12 října 2012

Jak na fuchsie, část první.....

Nastal čas zazimovat krasavice jménem fuchsie. Mnohým z vás se líbí, ale nevědí jak je přezimovat, někteří je rovnou vyhodí protože jim třeba při těchle mrazících které teď po ránu už tři dny jsou namrzly a myslí si že tím pádem je po nich. Nebojte, fuchsiím může zmrznout listí i vršky větviček, ale další rok krásně obrazí od kořenů. Mrzí mne když tyhle krasavice končí vyhozené jen proto, že lidé nevědí co s nimi přes zimu.

Fuchsie ač to vypadá možná složitě je na pěstování opravdu nenáročná. Za těch bezmála třicet let co je pěstuji jsem už na leckteré fígle přišla, nebo jsem se prostě optala větších machrů. Takže bych se ráda s vámi podělila se svými zkušenostmi a přispěla k tomu, aby vaše fuchsie pokud je máte letos nově koupené a nevíte jak na to dobře přezimovaly.

Pro zdárné přezimování je potřeba jen pár věcí. Za prvé je dobré znát pravidlo, že čím studenější místnost, tím potřebují méně světla a naopak, čím teplější tím víc. Teplota pro přezimování by měla být od + 5°C do +12°C. Já mám stabilně n apůdě tak kolem třinácti ale díky střešním a štítovému oknu mají dostatek světla. Sice si moc neodpočinou, protože rostou i přes zimu, ale to jim zase tak moc ve finále neuškodí.
Druhé pravidlo je fuchsie dát k přezimování pokud možno bezlisté a radikálně je sestříhnout. Tím se také povětšině těch listů zbavíte. Je to proto, že se tím zamezí napadení škůdci které na listech sají (mšice, molice). Nezoufejte a nebojte se, jak vypadá takový radikální řez uvidíte.
Pokud nemáte k přezimování vhodný sklep nebo garáž, nemusíte si zoufat, pokud bydlíte v paneláku kde jsou na chodbách okna a nekradou se tam kytky, můžete je mít na chodbě a pokud nemáte k dispozici ani chodbu, určitě máte v bytě místnost kde přes zimu méně topíte. Já je po dobu co jsme bydleli na sídlišti měla na okně v ložnici. Manžel mi udělal poličky a tam jsem ty svoje poklady měla pěkně naskládané. Od skla jde přeci jen chlad který ještě teplotu sníží. A navíc mají to co potřebují, světlo!

Zálivka je přes zimu jen mírná, ovšem opět platí, pokud jsou ve větší zimě stačí tak jednou za tři neděle, pokud jsou více v teple, tak jednou za dvanáct dní. (platí pro malé rostliny, pro ty velké a staré je interval o mnoho delší, protože jsou ve velkých květináčích, které vysychají podstaně pomaleji.)

Fuchsie přinesená ze zahrady k přezimování před řezem....



.....a po radikálním sestříhání


Některé odrůdy jsou hodně vzrůstné, jako třeba zrovna tato, takže o to radikálnější je sestřižení. Ta co je vidět za ní, není až tak protože je celkově menšího a jemnějšího vzrůstu. V chytrých knihách je psáno, že sestřih se provádi na délku cca 5 cm, nebo se větvičky zastřihují za druhým párem listů, počítáno samozřejmě od kmínku.
Takže takto bezlisté fuchsie by měly před přezimováním být.
Pokud jsou ale přezimovávány v bytě, nestříhejte je a nechte je tak jak jsou. Ony svůj růst stejně zpomalí, jen musíte kontrolovat listy zda na nich nejsou škůdci. Pokud se objeví a včas se jich nezbavíte dokáží celou rostlinu vbrzku zdecimovat. Nejčastěji jsou to mšice a molice skleníková. Na oboje zabírá Mospilan. Já kolikrát postřikem rostliny zcela smáčím. Postřik se ale musí opakovat, protože speciálně u molic zabírá pouze na dospělce, na larvy ne.

