09 července 2012

Prolog....

Juchú, dneska jsem konečně po měsíci a půl vyrazila na procházku do lesa....buď jsem byla pryč a potom napravovala škody které za mé nepřítomnosti vznikly, nebo jsem se vrtala v záhonech a nebo byla buď vedra nebo naopak stále pršelo. Takže když se dneska ochladilo na přijatelnou teplotu, nepršelo ani nepálilo sluníčko, nemusela jsem nic dělat protože jsem na oběd připravila květákové placičky, vyrazila jsem jen s foťákem a taškou v kapse, kdyby náhodou byly nějaké houby. Svižně jsem vyšlápla kopec, abych stejně svižně nahoře padala na ústa a vydejchávala tu svižnou chůzi. Přede mnou se po cestě třepotali motýli a já se třepotala s foťákem za nimi, ovšem vyfotit se nachávali opravdu jen zřídka. Ale pak to stálo za to.
Hmyz různého druhu také nezahálel a na kytičkách buď sál, nebo páchal orgie...takže některé fotky bych měla uveřejnit zřejmě až po desáté večer....
Než jsem se dotřepetala a dokopala do lesa uběhla skoro hodina, houby jsem žádné nenašla, sice bylo vidět na cestách že se tudy zcela nedávno prohnaly pěkné proudy vody, ale v lese jako takovém bylo stále docela sucho. Ale pár zajímavůstek jsem objevila, včetně toho, že nám naše místo kam jsme chodili sbírat už dva roky pravidelně hřiby zarostlo zcela hasivkou. A máme po houbách! Pak jsem tu objevila také jeden velice mohutný a vznešený buk, který stěží obejmou dva lidé. Několik krásně upravených skalek tak jak to mám ráda, staré kořeny a kameny... Pohledy do krajiny....prostě fajn procházka se vším všudy....

Naše děti a stanování....

Naše děti nemají buňky pro spaní pod stanem. Ani nemají mít po kom. Já jezdila na naší milovanou chalupu a jakékoli nabídky na letní tábory jsem odmítala. Proč bych měla jezdit někam na organizovaný tábor,když jsme měli svou úžasnou dětskou partu, svoje neorganizovaná (rozumějte dospělými) dobrodružství a své hry. Navíc vše korunováno rybníkem hned u dveří a lesy kolem dokola...takže stanování u mne jaksi neprobíhalo.
Později jsme s nimi jezdili na lodi, což bylo asi stanování nejbližší. I když člověk byl pod dřevěnou střechou a teoreticky chráněn dobře před deštěm. Opravdu jen teoreticky, praxe byla jaksi odlišná....pršelo všemi možnými i nemožnými místy....
No a pak jsme se přestěhovali sem na ves a děti objevili mezi vším co se přestěhovalo s námi starý manželův stan. Malé áčko pro dva. Vytáhli si ho tedy vždy jak se udělalo teplo na zahradu, hrdě vztyčily a dovnitř si natahali svoje hračky. Pokud pršelo, přišla k dobru igelitová plachta, protože stan už byl opravdu starý a vůbec ne nepromokavý.
O něco později dostali od sousedů starý velký rodinný stan, s přední stěnou z které se dala udělat markýza. A začalo jejich stanovací období, ovšem v jejich podání. To znamenalo že si dovnitř nanosili staré matrace z půdy, na ně deky, na to prostěradlo a peřiny, na mladýho umělohmotnou tatru naložili starou baterii z náklaďáku, na ní si napojili lampičku na svícení, dokonce si tam dali i televizi!!! a jiný všemožný komfort, takže to spíš vypadalo jak u beduínského náčelníka než v normálním stanu. A na celé prázdniny se tam odstěhovali i se svými kamarády. Není divu, že se jim do takto vybaveného stanu hrnuly davy kamarádů.
Takže pro mého syna bylo opravdu velké dobrodružství, když ve věku dvacetisedmi let řádně jen se spacákem a karimatkou spal s přítelkyní jednu noc pod stanem. Taky byl z toho řádně zdrchán a prohlásil že již nikdy více!!!
Dcera ta též po prvním stanování když byli s přítelem a jejich rodinou na cyklovýletu bez ubytování po první noci ve stanu další odmítala a chtěla se navrátit zpět.
Tak si říkám, ochudili jsme je o něco, nebo ne? Měli jsme je i přes jejich odpor posílat na tábory? A co vy a táboření a stanování?

08 července 2012

Růžová....

Přeberuškováno....

....a já je tak trochu šmírovala. Vždyť přece slunéčka (berušky jsou totiž úplně jiní brouci) jsou symbolem dobré nálady, štěstí a odborníci na to jestli půjdeme do nebe nebo do pekla..... Na větvičkách jich je dost na to abych si některé z nich vybrala na svoje nakukování s foťákem....






Moje dcera měla jeden čas období beruškové. To následovalo po období slunečnicovém. Berušky byly doma kam se člověk podíval a v různých podobách. Od plyšových až ke keramickým. Na povlečení i na hrnečcích.....

A vy máte slunéčka rádi?

Tedy co je zase tohle?....

