15 května 2011

Velký dík za ocenění mého blogu.....

Mám velkou radost že za ten rok existence mého blogu , který je pro mne mimochodem jak zábavou , tak i určitým druhem terapie protože se k němu a k psaní uchyluji vždy když mne něco trápí, nebo když vidím, že něco trápí ostatní, anebo když naopak mám z něčeho velkou radost a chci se o ní podělit s ostatními, se našlo i pár stálých a věrných čitatelů kteří se vracejí a zůstávají i nadále. Pro mne to znamená, že to co dělám a píšu není zas až tak špatné a nutí mne to neustále se zlepšovat. Díky němu jsem ovšem poznala i jiné blogy a hlavně lidi, kteří jsou za nimi schovaní v tom ohromném kyberprostoru. Jedním z nich je navíc člověk s kterým se znám i osobně, myslím že můžu říct i kamarádka, byť ve vystavních kruzích jsme si konkurencí, zapálená chovatelka krásných dandíků, fotografka, člověk který rád cestuje a navíc majitelka pěkných webových stránek, která dostala vloni ocenění od anglického pet obchodu který vyhledává a oceňuje stránky o pejscích a zvířátkách vůbec. A tak jelikož ona je již nositelkou ceny za nejhezčí stránky, je oprávněna tuto cenu též udělovat. A tak je pro mne elkou radostí a ctí, že jí dala právě mému blogu. Dík moc Blani Dog Leads
Pets Direct
Get Yours Here!

11 května 2011

Moje město milované.....

Moje město, tak to je moje rodná Praha. Milovaná i proklínaná, výstavní i zanedbaná, moderní ale i středověká, cíl turistů ale i podvodníků a zlodějů. Špinavá i s místy jak s cukru. Nebezpečná, vyzývavá. Praha Rudolfinská, Tereziánská, Praha Karla IV....to vše je moje město.
Už dvacet let v ní nežiji, ale stále jsme spojené pupeční šňůrou společných prožitých let, kamarádů, spolužáků, rodičů ,bohužel po včerejšku již jen mých. Let kdy jsem brouzdala po Starém Městě, Hradčanech, Petříně, ale i jezdila do práce do středu města kousek od Václavského náměstí. Prožitých lásek, i rozchodů, svateb i rozvodů. Bydlení jak v zeleni mezi vilkami na rozhraní Smíchova a Břevnova ale i v syrových podmínkách nových sídlišť na Hostivaři nebo Lužinách. Kamarádi kteří mi tam zůstali a s kterými se snažím scházet v čase kdy jsem na chatě.
Když v roce 2002 byla zaplavená velkou vodou, seděly jsme s dcerou u televize tak dlouho co to šlo a čekaly jak se vyvine situace, jestli se voda nedostane až do historického centra a nezničí památky u kterých se nedá ani vyčíslit jaká by byla na nich škoda. Nevěřícně jsme se dívaly na zatopený Karlín, Zbraslav, Lahovice, Holešovice a marný boj pracovníků ZOO v Tróji o životy některých zvířat. Poslouchaly sirény které ve dne v noci město přibližovaly válečné zóně.
Každý úspěch i neúspěch města, jeho "vládců" i jeho obyvatel i přes to, že v něm již nežiji stále sleduji s napětím, i úlevou když je všechno v pořádku....
Je mnoho krásných měst kde bych také mohla a myslím že i ráda žila, ale jen jedno zůstává tím MÝM a to je PRAHA....

10 května 2011

Zamyšlení nad jarem....

