Trocha radosti z nakoupených krémíků a tělových mlík, pro léto se třpytkami. Ale zároveň i smutno z toho, jak se může člověk tak moc změnit....Bouřka venku pročistila vzduch ještě víc a příjemněji ho ochladila i doma při otevřených oknech je to už znát. Ale bouřky které se skrývají pod povrchem a které hrozí, budou asi o dost nepříjemnější.
2/ 10.8.13
Krásný vlahý vzduch, občas zasvitne sluníčko a krásně namočeno na zahradě. Takhle kdyby to bylo každý den, přes den sluníčko a v noci trochu deště tak to je ideál! A v časopise o psech opět po delší době článek o dandících! Mám z toho radost i když jsem to tentokrát nepsala já....
3/ 11.8.13
Abych unikla dusnu doma, vyrazila jsem se podívat jestli po deštích nejsou nějaké houby. Les sice je skvěle namoklý nicméně krom smradlavých hadovek jsem v něm jedlou nenašla ani nohu. Tak možná teď v týdnu by se snad něco mohlo vyklubat, i když noci začínají být opět studené. Ale i tak jsem si vyčistila hlavu, odpočala si od věčných hádek mé návštěvy, prošla se a nafotila nějaké obrázky. Je teprve neděle a já si už přeju alespoň jeden jediný den o samotě!
4/ 12.8.13
Asi vůbec nic, protože si nemůžu vzpomenout ani co jsem vlastně dělala (píšu ve středu) takže pokud by bylo něco co by mi udělalo i tu sebemenší radost pamatovala bych si to....Ach jo....
5/ 13.8.13
Nějak si ty třináctky zase vybraly svou daň. Sice jsem byla objednaná ke kadeřnici a strašně se těšila, nakonec z toho byl rodinnej vejlet na tři a půl hodiny, ale nějak to nedopadlo podle mých představ. A navíc mne po příchodu domů opravdu hodně vytočil manžel, který opět přestal plnit naše dohody ohledně jeho zdravotních záležitostí a já přestávám brát na něj ohledy. Ve všem... Vlastně jsem nakonec jen měla škodolibou radost z toho, že se návštěva venku zabouchla bez klíče a nemohla se chvíli dostat než mne vzbudila domů. Vím, jsem hnusná....
6/ 14.8.13
Po dlouhé době jsem udělala klasické lečo a děsně mi chutnalo, a nejen mě ale i rozmlsané a ne zrovna vše jedící návštěvě (no jo, ale proč když nic skoro nejedí má mladá metrák a mamča 78 kilo při výšcce 160 ?). Upekla jsem ještě navrch štrúdl a ukázal se synátor. A dokonce jsem opět dostala chuť začít udržovat záhon. Hurá!
7/ 15.8.13
Popravdě už jsem se těšila že dneska budu mít relaxový den, že totiž už bude odjetá jak návštěva tak mužskej. No nějak se to nevydařilo, návštěva odjede až v sobotu a mužskej zejtra. Takže relax se odkládá na neurčito. A já vlastně vůbec nevím z čeho dneska mít radost....