Nejen že se letos nadměrně vyskytují po večerech venku chrousti (má to snad souvislost s přestupným rokem), ale když mi včera náhodou padl pohled na švestku stojící vedle bazénu, nevěřila jsem vlastním očím. Všude na listech větviček které rostou od kořenů bylo neskutečné množství vosiček, much a slunéček. To jsem ještě neviděla.....
Zřejmě tam všechny tyhle dravé potvůrky přitáhlo množství mšic které na nových výhonech vesele nasávaly. Jenže já tam žádné mšice neviděla! Jestli je už sežraly nebo co....Ale ony se tam houfují čím dál tím víc. Zřejmě tam ještě je něco jiného co je tam tak přitahuje....no že by to mělo nějakou souvislost se slivovicí?
Ono to takhle nevyniká, ale ty větve jsou těmi vosičkami úplně obsypané....





07 července 2012

Včelí ráj....

Neustále mne překvapuje "obsazenost" rozrazilů včelami. Na bílém tu a tam, na fialovém víc ale nejvíc jich je na tom modře kvetoucím, ten je celý den včelami doslova obsypán. Až je nebezpečné vedle něj na záhonu něco dělat. Zřejmě tam příroda "točí" nějaký opravdu špičkový ležák, že je tam taková návštěvnost. Nebo se možná chová k návštěvníkům jiank než ty ostatní? Nebo má lepší ceny? Nevím....ale je to zřejmě stejné jak s některými restauracemi. Krásné prostředí, ale silně pokulhávající služby, někde zase přemrštěné ceny, jinde milá obsluha, ceny také přijatelné, a že není záchod na fotobuňku? Komu to vadí, když je zde milo a útulno a člověku je příjemně a nechce se mu odcházet.
A jak vy, když někam vyrážíte, podle čeho hodnotíte? A doporučíte návštěvu i jiným nebo si takový klenot necháváte jen pro sebe?







05 července 2012

Bobeš se předvádí....


No i když možná vznešenější na ten jubilejní článek by byl Bobeš, ale holt to tak nějak nevyšlo....Včera seděl vedle mě a usilovně něco lapal ze vzduchu, a tvářil se u toho značně spokojeně, ba přímo to vypadalo že se mu to ale sakra líbí co čuchá....nevím, já necejtila nic. Asi proto, že nejsem pes. I když seštěkat celou rodinu mi taky nedělá problém....
Takže čuchající Bobeš....


A Bobeš zasněně hledící do dálky....


Pro dnešek se loučím a přeji hezký zbytek prodlouženého víkendu!


Mraky, mraky pořád mraky....

Každý den je krásně slunečno. Každý den navečer se zatáhne a začne pršet. Každý den do toho deště začne svítit zapadající slunko a já každý den s nadějí vybíhám na zahradu s foťákem v ruce, že někde nachytám na obloze duhu. Nikdy tam není. Tak nevím. Přestávají platit fyzikální zákony, nebo je sluníčko už moc nízko či to není ten pravý "duhový" déšť, to nevím...
Ale za to už třetí den jsou pak na obloze nádherné mraky, a já neodolám a fotím si je....


Některé jsou běloučké, některé sluníčko trochu zabarví do slabé oranžové a jiné jsou zase šedivé, ale všechny jsou alespoň pro mne, krásné a inspirativní....

Malý dodatek, tenhle pidičláneček je jubilejní třístý v tomto roce. No nějak jsem se rozplkala, jsem jen o něco víc než v půlce roku a už mám tři stovky, vloni to bylo za celý rok 349....Asi bych se měla trochu krotit, nebo se vám z těch mejch plků zavaří mozky. Což v tomhle teple které panuje není až tak nic těžkého...

Včera čmelák, dneska motýl?....

Včera jsem navečer chodila po zahradě a číhala na konipase, kteří tu po zahradě pobíhají a dost iritují Matesa. Ten je chce honit a oni se samozřejmě nedají. Bývají tu tak tři, čtyři a pochodují po zahradě a loví hmyz. Někdy si u toho povyskočí do vzduchu jak na pérkách. Konipasové se ale zrovna jako na potvoru nekonali a tak jsem obcházela ty zbytky kytek které kvetou a na monardě (indiánské kopřivě) jsem načapala čmeláka...




Dneska jsem na při hledání co na 365ku vyfotit jsem pro změnu na janebě uviděla tohle stvoření. Nevím jestli to patří mezi motýli nebo můry, přiznávám se že u kytek takový problém nemám a na brouky mám atlas, ale ny tyhle létavce nee. Tak poznám pár základních druhů baboček, otakárka a modrásky či bělásky, a ještě tak smrtihlava, ale tím moje vědomosti hasnou. Ale bylo to stvoření pěkné, ale jak jsem jí chtěla vyfotit s poloroztaženými křídly, a to proto že v tom okamžiku se její barevnost úplně změnila, tak se zbalila a odletěla....





Musím uznat, že si s tou janebou docela slušely...


04 července 2012

Lidé a tajemství...