Mám ráda jaro...To ale není nic tak nenormálního, zvlášť u člověka jako já, který nesnáší zimy. Zimy s velkým Z, jako roční období i zimy s malým z, tedy jako chlady, klendry, kosy a já nevím jakým ještě slovem se dá studeno vyjádřit. S jarem okřívám a ožívám, stejně jako všichni studenokrevní (teď nemyslím upíry ze Stmívání), ale lidi, teří mají nízký tlak a hady a jinou havěť jim příbuznou. S příchodem jara nastává i ohromný rozkvět přírody. Stromy a keře začnou pomalu dostávat zelenavý nádech, aby se ze dne na den změnila jejich doposud jen tmavě hnědá silueta v jednu velkou zelenou explozi, která je o něco později ale se stejnou razancí a rychlostí vystřídána obláčky bílých, růžových či jiných květů. Sady z dálky vypadají jak kdyby je nějaký šílený cukrář postříkal šlehačkou. V krajině začnou dominovat všechny možné odstíny zelené. A pak se přidá žlutá s řepkových polí. Do dálky i v zamračených dnech sluníčkově svítí pole s řepkou a šíří okolo sebe medovou vůni, která je ovšem po odkvětu vystřídána nevábnou "vůní" zkažené kapusty.
Ze tří jarních měsíců je mi, ostatně asi jako všem nejsympatičější květen. Březen je ještě takový ustrašený chudinka, kdy poslední záchvěvy zimy ještě stále drží teploty nízko a sem tam i posype svět sněhem. Ale už se začínají prosazovat první květy sněženek, bledulí, talovínů a botanických tulipánů. Naproti tomu duben si už troufá víc, ale je to takový váhavý střelec. Sám neví co vlastně zvolit, jestli teplo nebo zimu, sucho či déšť, sníh či sluníčko. A tak s urputností sobě vlastní střídá všechno. A záhonky začínají hýřit barvami všech rozkvétajících jarních květin. A nakonec květen, máj, lásky čas. Sluníčko si již nedává vzít zpět své teplé paprsky a marnotratně jimi hýří nad rozkvétajícími stromy, keři a květinami.
Zahrádkáři začínají svůj až zase na podzim končící souboj s trávou, vyjíždějí se sekačkami a bzučí se zahradní technikou jako roj vzteklých vos. Ale v květnu začínají kvést ty nejhezčí z nejhezčích. Začnou to vznešené magnólie, pak sakury, které vypadají celé jak z cukrové vaty. Potom přijde na řadu král všech zahrádek, malých, nebo velkých, ale i různých volných zákoutí a remízků, šeřík. Svojí vůní hlásí do světa že nastává vrcholné představení barev a vůní. A do toho otevřou své voňavé i když trošku skromné květy konvalinky. Něžná květinová stvořeníčka, květinové víly které ovšem jen klamou svou neviností. Ale jsou zrádné a jedovaté. Někdo by řekl, jako ženy...... Pozadu nezůstávají ani nádherné japonské dřevité pivoňky, které ke konci května předávají štafetu svým kolegyním s pozdějším kvetením pivoňkám obecným. Obecné jsou pouze a jedině názvem, protože jink jsou to ohromné krasavice. V teplejších oblastech se ukazují koncem května i první květy kosatců, rytířů zahrádek s listy jako meč. A na zdech a pergolách se začnou spouštět fialové a bílé hrozny květů wistárie čínské.
Jaro pak předá své žezlo létu aby jsme se dál měli čím kochat a nad čím se rozčilovat......

04 května 2011

Beze slov....

Ještě k nevěře.....

Dalo by se říct, že vzhledem k tomu jak se v médiích v posledních letech informuje o nevěrách známých osobností zdálo by se, že je nevěra fenoménem dnešní doby. Ale opak je pravdou. Přeborníky v nevěře byli již římští císaři, po nich francoužští králové a šlechta okolo královských dvorů všeobecně. Vyjímkou byl snad jen silně katolický a velmi upjatý španělský dvůr, ale i tam by se jistě nějaká ta aférka našla. Já osobně z nevěrou nemám problém, nemyslím tím že si jsem jistá že mám věrného muže, nebo že já mám sklony k tomu podvádět na každém kroku. Ne, já nemám problém v tom jí tolerovat. Tímto kacířským prohlášením možná nadzvednu na židlích mnohou ženu, které se třeba někdy přihodilo že jí manžel byl nevěrný. A půjdu ještě dál, znám několik žen, které bez obalu řekly, že by dokonce někdy byly rády, kdyby si jejich manžel našel milenku. A to mají manželství spokojená bez nějakých velkých nedorozumění.

