Třídění myšlenek .....

Po noci kdy mne vytáhly neodbytné myšlenky a měsíc

nafotit ony popůlnoční abtrakce jsem byla docela dolámaná a tak jsem si říkala že asi bude nejlepší se jít projít do lesa a myšlenky v klidu třídit případně vyhnat do pryč. Ale i u toho focení se nějak pořád ten nelad projevoval, jindy když jsem si potřebovala pročistit mozek stačilo vzít foťák a bylo, ale tentokrát jsem nebyla schopná se na nic soustředit a marně jsem hledala nějaké témata či vhodné objekty k focení. Myslím že v tomto případě bych byla vděčná za to umět ztratit špatné vzpomínky a nemít jich plnou hlavu..... no a tak vznikl tenhle výběr.

---

A trochu koketní sluníčko schovávající se a vykukující mezi větvemi

A prosvětlující trávy

Tolik z hloubání a bloumání a příště se zajedeme podívat zase do zámeckého parku v Dobříši a to vlastně hned dvakrát. Jednou jsem tam byla sama a podruhé s dcerou. Při jejích výletových zkušenostech mne ohromně překvapila tím, že nebyla ani ve francouzském parku ani v anglickém o jehož existenci vlastně neměla ani ponětí....

Letní kulinářská soutěž.....2

Dnešní mňamku jsem nazvala Petříkovský houbový pekáč.

Svou čtrnáctidenní dovču (tedy pokud může nezaměstnaný nazvat svůj útěk dovolenou) jsme s dcerou zakončily u kamaráda na jihu Čech. Konkrétně ve vsi jménem Petříkov. Když jsme tam v pátek dorazily, čekal tam na nás ke zpracování vrchovatý koš hub. Máme to už tak leta nastavené, že kamarád poskytne komfort ubytování a všeho kolem a já pokud jsem tam jediná ženská se postarám o vaření pro něj a jeho případné další hosty. Tentokrát jsem to byla já a dcera a jeden jeho spolupracovník. Kamarádův plán na jídlo zněl Houbový pekáč. Ale bez masa..... suroviny byly měrou vrchovatou, prošel i můj nápad ještě přidat pár brambor a tak se šlo na to.....

PETŘÍKOVSKÝ HOUBOVÝ PEKÁČ

(varianta čistě vegetariánská)

Houby dle preferencí nebo směs hřibovitých

1 dýně Hokaido

2 - 3 cibule

5 brambor

1 pálivá paprika

3 stroužky česneku

máslo nebo sádlo na podklad

sůl, pepř, kmín a další koření dle chuti (já dostala k ruce grilovací)

Velké houby nakrájíme na větší části, menší klobouky na čtvrtiny. Dýni rozkrojíme, vydlabeme semínka ale neloupeme, pečením krásně změkne a nakrájíme též na větší kostky. Stejně tak ještě brambory a papriku. Cibule nakrájíme na měsíčky, česnek nahrubo. Nejlepší je všechno tohle naházet pokupě do velké mísy, promíchat a až pak nasypat do pekáčku vymazaného sádlem nebo máslem. Dobře promíchané nasypeme do pekáčku, utlačíme a dáme do rozpálené trouby péct. Tady je to už na každém kdo co preferuje a jakou zvolí formu podávání. Pokud máte rádi jako přílohu brambory pečete tak dlouho až se udělá sosík A to je tak po třičtvrtě hodině až hodině. A je ho opravdu dost. Pokud ale chcete podávat jen tak s chlebem pečete tak dlouho až se šťáva vysmahne a na vrchu se udělá opečená krusta. (to byl kamarádův příkaz). Musím říct že jsem byla hodně překvapená a chutnalo to moc dobře. Ovšem druhý den se šlo na polovegetariánskou verzi

PETŘÍKOVSKÝ HOUBOVÝ PEKÁČ

(polovegetariánská verze)

Houby dle chuti

2 malé patizony

2 - 3 cibule

3 stroužky česneku

anglická slanina (nejlépe ještě douzená v udírně)

Anglickou slaninu nakrájíme na větší kostky a nasypeme do pekáčku. Přidáme k ní ještě lžíci sádla a osmahneme dokud se nezačne pěkně škvířit. Pak nasypeme do pekáčku ingredience smíchané dohromady, utlačíme a pečeme zase podle chuti.

