09 července 2015

Jeřábí tanec lásky .....



Krom toho, že se při občasných
návštěvách věnujeme obžerství, pozorování
havěti všeliké, kamarádem pěstované, stává se že
vyrážíme i na výlety po okolí. Já, navnazená už dvěma
blogerkami a jejich povídáním a obrázky z městečka
Nové Hrady na které nota bene od kamarádovi chaty
koukáme, jsem se chtěla konečně už do nich podívat
anebo jako další cíl zvolit již jednou navštívenou
rezervaci Červená blata v Jiříkovském údolí. Při
první jsem ještě neměla sebou foťák a navíc
jsem si chtěla zas užít onoho ticha
které se nad blaty vznáší.

Zaposlouchat se do
bzučení hmyzu a odpočinout si
na vyhlídce nad rašelinovým rybníčkem
v jehož černé a zrcadlově klidné hladině
se vzhlížejí krásné borovice blatky. Ale
prd. Kamarád prohlásil že je vedro a
že nás vezme jinam. Do zoo .....
Tedy jako by jeho zvěřinec
tu zoo nepřipomínal.

A aby nám bylo
opravdu fajn vyjeli jsme
krátce před polednem. Slunce pražilo
solidně a v zoo se nebylo kam schovat.
Dokonce i zvěř zvyklá na bodavé africké slunce
ležela lemroidně ve výbězích nebo se úprkem
do stinných míst výběhů snažila před tím naším
skrýt. A tak jen pár hrdinných jedinců se
procházelo po výbězích a uštipovalo
trávu, nebo pózovalo pro
společné foto s
návštěvníky.


Ta malá soukromá ZOO se nachází u vesnice Dvorec nedaleko Borovan, asi 15 km
od Českých Budějovic. V roce 2012 získal do té doby soukromý zoopark statut
zoologické zahrady a patří tak nejmenším a nejmladším ZOO u nás. Je to čistě rodinný
podnik a i když rozlohou je opravdu miniaturní najdete zde spousty unikátů. Ale
ta hlavní unikátní sbírka se skrývá ve zdejších teráriích. ZOO totiž vlastní
největší sbírku kober, de facto z 22 druhů jich má 20. A že jsou všechny jedovatější
jedna víc jak druhá je asi jasné. Ty další chybějící dva druhy doplňuje Zelená mamba
a Zmije útočná. Pro mne, člověka který přímo bytostně nesnáší nic co se plazí a
vystrkuje jazyk to byl očistec a dcera která je na tom ještě o něco hůř utekla už od
druhého terária. Já vydržela až nakonec, ale nebyla jsem schopná vzít foťák a fotit
ty jedovatý mrchy ani náhodou. A to ještě v bufetu se v jednom terárku chladila
asi sedmimetrová anakonda......no hnus velebnosti.
Celkem je zde 200 zvířat 70ti druhů a velkou láskou majitele jsou šelmy. Podařil
se mu jak odchov dvou mláďat bílých tygrů, tak už několikrát i bílých lvíčat.
Jako dalším lákadlem je veřejné krmení i s výkladem o tom daném druhu zvířat
či možnost focení s malými lvíčaty.
Nafotila jsem dost fotek i přes to, že se největší atrakce, velké šelmy umně skrývaly
ve stínu a rozdělila je do několika částí jak jsme postupovali od vchodu......
Jako první je na řadě Jeřáb královský a jeho svatební tance.
Bohužel jsou zde dost husté mříže a tak fotky tomu odpovídají. A navíc jako už
po ixté mi přestalo fungovat ostření. Ale už jsem objektiv poslala a tak
jsemzvědavá co si vymyslí tentokrát proč nelze reklamovat.....

Přehled zvířat zde chovaných.




Sameček má na rozdíl od samice červené tváře













08 července 2015

Kouřmo .....



Každá návštěva na chatě u kamaráda
je vždy velmi hektická a moc krátká. Dělá se spousty
věcí, a tři dny jsou prostě strašně málo. Zvlášť když z nich šest hodin připadne na
cestu. Jednou z nich je tradiční uzení dobrot všelikých. Tu jsou to
klobásky, ondy šrůtek bůčku nebo anglické slaniny ale i něco
zdravějšího se občas najde, tentokrát to byl
ke všem výše jmenovaným ještě
čerstvě ulovený pstruh.
Jak
jsem tak stála
u ohniště kde se rozhořívalo
bukové dřevo do udírny, všimla jsme si jak
krásně čarují stromy, stíny, sluníčko a kouř a spoluvytvářejí
krásné kouřové efekty. A mimochodem, ty dobrůtky
zmizely cobydup. A pstruh byl přímo luxusní.
Už chápu proč má na pozemku kamarád
rybníčky dva a proč je častým
hostem v třeboňském
rybářství, nebo
u dalších
zdejších
rybníků Mrkající














07 července 2015

Přírodní .....


