Bojuju sama se sebou....4

Dostala jsem se do situace

kdy mi váha lítá sem a tam jak splašená, ale dolů už se jí chce strašně pomalu. Podle odborníků je to normální období které vždy nastoupí a ve kterém se nesmí nikdy rezignovat, protože dřív nebo později se zase váha začne zase posunovat směrem dolů. Pokud ovšem se ale tak nestane ani v dalších měsících je dost možné že člověk dospěl do stádia kdy tělo řeklo samo dost a další hubnutí se dá praktikovat ale většinou za cenu drastických diet jejichž trvanlivost je mnimální a jste na nejlepší cestě ke známému a obávanému jojo efektu.

Sama za sebe jsem ale na půlce šatníku zjistila opravdu velký efekt kdy se vejdu opět do věcí které ležely odložené pěkně dlouho.

Taky jsem ovšem začala dost flákat jak jídlo tak šlapadlo. Ne že bych se vracela ke starým zvykům, i když tu a tam uďobnu plátek sýra či šunky navíc, a i sem tam nějaká ta sladkost. To všechno není až tak samo o sobě hrozné, ale spíš se stane že vynechám jedno jídlo a to není vůbec dobré. I když není hlad, těch pět jídel denně je opravdu důležité dodržovat. Metabolismus se pak zase zpomaluje a tělo si začíná dělat opět rezervu.

A jak tedy dopadá bilance po čtyřech měsících?

Výchozí váha: 14.3. 90,2kg 14.7. 84,2 - 84,9 takhle mi to zvláštně lítá, ale to je mě vcelku stará známá věc.

HO, pas a boky zůstávají beze změny.

Takže to ani v nejmenším nevzdávám a ty čtyři kila prostě musím pokořit! A hodlám jít i dál pokud to půjde, protože když se na sebe podívám tak ještě hodně rezerv k shození je....

Jeden a jeden se rovná dva skvělé filmové zážitky....

V záplavě mnoha filmových repríz

jsem si vyškrábla dva filmy, které patří mezi mé TOP filmy. Oba jsou podle knižních předloh které jejich autoři sepsali ze svých zážitků, a oba ač americké provenience jsou skvěle zfilmované. První z nich je Sedm let v Tibetu

podle vzpomínek rakouského horolezce Heinricha Harrera a druhý Vzpomínky na Afriku dánské spisovatelky Karen Blixenové.

SEDM LET V TIBETU - SEVEN YEAR IN TIBET

USA 1997

REŽIE: JEAN-JACQUES ANNAUD

HUDBA: JOHN WILLIAMS

HRAJÍ: BRAD PITT, DAVID THEWLIS, B.D.WONG....

Začátkem druhé světové války se vydá skupina německých horolezců dobýt vrchol Nanga Parbat. Jsou ale zajati britskou armádou a internování v indickém Déhrádúnu. Rakušan Heinrich a Němec Peter ale uprchnou a putují přes celé Himálaje až dojdou do tajemného Tibetu. Ve Lhase se Heinrich setkává s dospívajícím Dalajlámou a stává se jeho učitelem angličtiny. Setkáním těchto dvou zcela rozličných osobností i kultur odstartuje přerod do té doby sobeckého, floutkovského a sebestředného Heinricha v člověka milucího Tibet a jeho obyvatele. Po anektování Tibetu Čínou se postaví na stranu Tibetu a pomáhá zajišťovat obranu. Je mu ale jasné, že mírumilovní a zbraněmi z devatenáctého století vyzbrojení Tibeťané nemají proti rozpínavým a krutým Číňanům žádnou šanci.

V roce 1952 se Heinrich vrací zpátky do Rakouska, kde navazuje opět vztah se svým synem a učí ho nejen lezení ale i lásce ke vzdálené zemi v horách....Přátelství s Dalajlámou vydrželo až do Heinrichovi smrti i když osobně se již nikdy nepotkali.

Heinrich Harrer se narodil v roce 1912 a zemřel v roce 2006. Po svém návratu do Evropy napsal spousty knih, ale největší ohla zaznamenaly Sedm let v Tibetu a Návrat do Tibetu. V roce 1997 vyšlo najevo jeho členství v NSDAP, SA a SS. Byl dost tvrdě za toto kritizován zvlášť když se o tom nikdy nezmínil. Když se ovšem prokázalo že se neúčastnil žádných násilností ani čistek byl i za pomoci Simona Wiezenthala označen za nevinného. V roce 2002 obdržel od Dalajlámy ocenění "Světlo pravdy" za jeho snahy o upoutat pozornost světa ke zvěrstvům které Čína páchala v Tibetu.