Při teplejším přezimování se neubráníte tomu aby rostliny nezačaly nasazovat nové výhony. Což je můj případ. Já je stále zaštipuji, hned za prvním párem listů, aby se netáhly do výšky a nebyly slabounké.

U stromkových fuchsií je lépe počkat na to, až listy opadají samy, protože je pak lépe vidět jak je zastřihnout aby se udržel tvar pěstovaného stromku. Ostatně ono to většinou moc dlouho netrvá a po přenesení domů začnou žloutnout a padat. Do té doby je třeba u nich také kontrolovat jestli se neobjevili škůdci.

Z ostříhaných větviček si můžete udělat řízky a dopěstovat si další sazenice.....
Myslím, že není to přezimování zas tak těžké, neMrkající?

10 října 2012

Porovnání....

Nechci vám nikomu vnucovat co se vám má líbit nebo ne. Ani na to nemám žádné právo. Spíš vám v tomhle srovnání chci ukázat jak se může fotka úpravou změnit k lepšímu. Možná jsem měla tohle udělat hned když jsem vám ukazovala jak se z nových fotek můžou stát staré....
Z jedné diskuze na fotoblogu vyšlo najevo, že i profesionálové bez úprav zveřejňují jen minimum svých fotek, a že rozhodně jsou pro úpravy. Je to sice smutné ale dneska už většina fotek které tolik obdivujeme a které se nám líbí prošla Photoshopy či jinými editory. Jen málokteré to nějak zásadně ublížilo. Spíš naopak.


09 října 2012

Z nových staré....

.....se dají skvěle udělat fotky díky použití efektu a rámečku
Daguerotypie v on-line editoru PicMonkey či použitím
jiného efektu v Pixlru a dodatečně opět použít již řečený
PicMonkey....Výsledek je někdy opravdu skvělý....
Bobeše vidíte hned v záhlaví a další dvě fotky máte
k dispozici...a posouzení.....



Jsem zvědavá na vaše názory....

08 října 2012

Byla jednou jedna pavučina....

....kterou si ne dost chytře usoukal pavouk za zadními dveřmi z domu.
Popravdě jsem se jí pěkně lekla, když jsem ráno pouštěla psy na
zahradu, protože jsem do ní málem vlítla jak ta moucha...Jen pan
domácí nebyl nikde vidět....Aby byla lépe vidět její struktura
musela jsem jí trochu porosit vodou a suplovat tím ranní rosu....
Nejsou ostré, vím to....ale snad mi to prominete...ale jak se otevřely
dveře a šel ven teplý vzduch, začala se celá vlnit....









Dokonce jsem uvažovala jestli je sem dát, protže nepatřej mezi
zrovna povedené, ale....

07 října 2012

Opět jeden luxusní západ....tentokrát přímo ďábelský

Tak samozřejmě, že jsem se zařekla že už mraky dlouho fotit nebudu....
Ovšem taky jsem si řekla že mi to stejně vydrží jen do dalšího luxusního západu...
Takže tady je....Po dnešním zamračeném a propršeném dni se navečer vyjasnilo a na chvíli vylezlo sluníčko, ale jen proto, aby se hned zase začalo schovávat za šedošedé mraky. vytvořilo tak přímo ďábelskou atmosféru...





Podzimní kopce nad Třebovou....

Z cesty od lesa je krásně vidět na Kozlovské vrchy nad Třebovou a na chatové oblasti pod nimi a na všudypřítomnou dráhu....aby ne, když to byl kdysi největší železniční uzel. Kde že dávné sněhy jsou.....





I když zase jeden primát brzy mít bude, vzniká tu největší překladiště lodních kontejnerů, kde se budou překládat z vlaků na kamiony....

Ejhle, ony fakt rostou!....

