodu. Může to, a taky vypadá,
dobře na postavě vysoké a štíhlé, ale na takové malé kouličce. To spíš vypadá silně
antisexy. Nejsem ani v nejmenším propagátorkou a obdivovatelkou vychrtlin z
kterých lezou kosti všude kam se člověk podívá, zvlášť když já sama žádná křehule
nejsem ale mrzí mne že ty dívky a ženy si neuvědomují na jaké zdravotní problémy si
zadělávají. Jen proto že rezignovaly na to vypadat dobře. Dá se to i s tou nadváhou,
ale chce to o sebe dbát. Neříct jsi, tak a mám toho svýho jistýho tak proč dál
o sebe dbát. To může být někdy velký, velký omyl.
Nerezignovat na to, že i když jsme v domácnosti a staráme se o děti
stále zůstáváme ŽENAMI a podle toho by jsme měly alespoň trochu vypadat. A to
v jakémkoli věku. Být hezky upravenou není jen výsadou mládí, štíhlosti nebo plné
peněženky. Mojí mamince je přes osmdesát, žije sama i když má přítele, ale nikdy
jsem jí neviděla neupravenou, ve starém vytahaném oblečení, neučesanou ......
Neměla poslední roky díky tatínkovým chorobám moc veselý a plný život, ale
NIKDY nerezignovala na to že je žena. A to by neměla žádná z nás !


10 dubna 2015

09 dubna 2015

Květena velikonoční neděle .....



Protože jsem pro jednou nezapoměla na velikonoční
nádivku, vydala jsem se v neděli za vyjímečně slunečné chvíle na medvědí česnek
který si chci už kolik roků zasadit na zahradu. A taky právě do té nádivky. Zatímco
okolo Prahy už skorem kvetl, a tak jsem si říkala že to opět a zas jako pokaždé
prokoučuju, tady jsem z překvapením zjistila že teprve lehce vyráží a čvachtala jsem
po podmáčené a blátivé louce a hledala nějaké rostlinky. S botama obalenýma blátem,
klouzajíc a motajíc se do šlahounů ostružin a nadávajíc jak špaček jsem přece jen pár rostlin objevila.
Ovšem nebyla jsem připravená na to jak hluboko budu muset zahradní lopatkou rýt
abych vyryla rostlinu celou a ne jen listy. Navíc mi ještě překážel foťák, který jsem samozřejmě
měla sebou. Když jsem měla co jsem potřebovala, opět jsem přečvachtala loukou
zpátky a utahaná jak kdybych prošla nejmíň Boubínský prales tam a zpět se vydala
domů. Včera jsem konečně to co jsem tak pracně vydobyla zasadila pod lísky a teď jen budu
čekat jestli se mi ujme a jak mi ten kousek zahrady pěkně zdravě zaplevelí .....


Po cestě jsem neopoměla vyfotit jak květenu která se naskytla, tak i lístky
na keřích které už pomalu zdálky zazeleňují pohledy na stráně .....


Sasanky už krásně rozsvítily hajní podrost bílými hvězdičkami květů. Krom těch jarních to byly i žluté
Sasanky pryskyřníkovité.





Plicníky měly kvítky nějaké pomuchlané, ale nic to neubralo na kráse jejich modři




Z listí už vykukovaly i "vetřelčí" květy podbílku šupinatého


Někdo se tu jednou divil, že vidí poprvé růst devětsil ve vodě. Tady to není nic divného, v jednom místě je tu koryto
potoka právě devětsilem celé zarostlé.


Jak je vidět, roste pěkně v hloubce


I klemátis už pěkně začíná ožívat. Tahle fotka je už z ledna, jen jsem jí neměla
k čemu přidat.


Tolik velikonoční květena a příště bude pár fotek z velikonočního pondělí. Jak jinak
než sněhových .....

08 dubna 2015

Tak to jsem prosím já ......





