Pampeliškohraní ....

ZAČÁTEK ....

.... A KONEC

A jelikož zrovna pampeluchy jsou vděčné i v čb, tak jsem pár z nich ještě

do ní převedla

V parku ...

Dnešní procházka po parku dobříšského zámku se ponese v duchu zelené.

Jak svítilo sluníčko, pod stromy bylo příjemné zelené světlo, které dokreslovalo

jarní náladu výletu. Šla jsem po trase, kterou znám jen z části a chtěla jsem

vědět, jestli mne dovede tam kam jsem si vybrala že dojít chci. Vždycky mne baví

jak se na pár kilometrech vystřídá několik krajinných scenérií. A klídek, i když

občas narušený běžci, kteří zde zřejmě při nějaké, mně neznámé příležitosti

stále kroužili kolem dokola. I to se ale změnilo když jsem odbočila na cestu

o které jsem se domnívala že vede k Čertovu mostu. Vedla.

Takže v červnu můžu beze strachu vzít své dandíkářské

známé na krásnou procházku ....

---

V parku se najdepár docela starých i zajímavých stromů. Třeba lípa v přístupové

aleji

Když jsem vystoupala z údolí na vrchní cestu parku, otevřel se mi výhled do krajiny

na další brdský hřeben. Tam jsem objevila v dálce zajímavou stavbu. Nevím co to je,

ale rozhledna, jak jsem si původně myslela asi ne. Vypadá to spíš jako komín nějaké

pece. Možná že se zde pálil grafit. Ale co vím co je, tak ta malá modrá koule která

vyčuhuje nad lesy v levém rohu....

.... a tady je ve výřezu (kvalita šílená, vím, ale neměla jsem sebou to nejdelší sklo)

Jedná se radar řízení letového provozu pro letiště Václava Havla

A jsem tam kde jsem chtěla být. U Čertova mostu. Byli jsme tu před dvěma lety se synem

v srpnu, to už bylo na stromech o něco méně listí, takže byl vidět lépe

Co je co ?

Kačeří siesta

Z podobného pařezu, tedy o něco menšího, jsem teď v sobotu viděla velmi zajímavý

stolek

A jsme opět na začátku cesty, kruh se uzavřel

Nejen krásou živ je člověk, ale občas musí přijít i něco dobrého do bříška.

A proto jsem vyrazila na průzkum do zámecké restaurace...

Dnes to bylo o něco delší, příště už zas tolik obrázků nebude...

Kaštanově ....

Po dalším výletu za hranice všedních dní, který mne zklamal, ale jeho třetí čast

to trochu napravila, již šestém v řadě kdy bylo opravdu nádherné počasí opět

zpátky k nám. Jmenovitě na mou oblíbenou Dobříš. Psal se sedmý květnový den

a já si zajela do anglického parku trasovat cestu na další setkání dandíkářů. Je

opět právě v tomto parku a tak jsem si šla zamýšlenou trasu nejdřív projít

abych měla jistotu že to zvládnou všichni ( je mezi námi i pár starších lidí) a

že na mne nečíhá nějaká past. Navíc musím počítat i s tím, že havinkové rádi

čmuchají a běhají, tak aby nám někam nespadli. Krásnou kvetoucí

magnólii z parku jste už viděli v minulém článku a tak

se v dalších článcích podíváme na další obrázky

z tohoto parku...

---

Protože zrovna kvetly kaštany, dnešní článeček je věnovaný právě jim

Tento kaštan kvete vedle chodníku u zámku

Alej vedoucí k anglickému parku. Z jedné strany mohutné lípy, z druhé kaštany

Kaštany se sklání i nad hladinu Huťského rybníka

Alej kaštanů, která už patří na území francouzské zahrady. Podvakrát jsem jí už

na blogu měla v podzimní zlaté podobě a směrem od vchodu. Dnes tedy v jarním hávu

a z druhého konce

Něco pro Beallaru ....

.... která má stejnou vášeň pro magnólie jako já, a tyhle fotky jsem dělala

s vědomím toho, že jí ukážu jednu zajímavost ve světě magnólií. Když jsem

na druhé květnové svátky odjížděla zase po delší době na chatu, bylo jasné

že si tentokrát udělám výlet opět na Dobříš. Potřebovala jsem si totiž něco

zjistit v anglickém parku. Tak jak se nenápadně blíží datum dalšího dandičího

sletu který je opět na zámku, potřebovala jsem si projít plánovanou trasu

abych věděla, jestli to je schůdné. Nebylo by zrovna milé, kdybych pozvala

lidi na nějakou cestu která by nebyla pro ně schůdná. Hned u vchodu do parku

stojí strom vysoký asi 20 m. Když jsem ho viděla poprvé, říkala jsem si

že podle listů to vypadá jako magnólie, ale květy tam žádné nebyly a ani

žádná souplodí (víte že se ta souplodí jmenují šáchy a dala tak název celé

čeledi? Šácholany) a cedulka byla taky taková skoro nečitelná, ale nakonec

jsem zjistila jak se strom jmenuje. Magnólie přišpičatělá. Dost dlouhou

dobu jsem se nedostala do parku v ten pravý okamžik. Až

letos. Magnólie kvetla, příjemně voněla a tak už vím

jak vypadají její květy. Patří mezi jedny z mála

které jsou žlutozelené ...

---

Žlutá a modrá ....

Že k sobě tyhle dvě barvy skvěle pasují, o tom prostě žádná. Že je matička příroda

ten nejlepší módní návrhář, který dokáže skvěle k sobě skládat barvičky, o tom asi

nikdo nepochybuje. Přesvědčila jsem se o tom sama, když jsem narazila na zahradě

na tohle souručenectví tmavě modrého zběhovce a sluníčkově

žlutých pampelišek. Ale nebyly to jen tyto květy ve žluté

a modré, které jsem první květnový den fotila...

---

Krásnou tmavou modří se chlubí i nízké skalkové kosatečky

A když do nich zasvítí podvečerní sluníčko, objeví se i fialový nádech

Žluť kamzičníku

Azalky před nádražím....

S dubnem jsme skončili, a následující fotky vznikly o prvním květnovém dni

kdy jsem jela do Litomyšle za holkama. Když se stavěl nový autobusový terminál

a podzemní parkoviště, došlo i k určitým parkovým úpravám okolí. Mimo jiné

zde bylo vysázeno i mnoho krásných azalek a rododendronů. A jak utíkají léta

oboje se krásně rozrůstá a nádherně kvete. Ještě i teď, přes ty docela velká

tepla jsou plné květů. A malá odbočka, v sobotu mne čeká výlet do Kromlau

a návštěva právě rokle azalek a rododendronů. Tak doufám, že na

mne ještě nějaké se svými barevnými květy počkají ...

---

Všechno teprve rozkvétalo, takže na některých se ukázal třeba

jen jeden květ. Jako na téhle...

.... žlutá se už ale pyšnila více květy ...

.... no a tahle nádhera už byla vplném květu ...