Zastávám názor, že i když se samozřejmě řídíme nějakým morálním kodexem což není nic proti ničemu, tak nikdo nikoho nevlastníme, takže každý má nárok na to jak žít svůj život. A co si budeme povídat, pokud jsou nevěrní muži, tak s kým tedy jsou nevěrní? Z jinými ženami! I když ve všech průzkumech se objevuje podstatně menší procento žen které přiznávají nevěru než mužů. Jenže bez žen to až tak dobře nejde, pominu - li minoritu gayů a lesbiček. Jde o to, že pokud je jeden nebo druhý z nevěrníků člověk inteligentní, nikdy nedopustí aby tím svému partneru nějak ublížil, či ho vystavil veřejnému posměchu. Což znamená, že pokud je to jen trochu možné, nebude hned běhat za advokátem a žádat o rozvod, případně nebude hned partnerovi se slzami v očích vykládat, že mu byl, nebo je nevěrný. Známé pravidlo dr. Plzáka :" Zatloukat, zatloukat, zatloukat...." není až tak od věci. A pokud se příjde na to, že přece jen nějaká nevěra byla, spíš si v klidu sednout a zjistit příčiny. Protože spokojení partneři nepotřebují hledat náhradu či rozptýlení někde jinde. V zásadě jde tedy o to, že jeden nebo druhý z partnerů je v něčem velmi nespokojen a tak hledá to co postrádá doma u někoho jiného. Tudíž se dá říct že vina je na obou stranách. Jde jen o to si umět říct co tedy není v pořádku.

Je pravdou, že spousta lidí to neumí, a pak dochází ke zcela zbytečným rozvodům a rozchodům. Už slyším jak mi okolo uší bzučí rozhořčená slova a přání toho abych si to tedy zkusila na vlastní kůži jaké to je a zkusila si to řešit nějakým vypovídáním či smírnou cestou když manžel odejde za jinou a nechá doma manželku s dětmi bez zaopatření. Jen za sebe mohu říct, že bych to asi dokázala ustát a i odpustit pokud mi partner za to stojí a nechci ho ztratit. Protože by v tom byla i totiž nějaká moje vina, pokud se uchýlil k takovému kroku. Ovšem pokud nechce on nebo si to alespoň myslí že nechce dál nastalou situaci řešit, prosím, pak je čas na soudy a rozvody. Myslím že ono křesťanské :" Kdo jsi bez viny, hoď kamenem" naprosto vystihuje situaci, protože na nevěře nesou vinu většinou oba partneři.....

03 května 2011

Rozmary matičky přírody.....

To že nejen duben je znám svými rozmary počasí, ale jak je vidno z dnešního počasí tady u nás, i květen dokáže divy. Obrázky vznikly dneska v 11:30.

Trochu změna....

Jak je na první pohled vidět, od 1.5. se změnilo barevné "vyvedení" mého blogu. Původně jsem počítala s tím, že tato změna bude k ročnímu výročí mého blogu, jenže v tu dobu budu s Bobešem na chatě a připravovat se na výstavu a nevím jestli budu mít sebou noťas tak bych to pravděpodobně nestihla. Ale i datum 1.5. je vcelku výhodné, je svátek práce a tak jsem slavila tím že jsem se dala do změn. Jestli k lepšímu, tedy hlavně pro vás kdo ke mně někdy juknete co je nového, to nevím, to mi musíte napsat, jestli je vám toto barevné provedení sympatičtější.
Můj blog vznikl původně jako náhrada klasických webovek které by přiblížili tyto pejsky většímu okruhu lidí. Jenže pak se začala nabalovat i jiná témata, rozšiřovalo se i zaměření až nakonec dostal dnešní podobu. Zatím se nic až tak moc měnit co se týče zaměření nebude, možná přibudou nové rubriky a ankety.
Takže vám všem kteří ke mně zabrousíte náhodou, kteří zabrousíte víckrát a i těm kteří se již stali stálými návštěvníky za ten skoro rok existence děkuji za přízeň, a pokud máte nějaké nápady co by se mělo změnit, co by mělo přibýt nebo zase naopak ubýt, zda změnit úpravu fotografií, a pod. napište mi, a já se pokusím to napravit.
Takže doufám, že se při dalších návštěvách mého blogu budete bavit alespoň STEJNĚ!!!!!!!

02 května 2011

Jsou mi čtyři měsíce.....

Mates
Jsou mi čtyři měsíce a jsem lump....to alespoň o mě tvrdí panička, páneček i Lucka. Ale jsem hodný lump, běhám a skáču jak na pérkách, a s ostatními jsem velký kamarád. Na zahradě jsem v sedmém nebi, když si tam tak chodím a čenichám co je kde nového. Už jsem se i trochu naučil štěkat na kolemjdoucí, ale úplně až k plotu běžet jako to dělají Báča a Bobeš se ještě bojím. A když naproti začnou štěkat ti ohromní psi, co tam mají, tak se honem běžím schovat k paničce. Ráno už nechávám paničku spát i déle, dost už dlouho vydržím nečůrat, tak si můžou pomalu užívat s pánečkem i delšího spaní. Proháním kocoury, a s Jutýskem se žereme stejně jako kdysi se s ním žral Bobeš, když byl stejně staré štěně jak teď já.


