Adventní ...

.... trhy jsou také jedním z důvodů, proč si takhle na sklonku roku vyrážím za hranice všedních dnů. Vládne tam sice chaos ne nepodobný tomu na Staroměstském náměstí, lidí je tam všude habakuk, ale ta nálada je prostě úplně jiná. Možná proto, že na rozdíl od těch pražských (i když už se situace hodně změnila) zde najdete jen a jen vánoční věci. A možná že mi to jen připadá, ale tolik srdečnosti kterou člověk kolem sebe vidí v Čechách nevidíte. Jo, a našinci nikdy nikam nepospíchají, nepředbíhají se, nestrkají do sebe u stánků a neberou si věci z rukou že oni to viděli první...

V klidu si všechno obcházejí, okukují, poklábosí s prodavačem, popijí punčík či svařáček (nešizený! silný!!) Pokud chvilku stojíte a pozorujete cvrkot, okamžitě odhalíte tůristy. Bohužel, ani nemusí kváknout a poznáte že to jsme my. My se totiž okamžitě rozlétneme ke stánkům jak hejno koroptví do kterého střelil myslivec, letíme abychom tam byli první a při spatření cen se okamžitě trhy nese "Frantóó, se snad zbláznili, taková drahota!" a z opačného konce se ozve " Mařkóóó, s*r na to, podíváme se doma u Vietnamčíků. Mají to levnější a hezčí !" No, proti gustu ...

Z jedné strany má Mařka pravdu, pro nás je to někdy opravdu hodně drahé, snažím se sice od prvního okamžiku kdy si zájezd koupím nepřepočítávat a nepočítat kolik mne zdánlivě prvotně levný zájezd bude nakonec stát, ale někdy to prostě člověku nedá. (V mém případě se to děje pokaždé když vidím stánek s ochránovskými hvězdami) Z druhé strany nemusí být člověk živ jen hmotnými statky, může poškádlit i buňky chuťové, bratwurstem krásně dozlatova opečeným a servírovaným ve výborném brotchen, eirpunčem se šlehačkou a čokoládou nebo domácím punčem s oříšky a mandlemi případně svařáčkem z bílého, červeného a letos jsme zaznamenala jako novinku i růžového vína, opečenou či kyselou rybou nebo pečeným selátkem. Oponent může namítnout, že tohle všechno si může pořídit na trzích v jakémkoli městě u nás a nemusí kvůli tomu vstávat ve tři ráno a kodrcat se bůhví kam autobusem. Může. Samozřejmě. Ale nemá tu přidanou hodnotu genia loci daného místa a města kam zavítá ... A právě to je to, co mne na tom láká ....

Kostel sv. Jindřicha ...

.... nebo také Heinricha, je kostel který patřil do komplexu dominikánského kláštera založeného kolem roku 1300. V roce 1400 byl přestavěn na dvojlodní a přibyla mu nízká věž s neobvykle rovným zakončením. Když byl klášter zrušen, sloužil kostel jako skladiště. V roce 1952 jej katolická církev začala opravovat a dnes opět slouží bohoslužbám. Sousední areál bývalého kláštera slouží jako městské muzeum ....

Kostel Panny Marie ...

.... nebo také Marienkirche je jeden ze tří kostelů v městě Pirna. Stojí na místě románské baziliky, vystavěný v raně gotickém stylu. Jeho věž má bezmála 60 m a byla první změnou v jeho podobě. V letech 1502 se začalo s přestavbou vnějších zdí. Kostel patří evangelicko - luterské církvi a díky jeho skvělé akustice se zde pořádá mnoho koncertů.

V době kdy jsme byli ve městě zrovna mše a tak jsem ho fotila jen zvenčí. Moje spolucestovatelka ale měla trochu jiný program a tak se po mši zašla podívat i dovnitř a tak vám můžu díky ní ukázat i krásnou vnitřní klenbu ....

Zámek Sonnesntein ...