....... Mates, toho jména třetí ale v mé lidské smečce
jsem toho jména první. No, sice jsem malé štěndo, ale počítat náhodou
umím! Třetí protože patřím do širší smečky kde už dva Matýskové byli, ale
první protože ta moje smečka se od té velké trhla a já bydlím s ní. Já vím,
je to takové trochu zmatené ale já patřím do smečky kterou tvoří panička Lucka,
páníček Michal a malý lidský štěndo Ondra a bydlím s ní v Litomyšli.
Jsem samozřejmě jezevčík jak už to je zvykem, ale tentokrát jezevčík drsnosrstý.
Přijeli si pro mě až do Tábora protože se oběma mým páníčkům strašně moc stýskalo
po mém předchůdci a rozhodli se, že si prostě tu náhradu pořídí sami.
Já vím, že když tu byla za mnou panička z velké smečky, že jsem se jí moc líbil
a byla smutná že taky nemá takového malého draka, dokonce to i říkala
mé paničce, ale nejde to. Však oni jsou v té velké smečce ještě dva kamarádi
a s těmi jsem se měl o velikonocích sesnámit. Prý abych se nebál ostatních pejsků
a uměl s nimi vycházet. Ale já se nebojím! Spíš jsem byl zvědavý.
Když jsme dorazili a panička mne dala na zem najednou se nade mnou zatmělo
a začala mne očuchávat velká černá hlava, co očuchávat, ona mne začala oblizovat
a já byl za chvíli celý mokrý. Nelíbilo se mi to a bál jsem se, ale nedal jsem to
najevo ani kňučením ani počůráním jak to třeba dělají jiná štěnda. Když zmizela
černá hlava na její místo nastoupila taková šedá rozčepýřená s ohromnýma očima
a začala mne očuchávat ona. Když jsem chtěl utéct nebo se schovat tak se za mnou
rozběhly obě hlavy a všude mne našly. Tak nebylo to moc příjemné, ale po nějakém
čase se obě uklidnily a daly pokoj. A tak přišel můj čas. Začal jsem zas provokovat já.
Nakonec se mi podařilo ty dvě hlavy rozhádat tak, že šedá vrčela na černou když jsem si hrál s ní
a nebo černá vrčela na šedou když jsem si hrál zase s ní. Jenže to mě vzala panička
Lucka a šli jsme spát. Tedy ona si myslela že já budu spát, jenže těch zážitků s hlavama
bylo spousty a já byl ještě celej rozradostněnej takže se žádný spánek nekonal.
Nakonec pro nás přijel páníček Michal a jelo se domů. Teprve tam jsme všichni
usnuli po rušném dni. Já byl spokojenej, panička taky a myslím že i ty dvě hlavy.
Ostatně s těma se budu vídat prý častěji ..... tak musím vymyslet do té doby
další lumpárny který jim budu provádět ......






06 dubna 2015

Kdy jsem potkala velikonoce ........


