Zámek Albrechtsburg ....

Další významnou stavbou Míšně je pozdně gotický zámek Albrechtsburg. Postavený byl na místě gotického hradního paláce v letech 1471 - 1500. Koncipován byl tak, aby plně pokryl požadavky zvětšujícího se kurfiřtského dvora. Ovšem záhy po dokončení se sídlem míšeňského vévody a saského kurfiřta  staly nedaleké Drážďany. Jeho význam pomalu upadal. Za třicetileté války byl několikrát poničen. V roce 1676 byl poprvé pojmenován po saském kurfiřtovi Albrechtovi, který jej začal stavět. V letech 1710 - 1863 zde sídlila míšeňská porcelánka, což vedlo v roce 1813 k dalšímu ničivému požáru.

Po přesunu porcelánky byl mezi lety 1864 - 1870 byla provedena rekonstrukce a od té doby byl veřejnosti přístupný. Dnes v něm jsou výstavní prostory a stále probíhají permanentní restaurátorské práce i za přístupnosti veřejnosti.

Skládá se ze tří křídel, různě na sebe navazujících, nicméně postavených tak, aby ve všech patrech na sebe podlahy navazovaly. K občasným vyrovnáním posloužily i původní raně gotické konstrukce. 

Míšeňská katedrála ....

Pokud chcete zažít pravý a nefalšovaný středověk, odhlédnete od tří artefaktů z pozdější doby, zajděte si do Míšeňské katedrály. (Pozor, ovšem nesmíte přijít v době kdy si zrovna usmyslí že se uspořádá vánoční koncert na který nemáte lístky a tak vás dovnitř nepustí ani když zrovna poslouchat nechcete) To se totiž zadařilo nám, když jsme vyfuněli dalších asi sto schodů z městského centra do kopce na Albrechtsburg. Jak jáááá se těšila na tenhle ranně a ukázkově gotický klenot!!! Jenže tedy sorry jako, je koncert a další prohlídka je až tomorow. Ende a punkt! No nic, holt jsem musela vzít zavděk jen vnějškem a částí vnitřního rajského dvora plus jedné kaple. I tak je to majestátní stavba a i zvenku stojí za to. 

Přesto, že její stavba započala v roce 1250, její osud je tak trochu podobný té naší svatovítské. Nejmarkantnější znak, totiž dvě věže, byly dostavěny až v roce 1909. Vypadají značně zašle, fakt jako echt středověké, jenže to je způsobené stavebním materiálem, kterým je labský pískovec který strašně rychle chytá špínu a veškerý bordely ze vzduchu a tím pádem hned černá. Takže když se začně čistit jedna věž, než se dojde na konec druhé, může se zase začít s čištěním té první. Stejně tomu tak je i se Stefan domem ve Vídni. Takže se asi na to nakonec vykvákli a nechali je tak jak jsou....

Kostel Panny Marie (Frauenkirche) na náměstí Markt v Míšni .....

Minule jsem vám v seznamovacím článku s městem Míšeň (Meißen) slíbila, že první místo kam se podíváme, protože jsem tam hned zamířila i já (jak jsem se od průvodkyně dozvěděla že se smí na věž) je kostel Panny Marie (Frauenkirche) abych si tento kostel prohlédla. 

Historie kostela sahá až do roku 1205, kdy se připomíná kostel kupecké osady v podhradí. Mezi lety 1370 -1500 byl přestaven na halový, pozdně gotický chrám. V tomto období také dvakrát vyhořel. V roce 1549 přibyla nástavba věže, od té doby byly nějaké významnější stavební úpravy až na přelomu 19. a 20. století.

Na věži kostela najdete jednu 

zajímavost a tou je první a jediná porcelánová zvonkohra na světě, kterou v roce 1929 věnovala kostelu místní porcelánka, a ve výrobě jsou pro tento kostel i porcelánové varhany.....

Aby jste se dostali na ochoz věže musíte vyšlapat 197 schodů, které jsou ale pěkně záludné v tom, že nejsou stejné, ale co patro, to jiný sklon, šíře i délka stupňů. Ze začátku jsou kamenné, ale měří snad jen půl metru na délku a tak máte docela problém se vůbec do chodbičky točitého schodiště vejít. A pokud máte na sobě zimní bundu, na zádech fotobatoh a v ruce aparát je to hodně zajímavé....

V dalších patrech jsou už dřevěné i se zábradlím, nicméně jednou

jsou příkřejší a užší, další zas pozvolnější širší. Nahoru jsem vylezla a vracela plíce zpátky na své místo, ale ten výhled za to opravdu stojí. Město máte jak na dlani pěkně kolem dokola, a počítám že za opravdu pěkného počasí (to nebylo) je vidět hodně široko daleko do kraje.....

Díky umístění není místo, odkud by jste věž kostela neviděli, je tak

dobrým orientačním bodem, pokud máte dojem, že jste nějak zakufrovali....

Kamenná část je nejstarší, ještě středověkou částí kostela.

Stejné rozlišení nejstarší a nejmladší části je i na stavbách Albrechtsburgu.

Kostel je zaklenutý síťovou klenbou. Jelikož jsme v Sasku, což je protestantská část, je tento kostel také protestantský, i když původně  katolický byl. A tak, i tady hraje prim moravská hvězda. 

A opět jeden pozdrav pro Majku, zdejší varhany

Vzhůru do věže. Ten malý přilepený půlkruh obsahuje ono úzké a krátké kamenné schodiště

Takhle vypadá zvonkohra zevnitř. Když jsem se vyplazila na ochoz, začala akorát hrát

Trochu větší zvon. Docela jsem se modlila, aby nezačal zvonit zrovna když se budu kolem něj plazit, to bych asi ohluchla

K čemu sloužila tato útulná místnůstka na vrchu věže to nevím. Možná se tam scházeli konšelové, možná tam býval věžník....

Zvonkohra zvenku

Pohled na věž kostela z Albrechtsburgu .....

...... a z náměstí Markt, což znamená v překladu trh. Vlastně většina dnešních náměstí vznikla z bývalých středověkých tržišť. Jako naše Václavské, Staroměstské či Karlovo. Jedno byl koňský trh, druhé dobytčí třetí velké tržiště. Jednou do roka, na vánoce, se navrací ke svému původnímu účelu ....

Nejen uvnitř, ale i venku visí moravská hvězda. A zvonkohra v přiblížení

Tak, to by byl kostel za námi, a příště se po vyšlapání dalších asi padesáti schodů podíváme na druhou míšeňskou dominantu, na Albrechtsburg ...

Míšeň (Meißen) ...

Míšeň (Meißen,Meissen, Mišno) je starobylé saské město. A když říkám starobylé, tak tomu opravdu je. Nejenže zde byla původně slovanská vesnice jménem Meisa, pojmenovaná podle stejnojmenného potoka, ale už v roce 959 zde první král a císař Jindřich I. Ptáčník postavil hrad nazvaný Misnia. Ves byla  germanizovaná a postupně se rozšiřovala až se koncem 12. století stala městským útvarem. Biskupové zde sídlili již od roku 968 a tím se zvýšila prestiž města.  Nejen to, Míšeň byla po určitou dobu i sídlem saského kurfiřta, vládce který patřil jen k několika vyvoleným, kteří směli volit římského krále a císaře, než se jím později staly nedaleké Drážďany. Kurfiřtů, neboli říšských knížat bylo celkem 7. Tři církevní a čtyři světští. Duchovní byli arcibiskup mohučský, trevírský a kolínský, světští král český, falckrabě rýnský, vévoda saský a markrabě braniborský. A aby to tak zůstalo a již nikdy víc v římské volbě nebyly zmatky, o to se postaral svou Zlatou bulou český a římský král a římský císař Karel IV.

Jako má Praha svou dominantu v Hradčanech, nebo Bratislava ve svém hradu, má Míšeň od středověku svou dominantu Albrechtsburg a Míšeňskou katedrálu. Obojí se vypíná na ostrohu nad městem, který obtéká řeka Labe. Katedrála se začala stavět roku 1250,  zámek v roce 1470 a stal se tak prvním zámkem v Německu. Měl sloužit jako knížecí rezidence, ale tomu účelu sloužil jen krátce. Během třicetileté války byl značně poškozen a tak od roku 1710 až do 19. století sloužil jako sídlo porcelánové manufaktury.

Mnohem lepší osud paradoxně Míšni dopřála II.světová válka. Byla sice vyhlášená pevností, což v sobě neslo povinnost se bránit až do úplného zničení, jenže naštěstí rychlý postup Rudé armády a osvobození 7. května 45  tomu zabránily. Po vzniku NDR staré centrum chátralo, ale po znovusjednocení prošlo rozsáhlou rekonstrukcí a tak se znovu můžeme kochat jeho středověkou podobou. A musím říct, že ta je velmi kouzelná..... malebná spleť uliček ve které ale nemůžete zabloudit, protože všechny vás zavedou na náměstí Markt k radnici a druhé dominantě města, kostelu Frauenkirche ....