Ode dávna lidi lákala tajemství a snažili se je rozluštit. Vždyť sám svět kolem nich byl pro ně ohromným tajemstvím, nechápali proč se z oblohy na ně řítí blesky a zapalují vše kam udeří. Že dokonce i zabijí. Nechápali proč se střídá den s nocí, proč měsíc na obloze jednou za čas zmizí aby se zase opět ukázal. A tak se ta tajemství snažili rozluštit přijít všem těm záhadám na kloub. A neuvědomili si, že se tím vlastně posunují ve své podstatě dopředu.
Hledali odpovědi na své otázky ve hvězdách a rozluštili tajemství jejich pohybu. A vymysleli kalendář.
Mnoho věcí které dnes považujeme za samozřejmé vzniklo jen a jen dík lidské touze odhalovat a luštit tajemství.
Známe díky rentgenu vnitřní tajemství nejen našich těl, kostí a svalů ale i tajemství přírody, starých soch, obrazů....
Svá tajemství lidé chránili před ostatními šiframi, aby zas jiní jejich tajemství rozluštili.
Dík nezměrné touze rozluštit tajemství starých hieroglyfů dnes víme jak fungoval starověký Egypt, podařilo se rozluštit tajemství klínového písma a tak víme o Gilgamešovi, a Sumerech a jejich dávno zaniklém státu. Víme o tajemství Troje, o tajemství Mayů, Inků....

Naší touze přijít všemu na kloub neunikne nic. Co chvíli vědci odhalí tajemství ať již naší vlastní bytosti, tak vesmíru či oceánů. Odhalí tajemství DNA, genů, buněk. Planet, hvězd i nejhlubších mořských příkopů. Starých civilizací.
Ba co víc, neustále odhalujeme i něčí tajemství, která měla zůstat skrytá, rozluštíme i tajemství vlastních možností a toho čeho jsme sami v nejvypjatějších situacích schopni.
Máme každý svá tajemství která nosíme pod určitou maskou, jenže stejně přijde ten nestřežený okamžik kdy druzí naše tajemství rozluští a vynesou na světlo.....

Jsme schopní vyřešit tajemství prastarých záhad, vražd a zločinů. Ale nejsme stále schopni vyřešit tajemství které ukrývá to nejcenější pro nás, to jak se naučit žít ve svornosti, bez závisti a zloby, v souladu s přírodou, ale i moderně. Jak podat jeden druhému pomocnou ruku a ne se navzájem skopávat z útesů. Jak se nepodrážet a zrazovat...


Růže v pohybu....

Beruška....

Jedna malá beruška, vydala se sama poznávat tenhle svět.
Ale její krovky polámal někdo hned.
Sedla si unavená celá na zelený list, a přemýšlela dlouho
co bude dneska jíst....


Je to beruščí přivandrovalec ze světa, ne naše klasické sluníčko sedmitečné. Ale ta naše sluníčka likviduje. Takže není tak nevinné jak vypadá....

Pro mé děti....i když už jsou dnes dospělé

Jaká to tajemství ukrýváš pod víčky, halí hou
ty můj maličký. Jaká to tajemství, pod nimi plynou.
Když si tak sníš pod svojí peřinou....

Jaká to tajemství ukrýváš za víčka, halí hou
ty moje maličká. Tajemství pohádek, princezny
na hrášku, a co dál? Ty můj rarášku...

Jaká jsou tajemství když léta jdou, sny zmizí
jak životní obraty je odvanou. Tajemství života
schovaná za víčky, zhasnou ti rychleji než plamen u svíčky...

Budeš mít tajemství, svá malá hájemství
o kterých nepovíš nikomu nic. Jen čas od času a s plných plic
vykřičíš do světa, jaký jsi popleta, či jak moc zklamal tě tvůj princ...

Dnes ještě tajemství ukrýváš pod víčky,
až otevřeš je uvidíš svět. Tajemný, záhadný
po tisíce let. Budeš chtít rozřešit všechna a hned,
netušíš ještě že stát tě to bude přemnoho let...

Až rozluštíš tajemství lásky a něhy, až rozluštíš tajemství
všech něžných slov, až vyluštíš tajenku ženy a
záhadu zvanou muž, pak budeš moct říct už: " Já našel jsem
odvahu jít životu vstříc!"....

Tajemství zpod víček, tajemství
slziček, všechna jsou nicotná, tady a teď.
Pro toho kdo jednou rozluští
veliké tajemství s nápisem SVĚT....





Inspirace pro všechny cukrářské hračičky...

Tahle vychytávka na fb mne nadchla a myslím, že nadělá na slavnostním stole dost parády. Ovšem pozor! Nezkoušet za parného letního dne, to by taky mohlo být brzy po překvapení. ...


Škoda že mi to nepřišlo o pár dnů dřív, hodilo by se skvěle k TT....takže Hani, mám dojem že to je pro tebe ta správná výzva, co ty na to?

Kapičková 3....

Těch kapičkových fotek jsem včera udělala povícero, jak déšť přicházel a zase odcházel, vzala jsem foťák a šla fotit další...
Ale pokud bude pršet ještě dneska, dalšími už otravovat nebudu, to slibuju. I když.....