Poledne s včelkami ....

Čtvrteční poledne bylo první, které

jsem letos trávila s poledním kafetem na terase. Protože

to byl jeden z opravdu krásných dní, kterých je od začátku roku nějak málo.

Touhle dobou už jsem normálně mívala na zahradě uklizené loňské trvalky a

ostříhané trávy a letos ..... nic! Jeden den ze čtrnácti je k tomu přízniv, ale

zahrada je mokrá a rozčvachtaná, takže se nedá nic moc dělat. Ale zpět.

Takže jsem si nainstalovala na terasu stůl, křesílka, posadila se a kochala se

na teplíčku krásným dnem. Jenže pak jsem zjistila, že se krokusy pod terasou

hemží včelkami a tak kafe nekafe, svištěla jsem pro foťák a igelit na ležení

a začala číhaná na včely. Byl to pokus, protože něco se pohybujícího, jsem

ještě tím starým sklem ještě nefotila. A taky to podle toho dopadlo .....

Ale pár obrázků přeci jen z toho snažení vzniklo ....

---

Haló, je tam někdo?

Polib mi !

Kašlu na vás, letím domů ....

Kočičkám se pěkně prodlužují frňáčky

Stínohra bledě mechová

No, a to kafe mi mezitím vystydlo. Ještě že ho mám ráda i tak

Jarní bláznění ....

Naprosto v duchu týdenního motta "Zkus to znovu"

zkouším stále a znovu focení jarních motivů starým sklem.

Hmmm, to spojení jara, tedy představy něčeho nového, mladého

a jiskřivého foceného starým, vyžilým a život za sebou majícím, to je

něco co mne přitahuje. Jenže nesmím zase tak tomu mému heliosku

křivdit, protože se mnou bude mít znovu co dělat, bude žít další, nový

život. A já ho budu zkoušet znovu a znovu, pokoušet ho a ždímat

ze sebe (a z něj) to nejlepší co půjde. A doufám že nám to spolu

půjde stále lépe a lépe. A když ne ..... tak to prostě zkusím znovu!

---

Dneska je nádherně sluníčkově, všechno co je na těchto fotkách

ještě zavřené už kvete naplno a včeličky se už činily jak jen mohly ...

ale to až příště.

Když milenky pláčou ...

Když pláčou milenky, žal schovají za úsměv....

Když puká jim srdce, svou bolest schovají za hlasitý smích.

aby nikdo ten hrozný zvuk neslyšel....

Když své tajemství a bolest šeptají stromům, loukám, růžím

i dobré víly jejich smutek sdílí....a netančí

Když pláčou milenky, padají slzy jejich v podobě rosy

do květů růží, jež jejich milý jim nosí.

Když tajemství své nosit musí, je těžší než tisíce slibů,

jež jejich milý z úst vypustí.

Když pláčou milenky možná ten kámen ustrne se spíš,

než ten kdo jim ve své zaslepenosti řekne:" Však víš"?...

Jejich tajemství jsou muka, horší než v očistci.

A nepohladí je ruka, která svírá jejich tělo při svících...

Když milenky sčítají sliby, které činily je šťastné

je nad slunce jasné, že jejich splnění, je jen slovem

vyvolané vlnění... vzduchu.

Nenaplní se slovo v skutek, ten nejspíš už někam utek,

do říše pohádek a snění v okamžení kdy vypuštěn byl z úst.

Když milenky sny své rozbité smetají na hromádku,

vědí že dávno už není vše v pořádku. Vždyť k čemu je být femme fatal,

jen aby člověk spoustu nocí proplakal? Uvěřil, byl šťastný?

Tajemství tíží, pocit je to strašný....

Když milenky pláčí i dobré víly jejich smutek sdílí...a netančí....

Pojďte se mnou do pohádky ..... Vodníkovo

Elektrické lampy .....

Šedorůžová ....

Jak jinak, než kytičkově ....

Včerejší den byl už nebyl tak skoupý na sluníčko

jak pátek, dokonce i trochu vyschla doposud neskutečně rozmáchaná

zahrada, a tak jsem si opět mohla i kleknout a pustit se

do detailů květinek, které momentálně kvetou.

Sice jsem trochu u toho tuhla, protože i přes to, že svítilo sluníčko

byl vzduch dost studený a od země to taky pěkně

studilo. Zvlášť když jsem na ní klečela holými koleny,

páč přeci jen to nebylo úplně suché a nechtěla jsem si

špinit oblečení. No, hlavně že mám pro ten případ

uschovaný kus černé igelitové fólie .....

---

Sněženky mám tady poprvé od podzimu a teď mi dělají radost

zatím třemi květy.

Tyhle krokusky jsem přesázela ze záhonu pod terasou, aby

měl Matýsek taky něco co mu na hrůbku pokvete brzy

Stejně tak jako čemeřici. Tu má i Matynka, nejen ty sněženky.

Ale ta zatím má jen poupě.

A tyhle jsou jako lem záhonu s růžemi u terasy

Bledulky měly celou zimu peřinu z listí, a tak

jsou letos venku o mnoho dřív než jindy. Ale jak jsem koukala

do trávy, tak už i tam se začínají klubat ven

A nakonec starý šípek starým sklem

Jak jinak, než dešťově ....

Včera jsem jen tak na chvilku vyběhla ven,

protože se mezi jinak neubývajícími mraky, které se na obloze

drží už dost dlouho, ukázala malá chvilková mezera a vykouklo

sluníčko. Tož šup foťák, close - up předsádku a šla jsem fotit

kapky. Nafotila jsem toho hodně, ale skoro všechno po stažení

do počítače zas letělo do koše. Děs, běs a i to co jsem vybrala

se mi moc nepozdává kvalitou. Prostě definitivně jsem si potvrdila,

že na staré sklo a na focení z ruky to není prostě ono....

Dneska se sluníčko snaží prodrat o něco víc, a pokud se zadaří

asi to zas půjdu vyzkoušet jít ven. I když ..... ta představa veškerých

cest po kterých chodím, které budou momentálně změněné v

bažinu mne od toho nějak i odrazuje ......

---

Krajina a stromy ...

Už kolikátý den je šeredně a zataženo,

a tak si myslím že pár sluníčkových fotek z krajiny

se hodí. Krajina tady u nás není tak pohledná tak jakou znáte

s fotek Frypata nebo Hanky či Majky, ale tu a tam se nějaký docela

pěkný záběr taky najde.

---

A jelikož ke krajině neodmyslitelně patří i stromy, které

jsou důležitým krajinotvorným prvkem. Pár takových, tedy vlastně

pohledy z různých úhlů na stejnou skupinu stromů vám ukáži.

Pohled na jednu hodně starou bezinku ......

.... a na zárodek keře. Počítám že je to trnka. Spíš mne ale zaujalo, že ve spojení

se suchou trávou to vypadá spíš jak focené někde v africké buši

a ne ve Východních Čechách, a ten keřík klidně může být

i malá akácie .....

Na a jsem na suchu s fotkama. Buď budu muset udělat nějaký výběr z archívu,

který se také chystám trochu probrat nebo doufat že se mi poštěstí

něco nafotit. Asi to zas budou kytí které mi kvetou doma.