Druhým filmem jsou Vzpomínky na Afriku. Tento film je nádhernou oslavou přírody, ale i velké lásky a bolesti a síly jedné tvrdě zkoušené ženy a popisuje pohled na tuto zemi a její původní obyvatelstvo očima Evropanů které se podobalo náhledu Američanů na Indiány.

VZPOMÍNKY NA AFRIKU - OUT OF AFRICA

USA 1985

REŽIE: SYDNEY POLACK

HUDBA: JOHN BARRY

HRAJÍ: MERYL STREEP, ROBERT REDFORD, KLAUS MARIA BRANDAUER...

Dánka Karen miluje barona Hanse von Blixen, ten si jí však vzít nechce a tak se provdá za jeho nemajetného bratra Brora. A tím začíná její těžká životní pouť v manželství které je založené na finančním základě. V roce 1914 odjíždí Karen za Brorem do Keni, kde se berou a z Nairobi odjíždějí na jejich farmu, kde chce začít Brore vyzkoušet něco co tu doposud nikdo nezkusil a to pěstovat kávu. Jenže neumí zůstat na jednom místě a od své ženy neustále odchází na delší a delší čas. Tím jí odsuzuje k neustálému čekání na svůj návrat, na dítě které nikdy nepřijde, na vyléčení ze sifilidy kterou jí nakazí a odsoudí tak k bezdětnosti, na to až začne farma vydělávat....a Karen se mezitím seznamuje se životem Kikujů kteří pro ni dělají a zamiluje si je. Postaví jim i školu pro jejich děti. Svou tvrdostí, houževnatostí a cílevědomostí si vydobývá i úctu ostatních bílých farmářů.

V nejtěžších chvílích se seznamuje s anglickým lovcem Denisem Finch Hattonem, u kterého nachází lásku a porozumění. Ale i on od ní neustále odchází a tak Karen opět čeká na jeho návraty a na to zda někdy vůbec bude moci normálně žít s milovaným mužem po boku.

Když už se zdá že začne farma fungovat jak má, přijde rána v podobě požáru který zničí jak celou sklizenou úrodu tak i pražírnu. Karen se rozhodne farmu prodat a vrátit se i přes Denisovu nabídku pomoci, zpět do Evropy. Sežene tedy Kikujům území kde mohou dál žít svobodně tak jak jsou zvyklí a čeká jen na Denise který ji má dopravit do Nairobi. Jenže přichází poslední těžká rána v podobě Denisovi smrti. Po jeho pohřbu definitivně opouští Afriku aby se do ní již nikdy víc i přes to jak moc jí miluje, nevrátila....

Karen von Blixen - Finecke se narodila roku 1885 a zemřela roku 1962. Byla dánskou básnířkou, spisovatelkou a vypravěčkou. Brore byl ve skutečnosti jejím švédským bratrancem a opravdu ji sifilidou nakazil. Vyléčila se z ní v Dánsku aby se opět mohla do Afriky vrátit. Po návratu zpět do Evropy napsala mimo jiné i na základě svého afrického pobytu knihu Africká farma, nebo též Vzpomínky na Afriku. Úspěch jí zabezpečil finančně ale neustále se potýkala s následky těžké nemoci a to spolu s psaním její síly velmi vyčerpávalo.

Oba filmy nádherně zachycují jak krásu africké přírody tak velebnou krásu Himálají, u obou je skvělý hudební doprovod dvou velikánů filmové hudby Johna Williamse a bohužel již zesnulého Johna Barryho. Četla jsem i obě literární předlohy, nebo tedy spíše Návrat do Tibetu a pro něj jednoznačně i dopadá srovnání. Vzpomínky jsem odložila nedočtené protože na rozdíl od filmu mne vůbec nezaujaly....

Použitá životopisná data : Wikipedia

Použitá videa: YouTube

Trochu krásna....aneb příroda maluje

Ale aby i krásno se okolo nás

vyskytovalo a to zcela zdarma, jen tak pro radost a potěchu našich očí a duší se stará naše dobrá, a námi tak huntovaná, Matička Příroda. Dvě z jejích úžasných letních pláten vám teď předkládám....

