06 září 2012

Zámecké.....

Zámky jsou vděčným tématem pro malíře ( jako třeba v Básnících pro pana Hrušínského) nebo pro takový fototrhlíky jako sem já. A tak jsem neodolala a šla si zase udělat pár obrázků toho Mníšeckého....Na chvíli dokonce i vylezlo sluníčko které se už pomalu chystalo k tomu že se schová za hřbet Brd ale přece jen na ten zámek ještě trochu svítilo....

Není tu klasický zámecký park, protože je zámek uprostřed města a ještě na skále, ale malý pěkně upravený parčík s fontánkami a květy. I když se na dalších úpravách pilně pracuje, takže se ještě je na co těšit.
Parčíku dominuje velká magnólie pod kterou je fontána.

Belgické astřičky, klasické podzimní květy....


V kombinaci s rozchodníkem


A trávou Pennisetum


Ani růžičky nesmí chybět


Jeden z posledních květů kakostu chladivě bílého



Vládla tu pohoda a klid a spousty lidí si sem chodí posedět a jen tak se nechá unášet pohledem na padající kapky vody


Budoucí terasové záhonky. Dole je budova starého pivovaru, kde je restaurace u Káji Maříka s malinkým divadélkem a venkovním amfiteátrem


Kočičí.....

Když jsem šla včera do Mníšku s tím, že si trochu pofotím okolo zámku a Zámeckého rybníka, jsem na chodníku narazila na miciňáka který se tam vyhříval vedle plotu. Nejdřív sem si říkala že určitě vezme roha hned jak na něj promluvím, jako většina těhle micek. Ale ne, jak jsem začíčala odpověděl mi zamňoukáním a hned se ke mě hrnul, stoupnul si mi předními packami na nohu a začal se protahovat. Takže jsem si hned vyndala foťák a najednou koukám, žene se ke mně další micinka a další a další až se jich kolem mne šetelilo pět. Jedna hezčí než druhá. No balzám na mou kočičí dušičku. Podařilo se mi vyfotit jen čtyři, ta pátá byla strašně rychlá, pořád utíkala ze záběru.
A tak jsem tam seděla na chodníku, opřená o plot a nevěděla kterou dřív hladit a fotit, okolojdoucí lidé na mě koukali dost z despektem a já si říkala Trhněte si všichni nohou, protože nevíte kolik energie člověku ty krasavice dodávají.....a o co přicházíte!







Tady na tom snímku jsou micky dvě, najdete tu druhou ?



Z té páté je na posledním snímku jen pacička, ale byla celá černá jen s bílými ponožkami, špičkou ocásku a malou náprsenkou..


Toho jsem viděla jako prvního, šéf Don Kočičón....

Kolejové....

Jednou mne nadchl kamarád nádhernou fotkou z kolejí.....byla zvláštní a měla úžasný náboj. A tak když jsem narazila na tuhle trať neodolala jsem abych to taky nevyzkoušela.....



Keřové makro....

Z nížších poloh luk a polí do o něco vyšších partií keřových a stromových se přesuneme v dalších obrázcích. i když některé jsem vlastně taky lovila až skoro u země....

Ptačí zob virginský


Pámelník


Ještě jednou poupata břečťanu


Dub


Olše, ale ne lepkavá, je to nějaká zakrslá ozdobná forma, která je evidentním pozůstatkem nějaké cílené výsadby okolo silnice. jenže úmysl byl dobrý, ale příroda si vytvořila vlastní architekturu a tak ty keře které tam původně byly samotné jsou dneska zarostlé v malých borových a smrkových hájcích.


Detail panenského jablíčka, vypadala krásně ale s chutí to už bylo horší. Ochutnala jsem po cestě asi ze čtyř stromů, ale jen u jednoho mi jablka opravdu chutnala. Byla to ta samá která máme i doma a patří taky mezi jediné které se dají jíst. Ty ostatní odrůdy jsou staré z ještě původní výsadby po německých obyvatelích. Včak také nesou název Německá reneta....


A takhle vzniká hálka na šípkovém keři


Luční makro...

Taky po loukách a polích jsem sbírala nějaké obrázky. Už toho kvete po skrovnu a tak se musí člověk porozhlížet co by vyblejsknul....ale něco málo se našlo.

Pampeliška...tedy ta pravá s názvem pampeliška, ta známá žlutá jarní je Smetanka....


Svízel


Hlaváč



Kyprej, i když to je spíš rostlina která než suché louky dává přednost vlhčím břehům potoků a rybníků. Tu jsem fotila v tom bývalém.