Vzhledem k tomu
že jsem měla před sebou tři dny
v kraji rybníků, bažin, blat a řek těšila jsem
se na to, že bych mohla mít trochu štěstí a
nafotím nějaké vodní hmyzounky, jako třeba
vážky, motýlice a podobné lítjící nádhery.
Jenže jsem se trochu zmýlila. Ne že by
nebyly, ale lítaly okolo mě vždycky
když jsem neměla u sebe
foťák .......
Ty potvory
jako by to vždycky vytušily a
tak si okolo mne vesele poletovaly a
posedávaly a všelijak se nastavovaly na
sluníčku aby se co nejlíp předvedly
zatímco já tiše skřípala zuby neb
jsem měla pro foťák doost
daleko.......
A tak jsem
jen nacvakala pár obrázků
z okolí bažiny a říčky Stropnice
s jednou motýlicí na listu
trávy .......


Lekníny jsou na focení dost nepřístupné protože jsou na straně kde jsou
strmé břehy rybníčku a tak jsem musela vzít za vděk můstkem, který
má kamarád pro lov ryb z rybníčku..... takže se nedali fotit
nějaké lepší detaily


To samé stulíky ......


A tak jsem spíš využila toho jak svítilo sluníčko na hladinu ......


...... a zrcadlilo se v ní modré nebe


Při cestě bažinou ke koupadlu které si kamarád udělal v zátoce Stropnice
jsem cvakla jentuhle jedinou lítající potvoru


A to už je Stropnice. Stejně jako mnoho jiných říček
vypadá velmi mírumilovně, ale když se rozvodní tak dokáže
taky hodně zaškodit. Naštěstí ale tím že se může vylít do těch
bažin (niv) okolo, ke kamarádovu hospodářství se nedostane.
Větší škody páchá spíš až v okolí Budějic.




A tady je niva v plné kráse ..... se spoustou
zajímavých trav



Květ jedlého kaštanu .....


Když jsem viděla jak je zrenovovaný tenhle rybník, bylo mi smutno.
Dřív to byl krásný lesní rybník se zarostlými břehy travami a rákosím. Tmavý
po rašelinovém podkladu a čistý. Po loňském výlovu ale prošel velkou
rekonstrukcí a je teď takový sterilní ..... sice má krásně upravené
a dobře přístupné břehy a vodu ze všech stran, a písečné pláže
ale vypadá divně sterilně ..... i v krásném podvečerním světle






06 července 2015

Pštrosí .....


Už
při loňské
návštěvě u kamaráda
mne zaujalo
těch jeho
několik
pštrosů.
Přesně
tři. Samec
Vilda a
samice
Nanda a
Emilka.
Letos
nás čekalo překvapení
v podobě čtyř malých pštrosíků, kteří
vesele pobíhali kolem táty Vildy. A ač malý
prťoušové, už přebírali zvyky sých rodičů
a občas jak pošuci začaly lítat a kmitat
krkem sem a tam, čepejřit křídla a
vůbec se chovali jak kdyby
pojedli
veselé
houbičky.
Ostatně
stejně
se chovají
i jejich
rodiče.
Občas
začnou
lítat
jak
magoři po celém výběhu.








Táta Vilda stále po jednom očku sleduje drobotinu......


Sice se pořád čepýří, ale není útočný. To prý jeho
předchůdce Čuřil byl hodně zlý.....









A jeden modrý pohled bílého nandu, ale ten je z jedné malé zoo.
Ovšem kamarád se do něj totálně zbláznil a tak počítám že příště
už bude v ohradě pobíhat i jeden bílý .....






05 července 2015

Duha .....


Předposlední
prázdninový den se
konečně na obloze po docela
silném dešti ukázala konečně duha.
Čekala jsem na ní při každém větším dešti
kdy vylezlo slunko ještě když poprchávalo a nic.
Nějak ty fyzikální zákony nefungovaly. Až konečně
jsem se dočkala. Krásná, pravidelná, svítící po celé délce
oblouku a jako bonus ještě jedna nad ní. Švihala jsem fofrem
pro foťák aby mi nezmizela, ale vydržela na obloze dobrých deset
minut a tak jsem mohla nacvakat pár obrázků z kterých jsem udělala
tenhle duhový výběr ..... a tak mám pro letošek co se týče duhy splněno.












Ta duha opravdu takhle krásně zářila, nemusela jsem nic zvýrazňovat, jen jsem trochu v postprocesu
doostřila. