28 dubna 2011

Fotografie - past na prchavý čas.....

V naší rodině se fotografovalo vždy, ať už to byl děda, nebo moji oba otcové, můj muž, a i syn s dcerou. Používali se různé fotoaparáty, od archaické dvouoké zrcadlovky Rolleiflex, přes malé a jednoduché foťáčky Pionýr, Ljubitěl, pak větší Zenit a první kompaktní fotoaparáty, až po dnešní digitály. Já se učila fotit právě tou starou Roleikou. Dva objektivy a nahoře se promítající obraz. Vysoce kvalitní objektivy Zeiss zaručovaly kvalitní snímky. Pokud chtěl člověk ale ulovit nějakou momentku, bylo to horší, než se zaostřilo, než se promítl daný snímek a než se zmáčkla spoušť, byl fotografovaný objekt fuč. Zato statické fotografie byly opravdu pěkné. Fotilo se buď na formát filmu 8x8 cm, 4x4 cm a když se přidal speciální adaptér tak i na klasický kinofilm. Takže buď 12, 16 nebo 36 snímků. A samozřejmě i na barvu. Později jsem měla ony jednoduché foťáčky, ale ty mne dost zklamaly, kolikrát se stalo, že se s celého kinofilmu nasnímalo jen pár obrázků, nebo byly divně naexponované. Fotoaparát se stal na dlouhou dobu mým stejně věrným průvodcem na mých cestách na chalupu jako kytara, a vlastně po celou dobu dospívání i mlaďáckých let mne neopustil.


Další fotoaparát kterým jsem fotila byl Zenit. To už bylo v době kdy jsem byla vdaná a patřil mému muži. Velký a docela těžký fotoaparát, nicméně na svoji dobu( roky 84 - 90) dost kvalitní poloautomat, s vestavěným expozimetrem, tudíž odpadlo obíhání objektu právě s tímto přístrojem. Fotil opravdu velmi kvalitně a dobře. Ale i on nakonec skončil v propadlišti času a na jeho místo nastoupily kompakty, ať už Yashica, nebo Kyocera a jiné. To byly klasické dovolenkové fotoaparáty na snímky typu Já a moře, Já a antické sloupy a pod. Pak přišla dlouhá odmlka, kdy jsem nevzala fotoaparát do ruky. Další vlna přišla vlastně až s érou digitální kdy jsem tu a tam vyfotila miciny, nebo psy. Ale opětovný zájem nastal až s příchodem Bobeše před třemi lety. A fotografování na výstavách, na cestách, na zahradě..... a hlavně na tenhle blog, protože bez obrázků to prostě nejde.


Samozřejmě, že s digitální érou odpadlo vybírání opravdu kvalitních záběrů, protože přece jen byl člověk omezen počtem 36 snímků. Dalo se to řešit i větším počtem svitků filmu v kapse, ale stejně si člověk dobře rozmýšlel co kde vyfotit. A pak, ono napětí a čekání až fotografie vyvolají, udělají snímky a člověk si celý nadšený dojde do Fotografie pro pytlík s hotovými fotografiemi aby ho okamžitě na ulici celý nedočkavý otevřel a prohlížel je co a jak vyšlo. Zklamání nad tím že zrovna ten nejvíc chtěný záběr nevyšel, nebo není tak kvalitní jak by si člověk představoval anebo zas nadšení z toho, že ty snímky z míst kam se již nikdy nepodíváme, nebo ze situací které již nikdy nenastanou se podařily k plné spokojenosti.Tak tohle mi dneska u digitálu hodně chybí. Ale zase se nabízí spousta jiných možností, a jednou z nich je makrofotografie. I když to foťák umí sám, stačí si jen navolit potřebný program, není to zdaleka tak jednoduché udělat pěkný a zajímavý snímek. Musím přiznat, že na blízko bez brýlí vidím dost špatně, ale zase nenosím je pořád sebou a tak vlastně to co vyfotím na makro je pro mne vždycky velkým překvapením když si je pak stáhnu na počítač. Někdy jsem až překvapená co se vlastně podařilo vyfotit......

4 komentáře:

  1. To co tobě na digitálu chybí, za to jsem vděčná - v dětství padaly mé úspory na vyvolání fotek a lituji, že jich  mám jako šafránu. U digitálu mi vyhovuje, že hned vidím výsledek, hned vidím co dělám špatně a zkouším znova a znova a zadarmo, dokud z foťáku nedostanu co chci.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: No, tak to mi povídej, to bylo peněz za fotky, dokázala jsem za víkend profotit tři, čtyři filmy. Já mám hodně fotek z těch mlaďáckejch let, a následné co se fotili děcka, manžel si fotky sám dělal, tak vždycky když mě popadne chandra, vytáhnu krabici, alba a prohlížím. A když mě naštve dcera, tak vyberu její fotky z dětství a ukazuju je jejímu příteli. Většinou se hned sklidní abych jich nevytáhla ještě víc...

    OdpovědětVymazat
  3. Já začínala s focením fot'áčkem Pionýr a i když fotky byly víc než nedokonalé, měla jsem je ráda. Pak později jsem fotila manželovou zrcadlovkou a dokonce sama dělala fotky. Když jsem později začala fotit na barvu, lezlo do hodně do peněz.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné fotky a náádherné detaily.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....