Zamyšlení nad jarem....

Mám ráda jaro...To ale není nic tak nenormálního, zvlášť u člověka jako já, který nesnáší zimy. Zimy s velkým Z, jako roční období i zimy s malým z, tedy jako chlady, klendry, kosy a já nevím jakým ještě slovem se dá studeno vyjádřit. S jarem okřívám a ožívám, stejně jako všichni studenokrevní (teď nemyslím upíry ze Stmívání), ale lidi, teří mají nízký tlak a hady a jinou havěť jim příbuznou. S příchodem jara nastává i ohromný rozkvět přírody. Stromy a keře začnou pomalu dostávat zelenavý nádech, aby se ze dne na den změnila jejich doposud jen tmavě hnědá silueta v jednu velkou zelenou explozi, která je o něco později ale se stejnou razancí a rychlostí vystřídána obláčky bílých, růžových či jiných květů. Sady z dálky vypadají jak kdyby je nějaký šílený cukrář postříkal šlehačkou. V krajině začnou dominovat všechny možné odstíny zelené. A pak se přidá žlutá s řepkových polí. Do dálky i v zamračených dnech sluníčkově svítí pole s řepkou a šíří okolo sebe medovou vůni, která je ovšem po odkvětu vystřídána nevábnou "vůní" zkažené kapusty.

Ze tří jarních měsíců je mi, ostatně asi jako všem nejsympatičější květen. Březen je ještě takový ustrašený chudinka, kdy poslední záchvěvy zimy ještě stále drží teploty nízko a sem tam i posype svět sněhem. Ale už se začínají prosazovat první květy sněženek, bledulí, talovínů a botanických tulipánů. Naproti tomu duben si už troufá víc, ale je to takový váhavý střelec. Sám neví co vlastně zvolit, jestli teplo nebo zimu, sucho či déšť, sníh či sluníčko. A tak s urputností sobě vlastní střídá všechno. A záhonky začínají hýřit barvami všech rozkvétajících jarních květin. A nakonec květen, máj, lásky čas. Sluníčko si již nedává vzít zpět své teplé paprsky a marnotratně jimi hýří nad rozkvétajícími stromy, keři a květinami.

Zahrádkáři začínají svůj až zase na podzim končící souboj s trávou, vyjíždějí se sekačkami a bzučí se zahradní technikou jako roj vzteklých vos. Ale v květnu začínají kvést ty nejhezčí z nejhezčích. Začnou to vznešené magnólie, pak sakury, které vypadají celé jak z cukrové vaty. Potom přijde na řadu král všech zahrádek, malých, nebo velkých, ale i různých volných zákoutí a remízků, šeřík. Svojí vůní hlásí do světa že nastává vrcholné představení barev a vůní. A do toho otevřou své voňavé i když trošku skromné květy konvalinky. Něžná květinová stvořeníčka, květinové víly které ovšem jen klamou svou neviností. Ale jsou zrádné a jedovaté. Někdo by řekl, jako ženy...... Pozadu nezůstávají ani nádherné japonské dřevité pivoňky, které ke konci května předávají štafetu svým kolegyním s pozdějším kvetením pivoňkám obecným. Obecné jsou pouze a jedině názvem, protože jink jsou to ohromné krasavice. V teplejších oblastech se ukazují koncem května i první květy kosatců, rytířů zahrádek s listy jako meč. A na zdech a pergolách se začnou spouštět fialové a bílé hrozny květů wistárie čínské.

Jaro pak předá své žezlo létu aby jsme se dál měli čím kochat a nad čím se rozčilovat......