Hádej, hádej, hadači...pro pobavení

Nápad na tuto hádanku jsem

nosila v hlavě hodně dlouho. Stejně tak dlouho trvalo než jsem artefakt nafotila a ponacházela k němu součásti. Ale i tak není celý a obávám se že ty věcičky co k němu chybí jsou buď v nenávratnu anebo tak dokonale zabordelařené že nevím jestli se ještě někdy najdou...

Jako hádanka si myslím to zase nebude vůbec těžké, je to spíš taková retro zajímavůstka a ukázka toho že všechno už tu jednou bylo, byť v méně sofistikované podobě, ale a to je hlavní dodneška to mechanicky funguje!!!

---

Máček, červený má fráček....

Je s podivem, že ač

všechny letní kytičky pomalu berou za své, tenhle bůhví odkud se sem dostavší mák už od června nepřetržitě kvete a kvete. Je malý, tak maximálně dvacet centi ale nesmírně vitální. Už jak se objevil poprvé, zakázala jsem ho sekat a on se za to odměňuje tím že z trávy neustále planou jeho šarlatové hlavičky jak z hedvábí....

---

A jedna slunečnicová..... v tom zamračenu....a deštivu

Trpělivost mizí v dáli....

.....a navíc já jí ani tolik nemám a startuju vcelku

brzy. A co že mne o ní připravilo? Jak jinak než činnost posledních čtrnácti dnů a to artyčokování či se spíš budu držet názvu falešný patchwork. Ty z vás které se dostaly na můj odkaz na stránky šikulek co se tímto baví a za jejichž partnerku jsem byla přijata (i další šikulka Janinka tam je) určitě zaregistrovaly koule se spirálovým vzorem. No a to bych nebyla já, v tomto se sebevědomím výše Everestu abych si neřekla Tak tohle dám levou zadní....(mít takové sebevědomí i v jiných věcech, co bych všechno dokázala a kde bych dneska byla)

Ovšem jak správně tušíte, nedala....

Ani levou ani pravou ani přední ani zadní. Mučila a trápila jsem se tu nad tím dva dny, večer se mi honily před očima koule všech tvarů a barev, přemýšlela jsem kde je chyba že se mi to už ve třetí řadě prostě tak rozjede že mi vznikají obr mezery mezi jednotlivými šupinami. Po šestém rozebrání už jsem chytala nerva tak že už vše málem letělo do popelnice. Jenže já se zabejčila a řekla si že dokud to nedám neskončím! No nakonec po dvou odpoledních, bolavých ramenou, zatuhlém krku a rozbolavělých prstech to jakž takž dopadlo. Ovšem pouze na dálku. Nutno pozorovat z minimální vzdálenosti půl metru a více a hlavně nebrat do rukou a neprohlížet....

Chvilku mne sice napadlo zkusit to třeba dělat na zakázku jakou kdo by chtěl barevnost, a asi by mne to i hodně bavilo, dokonce jsem viděla skvělé stojánky na které se ta koulička či jiný výrobek dá pověsit a postavit na poličku či stůl. Ale pak jsem si říkala že nevím jestli by o to byl zájem. Dneska si lidi kupují opravdu jen to co nutně potřebují. Moje švagrová je zářným příkladem jak se tímhle dá opravdu velice špatně uživit a jak všechno válcuje Čína svými levnými továrními výrobky.....asi bych zrovna v tomhle měla mít to sebevědomí větší, jenže si myslím že to není natolik dokonalé....

Bojuju sama se sebou....6

Čas letí jako splašený,

nechytím ho já a ani vy....

Slova z písničky Karla Gotta dokonale vystihují situaci. Než se stačí jeden vzpamatovat už je zase měsíc fuč. A s ním další rekapitulace mého (ne)snažení. Ano, ano, jsem lemra, přiznávám kašlu na dost věcí, navíc teď propadlá kouzlu ruční tvorby kašlu i na pohyb, zanedbávám procházky i smečku a o focení už vůbec nemluvím. Navíc s časem padání švestek a jablek nastává doba žemlovek, švestkových knedlíků, koláčů a štrúdlů. Navíc po odchodu syna se stále ještě učím vařit pro tři, sice u některých jídel už jsem to zvládla ale u těhle kazičů linie ještě tedy zrovna ne....a jako milovnice sladkého já prostě nemám silnou vůli tohle nedojídat či si nedávat ke kafi. Nicméně přes to přese všechno to pořád i když p-o-m-a-l-o-u-č-k-u jde dolů jak váhově tak centimetrově.