A ten také bude prvním místem na které se podíváme ....

Jak se maluje ....

.... na porcelán. Tak to vám ukážu dnes. Koukat pod ruce malířek bylo zajímavé a poučné. Je to strašná piplačka a i když mají na talíři předlohu vypíchanou, nikdy neudělají ten dekor stejný, dokonce i každý z malířů a malířek má jiný rukopis, byť se to člověku ve finále tak nejeví. Ale oni si svou práci poznají vždycky. 

Přiznávám, že ač jsem kreativec, tahle práce by mne asi moc neuspokojovala. Navíc to je šílená rasovina na oči i záda...

Aby u cibuláku i jiných vzorů věděli jak ho namalovat, na nevypálený talíř či jinou věc se položí šablona v podobě kovové folie, pak se nástrojem podobným rádlu vzor přejede, a pak se talíř prvně vypálí. Vzor na něm zůstane v podobě malých teček, které pak malířům pomáhají udržet meze. Pak se maluje kobaltovou barvou. Její zvláštností je, že než se vypálí, má nehezkou šedozelenou barvu. Až teprve vypálením nádherně zmodrá....

Jiné vzory se malují kysličníky kovů, a  třeba i ty krásné purpurové míšeňské růže jsou před vypálením hnědé. A co je vůbec nejzajímavější, jsou zlaté okraje. I tady se nejdřív na výrobek nanesou, jak papír tenoučké plátky zlata, vypálí se a jelikož jsou po vypálení úplně černé, leští se kouskem achátu. Prostě přes ten kraj tím kamenem rejdí tak dlouho, dokud není zlato úplně zlaté a lesklé.

Jak se dělá ....

..... ta porcelánová krása? To se máte šanci podívat buď při dni otevřených dveří anebo omezeně v ukázkových místnostech manufaktury. Jak vzniká křehký šálek nebo hlavička anděla, jak dostanou svou krásnou kobaltovou výzdobu, jak vznikají jemné kresby na talířích .... 

Ve všem máte možnost nahlédnout pod ruce zdejších odborníků a kochat se tou nesmírnou šikovností. Já se pokusila alespoň něco z jejich umu zachytit, když se mi podařilo chytit správný flek a tak se můžete podívat alespoň zprostředkovaně.

Prohlídka pokračuje .....

Muzeum porcelánu je dosti rozlehlé, a členité takže projít celou expozici a něco nevynechat dá docela fušku. A nafotit zajímavé věci, které mne něčím zaujaly a které by se líbili i návštěvníkům blogu ještě větší. Takže teď si projdeme další část muzea abychom stihli následující program, a tím je návštěva v ukázkových ateliérech ....

V muzeu .....

.... nevíte kam se dřív podívat. Tedy alespoň skalní příznivci porcelánu a výrobků z něho. Já jsem toho slintání před vitrínami zcela ušetřená, protože mám ráda jednoduchost, a přezdobenost porcelánových servisů z Míšně mi zrovna nelahodí. Ostatně ani náš cibulák není tím co bych musela nutně mít a sbírat. Nepotrpím si na tyhle serepetičky, pro mne je porcelánový servis jen k tomu, aby se na něj dávalo jídlo a já se neklepala o každý talíř aby se náhodou nerozbil. Ovšem na druhou stranu smekám před tvůrci, ať před těmi dávnými či moderními. A co mne zajímá víc, než celý finální výrobek je to, jak vzniká.To pro ty, kdo by mohli namítat proč že jsem tedy na takový zájezd jela....

A to se mi také splnilo, takže za mne spokojenost. Ale i tuhle návštěvu jako tip na výlet vřele doporučuji. A doporučuji hlídat stránky porcelánky, protože pořádá dny otevřených dveří do všech částí výroby, od začátku, přes vypalování až po ateliéry malířů. Pokud nejede v termínu otevřených dveří, máte možnost nahlédnout pod ruce lidí tvořících tento porcelán jen v ukázkových prostorách a vyslechnout si v češtině výklad o tom, co a jak se tvoří. Tedy nemáte možnost vidět a zažít vypalování a jiné procesy.

A teď tedy vzhůru do muzea....

Nevíte co s penězi? Tak hurá do Míšně.....

...... protože tady nakupuje porcelán každý co něco znamená. Ať už mezi evropskou šlechtou, nebo mezi těmi nejvyššími společenskými patry. Protože míšeňský porcelán je pojem ...