P.S. Podotýkám, že tady jsem si ani trošičku nezahrála s jedinou fotkou....

Tak už nám ji našli, paní Müllerová!....

A kohože nám to našli?

No přece Ivetku Bartošojc.....Víc jak týden nás bombardovalo zpravodajství Velké Sestry Novy v primtimovém čase o nových a nových eskapádách (Ne)Svaté Trojice Rychtář - Bartošová - Macura. To abychom na bývalou pěnici a stávající notoričku a jejího hrubiánského přítele náhodou nazapoměli a čas je nespláchl do žumpy zapomění kam právem patří.

Připadá mi dost eklhaftové aby se peníze z daní všech plácaly na placení zásahu URNY, jen kvůli tomu že si to někdo jen tak mýrnyx týrnyx objedná. No někdo, jedna rádoby pseudocelebrita která se snaží neustále na někom zviditelňovat. No schválně, zkuste si jako obyčejný človíček tohoto státu objednat zásah URNY na souseda který vám neustále znepříjemňuje život, vyhrožuje a napadá vás. Prohlásí vás za blázna a v horším případě rovnou fláknou po zádech obuchem, aby jste je s takovou prkotinou neobtěžovali. Protože co je ohrožený život jednoho neznámého normálně pracujícího člověka proti alkoholem rozvrácenému myšlení jedné bývalé, a to ještě ne moc dobré, pěnice a jejího tvrďáckého přítele....

Tato středozemská telenovela naštěstí už skončila, i kdybych za sebe bych byla raději kdyby zůstala tato osoba někde ztracená, protože další díly určitě na sebe nenechají čekat, zvlášť když se do nich zamotal i horkokrevný italský rádoby hrabě. Spasitel Macura zmizel a chrabrý rytíř - zachránce Pepa s odhalenou hrudí pro případ že by bylo potřeba svést bitvu o ruku zachraňované Ivetky si může tedy svou Žambulku - bambulku odvést do Čech. Hurá! Zajásá bulvární duo Blesk - Nova, máme materiálu na celou prázdninovou okurkovou sezónu, zvlášť když se nám tím tak pěkně podaří odvrátit pozornost od excesů naší Vepřové prezidentské hlavy a megalomanských plánů (Ne)zvolené vlády. Kdo si v tom přívalu emocí, alkoholového odéru a srdcervoucích plačtivých scén povšimne toho že D1 se už nebude opravovat pět ale sedm let (zatím). Ano říká se tomu vrtěti psem, aneb jak odvézt pozornost od jiných, životně důležitých problémů k těm které jsou naprosto malicherné leč! dějí se těm kteří jsou na výsluní, ale já za sebe říkám

VELEBNOSTI, JDU BLEJT!!!

Z polí,lesů, luk a strání....3

Krásou jejich, kochali se básníci,

krásou jejich kochám se i já.

Opěvovali je snílci

zda právem?

To posoudit vám dám teď já....

VRBINA PENÍZKOVÁ - ČERKÁČ PENIAŽTEKOVÝ (Lysimachia nummularia)

---

KOPRETINA BÍLÁ - KRÁLIK BIELY (Leucantheum vulgare) a na ní si lebedí TESAŘÍK ČERNOŠPIČKÝ (Strangelia melanura)

ČERNÝŠ LUČNÍ - ČERMEL' LÚČNÝ (Melampyrum pratense)

SLÉZ LESNÍ (Malva sylvestris)

ČIČORKA PESTRÁ - RANNOSTAJ PESTRÝ(Coronilla varia)

VLČÍ BOB MNOHOLISTÝ - LUPINA MNOHOLISTÁ (Lupinus polyphyllus)

LOMIKÁMEN VŽDYŽIVOUCÍ - LOMIKAMEŇ VŽDYZELENÝ(Saxifraga aizoides)

Siluety.....

Když člověk leží na sluníčku

mívá občas různé nápady. Podle intenzity a délky pobytu mohou být vcelku dobré až po naprosto šílené. Nevím kam zařadit tenhle můj siluetový nápad, ale snad až tak šílený není !

---

19 / 52

Jak jsem už psala na sesterském blogu

projekt Moje velké i malé radosti přesunuji sem na Dandíka. Zjistila jsem že je to takový sám voják v poli, Popeluška zanedbávaná a tak jsem se rozhodla dát si ho sem na výsluní.....