Rekapitulace 6. měsíce:14.8 Váha 83,7 - 84,7 14.9. 83,4-83,6 kg

HO 103 cm HO 102 cm

Pas 86 cm Pas 84 cm

Boky 106 cm Boky 105 cm

Takže mám do konce roku co dělat protože tu desítku dolů prostě musím dát!!!! Protože bych jinak byla hrozná lemra, zvlášť když se to tak dobře daří....a bez nějakých tvrdých opatření....

Vodní z města....

Bez mučení přiznávám, že jedna

moje posedlost vystřídala druhou. Takže místo focení píchám špendlíky. Dokonce jsem kvůli tomu propásla i knihovnu!!!A tak pomalu ale jistě mě dochází fotky v archivu a tím i fantazie v článcích...Tedy pokud vás zrovna nechci neustále obtěžovat tím jakou kde mašli nebo jaký korpus jsem kde koupila. To taky baví jen chvilku. No asi bych se měla nad sebou zamyslet a trochu sladit zájmy. Chvilku tohle a zase chvilku tamto, protože jsem díky tomu že jsem se tak zažrala do toho patchworku jsem přestala i s pohybem a je to hned znát....a to už je fakt na zamyšlení. Doteď to šlo vcelku dobře a tak by asi bylo škoda to všechno zahodit. No naštěstí dochází materiál, kdy bude na další nevím, takže se zase trochu budu muset srovnat s tím čemu a jak dlouho věnovat pozornost....

---

Mám tu pár obrázků fontány před třebovským nádražím. Líbí se mi od začátku což se nedá říct o dalším artefaktu který tu stojí a to soše Jana Pernera..a

P.S. Samozřejmě že jsem byla ve městě jako vždy, pro mašle a korpusy....

---

Jak je vidět, udělat tady "bílou" vodu není žádný problém...

I tady je ve výsadbě Třezalka miskovitá...

Poupata a plody

Rozvíjej se poupátko....

28 / 52

1 / 6.9.13

Sice jsem si říkala, že když je tak pěkně na všechno se vykvajznu a budu se vyhřejvat na slunku, jenže stejně mi to nedalo a zase jsem kutila tu a tam něco po zahradě co bylo potřeba. A tak jsem měla radost z toho že jsem překonala svou línou náturu a uklidila a pohrabala a posvazovala co bylo třeba . A pak už jen věnován zbytek dne přípravám na zítřejší výstavu. Nejdřív já a pak Bobeš .

2/ 7.9.13

Krásný den a před námi výstava. Pěknej fofr a ve čtvrt na jedenáct už zase jedeme domů. Obhájili jsme potřetí v řadě Národního vítěze, BOB leč už ne. Nevadí, a stejně bych v tom krásnu ani na odpoledne nezůstávala. A po návratu kafčo a pak hurá na lehátko. Když už slunko pálí až moc pěkně domů a postahovat fotky. Tentokrát to co fotil manžel. A povedlo se mu. Ode dneška až do příštího ledna má Bobeš od výstav pohov, v říjnu ho otrimuju a pak začne poslední výstavní sezóna...i když jak říká James Bond. Nikdy neříkej nikdy! A na závěr dne první, neplánované a evidentně i poslední opékání buřtů. Nějak jsem díky hubnoucím týdnům tohle vypouštěla ale po té výstavě a odpoledním lenošení na sluníčku to fakt bodlo a já si moc pochutnala...

3 / 8.9.13

Dneska už nebylo počasí tak pěkné, sice svítilo sluníčko, ale foukal hodně ostrý vítr a navíc na mě leze nějaká bacilová potvora. Smrkám a frkám a kejchám jak o závod. Takže jsem si bez výčitek zalezla s teplým čajem k telce a koukala na formule....a mladej mi přivezl miláška notbůčka kterýho měl ma víkend na jedné akci, tudíž jsem mohla postahovat konečně všechny fotky z výstavy a hodit na obrazovku rešerši s poslední letošní výstavy....takže alespoň malinká radůstka když jsem zjistila že se manželovi povedly mnohem lépe když fotil zrcadlem poprvé než když po několikáté fotil mým původním foťáčkem.

4/ 9.9.13

Tuším že dneska po každém pohledu z okna mne evidentně žádná radost nečeká....a ani celý den se to nezlepšilo...