na minulý článek a hlavně na odrůdu slunečnice "Černá" jsem usoudila že většina z vás zná slunečnice jen klasické žluté a o tom že se prodávají i v jiných barvách nemá moc povědomost. Několikrát jsem se v komentech zmínila o tom, že jsem mívala celý velký záhon slunečnic rozličných velikostí, výšek i barev. První barevné slunečnice jsem viděla kdysi v Receptáři či kde, a tak jsem zaúkolovala mamču aby mi v Praze sehnala semínka jak těch barevných tak onoho ohromného hitu jakým byla slunečnice kanadská tvořící květy v průměru kolem půl metru a výšky dvou a půl metru s postranními výhonky, takže vypadala jak slunečnicový strom. Určitě si na tuhle odrůdu vzpomenete, nebyla zahrada ani zahrádka s které by tenhle žlutý obr nevykukoval vysoko nad ploty či zdi. Semínka mi koupila a tím začala má éra a posedlost v pěstování rozličných slunečnic. Tady jsem si pak ještě v květinářstvích dokupovala každy rok nové a nové kultivary. Od slunečnic malých do truhlíků v barvě červené přes plnokvěté "medvídky" vysoké půl metru, zelinkavě až citronově žluté s černým středem vysokých metr až po různobarevné a žluté s oranžovým či tmavě hnědým středem výšky kolem dvou metrů. Měla jsem tak celou dobu co do vázy protože záhon byl velký a slunečnic na něm bylo spousty a navíc většina z nich měla i spoustu postraních výhonů. Dceři jsem z nich pravidelně k narozeninám nechávala vázat kytku. Pak jsem ale záhon překopala a na takové množství už nebylo místo. Letos jsem zas po dlouhé době vysela to co mi tu zbylo, ale jak to dopadlo víte. Vzešly mi jen ty relatině nové semínka tmavé odrůdy, jedna sazenice dvoubarevné a po žlutých plnokvětých nebylo ani vidu. A tak jsem šáhla do archívu, kde jsem měla ze starého telefonu stažené alespoň květy některých odrůd. Je to focené opravdu tím nejjednodušším VGA foťákem v mobilu, takže jsem je musela trochu doupravit aby byly ke koukání, ale stejně to není ono. Ale myslím že jako ukázka rozmanitosti slunečnic to skvěle postačí....
Ale jsem rozhodnutá se příští rok podívat co je zase v sortimentu a nakoupit a pozasázet zase nějaké aby bylo co fotit.....
půl roku kdy jsem začala svůj boj proti vrozené lenosti a změnu stravovacích návyků. Začátek byl opravdu něco a měla jsem ohromnou radost jak krásně mi to odsejpá. A to byla první chybička. Nechala jsem se ukolébat a dokonce i polevila a tak se výsledky trochu začaly zhoršovat. Navíc teď v době veder se mi při představě toho že ještě vlezu na šlapadlo a budu šlapat rosilo čelo víc než normálně. Takže zmrzlinky, vynechávání jednoho či dvou z obvyklých pěti jídel, povalování na bazénu nebo na terase si vybírají své.....Ale zase při měření jsem zaznamenala úbytky a to i tam kde doteď žádné nebyly.
Rekapitulace: 14.7 14.7.
Váha: 84,2- 84,9 kg Váha: 83,7- 84,7kg
HO: 106 cm HO: 103 cm
Pas: 88 cm Pas: 86 cm
Boky: 107 cm Boky: 106 cm
Tudíž suma sumárum i přes ty poklesky se to dál vyvíjí vcelku uspokojivě, jen váha je stále rozkolísaná během měsíce. Naštěstí jsem si neurčila žádný stresující termín do kdy a kolik mám shodit ale říkám si, že pokud se dostanu do konce roku na těch 80 kilo budu šťastná jak blecha.
trochu překvapivé. Dostavil se kamarád fotomaniak a vyrazili jsme na nedaleký Kozlovský hřbet vyvětrat a vyzkoušet naše nové aparáty...jelikož bylo dost ostré sluníčko a já si navíc navolila v rámci všelikého nastavování a přestavování nevyhovující podání barev, nebyla jsem výsledkem moc nadšená. Ale za to nemohl foťák ale jaksi fotografka. Takže se za trochu prapodivnou barevnost a tu a tam opravdu hodně velké přepaly velice omlouvám....pořád to prostě nemám vychytaný.A jelikož mám teď takovou "okurkovou" sezónu, ale na druhou stranu moje blogová závislost mi nedá něco neuveřejnit tak se za tyhle ne moc povedené snímky tak trochu stydím.
Mimochodem Kozlovský vrch se jmenuje podle nedaleké vesničky Kozlov, která je známá jako rodiště rodiny Vejrychových z které pocházela manželka Maxe Švabinského a kde také malíř žil a tvořil. Je zde i muzeum M.Š. a jeho ženy, která též malovala, právě v chaloupce kde žili.
Musím říct, že na podzim když jsou ty buky kterých tu je velmi mnoho zlatě zbarvené, se mi tu líbí víc. Má to co do sebe, protože alespoň vyniká ten barevný rozdíl oproti jehličnanům....
mého fotoherbáře, který jsem v posledních měsících porůznu nafotila. Až zase doplním fotečky druhy které jsem tu ještě neměla bude po čase asi nějaké pokračování. I když i teď se objeví druhy které už se objevili i v minulých kapitolkách, ale to je způsobené tím, že jsem některých měla více fotek a vybírala tak aby jednu kapitolku nezabírala jen jedna či dvě kytičky....