No a konečně verze pro nás masožravce. Ten mi teď právě voní doma

PETŘÍKOVSKÝ HOUBOVÝ PEKÁČ

(verze pro masožrouty)

Směs nahrubo nakrájených hub

1 noha pikantní klobásy

200 g uzeného bůčku

1 paprika

5 brambor

2 - 3 cibule

3 stroužky česneku

sůl, pepř, kmín, majoránka, olej do pekáčku

Nakrájíme klobásu na kolečka, bůček na kostky a dáme osmahnout v pekáčku. Pak přidáme opět zbývající ingredience a dáme péci......

Musím říct že to zmizelo vždycky dřív než jsem stačila nafotit hotový výsledek. Tak až ten dnešní.....

Nejzákladnější ingredience - houby

Další přísada - dýně Hokaido a malé patizony.

Pěkně promícháno ve velkém hrnci ......

...... a napěchováno pěkně v pekáčcích

No a tady je hotový výsledek. Ten je tedy ve verzi s klobásou a uzeným bez dýně a patizonu. Ani jedno totiž nemám při pondělku jaksi k dispozici ......

Dobrou chuť!

Začíná páté kolo hlasování.....

A máme tu zas dvacátý den měsíce a tím pádem

opět začátek hlasování. Dvacátý den a konec prázdnin se nezadržitelně blíží. A jak je vidět na počasí i to léto se to chystá zabalit nějak brzy. No brzy začlo, brzy skončí..... mimochodem, tedy když to vezmu s počasím u nás tak to nebylo tedy nic moc. Utekli jsme sice mnoha bláznivým bouřím a lokálním potopním ale se luníčkem to bylo dost vošajstlich. Ale teď zas k průběhu soutěže a počtu příspěvků. Sešlo se jich o jeden víc než v minulém kole, ale ani tentokrát nešla kvalita dolů. Jeden sice byl přislíben leč nějak se nic do teď neobjevilo tak nevím jestli nebyl pochopen můj systém či po prvotním nadšení se dostavila nechuť něco poslat. Já doufám že po prázdninách máte v archívech dost materiálu ale hlavně chutě do dalších kol....no a jdeme na nominace

Kostely

1. Karpatský poutní kostel sv. Michaela na Petříně

(VendyW)

2. Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Skále

(Sceneryphoto)

Tentokrát vedou kaple

3. Poutní kaple Panny Marie Pomocné ve Vintířově

(hostující Hela)

4. Kaple Panny Marie Augustiánský dům v Luhačovicích

(Marijakes)

5.Kaple Panny Marie Sněžné Santon u Tvarožné

(Frypat)

Hlasování stále stejný způsob, dva hlasy, jeden v anketě a druhý do komentu. Jen prosím stroze Dávám hlas... bez toho pro koho jste hlasovali kliknutím do ankety. Vzniká tím určitý informační šum a nerada bych připravila někoho o hlas špatným pochopením stavu věci.

Další ruční tvoření .... všednodenní i svatební

Jelikož mne stále a stále drží motání a lepení

stužek do tvarů různých kvítků opět jsem něco nafotila a ješitně se tím chlubím. Dokonce sem takovej magor, že jsem si to vzala i sebou na chatu! Nikdy bych neřekla jak takovéhle tvoření může být návykové! Děs, děs .... takže nejen focení ale už i tohle mne tak vcuclo že u toho sedím pořád. Ještě že mě jedna dobrá duše poslala spousty zbytků stuh, takže zatím nemusím materiál kupovat, no i když ty různé doplňky na zakončení mi tedy stále dost chybí. A budu je muset doplnit. Takže vlastně nula od nuly pojde.

Jelikož už se blíží konec prázdnin dala jsem se na vločky. Pro případ že by zase letos byla taková milá zima jak vloni.

Ale abych zmírnila účinek jeden malý jarní kvítek. Schválně jestli poznáte co to mělo být

Trocha barev

A spona do vlasů

Ta samá duše která mi poslala stuhy mne přemluvila abych zkusila něco svatebního do vlasů, že mě to prý jde dobře.

