Samá kola.....

Na místě parku, který vám tu chci ukázat byla před dvěma lety jen příjezdová cesta

lemovaná starými tújemi, pár vysokých stříbrných smrků a trávník. Pak najednou

všechno zmizelo, objevila se ohrada a za ní vznikl tenhle kulatý park. Nejdřív když

jsem to viděla tak napůl hotové říkala jsem si bože, bože to se zas někdo napakoval na

takové hrůze, ale když se všechno dosázelo tam kam mělo, osadilo stromy, přidalo se sem tam

nějaké to umělecké dílko a místo na sezení, vylouplo se něco co je vcelku zajímavé a pohledné.

Stále jsem dumala co mi to připomíná, až když mi káplo za krk mě to došlo. No jasně! Kruhy na vodě když prší!Jeden je menší, druhý je větší podle toho jak velká zrovna ta kapka byla....a zvlášť v tom šedivém a deštivém počasí to byl přesný pocit....a ten největší kruh patří momentálně zakryté fontáně.

Kruhy vládnou všemu, i opěrné zdi v které je zasazeno několik laviček

Velké kruhy, menší kruhy i malé kruhy

Zeď - ementál odděluje průchod dál k další instituci. Ta žlutobílá budova je Střední zdravotnická škola před kterou se celý park rozkládá...

A kruhy pokračují i přes silnici na druhou stranu před hotel a kulturní centrum

Cihlová budova v rohu je pro změnu nová budova Základní umělecké školy Jana Kociána, dříve lidušky.

Nevím zda je určená k sezení i tahle lavička nebo je jen sochařským výtvorem, ale před ní se v dolíku schovává fontána

A i lampy osvětlení jsou stylově kulaté

Teď je to takové smutné, ale když se rozsvítí výsadba barvami různých květinek je to moc hezký a veselý pohled. Pak si zase člověk může připadat jak mezi duhově zbarvenými bublinami z bublifuku....

Kapková světýlka....

Při středečním okruhu jsme začínali v Ústí na Orlicí v takových velmi oblíbených destinacích jako je

finanční úřad, OSSZ nebo VZP. No ano, nastal čas podávání daňového přiznání. Letos jsme to zvládli

rychle (však jsem utoho seděla celé dny) a tak aby muž nemusel platit ty nehorázně vysoké

zálohy na sociálce a zdravotním, vyrazili jsme to podat už teď. A vyplatilo se....nejen že

letos mu vyšla daň nulová, ale ještě navíc se mu zálohy snížili dohromady o čtyři tisíce

a tím že si dělal přiznání sám ještě navrch ušetřil za poradkyni....tak doufám, že

ho to v té hodně napjaté situaci také trochu uklidní a že zase za dva měsíce pro

něj nepojede rychlá. I když se říká do třetice....dvakrát to už máme za sebou!

A jak jsem tak brousila po městě, v místech kde se tyto instituce vyskytuj,í potkala jsem

v jedné zahradě javory na kterých svítili malinkaté hvězdičky světýlek. A žádná elektrika,

jen a jen příroda. A světlo blesku, protože bylo zamračeno a poprchávalo. Vypadalo to

jak kdyby těmi stromy vedla optická vlákna a na koncích svítila....

Je to jen zlomeček té krásy která na těch stromech svítila a stejně se to nepodařilo zachytit

tak jak to opravdu krásně vypadalo....

Trávové a lístkové....

Z krajiny....

Po potoce, stromech a ledových výtvorech mi zbyly z procházky obrázky zařaditelné

do kategorie Krajina. Doufám že se budou líbit stejně jak ty předešlé....Příště

nakoukneme trochu do Ústí a zase se vrátíme do Litomyšle.

Kostel u nás ve vsi. Přiznávám, že je to ostudné, ale já nevím komu je místní kostel zasvěcen,

a nenašla jsem to ani na stránkách obce. Holt se budu muset vypravit k němu a podívat se.

A to tu bydlíme 22 let. Hrůza!

Byly dvě a hrály si se mnou na schovávanou....šla jsem sice hned za nimi, ale zbyly po nich jen

otisky kopýtek ve sněhu. Za to včera mi mrchy málem vlítly v prostřed vesnice pod auto...

Tenhle sloupek už jsem tu jednou měla, ale takhle sám, uprostřed sněhu vypadal děsně smutně...

Když není listí na keřích tak se u šeříkového keře vyloupl i jeho kamarád...

Přehrada nesmí samozřejmě chybět...

Altánek u veřejného tábořiště. Postavený zcela nedávno...tábořiště je součástí naučné stezky,jsou tu ukázky toho jak zní třeba různé druhy dřeva, jak se po slepu chůzí na boso určují různé povrchy a pod.

Překvapení na cestě. Netušila jsem, že přímo tady ve vsi má někdo jezdecké koně.Prý dokonce tři a ještě s nimi snad ve výběhu i lamy. Myslím že mám další cíl pro výpravu.

Tahle druhá je o chlup lepší i když jsou oba trochu uříznutí. Měla jsem tam pořád nazoomováno s předchozí fotky. Nechtěla jsem použít blesk aby se koník nelekl a neshodil jezdkyni. Proto není skoro vidět a zesvětlení v programu by udělalo nehezký efekt.

Stromové....

Když je hnusně a zataženo dá mi většina z těch kteří fotí víc za pravdu, že pokud není k dispozici opravdu dobrý foťák dost těžko se fotí. Ono to je někdy naprd i s tím dobrým, to je mi jasný, ale pokud není, dá to práci udělat nějaký kvalitní obrázek na kterém by byl focený objekt opravdu vidět. Takže jsem se rozhodla že tentokrát se budu věnovat stromům. Ty alespoň na tom šedivém trochu vyniknou a pak mají pěkné siluety, které bez listí vynikají. Většina těch které sem fotila jsou břízy, vím že tu je pár milovnic bříz a pak, je jich tu kolem ještě dost, i když po Velké Vichřici jich hodně vzalo za své. Při včerejší okružní jízdě po zákaznících jsme projížděli spoustou březových alejí, ať už se stromy vzrostlými nebo nově vysázenými, jen bohužel nebyl čas zastavit a fotit, zákazníci nepočkají a chtějí také jít někdy domů...tak snad někdy jindy až nebude tak nabitý program....

Když člověk pro něco nebo pro někoho ztratí hlavu, vyrovnává se s tím hodně dlouho a stáva se, že se z toho nedostane ani do konce života. To takový smrk když ztratí hlavu (vrchol) si s tím poradí vcelku dobře a rychle. Prostě si nechá narůst hlavu novou. A někdy dokonce dvě nebo pro případ další ztráty i tři. Smrky nebo jedle dokáží totiž přetvořit větve na nový vrchol. Prostě začnou růst ne vodorovně ale vzpřímeně a vytvoří z nich nový vrchol.....

Stejně jim neujdete....

I tentokrát jsem při focení okolo vody narazila na pár zajímavých ledových děl. Je pravda, že díky nově napadanému sněhu tolik nevynikly, nebo vůbec je zakryl souvislý led. Pár jsem jich ale vyčmuchala a nafotila...

Na některých místech to bylo vcelku dobrodružné, protože jsem lezla po zasněžených kořenech a nevěděla jsem v kterém okamžiku po nich uklouznu a někam se zamotám nebo propadnu, o udržení obrázku v nerozmazaném stavu ani nemluvě.