Mates
....na sluníčku na terase se vyvaluji stejně rád, jako to dělala Matylda.....
Mates
.....prý jsem i velmi fotogenický, jak mi všichni doma tvrdí......
Mates
....tahle kupa plyšáků je sice společná, ale když chci spát, tak si jí zaberu jen já......
Mates

Nevěrně tvá......

Vzbudilo jí jemné cvakání psích drápků po dřevěné podlaze a sluníčko, které se opíralo do oken. Otočila hlavu a podívala se na muže, který tiše oddychoval vedle ní. Rázem se ocitla ve stejné situaci, kdy se vedle něj ráno vzbudila, a potom co si při loučení domluvili, že se setkají za dva dny už se víc neukázal, ale o skoro třicet let zpátky, jen že tehdy ale byli mladí a svobodní. Byl její životní láska, a ovlivnil její následující život velkou měrou.
Po tom co se spolu rozešli, dlouhou dobu nevěděla jak dál. Neměla zájem o další zklamaní a ani nemohla najít druhou takovou zábavnou a i kulturní společnost, kterou skýtali jeho a poté i její kamarádi. Po čase ale narazila na někoho kdo se zdál dobrou náhradou a vrhla se do dalšího vztahu. I přes varování kamarádů, jeho i jejích rodičů se jí zdálo, že by to mohl být ten, kdo by mohl zacelit tu díru v srdci, která tam po nečekaném rozchodu zůstala. A tak nakonec byla svatba, narodila se jim dcera a nastalo peklo. Alkohol, domácí násilí, návštěvy policie kterou volali rozlobení sousedé, a i přes všechno zlé její věrnost a snaha vše urovnávat. Ale nakonec stejně odchod zpátky k rodičům a následný rozvod. A další rána v srdci a pošramocené sebevědomí, ale také povinnost se starat o dceru, která si také odnesla určité šrámky na své miminčí a batolecí dušičce.
S druhým manželem se seznámila na oslavě narozenin své nejlepší kamarádky, sice byl o dost starší, ale bylo jí s ním dobře, měl úžasný vztah k její dceři a i ona se vedle něj pomalu zbavovala svého strachu z mužů, který u ní přetrvával po odchodu od otce. A tak se stal jejich velkou oporou, kamarádem a manželem.
Posunula se na polštáři a pohodlněji uvelebila pod dekou, a dál se jí začal promítat film života, který tak hodně, i když o ničem neměl ani tuchy, ovlivnil ten, který ležel vedle ní a spal.
Nastoupila do práce, kde se pohybovala i mezi muži, a brzy začali i padat různé více či méně vážně myšlené návrhy na intimní chvíle strávené jen s tím , či s tím. Věděla že se mužům líbí, ale všechny se smíchem odmítala a nedala se zlákat nabídkami "Fakt úžasného sexu"! Proč? Měla muže kterého měla ráda a na něco takového neměla ani chuť ani pomyšlení. Nikdy neuměla podvádět toho, z kým buď chodila nebo žila, prostě jí to nějak nepřišlo správné. A pak se seznámila s jedním mužem, a zjistila, že si moc dobře rozumějí a že mají spoustu stejných zájmů a koníčků. Stali se z nich dobří přátelé a najednou je začalo k sobě přitahovat i něco víc. A tak se začala vynořovat otázka. Ne, jestli, ale kdy. Kdy je to přitáhne až tak blízko, že podlehnou tomu co se mezi nimi začalo růst. Než ale k něčemu vůbec došlo, odjel do zahraničí kde získal dlouhodobé zaměstnání.
Zmizeli si s očí, a ona jen na dálku sledovala přes televizi jeho kariéru.
A jak uplýval čas, začala si uvědomovat, že se svým mužem ztratila nějak kontakt, že všechny věci které se zdály být společné, se někam ztratily a hlavně že se s toho dřív energického, zábavného a koníčky "nabitého" člověka tak jak jej znávala a jakým byl když se seznámili stával pomalu zahořklý muž , a stále více se začal projevovat jejich věkový rozdíl. Když přišla čtyřicítka najednou se u ní změnil i postoj k tomu, jak se vyrovnávat s nabídkami jiných mužů. Stále měla svého muže ráda, i přesto, že si měli čím dál tím míň co říct, a už vůbec nepomýšlela na další rozvod. Snad v tom i hrálo roli vědomí pomalu odplývajícího mládí, i toho, že jí nikdo neříkal jak je pro něj žádoucí. Za to začala přemýšlet o tom co by, kdyby. Kdyby se našel někdo s kým by byla ochotná poručit svoje pravidlo být věrná za každou cenu.
A pak se čistě náhodou na jedné vernisáži potkala po dlouhých letech s tím, kdo byl vlastně prapůvodem všeho. Přes pět let se zase setkávali, a ona si celých pět let tak nějak tajně přála aby jeden nebo druhý udělali ten krok, který by je vrátil zpátky do doby, kdy se vedle něj ráno vzbouzela. Protože zjistila, že je to oba zase začalo k sobě přitahovat. Jenže oba měli své rodiny, a tak se smířila s tím, že přece jen se v dnešní době najde muž, který je i přes to jaká dnes ve vztazích vládne benevolence, své ženě věrný i když jeho pohledy někdy vypovídali o něčem zcela jiném. A i o vzpomínkách na dobu minulou. Jestli zapracovala chemie, rodiné neshody či co, to se nikdy nedozvěděla a ani se neptala, ale výsledkem bylo, že teď vedle ní ležel a ona vzpomínala. Věděla ale, že se konečně uzavřela jedna dlouhá kapitola jejího života, a také věděla, že nová se s ním už nikdy neotevře. Zůstanou dál přáteli, a čas od času si udělají čas na setkání se svými kamarády, a že už zůstane jen u těch pohledů a vzpomínek. Opět se rozejdou, ale tentokrát se jeden druhému už neztratí na dlouhých třicet let. A výčitky? Ty se ani neozvaly, spíš jen malé zadostiučinění, že si ho alespoň na jednu noc od té která nosila jeho jméno vypůjčila..... A je vcelku možné, že se nakonec objeví úplně někdo jiný. V životě se totiž stává ledaco.....