1 - 2/ 5.7. - 6.7. 13

Radost z dobře vykonané práce převáží nad tím, že mi po ní tak vypovídala záda, že jsem ani nevěděla jestli se dostanu nebo ne ven z vany....ale za to mám uklizenou a urovnanou půdu i před ní, co mělo jít do regálů tam je, co se nevešlo a nepoužívá se je za nimi a zbytek už si musí probrat muž. Jsou to totiž jeho krámy a staré díly do kopírek. Rozebrala jsem a odnosila do kontíku i krabice kterými tu muž obkládal dům jelikož je pro něj šílená dřina tu krabici rozložit. Nechápu. A dnes jsem konečně rozebrala venkovní voliéru po papouších, protože jsem jednoznačně zavrhla pokračovat v chovu. Ti dva exoti co mám doma naprosto stačej!

3 - 4 / 7.7. - 8.7.13

Postavila jsem se a nic mne nebolelo, záda se zdají odpočinutá a já tak trochu taky. Jedině co mne mrzí že vždycky ráno vyleze sluníčko na bezmračnou oblohu a než se dokopu ven zmizí a ukáže se až zase navečer...Pesani si hráli tak intenzivně až přešli do regulérní rvačky a jelikož jsem ležela mezi nimi jak jsem je odstrkovala zapoměla jsem mezi nimi ruku. Výsledek dírka od zubu v dlani, modřina na zápěstí a bolí to jak čert. A proč to píšu do radostí? Protože to dopadlo jen takhle a nemusela jsem na šití jak s prvním Matesem a Bakem když jsem je od sebe odtrhávala. Zapoměla jsem u jezevce prst a stálo mne to šest stehů....

5 / 9.7.13

Sluníčko od rána pěkně svítí a neschovalo se, tedy až na pár chvil, manžel v pořádku dorazil z chaty domů, žádný srnec si s ním nechtěl dát ani rande ani závod jak už se mu jednou na motorce stalo, takže jsem si vlezla na chvilku na lehátko do bazénu. Jen ta studená voda mi moc radosti neudělala....a trak jsem šla sekat. Krásný pohled který mě vždycky zahřeje u srdce :)

6-7/ 10.7.-11.7.13

Mladej si odskočil pro bublaninu a seděli jsme si při čaji a buchtě jak za starých časů v altánku a rozprávěli o životě. Přidala se k nám i dcera, které přivezl sušenky o které ho prosila a bylo fajn. A definitivně už vím, že v úterý bude novej miláček. Já už se nemůžu dočkat!

No.14...

U tohoto obrázku opravdu komentář netřeba :)!

Kdyby nám raději postavili nějaký slušný dům....takhle bivakovat v autě je na nic!

Buchta ŽAVES....

Buchta zvaná ŽAVES(ŽÁdné VElké Sra..í) nebo též buchta chalupářská,

mne provázela celým dětstvím. Je to buchta lehká na práci a má univerzální použití. A proč chalupářská? Dá se totiž upéct všude tam kde je buď trouba nebo remoska a na odměření ingrediencí a jejich smíchání vám postačí jen polévková lžíce. Zastoupí jak bábovku, tak ovocný koláč s drobenkou či klasickou bublaninu.

I u mne je prazákladem všeho pečení a používám jí jako základ pro spoustu dobrot.

Rozpis je buď na velký plech nebo na malý pekáček či bábovku. Na plech jsou poměry v závorkách.

Základní recept je tento:

20 (25) lžic hrubé mouky

20 (25) lžic mléka

10 (15) lžic cukru krupice

10 (15) lžic oleje

1 (2) celá vejce

1/2 (1) prdopeč

1 vanilkový cukr

Ingedience smícháme v míse a je hotovo. Tedy máme tak základní těsto které se hodí skvěle na koláč ze žmolenkou. Pokud ale si chceme dopřát luxusnější variantu dáme do těsta jen žloutky a z bílků ušleháme sníh. To se hodí na řezy s polevou.Dalším vylepšením a to na bublaniny nebo na bábovku je když nejdříve vyšleháme žloutky z cukrem a olejem z bílků opět sníh, přidáme zbytek ingrediencí a nakonec vmícháme sníh. Získáme tím lehké těsto. A když si do půlky z něj nasypeme kakao máme rázem základ na mramorovanou bábovku. Přidávat můžeme namleté oříšky, kokos, mandle, rozinky (nejlépe namočené v rumu) tedy co jak kdo má rád. Sice jsem se jednou pokoušela dávkování zvážit, ale stejně dodnes používám polévkovou lžíci. Hodí se to právě všude tam kde chci zaperlit ale není po ruce váha....jen doma jsem míchání lžící vyměnila za stojací šlehač a otočnou mísu.

