Vzbudilo jí jemné cvakání psích drápků po dřevěné podlaze a sluníčko, které se opíralo do oken. Otočila hlavu a podívala se na muže, který tiše oddychoval vedle ní. Rázem se ocitla ve stejné situaci, kdy se vedle něj ráno vzbudila, a potom co si při loučení domluvili, že se setkají za dva dny už se víc neukázal, ale o skoro třicet let zpátky, jen že tehdy ale byli mladí a svobodní. Byl její životní láska, a ovlivnil její následující život velkou měrou.
Po tom co se spolu rozešli, dlouhou dobu nevěděla jak dál. Neměla zájem o další zklamaní a ani nemohla najít druhou takovou zábavnou a i kulturní společnost, kterou skýtali jeho a poté i její kamarádi. Po čase ale narazila na někoho kdo se zdál dobrou náhradou a vrhla se do dalšího vztahu. I přes varování kamarádů, jeho i jejích rodičů se jí zdálo, že by to mohl být ten, kdo by mohl zacelit tu díru v srdci, která tam po nečekaném rozchodu zůstala. A tak nakonec byla svatba, narodila se jim dcera a nastalo peklo. Alkohol, domácí násilí, návštěvy policie kterou volali rozlobení sousedé, a i přes všechno zlé její věrnost a snaha vše urovnávat. Ale nakonec stejně odchod zpátky k rodičům a následný rozvod. A další rána v srdci a pošramocené sebevědomí, ale také povinnost se starat o dceru, která si také odnesla určité šrámky na své miminčí a batolecí dušičce.
S druhým manželem se seznámila na oslavě narozenin své nejlepší kamarádky, sice byl o dost starší, ale bylo jí s ním dobře, měl úžasný vztah k její dceři a i ona se vedle něj pomalu zbavovala svého strachu z mužů, který u ní přetrvával po odchodu od otce. A tak se stal jejich velkou oporou, kamarádem a manželem.
Posunula se na polštáři a pohodlněji uvelebila pod dekou, a dál se jí začal promítat film života, který tak hodně, i když o ničem neměl ani tuchy, ovlivnil ten, který ležel vedle ní a spal.
Nastoupila do práce, kde se pohybovala i mezi muži, a brzy začali i padat různé více či méně vážně myšlené návrhy na intimní chvíle strávené jen s tím , či s tím. Věděla že se mužům líbí, ale všechny se smíchem odmítala a nedala se zlákat nabídkami "Fakt úžasného sexu"! Proč? Měla muže kterého měla ráda a na něco takového neměla ani chuť ani pomyšlení. Nikdy neuměla podvádět toho, z kým buď chodila nebo žila, prostě jí to nějak nepřišlo správné. A pak se seznámila s jedním mužem, a zjistila, že si moc dobře rozumějí a že mají spoustu stejných zájmů a koníčků. Stali se z nich dobří přátelé a najednou je začalo k sobě přitahovat i něco víc. A tak se začala vynořovat otázka. Ne, jestli, ale kdy. Kdy je to přitáhne až tak blízko, že podlehnou tomu co se mezi nimi začalo růst. Než ale k něčemu vůbec došlo, odjel do zahraničí kde získal dlouhodobé zaměstnání.
Zmizeli si s očí, a ona jen na dálku sledovala přes televizi jeho kariéru.
A jak uplýval čas, začala si uvědomovat, že se svým mužem ztratila nějak kontakt, že všechny věci které se zdály být společné, se někam ztratily a hlavně že se s toho dřív energického, zábavného a koníčky "nabitého" člověka tak jak jej znávala a jakým byl když se seznámili stával pomalu zahořklý muž , a stále více se začal projevovat jejich věkový rozdíl. Když přišla čtyřicítka najednou se u ní změnil i postoj k tomu, jak se vyrovnávat s nabídkami jiných mužů. Stále měla svého muže ráda, i přesto, že si měli čím dál tím míň co říct, a už vůbec nepomýšlela na další rozvod. Snad v tom i hrálo roli vědomí pomalu odplývajícího mládí, i toho, že jí nikdo neříkal jak je pro něj žádoucí. Za to začala přemýšlet o tom co by, kdyby. Kdyby se našel někdo s kým by byla ochotná poručit svoje pravidlo být věrná za každou cenu.
A pak se čistě náhodou na jedné vernisáži potkala po dlouhých letech s tím, kdo byl vlastně prapůvodem všeho. Přes pět let se zase setkávali, a ona si celých pět let tak nějak tajně přála aby jeden nebo druhý udělali ten krok, který by je vrátil zpátky do doby, kdy se vedle něj ráno vzbouzela. Protože zjistila, že je to oba zase začalo k sobě přitahovat. Jenže oba měli své rodiny, a tak se smířila s tím, že přece jen se v dnešní době najde muž, který je i přes to jaká dnes ve vztazích vládne benevolence, své ženě věrný i když jeho pohledy někdy vypovídali o něčem zcela jiném. A i o vzpomínkách na dobu minulou. Jestli zapracovala chemie, rodiné neshody či co, to se nikdy nedozvěděla a ani se neptala, ale výsledkem bylo, že teď vedle ní ležel a ona vzpomínala. Věděla ale, že se konečně uzavřela jedna dlouhá kapitola jejího života, a také věděla, že nová se s ním už nikdy neotevře. Zůstanou dál přáteli, a čas od času si udělají čas na setkání se svými kamarády, a že už zůstane jen u těch pohledů a vzpomínek. Opět se rozejdou, ale tentokrát se jeden druhému už neztratí na dlouhých třicet let. A výčitky? Ty se ani neozvaly, spíš jen malé zadostiučinění, že si ho alespoň na jednu noc od té která nosila jeho jméno vypůjčila..... A je vcelku možné, že se nakonec objeví úplně někdo jiný. V životě se totiž stává ledaco.....
Báječně napsané, je to ze života a hlavně o životě.
OdpovědětVymazat