30 dubna 2011

Vaše květina měsíce - Tulipán....

Dneškem končí váš dobrovolný výběr květiny měsíce, která se vám,
hlasujícím nejvíce líbila v měsíci dubnu. Nejvíc hlasů dostal
tulipán, a tak pro Šárku a pro ty z vás,
komu se také tolik líbí tulipány,
několik jejich obrázků.....


Tulipán
Tulipán
Tulipán

Beltain, Valpuržina nos, Filipojakubská noc - to vše jsou naše čarodějnice...

Valpuržina noc, Filipojakubská noc či Beltain, to všechno jsou názvy dnešního dne. U nás známého jako Čarodějnice nebo pálení čarodějnic. Ať tak či tak, označuje prastarý svátek oslav příchodu jara a tepla, který se slaví 30. dubna. Je to původem keltský svátek a jako každý keltský den, začíná večerem.
Oslavuje příchod jara, tepla a zrození a lidé se připravují na to, že budou po zimě opět hospodařit na polích. Tento svátek je spjatý s bohem BELENEM a také s ohněm. Beltine v překladu znamená zářící oheň či Belenův oheň. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi a zvířata od neduhů a nečistých myšlenek které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly také ochranný smysl.Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.
V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná pochází také líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje.

Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétávají na čarodějný sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. A lidé také věřili, želi například v otevírání různých jeskyní a pozemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním ůkolem tohoto starého svátku byla oslava plodnosti.

Na ochranu před čarodějnicemi(nebo původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místechzapalovaly ohně. Postupem doby se z těchto ohňů stávalo "pálení čarodějnic". Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti.
Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo). Různé země ozbačují tento svátek různými jmény....
Lhostejno jak se tento svátek jmenuje, je dlouholetou tradicí na českých vsích a působil jako stmelovací prvek. Okolo nočních ohňů se vždy sešla skoro celá vesnice a slavila návrat jara. I v dnešní době se staví mnoho vater které bývají korunovány postavou čarodějnice. Někde je tento svátek spojený se stavbou máje a jejím hlídáním aby jí neskáceli mládenci z vedlejší vsi. Tato tradice se udržuje hojně na Moravě. Nebo někde stavěl mládenec májku své dívce před okno na důkaz své lásky k ní. Takže ač je slavem jako svátek jara, též je svátkem LÁSKY.....