5 / 10.9.13

Zase jsem se vypravila do města pro mašle a ještě zmapovat co kde a v čem mají za polystyrénové korpusy abych věděla kam zajít. Koupila jsem ještě něco a vybrala si už vánočnější barvičky a mašle. Ale....a to hlavně, dodělala jsem věneček! I když pořád i přes vyměřování stejných vzdáleností se mi to někde rozjede a začne mi to nevycházet. Pokud je tam jen jedna barva tak to vidět moc není, ale jak se střídají každá chyba je hned vidět a znamená to všechno zase rozebrat a dostat se tam kde jsem začala blbnout....Za sebe jsem s ním ale spokojená a od chodníku ke dveřím domu je to dál takže to stejně nebude vidět....

6 / 11.9.13

Tedy když jsem se dneska podívala na fb stránky milovnic a těch které se zabývají falešným patchworkem tak jsem jen sklapla bradu která mi spadla, a říkala jsem si tak to jo...ty to tedy uměj. A dostala jsem ohromnou chuť na další vytváření a učení se....Jo, jo radost z dobře odvedené práce ja nakažlivá....

7 / 12.9.13

Tak jsem vyměnila jeden žrout času za jiný. Nečučím do počítače za to čučím na mašle a špendlíky. Musím říct, že se naplno projevila moje vada a to že všechno co mne baví se stane pomalu posedlostí. Když neupravuju v editorech fotky a nevymýšlím si blbosti tam, neserfuju na netu a nechatuju , tak se zase nořím do píchání špendlíků do polystyrénu. Ovšem jedna fejsbuková radost tu je, byla jsem totiž na základě mého věnečku pozvána do skupiny těch šikulek které tam kutí ty krásné věci na které se můžete podívat zde. To mne jako začátečníka v této technice ohromně potěšilo...

Podzimní věneček....

Včera jsem dodělala

další z věcí technikou falešného patchworku a to věneček. A jelikož se už blíží podzim tak věneček podzimní na dveře. Přiznávám že mi dal docela fušku, protože jsem se v jednobarevných řadách trochu ztrácela a asi dvakrát jsem ho musela porozebrat a napíchat správně. A zase, ať jsem sebelíp odměřovala rozestupy začalo mi to časem ujíždět do šířky nebo šejdrem. No co, po takovém desátém dvacátém to už snad vychytám....

Ale už vím, že některé barvičky si musím koupit v celém balení protože jejich kombinace jsou naprosto skvělé...Třeba ona Caffé latté a hnědá. Na oblečení jí nedám ani náhodou, ale na bytových doplňcích jí mám moc ráda. Takže ještě koupit poklad na vánoční, ten bude o něco větší a dostatek kouliček můžu spustit přípravu na vánoce!

Ale pokud chcete opravdu vidět ty správný machroviny tak tady. Vyštrachala je Janinka a jí si od ní odkaz vypůjčila. No co vám budu povídat. Neměla jsem tam lézt ani náhodou!

Být cool, znamená být hipster....?

Rovnou přiznávám, že

tohle bude jen krátké. Nové TT mi opět vyrazilo dech. Samozřejmě že ve stylu "Bože, to už na větší blbost nemohli přijít ?!" A tak jsem pátrala po ostatních blozích co kdo o tomto termínu napsal. Malkiel dva skvělé články protože jak sám podotknul něco ve smyslu Čím větší volovina, tím líp se mi píše. A přidal i fotku dobře prorostlého hipstera. Jeho vysvětlení vycházelo z doslovného překladu slova hipster. Valin zase z dalšího překladu a tak u ní jsou to zobači steroidů snažící se vypadat jako Rambo. I to mne rozesmálo. A tak jsem se také ponořila do hledání. Tentokrát ani u tety Wiki ani strejdy Gůgla ale u bratránka Seznama. A narazila na spousty skvělých šlehů a postřehů o hipsterech psaných jejich vrsteníky.

A o co tedy gou? O styl který k nám dolétl ze západu....styl kterým se snaží dávat najevo tato komunita jak jim na ničem nezáleží, na tom jak jsou sví, a jak nejsou globální. Jak opovrhují mainstreaem a komercí. Ovšem! S drahými Iphony v rukách, na očích předražené brýle Rain Ban, s čirými skly a velkými černými obroučkami (dostat je na pokladnu tak si je ani nevezmu doma na čtení, říká se jim SOJKY) to aby byli cool i ti co žádnou oční vadu nemají. Obutí v drahých barevných Converskách, s účty na všech možných sociálních sítích. Navléknutí do kostkovaných košil nebo svetrů stylu anglických studentů a la 60. léta nebo barevných mikin s kapucí. A napraní v džínách o několik čísel menších, do kterých se dá obléknout jen pomocí lžíce na boty. Poslouchající hudbu kterou nikdo nezná a nikomu nic neříká. Okatě dávající najevo svou intelektuálnost...