Tuhle buchtu nám vždycky pekla maminka na chalupě o prázdninách, my si nanosili borůvky, jahody nebo třešně a pak seděli na hrázi na kamenech a cpali se k prasknutí. Nutno dodat že jsme tím trápili maminku skoro obden, protože pořád bylo co sbírat a z čeho péct....a jelikož vajíčka byla ta správně domácí, mléko od krav a náplně z lesa byla to vždycky žluťoučká a šťavnatá dobrota!

DOBROU CHUŤ !

Po(d)vodní....

Tesařík pižmový...

U broučků, nebo spíš u broučka

ještě zůstaneme. Slíbila jsem medailonek jednoho druhu který se tu najednou na zahradě ukázal. Profrčel mi s velkým rámusem kolem hlavy a zapíchnul to do trávy. No to bych nebyla já abych nevzala foťák a nešla zjistit co že to bylo za vzdušný torpédo. Objevila jsem brouka který byl hodně velký a moc krásný. Byl to

TESAŘÍK PIŽMOVÝ (Aromia moschata)

Je to jeden z nejkrásnějších druhů našich tesaříků, 34 mm dlouhý s krásným kovovým leskem hrajícím do modra či do zelena a modrými nožkami. A tím asi tak jeho klady hasnou. Patří totiž mezi význačné škůdce vrb(kauzu mojí zavražděné kroucené vrby díky jinému škůdci ostatně už znáte) takže je druhým adeptem který se mohl na jejím zavraždění podílet. Krom vrb mu chutnají i olše a topoly a v horských oblastech i jeřáby. Při letu se ozývá hlasité "vrčení" kvůli kterému je tak nepřeslechnutelný a díky dlouhým tykadlům i nohám i nepřehlednutelný....

A strašně rychle po zemi utíká, to jsem poznala sama při jeho focení. Ale na listu seděl jak přibitej. Pomalu to vypadalo že má strach z výšek !

Školácká chyba tady na té fotce, ale mě se líbil ten zvídavý postoj který jakoby říkal: "No to je rozhled pánečku, a co to tam vlastně je?"

Za prsty na některých fotkách se omlouvám, ale nešlo to okrouhnout tak abych zároveň neokrouhla kus brouka...

A závěrečný portrét an face.

Něco broučků....

Předkládám výběr

různých broučků, tak jak jsem průběžně na různých místech na ně narazila

a jak (ne)ochotně se dali zvěčnit. Někteří prchali seč jim síly stačili, jiní si vlezli až na objektiv a někteří si zůstali naprosto v klidu....

Pátrala jsem na svých oblíbených stránkách i v atlase, ale nedopátrala jsem se. A při tom vím že už jsem jednou na tenhle druh brouků u někoho narazila. Ach jo, ta skleróza!

SLUNÉČKO VÝCHODNÍ (Harmonia axyridis) je přistěhovalec nebezpečný tím, že silně decimuje naše SLUNÉČKA SEDMITEČNÁ (Coccinella septempunctata)

Další incognito brouk. Evidentně to ještě není dospělec, nachytala jsem na slunečníku větší exemplář ale ten frnknul než jsem stačila říct švec natož zaostřit a zmáčknouit spoušť.

Ani zde nevím, původně jsem si myslela že to je LISTOKAZ ZAHRADNÍ

protože zrovna v tu dobu se jich tady hemžilo na tisíce, jenže ten má zbarvení opačné...takže také jeden neznámý.

TESAŘÍK SKVRNITÝ (Strangalia maculata)

Další z tesaříků, nejpravděpodobněji TESAŘÍK ČERNOŠPIČKÝ (Strangalia melanura)

A jeden bude mít svůj vlastní medailon....

Z polí, lesů, luk a strání....2

Nejsou vyšlechtěné na efekt,

květy mají skromné, leč i tak oko lidské na nich z láskou spočine.

