Ještě jednou z potoka....

Poslední záběry ze zatím poslední vycházky okolo potoka.

Ještě pár fotek a zase bude chvíli klid. A buď napadne trochu

sněhu aby bylo co fotit nebo nevím...zatím to ale nevypadá ani

na sníh, ani na sluníčko, takže asi přijde zase ke slovu archív...

opět studie různé expoziční doby

A nakonec trochu barvy. Opuka na dně potoka má různé odstíny béžové až žluté. Torcha saturace barev

ze dna udělá barevný koberec

Ještě jednou můj společník na cestě

Stovky odrazů....

Trochu jsem si dovolila zaparafrázovat na název písně skupiny Katapult Stovky hotelů. Stovky odrazů se objevily v bublinkách pěny pod lampou. Nejdřív jsem na ně koukala jak se krásně třpytěj a hážou duhová prasátka, pak mne napadlo udělat makro snímek té pěny, jak už jsem to jednou udělala do hádanky. No a po stažení do počítače a výřezu jsem zjistila, že v každé z bublin je odraz lampičky nad ní.... v některé dokonce i dvakrát....

Hledejte poštolku....

I druhý nápad je odkoukaný, od Jarmilky. Ta dávala na fotkách hádat kde je skrytá kočka. Já vám předložím hádanku kde je na obrázku poštolka. Nebojte, není to nic těžkého. Fotila jsem jí tady u nás, dost často sem létá a snaží se lovit v naší vrabčí kolonii. Ti jsou ovšem chytří a vždy se jí schovají do dříšťálů kam se ona nedostane. Ta pak chvíli nasupeně sedí na okraji terasy a když nic nevymyslí odletí pryč. Pozorovala jsem ty vrabce, oni byly v těch keřích naprosto zkamenělí. Ani pírko se nehnulo, ale v okamžiku kdy poštolka odlétla se najednou zase rozhýbali a rozkřičeli...

Není to moc kvalitní, fotila jsem přes sklo a hodně zoomovala.

Něco ručních prací podruhé....hlavně pro Helenku

Vedly jsme s Helenou v komentářích takovou malou debatku o ručních pracích. Ona dala nějaké fotky na blog a já jí odpověděla že to znám, že to jsem taky dělala. Když už to bylo asi potřetí, začala jsem si připadat jak Brouk Pytlík. Ono se to teď už možná nebude tak zdát, zvlášť když vystavování a upravování psů je diametrálně odlišný koníček, ale já ještě v dobách když jsem bydlela v Praze a vlastně ještě nějaký čas i tady háčkovala a vyšívala jak blázen. Dokonce jsem si tím slušně přivydělávala na mateřské, protože jsem to dělala jedné známé mojí maminky. Ale občas jsem si udělala i něco sobě pro radost nebo pro užitek.

Nejsem ale příznivcem deček a jiných a navíc by mi je likvidovaly kočky a ani muž se nechová těmto věcem nějak uctivě, takže sobě jsem spíš obháčkovávala ubrusy a prostírání nebo jsem po nastěhování tvořila do oken v kuchyni záclonky. Z těch se mi ještě zachovaly dva kousky.

Spíš mne bavilo vyšívání a několik věcí jsem si z podoby fotek převedla do podoby křížkové výšivky a vyšila si je. Ale to byly jen takové drobnůstky. Některé mám ještě jen ve formě návrhů a nevím jestli je někdy dodělám do skutečné podoby.....

Slíbila jsem že něco vyhrabu, nafotím a dám na blog a tak taky činím.....

Moc ráda jsem háčkovala filetovou technikou, připomínalo mi to křížkové vyšívání, a někdy jsem i použila předlohu právě na vyšívání k nějaké dečce kterou jsem dělala třeba jako dárek mamince a zase naopak, z předlohy na háčkování jsem udělala výšivku. Dokonce jsem měla v době kdy frčely takové ty dlouhé síťové vesty jednu uháčkovanou právě podle jedné výšivky....

Záclonka

a detail

Jedna z mála deček kterou jsem si nechala, nebaví mne ta šílená práce s vytahováním po kždém vyprání...

Irská krajka je specifický způsob háčkování, a jsou z ní nádherné věci, ale i když se to nezdá je to hodně těžký způsob. Já si jí vyzkoušela jen na těch lehčích věcech a jen na malých kouscích. Použila jsem jí třeba na opravu jednoho oblíbeného svetru, který mi vykousal kocour...