.... ukrývá pod libozvučným jménem Sluneční kámen temnou historii. Původně strážní hrad stojící 60 metrů nad městem Pirna strážil hranici mezi Českým královstvím a Míšeňským markrabstvím. Svou sňatkovou i diplomatickou politikou Pirnu získal Václav II. pro České království a k tomu patřilo až skoro do půlky 15. století. I když přešla Pirna do rukou saského kurfiřta Friedricha II. stále byla českým lénem.

V letech 1545 - 1548 byl hrad přestavován na pevnost s renesančním opevněním. Jeho pevnostní historie končí v prvním desetiletí 18. století. Pak byla pevnost přestavěná na kasárna saského vojska a sloužila i jako státní věznice.

Roku 1811 zde vzniká první Německý léčebný ústav pro tělesně a duševně choré. Jeho činnost trvala nepřetržitě i během napoleonských válek, jen s malou přestávkou, kdy se zde opevnila jednotka francouzských vojsk.

Během činnosti ústavu stále docházelo k různým stavebním úpravám až do dnešní podoby. Od roku 1928 začaly prosakovat zprávy o nehumánních způsobech zacházení s nemocnými až roku 1938 byl ústav zrušen. Jeho temnou historii dovršila II.světová válka, kdy zde bylo zplynováno 14000 postižených lidí a další tisícovka židovských obyvatel Pirny a okolí. To vše v rámci programu " EUTHANASIA" jehož cílem bylo vyvraždění všech tělesně a mentálně postižených v Německu.

V letech 2009 - 2011 proběhla další rekonstrukce a dnes v zámku sídlí okresní úřad saské Švýcarsko, rehabilitační centra a chráněné dílny. Ve sklepení je památník obětem programu "EUTHANASIA"....

Pirna podruhé ...

.... ještě na chvíli se vrátíme do uliček Pirny, tak jak jsem si jí v neděli procházela ....

Cesta nahoru na zámek byl pěkný bludišťákov, schody doprava, doleva, prostředkem, každé se nejmíň ještě dvakrát dělily, cesta kolem zámku to samé. Z jedné vyhlídky jsem si vyfotila tenhle trochu indiskrétní pohled. Nějak mi připomněl pražská zakoutí focená z věže sv.Mikuláše nebo výhledů z pod Hradu ....

Město Pirna ...

.... nebo také staročesky Perno (ovšem je i možnost ještě jednoho výkladu, jelikož má město ve znaku strom hrušně a hruška se řekne německy Birne, výslovnost je podobná, je možné že název vznikl zkomolením německého názvu hrušky) leží jen pár kilometrů od českých hranic ve spolkové zemi Sasko a je bránou do úžasné přírodní rezervace Saské Švýcarsko, plné skalních měst a stolových hor. Ve středověku patřila Pirna díky králi Václavu II. k zemím české koruny a udržela se tam až do 50. let 15. století. Císař Karel IV. sem svolal roku 1351 sněm šlechty kde se projednával problém braniborského markrabství. Vzhledem k tomu, že leží na břehu Labe, bývala a vlastně i bývá obětí povodní. Po povodni v roce 1845, kdy se začalo se stavbou tratě Děčín - Drážďany byla maximální výška hladiny 8,77 m ukazatelem a trať se postavila ještě o metr výš, aby byla jistota toho, že nebude při další velké povodni zatopená. Až uvidíte fotku vodoteče ze záplav v roce 2002 zjistíte, že to bylo opravdu velmi prozíravé. Ve 20. století získala ale také nechvalnou pověst, protože sem sváželi nacisté tělesně a mentálně postižené lidi a lidi velmi staré a zde je, na zámku Sonnenstein zplynovávali. Už v roce 1811 byl zámek přeměněn na ústav pro duševně choré. Zajímavostí je, že zde určitou dobu žil a tvořil benátský malíř Canaletto, známý svými obrazy Benátek ....

Po cestě ....