28 dubna 2011

Fotografie - past na prchavý čas.....

V naší rodině se fotografovalo vždy, ať už to byl děda, nebo moji oba otcové, můj muž, a i syn s dcerou. Používali se různé fotoaparáty, od archaické dvouoké zrcadlovky Rolleiflex, přes malé a jednoduché foťáčky Pionýr, Ljubitěl, pak větší Zenit a první kompaktní fotoaparáty, až po dnešní digitály. Já se učila fotit právě tou starou Roleikou. Dva objektivy a nahoře se promítající obraz. Vysoce kvalitní objektivy Zeiss zaručovaly kvalitní snímky. Pokud chtěl člověk ale ulovit nějakou momentku, bylo to horší, než se zaostřilo, než se promítl daný snímek a než se zmáčkla spoušť, byl fotografovaný objekt fuč. Zato statické fotografie byly opravdu pěkné. Fotilo se buď na formát filmu 8x8 cm, 4x4 cm a když se přidal speciální adaptér tak i na klasický kinofilm. Takže buď 12, 16 nebo 36 snímků. A samozřejmě i na barvu. Později jsem měla ony jednoduché foťáčky, ale ty mne dost zklamaly, kolikrát se stalo, že se s celého kinofilmu nasnímalo jen pár obrázků, nebo byly divně naexponované. Fotoaparát se stal na dlouhou dobu mým stejně věrným průvodcem na mých cestách na chalupu jako kytara, a vlastně po celou dobu dospívání i mlaďáckých let mne neopustil.


Další fotoaparát kterým jsem fotila byl Zenit. To už bylo v době kdy jsem byla vdaná a patřil mému muži. Velký a docela těžký fotoaparát, nicméně na svoji dobu( roky 84 - 90) dost kvalitní poloautomat, s vestavěným expozimetrem, tudíž odpadlo obíhání objektu právě s tímto přístrojem. Fotil opravdu velmi kvalitně a dobře. Ale i on nakonec skončil v propadlišti času a na jeho místo nastoupily kompakty, ať už Yashica, nebo Kyocera a jiné. To byly klasické dovolenkové fotoaparáty na snímky typu Já a moře, Já a antické sloupy a pod. Pak přišla dlouhá odmlka, kdy jsem nevzala fotoaparát do ruky. Další vlna přišla vlastně až s érou digitální kdy jsem tu a tam vyfotila miciny, nebo psy. Ale opětovný zájem nastal až s příchodem Bobeše před třemi lety. A fotografování na výstavách, na cestách, na zahradě..... a hlavně na tenhle blog, protože bez obrázků to prostě nejde.


Samozřejmě, že s digitální érou odpadlo vybírání opravdu kvalitních záběrů, protože přece jen byl člověk omezen počtem 36 snímků. Dalo se to řešit i větším počtem svitků filmu v kapse, ale stejně si člověk dobře rozmýšlel co kde vyfotit. A pak, ono napětí a čekání až fotografie vyvolají, udělají snímky a člověk si celý nadšený dojde do Fotografie pro pytlík s hotovými fotografiemi aby ho okamžitě na ulici celý nedočkavý otevřel a prohlížel je co a jak vyšlo. Zklamání nad tím že zrovna ten nejvíc chtěný záběr nevyšel, nebo není tak kvalitní jak by si člověk představoval anebo zas nadšení z toho, že ty snímky z míst kam se již nikdy nepodíváme, nebo ze situací které již nikdy nenastanou se podařily k plné spokojenosti.Tak tohle mi dneska u digitálu hodně chybí. Ale zase se nabízí spousta jiných možností, a jednou z nich je makrofotografie. I když to foťák umí sám, stačí si jen navolit potřebný program, není to zdaleka tak jednoduché udělat pěkný a zajímavý snímek. Musím přiznat, že na blízko bez brýlí vidím dost špatně, ale zase nenosím je pořád sebou a tak vlastně to co vyfotím na makro je pro mne vždycky velkým překvapením když si je pak stáhnu na počítač. Někdy jsem až překvapená co se vlastně podařilo vyfotit......

25 dubna 2011

Proč lidi fascinuje krev?....