No nevím....zkusila jsem dát na fb stránky jednoho svatebního bazárku ale zatím tedy bez ohlasu. Takže tady mé první a nesmělé pokusy

Letní kulinářská soutěž.....1

Asi první a poslední (zatím to tak vypadá) recept

pro Vendy (Eumenidas) do její letní kulinářské soutěže je na moučník. Rychlý, jednoduchý a děsně návykový (tedy pro mne určitě). Jeho výhodou je rychlost přípravy, lehkost a možnost obrovské variability co se týče ovoce do něj přidávaného. Navíc si ho můžete udělat i na chatě nebo kempu, stačí jen mít po ruce ledničku. Jo, nemusí k tomu být trouba ale lednička! A co to tedy je? Tvarohová nepečená bábovka! Možná jste recept viděli na naší Velké Sestře Nově od novodobého kuchyňského guru Ládi Hrušky možná ho, stejně jak já, už znáte leta jen jste na něj trochu pozapoměli a možná je pro vás novinkou. Já sama si ho právě v telce připoměla. Je trošku jiný než znám já, ale stejně dobrý. První variantu jsem dělala podle Ládi, druhou variantu už podle sebe. A cože tedy budete potřebovat?

Na variantu A: 2 tvarohy

1 zakysanou smetanu

1 ztužovač Dr. Oetker do krémů (takový ten malý pytlíček, naprosto stačí)

1 balení piškotů kulatých

1 vanilkový cukr

cukr krupice dle chuti

sezónní ovoce nebo kompot

Moje varianta B: 1 tvaroh

1 zakysaná smetana

1 řecký bílý jogurt

1 balení cukrářských piškotů

zbytek z varianty A

A teď co s tím. Všechny ingredience smícháme dohromady v jedné míse, v druhé si podle návodu připravíme ztužovač. Do něj pak vmícháme obsah první mísy. Přidáme ovoce podle chuti a do bábovkové mísy dáváme postupně vrstvu piškotů a vrstvu krému (moje lenora prostě naházela piškoty do mísy s krémem a bylo, stejně ty piškoty vždycky po přidání vrstvy krému někam uplavou) a tak pěkně dokud není všechno v bábovce a pak šup s tím do lednice.

Moje varianta B. Postup smíchání je stejný až do puntíku jak varianta A. Změna nastává v okamžiku kdy se přidávají piškoty. Ty se totiž někde vedle v jiné míse pokapou pěkně buď rumíkem anebo instantní kávou se stejnou přísadou nebo ochucenou amaretem či jiným likérkem. No a pak se skládají nebo vmíchají do krému.....

Fáze smíchání všech komponentů.

V tomhle případě jsem použila mandarinkový kompot, protože z drobného čerstvého ovoce neměli v marketu nic. Doma jsem použila borůvky.Ovšem po dohotovení jsem zjistila že tu máme za dílnou spousty kráááásných ostružin....divokých. Ne šlechtěných....

Naformátování do bábovkové formy

A výsledný produkt. Kdo má silikonovou formu bude mít ještě hezčí. Já prováděla v podmínkách chatařských do staré hliníkové. Takže je po vyklopení trochu oškubaná. Ale pokud se dozdobí pěkně šlehačkou.....

Dobrou chuť

Práce šikovných rukou.....

Když Helenka na svém blogu rozjela prezentaci

krásných prací šikovných řemeslníků tak jsem si hned říkala že budu mít další popud na rozhlížení se kolem sebe a nacházení takových krásných věciček. A taky že jsem něco z toho našla. Jsou to detaily na zrekonstruovaném městském muzeu v Třebové. I když teď jsem na rozpacích jestli to vlastně do té prezentace zapadá. Něco je totiž zrestaurované ale něco je uděláno zcela nově. Ona ta budova byla velmi zanedbaná a takbylo spousta věcí buď úplně omláceno nebo v havarijním stavu. Ale po celkové rekonstrukci se zase skví v plné své kráse. No uvidím, to ať už si Helenka rozhodně sama jestli to do jjí prezentace patří nebo ne .....

---

Nejvíc krásných detailů jsem našla hlavně na těch vstupních dveřích. Ať už práce řezbářů, kovářů či kameníků

Ale i okna nepřišla zkrátka. I když tady se domnívám že tyhle podokenní ozdoby jsou nově vytvořené. Neuvědomuju si totiž že bych si jich před rekonstrukcí všimla a jsou pod všemi okny, i v patrech. Ostatně i odlišná barevnost pískovce tomu nasvědčuje.

