Přesto že jsme nešli tam kam jsem měla původně v plánu, přece jen jsme šli na místa kde jsme, tedy respektive já, dlouho nebyli. Pesani tedy ještě vůbec. Je to trasa po které jsme dřív jezdili na kole, do takovýho hnusnýho a hodně dlouhýho kopce. I když povrch je krásný asfaltový, protože se zde stále někde kácí a stahuje dřevo, takže se po něm dobře jezdí, já prostě můžu kopce z té opačné strany, to jest dolů.
Krásně se nám šlapalo, protože nebylo vedro, jenže najednou začalo ve stromech nějak povážlivě šumět, větřík už nebyl tak příjemně teplý a dokonce se začaly ozývat povážlivě vrzavé zvuky jak se třely větve stromů o sebe.
Najenou rána jak hrom a už bylo jasné, že budeme muset prchat. A aby jsme jo nebyli na pochybách začalo se hodně rychle zatahovat. No nestihli jsme to, a navíc zafungoval zákon schválnosti protože pršet začalo v okamžiku kdy jsme možnost se schovat v přístřešku u studánky minuli a další možnosti byli daleko před námi a vracet se už taky nemělo cenu.....a tak jsme dorazili domů pěkně mokří. Já i přízemáci.....
Takhle si Bobeš užíval ještě když netušil, že dostaneme plaváka....
!