V pátek jsem se nechala vyprovokovat Kavalírem a ještě jednou fb kamarádkou a vyrazila na houby. Ona měla ze čtvrtka plný dvoua půl metrový pult hub a Kavalír opěvoval až půl kilovou váhu hříbků....Takže mě to nedalo a poslušna sběračského instinktu zděděného po prapředcích jsem vyrazila do lesa. Ze začátku jsem hodně nadávala a říkala si, že o těch hřibech se Kavalírovi tak akorát zdálo a kamarádka že někde na cestě přepadávala nebohé houbaře po celý týden a svůj lup pak prezentovala jako výsledek jediného dne sbírání, protože po půl hodině usilovného hledání mi výsledek, tři babky, připadal dost tristní.....
Ovšem! Pak jsem se přesunula do jiné části lesa a ejhle, hned první hříbek měl docela slušnou váhu, sice to těch proklamovaných půl kila tedy nebylo (možná kdyby tam ještě den dva počkal) ale byl moc krásný. A pak to začalo, když jsme se totiž pořádně podívala do hodně matoucího popadaného listí tak jsem co chvíli zmerčila černou hlavičku mladých babek či krásně sametově hnědou suchohřibů. A taška se začala utěšeně plnit.O oár metrů dále na mém stálém fleku, který mne opět nezklamal se začaly na mne z borůvčí smát hlavičky hříbků jak malovaných a vysoustruhovaných. Jediné co mě kalilo radost byl houbař který v těsném závěsu za mnou neustále brousil tam kam jsem šla já. Protože jak zmerčil že se pořád skláním, případně klekám na jedno místo a tam setrvávám do té doby než vše vysbírám tušil snadný lov. Ne tak já, a navíc jsem neměla v plánu jako každý správný houbař mu svůj flíček ukazovat.Volila jsem proto matoucí strategii a přecházela z jedné strany cesty na druhou, případně se zanořila do mlází.
Všimli jste si jak v okamžiku, kdy najdete první houbu se z poklidného člověka stane najednou ten dávno zapomenutý pračlověk - sběrač? Který okamžitě zbystří všechny smysly a každého nezvaného dalšího pračlověka - sběrače chce ze svého revíru okamžitě dostat pryč? Jak se začne prodírat mlázím kterému by se jinak vyhnul velkým obloukem a jako ohař jdoucí neomylně po stopě i on celý vzrušený a div ne poštěkávající se žene za vůní hub? Padající neustále na kolena, ač normálně se po ránu nemůže bolestí pomalu ani postavit? To všechno způsobuje ona jedna jediná nalezená první houba z nás normálně civilizovaných lidí....Jenže to je ta největší chyba které se houbař může dopustit, protože díky tomu bezhlavému úprku stále vpřed a touze mít toho víc a ještě víc dostává do situace kdy vlastně nic nemá, protože NEVIDÍ! Nevidí ty houbičky pěkně skryté v listí protože se snaží uprchnout před pronásledovateli. Kdo si počká na takového houbaře přijde domů s tučným úlovkem jak mám už lety prověřeno.
Nakonec jsem domů dorazila s taškou plnou krásných hříbků, kozáků, babek, hnědáčků a i pár ryzců se našlo. Takže zase mám jak veverka na zimu nasušeno a namraženo a spokojeně si pak u bramboračky nebo hovězích plátcích či kuby vzpomínat na krásný den ztrávený v lese....


Ono je dobré se někdy dívat i po stromech, nejenom po zemi....a nemusí to být zrovna václavky které na něm rostou



Celkový úlovek i s tím co přivezla den před tím dcera z chaty. Opravdu jen z pozemku okolo ní. To je hned ten první plech.


Teď přišla jejich chvíle...

je šedivo, zataženo, prší....zkrátka je hnusno a to je nejpříhodnější čas na zbytek sluníčkových fotek z minulé neděle.
Myslím si že kontrast té nádherně modré oblohy a zbarvujících se stromů přijde v tom dnešku docela vhod....














No, tak vám snad sluníčkové fotečky trochu zvednou náladu....

06 října 2012

Trochu jiný přísavník....

Jak jinak....když jsem si zase pohrála....


Ale ten lem listů je originál, takhle je totiž náhodou zbarvený celý jeden výhon. Že má jen rudý lem....

Bože! Já řídím....