.... jsem opět, jak je mým zvykem, zkoušela fotit věci které mne zaujaly. A které se také jakž takž z jedoucího autobusu daly stíhat.

A protože jsme vyjížděli za tmy tmoucí (odjezd byl ve 4:45) poštěstilo se mi i pár východových fotek ....

První advent ...

.... letošního roku je za námi, a musím říct, že jsem si ho užila vrchovatě. Patřil totiž prvnímu z letošních dvou adventních výletů za hranice. Jela jsem na dvoje adventní trhy, jedny do městečka kousek za hranicemi, do Pirny a pak ještě o hop a skok dál, na pevnost Königstein. A jako jahůdka na dortu nás po všem tom chození, papání a bumbání čekal relax v termálních lázních Toscana Therme v Bad Schandau. To jsem si totiž slíbila při první návštěvě v tomhle městečku. Že pokud se sem ještě někdy podívám, tentokrát vyměním procházku za lenošení a ráchání. A to jsem si také splnila. Pirna je malé město se starobylou radnicí, malým náměstím a zámkem se smutnou novodobou histrorií. Ale mou cestou sem, se tak uzavřel kruh návštěv těchto trhů členy naší rodiny. Oni sem totiž jezdili moji rodiče na adventní víkendy, na něž pořádalo zájezdy jejich "domovské" ČKD. Adventní trhy na pevnosti Königstein mají v názvu romantické a pohádkové. To první snad ani v bývalé vojenské pevnosti nejde, ale to druhé bylo splněno stoprocentně. Pro děti tu je opravdu pohádkový doprovodný program, najdou tu i různá zvířátka, mohou plnit různé úkoly. A pohádkově musí pevnost po setmění zářit z její více jak dvousetmetrové výšky do okolí. To jsem bohužel nemohla posoudit, protože jsme zde byli celou dobu za světla. Možná by stálo za to, kdyby cestovka popřehodila program tak, že na pevnost by člověk dojel už za stmívání aby si užil krásu nasvícených budov a všech ochránovských hvězd kterými je pevnost a její les vyzdobený. Ovšem co se nemůže upřít žádnému z trhů je, že opravdu zde najdete věci které se váží k vánocům. Tedy vánoční ozdoby ze dřeva, ze skla, háčkované, paličkované a dokonce i kované. Stánků se svařákem, punčem, dobrůtkami nepočítaně, místa k posezení též. A jako bonus občas narazíte i na české trhovce. Jako třeba já u stánku s punčem 😄. A lázně Toscana? Super! kde se vám poštěstí válet se v teplé vodě a přitom koukat na nasvícené město? případně si vyplout do venkovního bazénu a topit se v páře, nebo se nechat hýčkat slanou vodou, relaxační hudbou, jak nad tak i pod hladinou v bazénu zvaném Tekutý zvuk? Nebo si dopřát čtyři druhy sauny? To jediné jsem nezkoušela, neb sauny jsou smíšené a ačkoliv jsem hodně velký exhibicionista, tak se svlékat před cizejma chlapama opravdu nemusím. Ale jinak jsem vyzkoušela všechno co tyto lázně nabízejí. Jo, a chci domů ten slanej teploučkej bazén co mění barvy a hraje! 

Samozřejmě jsem fotila a fotila a fotila a doplnila si archív a fotit budu ještě za čtrnáct dní v Hallstattu, Bad Ischlu a Sankt Wolfgangu na tentokrát rakouských adventních trzích ....

Lapená v síti ...

Někdo tě pozoruje ...

Anděl pro ...