Připomínají nám dětství, prázdniny a léta tam kde jsme to milovali.

Díky nim je pohled na svět o něco hezčí.

Luční květy....

LÍPA SRDČITÁ nebo též MALOLISTÁ (TILLIA CORDATA)

Věděli jste ,že lípy patří do čeledi slézovitých? Já tedy ne a dost mne překvapilo srovnání lípa = slézy, ostatně jeden tu taky bude.

A tady jsem na rozpacích protože si nepamatuji jaké listy a stonek tenhle druh má. Protože to může být

BODLÁK TRNITÝ - BODLIAK TRNISTÝ (Carduus acanthoides) nebo také BODLÁK CHLUMNÍ - BODLIAK KOPCOVÝ (Carduus collinus) Ať tak nebo tak je pěkný a dobře se fotí,jak jsem zjistila i na jiných blozích...

I s pilnou včelkou. Bývají opravdu hojně navštěvování různými hmyzouny i motýly. Obzvlášť pak Babočkou bodlákovou. Ty přede mnou s úspěchem utíkaly, takže bodlák s touhle ozdobou bohužel neuvidíte. Tedy u mne. V přírodě nepochybuju že jí načapáte....

Květinka která se v dřívějších dobách používala jako těžce zjistitelný jed pro dokonalé vraždy. Pokud se nakapal do pití či jídla zdravému člověku, smrt vypadala jako normální infarkt. A pokud se o někom vědělo že není zrovna dobré tělesné kondice nikdo moc po ničem nepátral. Až ovšem na Sherlocka Holmese! Dnes naopak kardiakům pomáhá přežít.

NÁPRSTNÍK ČERVENÝ (Digitalis purpurea)

Mívali jsme ho doma na zahrádce ve vyšlechtěných formách, ostatně dnes se také prodává v semínkách, dokonce i v plnokvěté formě a já se ho jako malá bála. Připadal mi jako nějaká masožravá kytka a hrozně moc jsem se bála okolo něj chodit. Když se mne na to děda ptal a já u řekla proč strašně se smál a ukázal mi tím že strčil prst do květu, že to žádná masožravka není. Pamatuju se na to s jakým pocitem jsem do toho květu pak ještě dlouho potom taky strkala prst....mimochodem, ten květ je zevnitř úžasně heboučkej.

NÁPRSTNÍK ČERVENÝ var. ALBA

KOPRETINA BÍLÁ - KRÁLIK BIELÝ (Leucanthemum vulgare) opět s usilovně pracujícím hmyzounem...

Chuťovka na konec....cítíte tu krásnou vůni z dětství? Když se trhaly kytičky jahod a nosily maminkám, nebo navlékaly na dlouhá stébla trav jako korálky, či sbíraly do hrníčků spolu s borůvkami a pak s láskou a chutí, posypané cukrem nebo zalité slazeným kondenzovaým mlékem konzumovaly pod stromy na sadu? A co teprve s kopcem pravé šlehačky! Bože to byla dobrota nad kterou snad ani nebylo....pro mne jedna z vůní léta na kterou nikdy nezapomenu.

JAHODNÍK OBECNÝ - JAHODA OBYČAJNÁ (Fragaria vesca)

Kaktusový květ 4....

Tak se tu chlubím svými

kvetoucími kaktusy a říkám si jak mi pěkně kvetou, a pak mi přistanou dva komenty u nichž když rozkliknu web komentujících se ocitnu rázem v kaktusovém ráji....těch barev a odrůd! To se s těma svejma pár prckama můžu jít klouzat.... a tak tady prosím už se značně sklopeným ocasem předvádím kaktus č.4 který mi kvetl.

Jeho název je šílený, jak už to u latinských názvů dost často bývá a to

ECHINOFOSSULOCACTUS PENTACANTHUS. O co šerednější název o to krásnější květy. I když tyhle patří k těm opravdu malým.

---

Po třech dnech rozkvetla i zbývající dvě poupata...

Letos mám opravdu rekord v počtu kvetoucích kaktusů, nejdřív to odstartovaly vánoční kaktusy, pak jsem si koupila velikonoční po něm mi krásně začal kvést fylokaktus, posléze aporocactus a teď tihle prckové. A ještě jeden svá poupata chystá. Ten už asi bude definitivně poslední který pokvete....