---

P.S. Zjistila jsem že v určitou dobu a na určitém místě chaty jde ten internet líp, takže už mám lepší možnost psát i odpovídat. Hurá!

Popůlnoční galimatyáš..... v myšlenkách i skutcích

V noci ze středy na čtvrtek jsem měla nedobré spaní,

ještě pořád tak nějak dozníval určitý stres z toho dne a tak jsem pořád čumákovla do tmy a nemohla zabrat. Jednu chvíli se to i podařilo, ale opět mne něco probudilo. A zjistila jsem že už není tma, ale že mi do okna svítí měsíc. Překvapilo mne to, protože když jsem si šl lehnout tak bylo zataženo. Vyplácla jsem se z postele, vzala foťák a šla zase vyzkoušet jestli se mi nepodaří zase nafotit když ne úplněk tak alespoň něco jemu podobné. Něco jsem nacvakala ale co a jak to vypadalo jsem zjistila až když jsem včera postahovala fotky do kompu. Vylezlo z toho něo, co rozhodně nesvědčilo o tom že jsem byla až tak při smyslech jak jsem se domnívala. A tak jsem dnešní fotky zařadila do rubriky fotohrátky i když upravované nijak nejsou. Prostě takhle to vypadá když někdo vezme po docela psychicky náročném dni po půlnoci do ruky foťák. Vzniknou obrázky vhodné tak k ilustracím nějakých hororů....

---

Jediná zase která vypadá jako měsíc

Máte rádi slovenskou kuchyni?....

Někdo má svou oblíbenou píseň, jiný zase svou oblíbenou knihu

a další třeba zase svou oblíbenou kuchyni. Musím předem podotknout že tenhle článek není PR článkem a navíc tomuto seznámení s velmi zajímavou osůbkou došlo naprostou náhodou. No, ono seznámení přímo s ní bylo vlastně normální, přes FB díky jedné skupině která se rozhodla pomáhat různým útulkům tím že bude pořádat aukce a výtěžek z nich půjde na některý z neprofláknutých útulků či depozit a které jsem také byla jeden čas členkou. Sama dokonce ještě v místě původního působení v Hradci Králové pomohla jednomu slepému pánovi a jeho vodicí fence sehnat peníze na operaci jeho vodicí fenky které hrozilo ochrnutí, i možná pomohla zachránit životy některých pejsků tím že upozornila a to i tv na jednu lidskou zrůdu která od chovatelů kupovala štěnda nebo z útulků si brala psy o jejichž dalších životech a hlavně koncích lze jedině spekulovat. Určitě tedy nebyly zářné. Ale další okolnosti a to jak jsem se s ní seznámila osobně už byly záležitostí ohromné náhody .... To že má spoustu lidí ve stejný den narozeniny a jsou i ze stejného města je normálka. Ale když najednou zjistíte že máte v přátelích dva, kteří mají ve stejný den narozeniny a oba pochází z jednoho města, už vám to nedá a každému jednomu z nich písnete že takového člověka zrovna máte v přátelích. Jeden i druhý samozřejmě zvědav na to jak se jmenuje onen dotyčný se vás na to optá. No a vy jim dáte navzájem odkazy na jejich profil. A začnou se dít věci. Oba totiž zjistí že se znají vlastně od dětství, že bydleli vlastně dost blízko sebe a oba že skončili natrvalo v Čechách.A vy máte velkou radost z toho, že se vám ty dva zase po letech podařilo dát dohromady. Jednoho dne u vás jeden z aktérů zazvoní a řekne že se jede do Hradce. A tak se mi podařilo seznámit se osobně s Valikou. Svělou ženskou s velkým srdcem které bije pro všechny pesany kteří mají nějaké trápení a hlavně pro ty kteří se jmenují Australští honáčtí psi, babou která má skvělou reštiku (některé slovenské výrazy přímo miluju) kde se umí otáčet v kuchyni jak čamrda a vařit výborné slovenské specialitky (hmmmm, brynzové halušky nebo pirohy jedna báseň) a s kterou je radost posedět a pokrafat o životě. Jenže Hradec byl a je pro mne dost špatná adresa, nemám tam paradoxně ač s Východních Čech tak často možnost se dostat. Ovšem náhoda a vlastně i to že už to nešlo v Hradci podle představ chtěla tomu, že se Val přestěhovala zpět do Prahy a otevřela s partnerem restauraci tady. Což jak víte je pro mne o dost jednodušší se tam dostat. No a tak jsem si vytyčila při dojezdu sem na chatu za úkol jeden den věnovat tomu že za Val zajedu a překvapím jí. A to musím říct že se povedlo. Přiznávám se že měním své účesy i barvy jak chameleon a tak kdo mne viděl před rokem v takové barvě, za rok mne může vidět v onaké i v jiném sestřihu. Čímž jaksi trochu zamotám jeho hlavu a taky na mne chvíli může zcela nechápavě hledět cože se mu cpu do kuchyně. Přesně jak dneska Val. No nakonec mne ale poznala a tak jsem ztrávila skvělý půlden v její krásné reštice a pomlely jsme co šlo a spápla jsem pirohy s brynzou a vyprážanou slaninkou a dala si vynikající tramínek a byl to den jak víno.....slovenské a jiskřivé !