KOPRETINA BÍLÁ - KRÁLIK BIELÝ
STARČEK PŘÍMĚTNÍK - STARČEK JAKUBOV
(Senecio jacobea)
KOPRETINA ŘIMBABA - KRÁLIK RIMBABOVÝ
(Tarnacetum parthenium)
MATEŘÍDOUŠKA VEJČITÁ - MATERINA DÚŠKA VAJČITÁ
I pilným čmeláčkem...
Tady si nejsem jistá, jelikož nejde o bylinku nýbrž o okrasnou květinku, ale s největší pravděpodobností se jedná o MÁK ISLANDSKÝ , oblíbenou letničku či dvouletku.
Tedy určovat jakýže zrovna je který druh u mrkvovitých, je pěkná fuška. S naprostou určitostí poznám jen Bolševník velkolepý, kmín a bršlici, ale co se týče těch ostatních, tak to je vždycky hledání v atlase na entou.
Jako třeba tento SESEL ROČNÍ - SESEL ROČNÝ
(Seseli annuum)
Tak na nějaký čas odložím atlas, dost mi tu na stole svou velikostí překážel, no a až se zase nashromáždí materiálek herbář se znovu otevře....
Vcelku dny nijaké, horké a tak se vlastně jen flákám okolo vody abych přežila. Když konečně přišla bouřka a déšť očekávané ochlazení to moc nepřineslo, tedy v baráku. Je po těch horúčavách tak vyhřátej že jedna bouřka na něj rozhodně neplatí. Ale naštěstí na to jak funělo a fučelo všechno přežilo bez úhony. Tak z toho mám takovou menší radost. A napršelo zase do sudu, takže můžu zase vesele máčet orchideje a květinky vůbec.
5/ 6.8.13
Nečekaná a o to větší radost z nabídky jít si zafotit mě ohromně překvapila a udělala mi radost, zvlášť když to bylo opravdu tak nečekaně a překvapivě. A navíc od človíčka kterej si sem kvůli tomu udělal výlet.
I muž dorazil domů v pořádku a dokonce po šesti letech co máme bazén se šel vykoupat. A pak jak malej harant blbnul v bazénu asi hodinu....Syn přijel s partnerkou ukázat nové "vnouče". Partnerka si koupila krásné kotě Ruské modré kočky a tak se přijeli přírustkem pochlubit.
6/ 7.8.13
Dneska začne opět každoroční zhruba týden "zvláštních" radostí. Přijede kamarádka s dcerou, ovšem bývá to vždycky takové hodně chaotické, napjaté a dost ukřičené a uhádané. Když ty dvě vidím vždycky si vzpomenu na film Drahé tety a já....
7/ 8.8.13
Týden s tak málo radostmi jsem snad ještě neměla. Nevím proč, snad jsem k životu moc náročná, snad on sám mi to vrací tím že je těch radostí tak poskrovnu. Možná ale bych se měla radovat z toho, že i po třiceti letech se ke mě zná bývalá tchýně, tak aby ne, vycházely jsme spolu skvěle a je ráda že jsem se jí ozvala.(Viz článek Nastal čas uzavřít minulost)
To je můj případ s filmem PRAVIDLA MOŠTÁRNY. Pokaždé když ho v minulosti v telce dávali, bylo na jiném kanálu něco co mne zaujalo víc. Že to je film kvalitní vím od mnoha lidí a navíc jak dcera tak syn hned tak něco nepochválí a neshlédnou víckrát, ale u tohoto filmu se tak děje. A tak když jsem minulý týden zjistila že je na programu tentokrát jsem nezaváhala ani náhodou a film skoukla. A byla jsem ráda.