.... Andílka. Který tedy byl občas hrubě k zabití. Když jsem tu měla na blogu fotky anděla, kterého jsem šila pro jednu zadavatelku patřící do "rodiny", která se ale díky tomu domnívala, že bude za hubičku a když se dozvěděla že je za peníze už ho nechtěla, a já si posteskla, že mi tu zůstane, dcera se přihlásila, že by si ho vzala. Jenže článek viděla i paní, která anděly sbírá a napsala mi, že by se jí do sbírky hodil, protože žádného takového ještě neviděla. Takže anděl putoval k ní a dcera ostrouhala. Slíbila jsem jí, že tedy pokud stále má zájem, udělám jí jiného. No dopadlo to jak s tou velkou. Rok jsem na šití ani nesáhla a dcera mi furt připomínala kde je anděl. Konečně jsem se okamžitě po došití té velké panenky pustila i do anděla. A protože sliby se mají plnit aspoň o vánocích (no v tomhle případě před vánoci) mám pro dceru k svátku konečně anděla hotového ....

Ještě jednou ...

.... voda a zbytek našeho splavu. Práce na řece pokračují, zatím se obkládají břehy kameny, nějak mi vrtá hlavou, jestli se ještě budou zpevňovat betonem nebo zůstane jen při poskládání. To by při velké vodě asi ztratilo své opodstatnění, protože by je to brzy vymlelo. No, odborníci asi vědí co mají dělat ... Jen to nechápe celá rozladěná vesnice, protože tyhle úpravy zabily všechno, co v řece žilo ....

Kopule na druhou ....

Už se to ...

.... blíží. A pokud bychom si toho náhodou nevšimli, tak oni nám to rychle připomenou. Že kdo a co? Kdo - televizní a rozhlasové reklamy a super, hyper a megamarkety. A co? Vánoce! Slovo, z kterého mám už pěkných pár let osypky.

 Protože posledních deset let je v naší dříve normální a docela harmonické rodině velká krize jak ekonomická tak citová, a to díky mužově neschopnosti a neochotě řešit problémy jinak než alkoholem, z toho vyplývající můj strach o to, aby se mu někde něco nestalo, z jeho strany zas nezájem o cokoli jiného než jen sedět v křesle, čučet na tablet a popíjet pivo. Teď, po jeho loňském kolapsu je jen změna v tom, že to je nealko. I když .... už párkrát, pokaždé když zmizím, a byť by to mělo být jen na noc (jak se domníval) najdu doma zátky od normálního piva. Vysiluje mne se jakkoliv už kvůli tomu hádat, rozčilovat se .... řešení téhle situace by vždy postihlo hlavně mne. Takže prostě připomínka vánoc, které jsem měla vždy ráda a těšila se na ně, mne teď prostě nesmírně leze na nervy. A pokud se nic nezmění, situace bude stále stejná. Sice se snad začalo trochu blýskat na lepší časy, polovice dostala nabídku od pražské firmy, od které bere zboží aby převzal servisování kopírek a tiskáren v moravských a moravskoslezských Globusech, což opravdu znamená od Brna po Havířov. Jenže deset let citového prázdna už asi nevymaže nic. Na to jsou i vánoce krátké ...

Jednu věc ale dodržuju každý rok. A to adventní výzdobu a to hlavně tu světlíškovou. Nástupem podzimu a zimy mne ubíjí neustálá tma, a tak si jí alespoň nějak musím prosvětlit. Včera jsem využila toho, že nepršelo a poopravila umístění světýlek ve velké túji, namotala jiná na keř ibišku a tím, že jsem koupila oblouk na pnoucí růži, přibylo mi další místo kam je možné nějaká dát. Natahala prodlužováky a oprášila časovací zásuvku. Na tuhle dobu jsem si nechala zkrácení, alespoň částečné, už hodně přerostlých tújí abych je využila na výzdobu truhlíků. Ty začnu tvořit teď v týdnu, abych měla vše připravené do příštího víkendu, kdy advent v neděli začíná. Vymyslela jsem si girlandy s chvojí, takže bude potřeba hodně makat abych to postíhala, pět oken plus dveře je práce jak na kostele. A na ně samozřejmě světlíška .... spěchám i kvůli tomu, že na první adventní neděli mne také čeká první adventní výlet, tak v sobotu musí být všechno připravené.

P.S. Tohle není můj stromek, fotila jsem vloni v Litomyšli ....

Sám ...