Kdy se městské dítě potká s venkovskými velikonocemi a vším tím co obnáší ?
Buď nikdy anebo každý rok. Já měla to štěstí že mne potkala druhá alternativa.
Když mě byly čtyři roky, moje rodiče se rozvedli a já začala díky taťkovi trávit spousty
víkendů, prázdnin a svátků na chalupě v náruči Železných hor. A samozřejmě že jedněmi z těch svátků
byly i velikonoce.
Moje nejzašší vzpomínka je na dobu kdy mi mohlo být tak pět, šest let a chodila jsem jako jediná
holka s bandou místních kluků po vsi na koledu. Měla jsem svou pomlázku
kterou mi upletl jeden z nich ( byl to můj dobrý duch, ochránce, kamarád a později i velká
láska z dob dospívání), svůj košíček a obrážela všechna stavení. Výsledkem byla hromada
vajec a bonbónů a uťapaný nohy. Od mojí první koledy jsem se vždycky těšila na další
velikonoce kdy na chalupu pojedeme a byl pro mě obrovský trest když jsme zůstali
v Praze. Jak jsem dospívala postupně jsem se z koledníka začala stávat obětí
koledníků jiných. A ne sama, začala se mnou jezdit moje kamarádka ze třídy
a každé velikonoce jsme dostávaly pěkně na frak. Bylo to taky zásluhou
jedné náhody. Moje šikovná maminka mi takhle jednou prodlužovala kalhoty a jelikož
neměla čím nastavení zamaskovat, přišla na to že by mi na ten spoj našila vyšívanou
stuhu. Byly to tenkrát strašně oblíbené lacláče a já měla, opět díky mamině něco
extra a to výšivku na laclu. Kousek stuhy zbyl když přišli kluci na koledu a jelikož
už je nějaký vajíčka moc nezajímaly, ale za to už jsem byla vě věku kdy jsem je
zajímala já a jako taková jsem měla za povinnost odevzdat jim na hlavní pomlázku
mašli, dala jsem jim ten zbytek. Jelikož takovou stuhu nikdo přede mnou neměl
ta moje přišla na čestné místo na špičku.
Od té doby jsme každé velikonoce pravidelně vykupovaly pražské galanterie z těch nejhezčích
vyšívaných stuh abychom dodržely s kamarádkou tradici. Vždy k nám chodili kluci jako
první, protože věděli že zase budou mít od nás tu nej stuhu. Postupně se to rozkřiklo
po celém okolí a tak se nejdřív vždycky šlo koledovat na mlejn, protože holky z Prahy
mají ty nejkrásnější vyšívaný mašle v celém okolí. Ale pro tu "naší" partu ze vsi byla
vždycky schovaná ta opravdu nejhezčí .....
Jezdily jsme na chalupu na velikonoce hodně dlouho, prožila jsem tam velikonoce
dětské, jako puberťák i jako mladá dívka. Když to beru zpětně, tak jsme povětšinou
měli velikonoce na sněhu, málokdy se stalo že by nebyl při našem příjezdu, nebo
přes noc nenapadl. Ty které byly bez sněhu by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Kapitola sama o sobě byly naše útěky po kamenech potoka který tekl podél chalupy
v případech kdy zavítali na mlejn koledníci již značně zmožení mnohými sklínkami, kteří
už povětšinou nevládli moc dobře nohama ale i rukama v kterých ztratili cit a mlátili
pak hlava nehlava velmi bolestivě. Abychom tomu ušly, vystartovaly jsme rychlostí
jakou by nám záviděl i Usein Bolt a vhupli na první kámen a pak už to šlo ráz naráz
jak jsme to měly za ta léta v nohách. Ti odvážlivci kteří se pokusili o pronásledování
většinou skončili buď v prvním mohutném keři šípkové růže nebo ve vodě. To jim okamžitě vzalo
chuť na další pronásledování a tak se raději odpotáceli po cestě pryč. Dost často
jsme od mojí maminky dostaly za to vynadáno, ale když pak viděla jelita který
jsme měly když se někomu tu a tam před naším úprkem podařilo nás švihnout uznala
že přeci jen děláme dobře ....
Jsem doteď vděčná za ty nádherný leta která jsem na chalupě mohla trávit, na velikonoce
nebo čarodějnice, na všechny ty víkendy, prázdniny, Silvestry nebo dovolené které jsme
nedočkavě vyhlížely, prostě za to nejkrásnější dětství i dospívání jaký si jen
může přát městský dítě, trávené uprostřed lesů a luk s rybníkem před dveřmi a s partou
skvělých kamarádů ......

P.S. Když jsem tuhle něco hledala, zjistila jsem že pořád ještě mám schovaný kus z jedné
té vyšívané mašle. Už je časem dost zteřelý a zažloutlý, ale pořád má moc přivolat
zpátky vzpomínky na ty úžasně trávené velikonoce ......