1/ 9.8.13
Trocha radosti z nakoupených krémíků a tělových mlík, pro léto se třpytkami. Ale zároveň i smutno z toho, jak se může člověk tak moc změnit....Bouřka venku pročistila vzduch ještě víc a příjemněji ho ochladila i doma při otevřených oknech je to už znát. Ale bouřky které se skrývají pod povrchem a které hrozí, budou asi o dost nepříjemnější.
2/ 10.8.13
Krásný vlahý vzduch, občas zasvitne sluníčko a krásně namočeno na zahradě. Takhle kdyby to bylo každý den, přes den sluníčko a v noci trochu deště tak to je ideál! A v časopise o psech opět po delší době článek o dandících! Mám z toho radost i když jsem to tentokrát nepsala já....
3/ 11.8.13
Abych unikla dusnu doma, vyrazila jsem se podívat jestli po deštích nejsou nějaké houby. Les sice je skvěle namoklý nicméně krom smradlavých hadovek jsem v něm jedlou nenašla ani nohu. Tak možná teď v týdnu by se snad něco mohlo vyklubat, i když noci začínají být opět studené. Ale i tak jsem si vyčistila hlavu, odpočala si od věčných hádek mé návštěvy, prošla se a nafotila nějaké obrázky. Je teprve neděle a já si už přeju alespoň jeden jediný den o samotě!
4/ 12.8.13
Asi vůbec nic, protože si nemůžu vzpomenout ani co jsem vlastně dělala (píšu ve středu) takže pokud by bylo něco co by mi udělalo i tu sebemenší radost pamatovala bych si to....Ach jo....
5/ 13.8.13
Nějak si ty třináctky zase vybraly svou daň. Sice jsem byla objednaná ke kadeřnici a strašně se těšila, nakonec z toho byl rodinnej vejlet na tři a půl hodiny, ale nějak to nedopadlo podle mých představ. A navíc mne po příchodu domů opravdu hodně vytočil manžel, který opět přestal plnit naše dohody ohledně jeho zdravotních záležitostí a já přestávám brát na něj ohledy. Ve všem... Vlastně jsem nakonec jen měla škodolibou radost z toho, že se návštěva venku zabouchla bez klíče a nemohla se chvíli dostat než mne vzbudila domů. Vím, jsem hnusná....
6/ 14.8.13
Po dlouhé době jsem udělala klasické lečo a děsně mi chutnalo, a nejen mě ale i rozmlsané a ne zrovna vše jedící návštěvě (no jo, ale proč když nic skoro nejedí má mladá metrák a mamča 78 kilo při výšcce 160 ?). Upekla jsem ještě navrch štrúdl a ukázal se synátor. A dokonce jsem opět dostala chuť začít udržovat záhon. Hurá!
7/ 15.8.13
Popravdě už jsem se těšila že dneska budu mít relaxový den, že totiž už bude odjetá jak návštěva tak mužskej. No nějak se to nevydařilo, návštěva odjede až v sobotu a mužskej zejtra. Takže relax se odkládá na neurčito. A já vlastně vůbec nevím z čeho dneska mít radost....
Něco se podařilo, něco ne. To je život. Všimla jsem si, že jsi se ke kadeřnici těšila. Pro mne je to vždy nutné zlo. A když jsem byla mladší, tak jsem se vždycky nechala ostříhat, až jsem měla vlasy do půl zad a začlo mě štvát česání. Pak jsem se nechala ostříhat na kluka a znova nešla ke kadeřníkovi rok a půl. nyní už chodím častěji, ale nerada. Lečo mám ráda, ale jen s klobáskou, někdo přidává ještě vajíčka a to už nemusím, to mě odrazuje. manžela mi ani nevzpomínej, měla jsem chuť mu v podnělí ublížit. Tak mě naštval, že jsem mu ani neřekla v úterý, že jedu na výlet.
OdpovědětVymazatNěkdy má člověk náladu takovou nijakou, že neví, co by napsal. Stane se. Ale něco pěkného jsi přeci jen ze sebe vyloudila.
OdpovědětVymazatRelax přijde! Přišlo i příjemné ochlazení, takové, při kterém se dá ledacos podnikat, třeba i pracovat na zahrádce, nebo si vyrazit na malý výlet po okolí.
OdpovědětVymazatAlespoň pár drobných radostí se našlo.
OdpovědětVymazat[3]:Tak pokud tam nesmrděly hadovky tak se dalo dejchat voňavě
OdpovědětVymazat[1]:Já si kadeřnici naopak užívám s velkou radostí. Lečo dělám nám s klobásou, těmhle dvěma jsem si to neodvžila, takže jsem tam nakrájela točák, ony totiž mají na všechno jen trochu pikantnějšího spousty keců a hekaj jako bys jim to polila tabaskem a posypala jalapeňos. Ale dávám vejce, jinak to ani neznám. když mne teď nedávno překvapila příprava echt maďarského leča a tam nejsou. Cpo se týče muže tak ten mne opravdu stojéí hodně psychických sil. Moc dobře ví že na něm jsem vlastně totálně závislá protože nemám žádný příjem a tak vlastně on živí mne, barák, smečku a všechno kolem, jenže pořád heká co by se stalo kdyby se s ním něco stalo, ale přitom dělá všechno proto, aby se s ním něco stalo. A nehodlá se svých špatných návyků ani náhodou vzdát. A to mne vytáčí tak že rostě už někdy nesnesu bejt ani chvilku v jeho přítomnosti.
OdpovědětVymazatAch jo Někdy se ty dny tak podělaj a stačí k tomu málo. U některých návštěv vysloveně fyzicky trpím, vím, o čem mluvíš. Ale přejde to, věř tomu. Některý rozlady z lidí jsou furt dokola a nezbývá než se naučit to ignorovat, dělat něco jinýho, odejít.....lepší to (nejspíš) nebude. Tak ať ti to jde, se izolovat a nenechat si ubližovat, i když vím, že to máš mnohem těžší kvůli materiální závislosti.
OdpovědětVymazatDENÍČEK - doslova, super! Lečo jsme letos ještě neměli, děkuji za připomenutí.
OdpovědětVymazatJsem sice docela společenský, ale ne, pokud jde o návštěvy, těch u mně bývá jen poskrovnu a jsou to jen ti, se kterými si opravdu přeju trávit čas. Když jsem byl ještě ženatý, občas jsme měli i jiný typ návštěvy a většinou to dopadlo tak (abych to řekl hezky rýmovaně),
OdpovědětVymazat[9]:Tohle je návštěva jak to říct, no i vítaná i nevítaná. je to moje jediná kamarádka kterou mám, táhneme to spolu od sedmé třídy na základce, prošly jsme si skoro totožnými osudy. Jenže ona si prostě nemůže najít chlapa normálního, s tím by se nudila. Takže buď bouchače a notorický záletníky nebo ženatý. Dceru vychovává sama (ta je přesně o deset let mladší jak moje) a jedna na druhé doslova visí ale přitom mají permanentní ponorku. Prostě něco fakt jak Drahé tety a já....Ona si tu třeba odpočine, nicméně já rostu a šíleně se držím abych je obě neseřvala. Ale zase jsem jí nikdy nechtěla do ničeho mluvit i když jsem možná měla....
OdpovědětVymazat[8]:No jo, ale jak jinak tenhle projekt vést. Za měsíc bych si nic nepamatovala
OdpovědětVymazatZ čeho mít radost? Přece ze všeho, vše se kvůli něčemu děje
OdpovědětVymazatKoukám, že týden, nic moc.
OdpovědětVymazat[13]:Taková houpačka, no....
OdpovědětVymazat