Příběh odloženého chlapce Homera vychovávaného doktorem v sirotčinci ve vynikajícího lékaře a empatického člověka byl hodně zajímavý. Film o hledání sebe sama, o pochybnostech, touze být užitečný druhým o velké ale od začátku ke krachu odsouzené lásce a pravidlech moštárny sepsaných bílými pro černé a konečném prozření a návratu ke svým kořenům a svým malým "bratříčkům a sestřičkám" ze sirotčince. Film o smutku, radosti, lásce i životních zkušenostech a těžkých rozhodnutích, se alespoň podle mne, velice povedl.
PRAVIDLA MOŠTÁRNY - THE CIDER HOUSE RULES
USA 1999
Režie: Lasse Hallström
Předloha: John Irving
Hrají: Tobey Maguire, Charlize Theron, Michael Caine.....
Trailer k filmu
Zkusím jestli budou mít v knihovně jeho knižní předlohu, protože tu která posloužila jako předloha k dalšímu filmu který mne minulý týden zaujal jsem už četla a jmenuje se ŠARLATOVÉ A ale film nese název ŠARLATOVÉ PÍSMENO. Opět jde o americký film, ale tentokrát z hlubší historie, vlastně jde až ke kořenům amerických dějin do 17.století a doby osidlování dalších a dalších částí amerického kontinentu.
V tu dobu připlouvá do zátoky Massechusets z Anglie loď na které se plaví i nezávislá a hrdá Hester Prynne. Utíká před pokrytectvím Anglie aby se dostala do ještě puritánštější a pokrytečtější Ameriky. Usídlí se v městečku uprostřed divočiny jménem Nový Jeruzalém a čeká zde na příjezd svého muže. Avšak jeho loď která přistála na jiném místě pobřeží přepadnou Indiáni a všechny pasažéry zmasakrují. Vezmou jako zajatce jediného člověka a to manžela Hester.
Ta se pomalu seznamuje s lidmi s městečka, a zjišťuje že utekla z louže pod okap. Poznává Harriet, která se stará o ženy s traumatem po vysvobození z indiánského zajetí, i o prostitutky které vyhnali obyvatelé městečka ze svého středu. A potkává se také s tajemným mladým mužem, kterého později pozná jako místního pastora. Vzdělaná žena se do mladého muže zamiluje stejně tak jako on do ní. A když přijde zpráva o přepadení lodi a smrti jejího muže zdá se , že jejich i když tajné a nebezpečné lásce, nic nestojí v cestě. Hester Arthurovi porodí dceru, ale je za to veřejně potupena a pranýřována. Nesmí a nechce prozradit identitu otce svého dítěte, neboť by jim oběma hrozilo oběšení. Je odsouzena jako vyvrženec nosit na šatech šarlatové písmeno A.
Náhle se ve městě objeví starší muž, ve kterém Hester pozná svého muže kterému se podařilo z indiánského zajetí utéci. Vydává se za lékaře který se chce o Hester starat, ale zároveň chce najít jejího milence. Brzy začne podezírat reverenda a po několika měsících je přesvědčen že on je tím tajemným mužem kterého Hester nechce prozradit. Začne jej pronásledovat a pokusí se ho zabít. Jenže omylem zabije syna místního guvernéra. Jelikož to udělá po indiánském způsobu, velice tak rozhořčí obyvatele městečka kteří napadnou a zavřou křesťanské indiány, poštve proti Hester, Harriet a dalším ženám lidi jako proti čarodějnicím a docílí toho, že jsou všechny jako čarodějnice odsouzené k oběšení.
V den exekuce se reverend přizná že on je tím koho Hester nechtěla prozradit a chce vykoupit svým životem její.
Ale v onu chvíli přepadnou městečko rozhořčení Indiáni a začnou Angličany masakrovat.
Hester, reverendovi a ostatním ženám se podaří utéci, manžel Hester se, když vidí co způsobil oběsí a městečko
se pomalu vzpamatovává z masakru. Hester s Arthurem a jejich dcerou odcházejí aby začali svůj nový život jako rodina.
ŠARLATOVÉ PÍSMENO - THE SCARLET LETTER
USA 1995
Režie: Roland Joffé
Předloha: Nathaniel Hawthorne
Hrají: Gary Oldman, Demi More, Robert Duvall....