Míšeňská porcelánka je nejstarší evropskou porcelánkou, vznikla v roce 1710 z příkazu a podpory saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. První manufaktura vznikla přímo v zámku Albrechtsburgu, vypínajícím se nad Míšní. 

Od roku 1722 také veškeré výrobky nesou označení dvou zkřížených mečů, které se ručně malují na každý z výrobků. O výjímečnosti míšeňského porcelánu také mluví jeho výroční limitované edice, které navrhují designeři s letitou zkušeností a jsou vyvíjeny po mnoho měsíců.

Dnes je porcelánka dole ve městě, kde je přístupné muzeum výrobků porcelánky, obchody kde si můžete (pokud na to máte) koupit nějaký ten výrobek zdobený zkříženými meči, nebo navštívit ukázkové dílny kde uvidíte jak tento nejznámější porcelán vzniká.

Když si tohle všechno projdete, dojde vám, PROČ je tak drahý. Všechno, i ty nejmenší detaily jsou ruční práce, včetně kompletování a malování. Takže každý kus, byť vypadají stejně, je originál. 

V porcelánce najdete na 30 000 forem všech výrobků od zahájení výroby. Takže kdekoli na světě se rozbije nějaký šálek ze servisu, není problém vyrobit nový. Ovšem za cenu luxusního auta....

Nejznámější míšeňský dekor je jednoznačně "cibulák" byť jde o broskev a granátové jablko, jehož předlohou byl čínský šálek z období Kangxi. Okamžitě si vydobyl takovou popularitu, že jej okopírovalo na 60 porcelánek, včetně té karlovarské. Nakonec musel v roce 1926 Německý nejvyšší soud prohlásit "Meissener Zwiebelmuster " za veřejný statek a tím zabránit dalšímu kopírování. Dalšími velmi známými výrobky jsou figurální pastorální výjevy, rokokové tanečnice či nádherné květinové dekory a porcelánové hodiny nebo porcelán zdobený malovanými purpurovými růžemi či fíkovými listy.

V reprezentačních místnostech areálu před samotnými výrobními prostorami také naleznete největší volně stojící porcelánovou sochu na světě. Je to socha Saxonie čili saské sochy svobody, která vznikla v roce 2014 u příležitosti 25.výročí znovusjednocení Německa. Na její sukni naleznete 8000 drobných kvítků porcelánových kvítků, váží 800 kg a vypalování trvalo celé 3 týdny.

Nejlevnější co si tu můžete koupit je třícentimetrová hlavička andílka, bez glazury za 15 euro, ale také si můžete koupit talíř za 84 000 euro. Takže si doma pěkně projděte památeční porcelán a podívejte se, jestli náhodou na něm někde nenajdete dva modré, zkřížené meče ....

Saxonie ....

.... a krásná vánoční výzdoba reprezentačních prostor. Samozřejmě že nesmí chybět moravská hvězda. Tu totiž v Sasku najdete všude. 

O ní si ještě povíme, stejně jako navštívíme muzeum a ukázkové dílny a projdeme se vánoční Míšní ....

Loučíme se s Moritzburgem ....

V dnešním článku se rozloučíme se zámkem saského kurfiřta a polského krále Augusta Silného Moritzburg a s výstavou v něm věnovanou filmu Tři oříšky pro Popelku. Těm z vás, kteří přemýšlí že by se tam vypravili s dětmi nebo vnoučaty jí vřele doporučuji, ale máte na to už jen dva měsíce. Výstava trvá do 3.3.19. Nemusíte se bát, že by jste něčemu nerozuměli, protože je německo - česká. Všude jsou k dispozici české popisky, doprovodné promítání je s českými titulky. Pokud by jste jeli s cestovkou, neměl by být problém se vstupem, ale jestliže by jste jeli sami po vlastní ose, asi by bylo lepší se na stránkách zámku objednat na určitou hodinu. Zájem o výstavu je opravdu velký a tak jsou termíny prohlídek hned plné. My jsme to dokonce měli protekčně, protože zámek otvírá v deset, ale jelikož měla ta cestovka co s ní jezdím vypravené dva autobusy, a nevešli by se do objednaných prohlídek, otevřeli kvůli nám už o půl desáté....

O natáčení, i ledacos okolo ....

Dnešní zastavení jsou i nejsou o natáčení. Ale představují občas i něco jiného, co mne na zámku zaujalo. Jako třeba pozvání pana krále na prohlídkovou trasu. Kdyby jste se nemohli totiž rozhodnout, jestli jít tudy nebo tamtudy, rád vám to ukáže ....