A teď nějaké lemy na ubrusech

Stejný vzor, jen jiná barevnost

Někdy dalo fušku vymyslet jak urobit rohy když návod byl na kulatý ubrus. Měla jsem ráda když mi ladil kulatý ubrus s tím co jsem měla na konferenčním stolku....

Tyhle motýlky a orchideje jsem si namalovala sama podle fotek v kaledáři a atlase orchidejí. No některé nejsou nic moc, jiné se povedly docela tak že i je poznat o jaký druh orchideje se jedná

Catlleya

Tuto drůdu orchideje jménem Celogyne cristata mám, a vypadá to, že mi pokvete, takže vám sem pak dám fotku pro srovnání

Phalaneopsis

Oncidium

Miltonia

Názvy jsem dala pro ty, kdo trochu znají orchideje. To aby mohli posoudit....

Takže jak vidíš Helenko, nejsem jenom na tu smečku

Bez trnů růže žije dál, bez lásky člověk uvadá....

Stejně jak trnem růže zraní,

tak láska raní krutostí svou...

Jedna je krásná bez podmínek,

však druhá má jich na tisíc.

Stejně jak růže omámí vůní svou

láska omámí tě sliby...

Když vezmeš růži do dlaní, tak dopustíš se chyby.

Trny svými v okamžení, tvou dlaň proklaje.

Když ublíží ti láska tvoje, tvé srdce jí prokleje.

Stejně jak není růže bez trnů

není bez slzí láska,

Jedna tě barvou polaská,

však z druhé bolestí srdce praská.

Je velký rozdíl mezi námi,

bez trnů růže žije dál.

Však bez lásky člověk... navždy uvadá...

Zimně krajinové 2....

Než se předvedou další zmrzlé fotky, dáme si něco málo z krajiny.

Jelikož chodíme většinou stejnou trasou, žádné velké změny se nekonají.

Maximálně v olistění stromů, v ozelenění polí nebo sluníčko x zataženo.

Tak aby to nebylo úplně stejné, někdy si pohraju z barvičkou. Tu dám

černobílou krajinku, tu zas sépii, nebo zvolím trochu zbarvení do modra

či do zelena. Jediné co se tu valem mění jsou lesy, které ubývají pod pilami

majitelů.A to vcelku i rychle.

Takže se obávám, že za chvíli mi toho moc jiného k focení nezbyde

než jen ta pole....

Meandry na Srnovském potoce, alespoň část....

Použitý crossproces laděný do modra.

Zde byl použito pro změnu ladění do zelena a Ortonův efekt. Ten vytváří dojem malby,

záleží na tom jak moc silný se efekt použije.

Lesních cest je tu mraky, takže poskytují stálé téma....

Vzácná chvilka kdy vykouklo sluníčko

Pokoušela jsme se zachytit a nějak přijít na to jak zvýraznit ty paprsky....nepodařilo se. V reálu byly o hodně kontrastnější.

Když se přepne na režim Západ slunce. Barvy se stanou o dost výraznější a dramatičtější.

To jediné sluncem osvětlené místo zářilo do dálky. Bohužel postrádá snímek ostrost, jelikož byl nazoomován, co můj foťák dokáže. Tedy na optický zoom, na digitální by už to stálo vůbec za prd.

Navíc protější kopce byly v oparu....

A černobílé louky. Už se těším až budou pěkně zelené...

Poutník se mnou po cestách....Mates. Pro mne stále těžce vyfotitelný, aby nebyl rozmazaný.

jde to ale hodně těžce...

Lístkové....

Jediným zástupcem barev v přírodě jsou momentálně suché listy.

Jak na bucích tak na dubech. To že zůstává část listí na dubu je

normálka, to by ani nevznikla krásná Werichova pohádka,

ale nějak jsem si dřív nevšimla, že i na bucích. A co víc

dokonce i při pohledu do lesů je vidět mezi zelenými smrky a

borovicemi tu a tam stále zlatý modřín. Nevím co se změnilo ale

já se pamatuji, že modříny začínaly zlátnout už koncem prázdnin

a na zimu byly holé. Teď jak to kolem pozoruji některé neopadají,

a když tak až před jarem....je to jen můj dojem, nebo jste si toho všimli také?