Trailer k filmu
Musím říct, že mne mile překvapil v tomto filmu Gary Oldman, kterého ponejvíce znám jako představitele různých podivínů či přímo psychopatů(jako třeba v Leonovi onen vražděním posedlý policista) a navíc mu to tady opravdu sekne a v nahaté koupací scéně pohled na jeho parádní tělo a pěknej zadek nadchne leckterou ženu která by velice ráda s Demi More měnila ...
Někdy se mi stává, že si najednou na něco vzpomenu, řeknu si kruci to si budu muset někde sehnat a ejhle! ono se to najednou objeví. Přesně tohle se mi stalo v případě filmu ABSOLVENT. Ve středu večer než jsem usnula jsem poslouchala rádio a zaslechla písničku Simona a Gurfunkela Misis Robinson a říkala si že bych si tenhle kultovní film měla někde stáhnout. Jaké bylo mé překvapení když jsem na druhý den v Instinktu v programu zjistila že jej budou dávat v pondělí na dvojce v cyklu Filmoví velikáni. Dost jsem na něj byla zvědavá a dost se těšila. Ale popravdě mé očekávání bylo zřejmě větší a i když je to opravdu kultovní film musím říct, že mne nijak nenadchnul. Ovšem to se nedá říci o Dustinu Hoffmanovi v roli nesmělého jednadvacetiletého studenta Bena (jemu samotnému bylo v té době třicet), který se vrací domů po ukončení studií. Jeho značně, no, praštění rodiče uspořádají na jeho počest večírek kam sezvou všechny své známé. Mezi nimi je i společník jeho otce pan Robinson se svou značně zvláštní a dost otravnou ženou. Ta osamělého mladíka poprosí aby ji zavezl domů, že její muž se vracet hned tak nebude. Zkouší mladíkovu trpělivost až na samou hranici. Poté jej dokonce začne svádět, ale pro něj v poslední chvíli se vrátí její manžel. Jenže Benovi to přeci jen nedá a začne si s ní vášnivý románek. A začne jeho vzpoura proti přetvářce a maloměšťáctví. Ovšem v okamžiku, kdy se vrací ze studií i její dcera Elaine začne se pomalu měnit v tygřici chránící své mládě. Ben se do dívky zamiluje, ale provalí se jeho románek. Dívka utíká zpět na univerzitu a Ben zjišťuje že mu na ní velmi zaleží. A tak začne dívku pronásledovat na každém kroku, prosí ji aby si ho vzala, ale ona nakonec na poslední chvíli couvne. Do toho se objeví i pan Robinson aby si s ním vyřídil rozpad svého manželství a paní Robinsonová odveze dceru přes půlku Ameriky, aby se provdala za svého spolužka z univerzity. Ben se nevzdá a jede za ní, ovšem přijde když už je manželství uzavřené. Ale i tak nakonec dívka a spolu utečou. Ale pomalu hasnoucí úsměvy na jejich tvářích naznačují že asi tenhle nápad nebyl nejšťastnější.
Musím říct že jsem pořád nějak čekala na něco, nevím, prostě mi připadal ten film tak trocu nudný. Jediné co jej opravdu staví na špici je herecký výkon Dustina Hoffmana a skvělá doprovodná hudba dvojice Simon - Gurfunkel.
ABSOLVENT - THE GRADUATE
USA 1967
Režie: Mike Nichols
Předloha: Charles Webb
Hrají: Dustin Hoffman, Anne Bancroft, Katharine Ross.....
Závěrečná scéna z filmu
Proč si nepřipomenout ty nesmrtelné melodie a skvěle ladící hlasy těchto dvou velikánů populární hudby....
zajít si fotografovat na místa kde jem byla vloni na podzim. Bylo to pozvání trochu překvapivé a nečekané a jen nakrátko a já rychle přemýšlela kam jít a kde se dají dobře zkoušet možnosti nových foťáků. Bukový les prosvětlený sluníčkem mi připadal docela vhodný a tak jsme vyrazili....
Daly se fotit na jednom místě i průhledy do krajiny, jenže fotky ve finále nedopadly moc dobře. Za prvé jsem měla špatně nastavené podání barev a pak, obloha byla na fotkách totál přepálená. Takže jsem si musela trošku pohrát a z nových fotek udělat fotky staré. Jestli se povedlo posuďte sami.....
...