Kostýmní část II ....

Včerejší prohlídku kostýmů jsme započali v přízemí zámku

a skončili jsme v prvním patře. Takže vystoupáme opět o jedno patro výš a pokračujeme dále do pohádky....

Přání ....

Krásné a klidné vánoce všem!

A velké poděkování Majce (MarijaKes) za tohle krásně stvořené prání.

Kostýmní část výstavy I .....

Po dvou dnech přestávky, kdy jsem vstávala o půl páté, mazala do práce, tam až do půl druhé vlála jak urvanej plakát, jen s pár krátkejma přestávkama, doplazila se domů, případně si ještě odskočila uklidit na penzion, a pak už jen přemáhala křeče v nohách a brutální bolest v rameni, mám konečně zase svůj pravidelnej režim. Tedy ne že bych nic nedělala, dneska bude až do odpoledne čistě kapří a úklidový den, ale můžu vstát aspoň o půl osmé a dát si na probuzení v klidu kávu. A napsat nový článek, prorejdit ostatní blogy co je kde nového a odepsat na komentáře.

Dnes tedy se podíváme na originální kostýmy z filmu, tak jak jsou

naaranžované na výstavě ....

Výstava Tři oříšky pro Popelku .....

Jak už jsem podotkla, v Německu je film Tři oříšky pro Popelku natolik populární (skoro nastejno s Včelkou Májou) že v zámku Moritzburg je každý rok výstava týkající se natáčení tohoto filmu. Jsou zde zapůjčené i originální kostýmy, dozvíte se zde spousty věcí ze zákulisí natáčení, drby o hercích, můžete si v interaktivní části výstavy vyzkoušet různé dovednosti které jsou při natáčení filmu potřebné...

Mě třeba strašně dlouho vrtalo hlavou, co se stalo s hercem Jaroslavem Drbohlavem (ten tmavovlasý z dvojice princových kamarádů) Jako mladý holce se mi hrozně líbil a najednou zmizel. Nejdřív jsem si myslela že emigroval a proto se o něm nemluvilo. Ovšem pak prošel rok 89 kdy se navraceli emigranti z řad hudebníků a herců a nic. Ticho po pěšině. Až na výstavě jsem se dozvěděla, že zemřel v 38 letech na následky těžké cukrovky. Své poslední divadelní představení hrál skoro úplně slepý....

 A víte ....

..... že Popelku měla hrát původně Jana Preisová, jenže otěhotněla a tak roli získala Libuše Šafránková, kterou tato role katapultovala do hereckých výšin. Film se totiž měl původně natáčet v létě a to by ještě nebylo moc vidět, případně by se to dalo maskovat kostýmy. Stejně jako tomu bylo u druhé herečky, Dany Hlaváčové která hrála Doru. I ona byla těhotná, ale tady se její boubelatost dala snést. Ostatně Jana Preisová svými těhotenstvími motala hlavy režisérům. I v roli maminky v prvním díle Velryby byla těhotná, jenže to naštěstí bylo ještě v začátcích a tak se nemuselo moc řešit...

.... že kůň Jurášek byl ve dvou exemplářích protože v době natáčení vypukla v Čechách epidemie slintavky a kulhavky a koně se nesměli převážet. Takže byl Jurášek český a Jurášek německý....

A proč se natáčelo v zimě? protože film si vyžadoval mnoho komparsistů, jenže ti měli léto plné, ale v zimě se tolik nenatáčí a tak měli volno. V Moritzburgu se moc scén vlastně ani nenatáčelo, a stejně se z něj stala ikona. Víc se natáčelo na hradě Švihov, nebo na Šumavě....

.... že bylo potřeba pro některé scény hodně sněhu, kterého se ale v přírodě (světe div se, i v roce 1973) nedostávalo a tak umělý sníh  pro potřeby natáčení dodávaly rybárny které ho měly pro uskladnění čerstvých ryb. To, jak musel neskutečně zapáchat si asi dovedete představit! ....

.... že i prince měl hrát někdo jiný, ale režisérovi Vorlíčkovi padl při konkurzech do oka tehdy 23letý student JAMU Pavel Trávníček, jenže u něj nastal velký problém v tom, že mluvil tak šíleně po brněnsku, že ho musel pro film předabovat Petr Svojtka ....

..... že třeba právě Pavel Trávníček na Moritzburg dost často při různých příležitostech stále zajíždí....