Dneska je to rok, co jsem se zdravě naštvala
a řekla si: "Ženská, musíš se sebou něco začít dělat, vypadáš jak almara!"
A začala bojovat sama se sebou. Víc se hýbala a změnila jsem jídelníček. První měsíce byly naprosto úžasné.
Váha svištěla dolů rychlostí dvě kila za měsíc, i centimetry ubývaly jedna báseň. Tak to šlo z devadesátky až
na nějakých 83 kilo. Pak se to tak nějak začalo houpat nahoru, dolů a zase nahoru a zase dolů.
Ale jen v rozmezi tak jednoho kila. Prostě zřejmě jsem se dostala na maximum toho co tělo dovolilo lehce shazovat.
Říkala jsem si že to snad do konce roku dostanu na těch osmdesát, že přece ta tři kila dám.
Možná bych to i dala, nepropadnout ovšem jistému rukodělnému šílenství, které mne na dlouhé hodiny
přikovalo k židli a já zapomínala na všechno. Na pohyb, na pravidelné jídlo, prostě na všechny ty návyky které jsem si do té
doby pracně osvojila. Do toho ještě přišly vánoce a všechna jejich lákadla a přišel výbuch. Každý měsíc pěkně kilčo nahoru.
A navíc nezabraly ani rozpouštěče tuků, s čímž jsem tak nějak počítala, protože mi nezabral v minulosti ani tolik opěvovaný lék Adipex, který se normálně předepisuje lidem obézním. Ještě že jsem za ně nic nedávala protože mi je přenechala dcera.....
Takže co říct? Bojovala jsem, ale ani moc nevyhrála, ale ani neprohrála. Jen nedokázala dovést do zdárného konce to co jsem si předsevzala. Je to dneska přesně rok a já si řekla že zkusím s tím bojem pokračovat, třeba to zase teď od jara půjde líp stejně tak jak před rokem. A pak budu mít ke splnění mého snu už o něco kratší cestu přepočteme - li na kila. Už to nebude deset ale "jen" šest. I když to tak nemuselo být. Nicméně mne těší to, že se už celé čtyři měsíce váha drží a neleze nahoru. Veselejší by sice bylo kdyby alespoň každý ten měsíc o něco slezla dolů.....
Takže výsledek je takový:
14.3. 2013
váha 90,2 kg
14.3. 2014
váha 85,9 kg