To že čtete tyto řádky je znamením že já, můj muž, blízké okolí i všichni chodci v Lanškrouně přežili můj nastávající comeback na silnice. Nakonec jsem přece jen muže udyndala aby se mnou začal jezdit. Tak bylo to trochu takové jak na houpačce ono taky řídit naposledy před dvaceti lety Dacii, a teď si sednout do auta které je jednou tak velké a dvakrát silnější je trochu rozdíl. I koordinace spojka, brzda, plyn trošku není ještě to pravé, vlastně se zase teprve do toho dostávám, ale jinak to bylo lepší než jsem si troufala vůbec pomyslet. Takže krom toho, že mi auto jednou chcíplo uprostřed odbočování na kruháku, půl cety jsem jela bez rozsvícených světel, zapoměla u obchoďáku zamknout, dvakrát řízla zatáčku jak při rallye a jednou smetla křoví u kraje místo cyklisty to bylo docela fajne....
Možná se někomu bude zdát moje nadšení přehnané, jenže já už se o to aby se mnou někdo začal jezdit snažím jak dlouho a vždycky jsem byla odbyta slovy " Na silnicích je blbců dost....!"
Kamarád který už mne jak dlouho v tomhle podněcuje mi dneska řekl že je na mne hrdej...a po pravdě já na sebe taky...

Zase jsem zapoměla....

Opět se musím omluvit protože jsem opět zapoměla. Jsem vám totiž dlužná potvrdit nebo vyvrátit správnos vašich odpovědí ohledně těch dvou stromů. Zase jako vždy byla nejrychlejší Jarmilka. Tentokrát jste trefili všichni naprosto správně že první byl jilm a druhý buk. Je vidět že se díváte dobře po přírodě.... Já jsem se to dozvěděla až od syna, který je který, dřív jsem to ani nevnímala že je mezi nimi rozdíl. Vlastně až když jsem zase začala s focením, začala jsem si víc všímat věcí kolem sebe....
Jaké jsou rozdíly mezi stromy, květinami....
Takže tenokrát jste vyhráli všichni a všem patří tahle odměna.....

05 října 2012

Nejlínější písnička od nejlínějšího zpěváka....

Už podruhé mne na TT okamžitě naskočila jedna písnička. Od mého milovaného Petra Nováka Jsem tak líný....
Nejen pro ten text, ale i pro ten neskonale líný přednes.
A nejen to. On byl podle slov jeho kamarádů i tím nejlínějším zpěvákem a člověkem na naší hudební scéně. Nejdelší životní túra kterou absolvoval byly dva kilometry do restaurace na pivo po natáčení jednoho klipu. Jinak vlastně se jen dopravil pár metrů k autu a zase zpět a svoje bydliště skoro přestěhoval do hopůdky v Karlovce kterou měl přesně proti vchodu do domu kde bydlel. Tam se odehrávalo většina jeho života.
Tam vznikala hudba k jeho nejlepším věcem, a tam seděl i celý den před svou smrtí.....

P.S. Jsem totiž líná cokoli na toto TT vymýšlet Mrkající!

Zvířátek není nikdy dost....

Tím se řídí i naše rodná Velká Sestra Nova když na závěr
zpráv vždycky nějaká vytáhne. Já jsem ani moc nemusela
šahat do archívu, protože něco je ze včera a něco z
předevčera....
Tu veverku tady máme teď dost často, chodí krást
lískové ořechy. A klucí hafaní si našli novou zábavu....
nahánět místo myší a koček veverky.


A mám tě na háku


Zdravím, jak se máte?


Musela jsem zoomovat a nbylo moc dobré světlo v těch větvích, což se dost odrazilo na kvalitě fotek.

Mates má svoje oblíbené křeslo, ale má smůlu, že se tam líbí i Baldrickovi.
A tak se tam prostě musejí vejít oba....


Teď ten východ i jinak....

Tak a teď něco bez úprav. Líbilo se mi jaká stínohra
vznikla na protější zahradní zdi...




I ve vrbě si slunko zahrálo a část pozlatilo


A pomalounku, polehounku slézalo i po přísavníku