To samé platí i o rdesnu


Starý známý orobinec....taky jste ho jako děti o prázdninách kouřili?


Rozpuklý semeník ale jak se jmenuje tahle rostlina to fakt nevím, tuším jen že patří k vrbovkám.


Třezalka tečkovaná....bez teček



A jako poslední ostrožka rolní

05 září 2012

Po cestě....

....jsem nafotila tenhle svah, vypadá jak úpatí nějaké sopky, samý černý kámen, a nic co by na něm rostlo ve velkém. Spíš vypadá jak základ pro nějaké alpinum. Což ještě podtrhuje ten lomikámen....


Mezi tou vší černou břidlou se vyjímal tenhle bílý křemen už zdálky. Svítil tam jak lampička.


Jen horská koza tu chybí....



Do dálky ač jsem byla na volném prostoru bohužel moc vidět nebylo, nad vším ležel takový šedivý opar a sluníčko nikde. Po cestě zpět sice už svítilo, nicméně výhled se vůbec nevylepšil....


Trochu jiný pohled na Brdy...


Kostel který je součástí areálu sanatoria v Nové Vsi pod Pleší....i když mám dojem že už to sanatorium a ústav zrušili....za ním v dálce další hřebeny Brd.


Nevím proč, ale u tohodle trojkmenu mne ač ateistu a člověka který církev ale vůbc nemusí napadlo jedno. Svatá trojice.....fakt ale nevím proč.


Podél cesty bylo spousty starých až stařičkých jabloní všech možných odrůd a dokonce jsem tam narazila i na jabloň obsypanou panenskými jablíčky....což už je dneska velká rarita....


A zalíbil se mi tu jeden krásný a velký srub. Mám ráda tyhle dřevostavby, je v nich krásně útulno, voňavo a teplo. A dýchá z nich taková pohoda. navíc tenhle patří k těm hodně povedeným....




Nakonec jeden brouček v lese....

Hledala jsem, ale nenašla....

....jedno místo kde jsem tady kdysi byla. Jmenovitě rybník. Ale popořadě. Ve stejné době kdy jsme podnikli se synem projížďku po základně, to jest před osmi lety, užívali jsme si tu prázdnin na kolech. V té době jsme tu byli po okolí bráni za exoty, kteří si jezdí "jen tak" na kolech. Většinou všichni jezdili maximálně do hospody, do obchodu nebo kdo to měl blízko tak do práce. Ale rekreační ježdění bylo tady okolo Prahy ještě v plenkách. Ovšem za těch osm let se to hodně změnilo a dneska tu jsou krásné cyklostezky, lidí tu jezdí spousty a i co se týče cykloservisů je to o sto procent lepší. Ovšem já se zase vrátila k pohybu po svých, ale to už je jiná kapitola.
Takže jeden z výletů jsme si naplánovali do městyse či jak říct a neurazit něco co je větší ves, ale ne ještě město, Nové Vsi pod Pleší. Není to daleko ale s kopce. No slyším reakce proč ALE ? tak vysvětlení je nasnadě, když jedete hodinu a půl z kopce, čekají vás zpáteční tři hodiny do kopce. A to já strašně nerada. A právě po té zpáteční cestě vzhůru jsme míjeli krásný rybník a tak nám to nedalo a mi si k němu zajeli na odpočinek. Bylo u něj fajn a mně se ani už nechtělo zpátky na kolo, ale řekla jsem si, že se tam ještě jednou určitě vypravím.
Od toho předsevzetí uplynulo právě těch osm let a já si řekla, jseš tu sama, tak vyrazíš na procházku k rybníku. Ale ouha, jaké nemilé bylo moje překvapení, když jsem šla a šla a rybník stále nikde. Protože už jsem časově u něj měla dávno být, tak jsem se otočila a šla zpátky, když v tom mi padlo do oka orobincové a rákosové houští. To bylo totiž to jediné co z toho rybníka zůstalo. Prostě nebyl. Kde nic tu nic, pokud nepočítám ten orobinec, malé olše a vrbičky. Nevím proč zanikl, hráz nikde poškozená nebyla, tak možná nebylo peněz na jeho údržbu a tak jej raději vypustili a nechali zarůst..... Je to škoda, zvlášť i proto, že je po okolí spousty chat a tohle bylo moc příjemné a přístupné koupání navíc jak jsem teď zjistila s kamínkovým dnem kde člověk nemusel cápat v bahně.

A takhle teď vypadá....


Škoda že jsme tenkrát ještě neměli tak silnou fotománii jak dneska a hlavně fotil syn co jeho bavilo, jinak bych vám mohla ukázat jak krásný rybník to byl....

V orobincích....