Sakra, kdo to tak vlastně chodil oblékaný? No jasně! James Dean a jeho generace!!

Takže zase žádná novinka, jen starý známý návrat ke kořenům rebelů bez příčiny. Jenže v čem je jejich rebelství? V tom že sice se snaží ukázat jak jim je jedno jak vypadají, ale při tom všichni vypadají jak podle šablony? Že zavrhují komerci ale být bez ní prostě nemohou?

Jednoho takového znám, dokonce i tady u nás na vsi se vyskytuje. Rozmazlený synek postaršího tatínka - podnikatele a mladší, abgrejdované manželky. Synek kterému nejdražší telefon stačí tak minimálně rok a chce a dostane nový když ho přestane bavit. Oblečení zasílané z nejlepších a nejmódnějších netových butiků. Takže hurá! Brojme proti komerci!

Takže až potkáte na ulici chlapce v přetěsných džínách, v brýlích s velkými černými obroučkami, mírně ulízlého, v kostkované košili či barevné mikině pod kterou má triko s pokud možno vtipným nápisem, barevných keckách a s telefonem v ruce tak vězte že jste právě potkali hipstera.....jen na rozdíl od Malkielových prorostlých tihle spíš vypadají jak závodní pavouci.

Nezničitelné....

....se zdají některé rostliny jak

v zahradách tak v přírodě. Janka na svém blogu psala jak bojuje s povíjnicí kterou si kdysi zakoupila a pár semínek vysela. Je to fakt, že s ní je boj velmi těžký. A to jí ani člověk nemusí vysévat, stačí to co roznesou ptáci. Já takhle bojuji se třemi kytkami. První z nich jsou fialky o kterých jsem už psala jak mi dokonale okupovaly spáry ve dlažbě na terase, ale to jim nestačí a rozbíhají se všude možně po zahradě. Další z nich je druh plazivého hledíku. Moc se mi líbil u sousedky a tak jsem si ho kus vyprosila. Je to trvalka a pěkně tvrdá. Z květináče mi utekl nejdřív do staré výlevky kam si sázím katičky a tam dělal společnost netřeskům, z ní se rozšířil po spárách terasy a nakonec se uhnízdil i mezi prkny....I když ho vytrhávám jak se dá, stejně stačí jen maličký kousek kořínku a příští rok se zase ukáže. Má to s fialkami rozdělené, jednu půlku on a druhou ony.

Tady nejsou vidět jeho drobné fialové kvítky kvůli kterým se mi tak líbil. Snažila jsem najít přesný název, vím že už jsem ho jednou i našla ale ne a ne se teď rozpomenout KDE....

---

Z téhle kytičky jsem měla nafocenou sérii skeletů, respektive z jejich plodů. Je to něco podobného jak známá Mochyně židovská jen s tím rozdílem že to je letnička. Ovšem rychle a spolehlivě se sama vysévá. Jak se někde jen jednou zahnízdí už se odtamtud nechá jen velice těžce vystrnadit. Měla jsem jí na zahradě před pěti lety, pak už jsem jí nikdy víc nesela a další tři roky mi lezla na různých místech. Pak si jí nasela předloni sousedka a už se mi tu zas usidluje.

Jmenuje se Nicandra nebo - li Lilík mochyňovitý a má nádherné modré květy.

Tenhle exemplář je ještě malý, může být vysoká až třičtvrtě metru a pěkně rozložitá. Vybrala si místo u brány a pěkně si tam hoví.

Pěstuje se hlavně do sušených aranžmá pro své míšky které skrývají plody. Na rozdíl od mochyně se nezbarvují do oranžova ale do béžova.

Vypadá jak vetřelec ale krásně sladce voní. Její porosty okolo potoků, řek a rybníků ale dělají těžkou hlavu botanikům i rybářům či hospodářům starajícím se o rybníky. A že je proč asi každý kdo se okolo těchto ploch pohybuje ví. Porosty dvoumetrových obrů vystřelujících svá semena při sebemenším dotyku do širokého okolí určitě většina z vás zaznamenala.

Netýkavka žláznatá patří mezi druhy přivandrovalé a to dokonce až z Himálájí. Původně jako medonosná a okrasná rostlina. Brzy se ale z ní stal postrach přírody a patří spolu z křídlatkou, bolševníkem a lupinou k těm nejinvazivnějším druhům v naší přírodě. I když ve srovnání s těmi dvěma prvnně jmenovanými je to ještě vcelku "beránek". Já se jimi prodírala když jsem tady u řeky šla fotit černého čápa který tam přede mnou přistál. Čápa jsem nenašla, za to těhle potvor si užila.