Nechtěla jsem tohle téma, ale ani mne nepřekvapilo že zvítězilo. Je to dáno věkovým složením pisatelů blogů, jinak si nedovedu představit, proč se pro něj rozhodlo tolik lidí. Pročítala jsem si některé články, a bylo mi smutno. Smutno z toho, že k tak závažnému tématu se někteří vyjadřují velmi laxně, povrchně a bez jakékoliv erudice a snahy zaujmout. A za druhé, že tolik mladých lidí se věnuje svému sebepoškozování pomalu jako koníčku. Už to něco o sobě vypovídá o tom jak málo svým dětem věnujeme času a pozornosti. A i to jak se někteří dnešní mlaďáci neumějí jinak bavit, než se dívat na emácké filmy, poslouchat emáckou hudbu, prostě vyznávat Emo styl, s nímž ruku v ruce kráčí právě sebepoškozování. A překvapilo mne i to, že právě tito mladí se na ty, kteří "to nedělají, vždyť je to normálka" dívají dost z patra.
Další věc která mne ohromila byly nadšené komentáře k některým krvavým fotografiím které jsem na netu našla, když jsem hledala něco právě ke krvi. Podřezané žíly, dívka která se žiletkou řeže do zad, vyřezané nesouhlasné nápisy na těle, všechno přijímáno víc než kladně a nadšeně. Já sama nemám problém s krví, jak svou tak i jiných, ale některé z těch fotografií se mi pěkně hnusily. Opravdu nějak nevím, proč lidi tak moc fascinuje pohled na krev, ať již ve filmech, nebo PC hrách. Možná, že mě to někdo v komentáři vysvětlí......

Proti tomu suché konstatování, že krev je tekutina nejdůležitější pro náš život je vcelku nezajímavé, to jí raději sami ze sebe vypustíme v nějakém náhlém zkratovitém záchvatu protestu. Dalším důvodem zřejmě byla stálá obliba upírské ságy Stmívání. Viděla jsem jak filmy, tak i dočetla literární předlohu, ale ocenění Zlatou malinou mi opravdu připadlo víc než spravedlivé a oprávněné, přesto, že šlo o velice výdělečnou filmovou trilogii. Někdy si říkám, že prostředky vynaložené na takové film, a jejich masivní propagaci by se daly určitě využít rozhodně smysluplněji.... A slovy klasika "Zlaté prciny....!" jsem si řekla "Zlatý Drácula!". Jak film tak kniha jsou napínavé a nepustí vás ze svého zajetí až do konce. Ovšem pro dnešní milovníky upírských filmů má jednu ohromnou nevýhodu, neoplývá hromadou triků a hektolitry krve.


Je mi naprosto jasné, že tímto článečkem se popudí valná většina mladých blogerů, pro které je fascinace krví ohromná, nicméně si myslím že pokud se jim podaří jejich dnešní životní postoj přežít ve zdraví, tak se časem možná nad svojí umanutostí shovívavě pousmějí. A nebo, a to bych jim moc nepřála, pokud se dostanou do situace, kdy budou od někoho krev moc potřebovat, si této životadárné tekutiny začnou konečně vážit tak jak si opravdu zaslouží.....

23 dubna 2011

Narcis, moje květina měsíce.....

I když je můj blog hlavně o mém vztahu ke psům a zvířatům vůbec, jistě nikomu kdo je pravidelným návštěvníkem neuniklo, že mojí druhou velkou láskou je příroda a květiny. A tak jsem se rozhodla, že každý měsíc si udělám malou anketu o tom, jaká je VAŠE květina měsíce...Samozřejmě je těch květin a květinek mnoho, určitě jsem tam nedala tu, kterou zrovna máš rád ty anebo ty. To mi pak klidně napište do komentáře.

Moje květina tohoto měsíce je narcis. Jako malá jsem znala tak maximálně dva, tři druhy které se v zahradách vyskytovaly. Buď klasickou žlutou trubkovitou, nebo bílou s malou bílo - oranžovou korunkou, která ještě navíc měla zvláštní vůni, a pak ještě žlutou plnokvětou, jejíž květ vypadal jako hvězda. Tyto druhy jsme měli doma na naší zahrádce kde se rostly ve velkých trsech.

Postupem doby se k nám dostávala různá šlechtění těchto kouzelných a přitom skromných květin a to hlavně z Holandska, takže dnes si každý zahrádkář může vybrat z ohromného množství odrůd, barev a velikostí. Z odrůd jednoduchých z různou velikostí korunky, poloplných, plných nebo leknínokvětých. Narcisů které mají na jednom stonku i tři nebo čtyři květy, či malých drobných botanických nebo skalkových odrůd. Na své zahradě mám pár odrůd zastoupených a i když narcisy nemají takovou rozmanitost barev jako tulipány, jsou mojí květinou měsíce.


