Dalo by se říct, že vzhledem k tomu jak se v médiích v posledních letech informuje o nevěrách známých osobností zdálo by se, že je nevěra fenoménem dnešní doby. Ale opak je pravdou. Přeborníky v nevěře byli již římští císaři, po nich francoužští králové a šlechta okolo královských dvorů všeobecně. Vyjímkou byl snad jen silně katolický a velmi upjatý španělský dvůr, ale i tam by se jistě nějaká ta aférka našla. Já osobně z nevěrou nemám problém, nemyslím tím že si jsem jistá že mám věrného muže, nebo že já mám sklony k tomu podvádět na každém kroku. Ne, já nemám problém v tom jí tolerovat. Tímto kacířským prohlášením možná nadzvednu na židlích mnohou ženu, které se třeba někdy přihodilo že jí manžel byl nevěrný. A půjdu ještě dál, znám několik žen, které bez obalu řekly, že by dokonce někdy byly rády, kdyby si jejich manžel našel milenku. A to mají manželství spokojená bez nějakých velkých nedorozumění.
Zastávám názor, že i když se samozřejmě řídíme nějakým morálním kodexem což není nic proti ničemu, tak nikdo nikoho nevlastníme, takže každý má nárok na to jak žít svůj život. A co si budeme povídat, pokud jsou nevěrní muži, tak s kým tedy jsou nevěrní? Z jinými ženami! I když ve všech průzkumech se objevuje podstatně menší procento žen které přiznávají nevěru než mužů. Jenže bez žen to až tak dobře nejde, pominu - li minoritu gayů a lesbiček. Jde o to, že pokud je jeden nebo druhý z nevěrníků člověk inteligentní, nikdy nedopustí aby tím svému partneru nějak ublížil, či ho vystavil veřejnému posměchu. Což znamená, že pokud je to jen trochu možné, nebude hned běhat za advokátem a žádat o rozvod, případně nebude hned partnerovi se slzami v očích vykládat, že mu byl, nebo je nevěrný. Známé pravidlo dr. Plzáka :" Zatloukat, zatloukat, zatloukat...." není až tak od věci. A pokud se příjde na to, že přece jen nějaká nevěra byla, spíš si v klidu sednout a zjistit příčiny. Protože spokojení partneři nepotřebují hledat náhradu či rozptýlení někde jinde. V zásadě jde tedy o to, že jeden nebo druhý z partnerů je v něčem velmi nespokojen a tak hledá to co postrádá doma u někoho jiného. Tudíž se dá říct že vina je na obou stranách. Jde jen o to si umět říct co tedy není v pořádku.
Je pravdou, že spousta lidí to neumí, a pak dochází ke zcela zbytečným rozvodům a rozchodům. Už slyším jak mi okolo uší bzučí rozhořčená slova a přání toho abych si to tedy zkusila na vlastní kůži jaké to je a zkusila si to řešit nějakým vypovídáním či smírnou cestou když manžel odejde za jinou a nechá doma manželku s dětmi bez zaopatření. Jen za sebe mohu říct, že bych to asi dokázala ustát a i odpustit pokud mi partner za to stojí a nechci ho ztratit. Protože by v tom byla i totiž nějaká moje vina, pokud se uchýlil k takovému kroku. Ovšem pokud nechce on nebo si to alespoň myslí že nechce dál nastalou situaci řešit, prosím, pak je čas na soudy a rozvody. Myslím že ono křesťanské :" Kdo jsi bez viny, hoď kamenem" naprosto vystihuje situaci, protože na nevěře nesou vinu většinou oba partneři.....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....