Co dokáže když si člověk na trochu delší dobu zaparkuje auto u vody....

Takže pozor na to kde parkujete!

No.18

Aby tu nebylo tak málo

pejsků, tak ještě nějaké přidám. Způsoby jejich spaní a místa která si vybírají jsou kolikrát věru mimo naše chápaní pohodlí. Ale že to není jen humoristova licencen ale živoucí doklady uvidíte i na pár dalších obrázcích které budou v humoristickém okénku následovat....

Zářným příkladem exhibicionisty je náš Bobeš...připadá mi že ani jinak snad ani opravdu hluboce spát neumí než kule hore! O čem svědčí už zde pěkných pár fotek uveřejněných.

Potápěč je zase Matěj, jak může a jak vidí kohokoli s dekou okolo sebe, už se pod ní vehementně hrabe. Někdy z něj takhle taky kouká jen ocásek.

Chcete nás?

22. Moravskoslezská národní výstava...

Včerejšek patřil poslední

letošní výstavě. Končíme dřív, protože potřebuju Bobeše mít dokonale připraveného na začátek příštího roku, na leden kdy se hodlám zúčastnit výstavy Šampion šampionů. Myslím že zisk čtyř šampionátů z šesti u nás možných(nemáme šampionát práce, protože není lovecky vedený, a veterána protože nemáme ještě věk) a mezinárodního navrch, nás k tomu dostatečně opravňuje. Ale to opravdu musíme být tip ťop, a tak nemůžu nechat nic náhodě. Vytrimovat ,aby měl pěknou krátkou a drsnou srst, budeme muset nechat vyčistit zubní kámen a pak jen doufat že se nic nepřihodí. Je to už takový folklór, že většinou před výstavou přijde nějaký problémek v podobě ochoření, žihadla do nepatřičných míst nebo poslední hit kousnutí Matesem do packy a pořádné kulhání.

Ale i to dopadlo dobře a ne s velkými ambicemi na obhájení třetího Národního vítěze v řadě jsme vyrazili do Brna.

Bylo nádherně a bylo mi tak trochu líto krásného dne ztráveného v hale, ale počítala jsem že stejně brzy skončíme protože bylo málo psů před námi, i s námi a navíc Bobeš zrovna nějak už nepředstavoval výstavní ideál. I když se mi podařilo ho dost prostorově zmenšit, stejně byl dost přerostlý a srst výstavní kondici obcházela velkým obloukem.

Přesně podle předpokladů posuzování odsejpalo a když jsme přišli na řadu bylo ještě dávno před časovým limitem který jsem si zde v pozvánce dovolila tipnout. První kolo tedy Bobešova třída šampionů byla jasná, páč byl sám. Druhé kolo, rozstřel o Národního vítěze jsme dost překvapivě vyhráli, ale třetí o BOB už bylo trofejí jiného psíka, respektive fenky která nám vrátila loňskou porážku. Ale já byla ráda že nemusíme zůstávat do odpoledne a vyrazili jsme dom. Odteď se už může Bobeš prasit jak chce a jak je ctěná libost....celé odpoledne jsem si pěkně užívala sluníčka na lehátku a večer jsme si poprvé a zřejmě naposledy v letošní sezóně opekli buřtíky. Musím říct že fakt bodly!

---

P.S. Fotky jsou dílem mého muže, který se překvapivě dobře zhostil focení s mým miláškem zatím co já se starala o Bobíška a jeho image a vytvářela ten správný dandičí styling.

---

Rozstřel o Národního vítěze, Bobeš a Ceasar. Napadlo mne že být tam náš bráška z Polska byla by ta porážka soupeře ještě o něco zajímavější. Jmenuje se totiž Brutus....

O BOB nás porazila ta hořčičná fenka na dolním obrázku.

Milé dámy, všimněte si jak umí Bobeš krásně vyznávat lásku! Kdoby mu taky odolal, že jo?

Ovšem dvě perličky na závěr. Bobešův typický smích!

Za tyhle dvě moc děkuji našemu "dvornímu" fotografovi vysmátého Bobeše a také nadšenému dandíkáři, panu Černému, na kterého se Bobeš takhle směje pokaždé když ho vidí. Za chvíli budu mít pěknou sbírku vysmátejch fotek...

22.Moravskoslezská výstava psů Brno, V1, CAC, NV. Rozhodčí Olga Dolejšová, CZ