Narcisy
Narcisy
Narcisy
Toto jsou zatím ty druhy, které mi momentálně kvetou, některé se teprve pomalu chystají...

22 dubna 2011

Nihil, čili nic.....

Jak psát o něčem co je NIC? Vždyť se to zdá jako naprostá nemožnost...Jak mluvit o NIČEM? Vždyť to se také nedá! Ale některé bulvární plátky nám denodenně ukazují že to jde a ještě to lidé kupují a čtou. Že se nedá o NIČEM mluvit? Chyba lávky, denodenně nás o tom přesvědčují naše rádoby celebrity a v poslední době bohužel i naši čelní političtí představitelé. Takže o NIČEM by se mělo jak dát psát tak mluvit.

NIC, latinsky NIHIL dalo vzniknout hnutí tzv.NIHILISMU které zaujímá postoj, či filosofické stanovisko, které pouze a jen odmítá a popírá. Např.možnost pravdivého poznání, existenci Boha ale zejména platnost všech hodnot, autorit a pod. Z tohoto hnutí později vznikli anarchisté.
NIC nemá asi nikdo rád, vždyť vlastně naznačuje že něco chybí, tu peníze, tu láska. Zeptáte - li se někoho jak se má, většinou uslyšíte "Nestojí to za NIC" tedy v té slušnější podobě. Zeptáte - li se někoho kdo hledá práci řekne vám "Kde NIC, tu NIC". Říká se "Kde NIC není , ani smrt nebere" chceme - li o někom říct že neoplývá zrovna bohatstvím ať již materiálním, tak rozumovým. Pokud nás neustále irituje jedna a ta samá věc až do okamžiku kdy vybuchneme a ztropíme nějakou scénu, spolehlivě na nás platí, že "Stokrát NIC umořilo i osla".
Ale najdou se mezi námi i tací optimisté kteří s veselou tváří řeknou "Ale kdepak, NIC mi nechybí!" Tak to jsou opravdu životní šťastlivci. Přijdeme - li někoho poprosit o půjčku prostě nás odbyde slovy "NIC nemám, NIC nedám". I když mi třeba stokrát víme že má....

Já osobně slůvko NIC bytostně nesnáším, zvlášť když je spojeno se zdravím a životy těch na kterých nám nejvíc záleží. Skoro každý den se manžel ptá jak je na tom jeho těžce nemocná maminka, a pokaždé se dozví, že NIC se nelepší a že už se v jejím případě nedá NIC dělat, jen čekat. Na co? Na konec!
Ale tuto středu jsem já osobně neslyšela NIC raději, než PRÁVĚ toto slovo. A proč najednou?
Inu byla jsem na pravidelném dvouletém screeningu a když jsem čekala na výsledky o kterých jsem samozřejmě nepochybovala že jsou jako vždy v pořádku, otevřely se najednou dveře jiné ordinace a ozvalo se moje jméno. Dívám se na dveře a tam je napsáno Ultrazvuk, ale proboha proč? To je nějaká novinka? Když jsem se tedy doktorky ptala proč ještě ultrazvukové vyšetření, jen se na mne podívala a řekla: "Protože se tam objevilo něco co tam minule nebylo, tak si to musím ujasnit." Chvilku jsem tedy překvapeně zírala a ona když viděla můj nevěřícný pohled hned mne začala uklidňovat, že myslet na rakovinu je nemístné, a že právě pro to ujištění že o nic nejde mi musí ten ultrazvuk udělat. Zatím co mi tedy rejdila s ultrazvukem po prsou, já se dívala na rentgenové snímky, kde právě na těch letošních snímcích zářily dva bílé body. A pak přišlo to krásné " NIC tam nevidím, to znamená, že to budou nějaké shluky tukových buněk, které se sice na mamografu ukáží, ale pokud to není žádná kompaktní hmota, ultrazvuk to nevidí a to tedy znamená, že to je v pořádku". Pak mi ještě řekla, ať se pro jistotu objednám za čtyři měsíce na doplňkové vyšetření a rozloučila se se mnou. Musím říct, že tohle NIC jsem slyšela strašně ráda......