---

V prvním patře se nachází příjemná kavárna s předzahrádkou

Musím uznat že v těch křesílkách se tedy úúúžasně sedí

Po schodišti se dostanete do přízemí kde se nachází tři salonky různých velikostí i malý bar

První ze salonků je Červený. Zapoměla jsem zmínit že výzdobu všude tvoří skvělé fotografie renomovaných slovenských fotografů

Tenhle salonek jsem si sama pro sebe nazvala Tatranský, protože jeho zdi zdobí nádherné fotky Tater a tatranské přírody

Průchod pře bar do dalšího, nejmenšího salonku Košického. A proč? No protože paní šéfová z tohoto města pochází a na stěnách jsou obrazy z motivy košických staveb.

Košický salonek

Pro vás kdo máte rádi slovenskou kuchyň a jste z Prahy nebo okolí či někdy do Prahy zavítáte a chtěli by jste si z ní něco ochutnat tak hurá sem.....

Slovenská restaurace

PANONIA

Křižíkova 71

Praha 8 - Karlín

A chvalte náhody!

Nejkrásnější píseň

Nejkrásnější píseň je tlukot tvého srdce,

Když v konejšivém náručí ukrýváš mne před světem….

Nejkrásnější píseň jsou tvá slova,

Když říkáš mi neboj, já tě nedám a hledíš na mne s úsměvem.

Nejkrásnější píseň zní z úst dítěte,

Když říká Mami jsem tu, a jen pro tebe…..

Nejkrásnější písní jsou noty z ranních koncertů

Jež rozezní se všemi hlasy z modrého nebe.

Nejkrásnější písní zpívá řeka za jarního rozbřesku,

Kdy mlha halí kraj a hvězdy květů netřesku jen lehce svítí za skal….

Nejkrásnější písní je šum listů v korunách, když objímáš kmen

A ptáš se : "Lhal mi nebo nelhal?"

Těch písní je tak moc, když kraj halí noc….

Jen vybrat jednu jedinou, stojí sil moc.

Já poslouchat je chci všechny, tóny jejich ať stále zní,

Všechny je chci, ty tóny, ta slova, já chci slyšet je až do konce svých dní…..

---

P.S. Od úterka bojuju s netem, je to děs než se vůbec někam prokoušu. Navíc ještě rozdejchávám následky středy třináctého, která jako datum opět neselhala. Jak a kdy se mi podaří opět proniknout až na místo kde se dají psát články aniž by moje nervová soustava neutrpěla další otřes nekonečným čekáním na připojení mobilního internetu nevím. A co se týče fotek tak to už je vůbec ve hvězdách. Opět se ukázalo že když se něco má pos...t tak se to po...e a to dokonale. Měla jsem dát na předvarování doma a jet třeba o týden později, ale ne.....takže to co se týče (ne)připojování do Blogu.cz platí i o mejlech a mých odpovědích na vaše komenty i komenty moje u vás. Prostě budou buď zpožděné nebo vůbec ne. Ne že bych nechtěla, ale prostě to je vyšší moc, kterou já neovlivním a tak když se jí zachce mne pustit k nim tak mne pustí a já napíšu..... Proto tohle píšu jsem, kam se to moc nehodí ale když už jsem se po třech dnech prokousala ke spojení tak prostě musím.....zatím přeji krásné (no to je docela provokace v tom hnusnu které tu vládne) dny a pokud si užíváte dovolené tak ať se pěkně zrekreujete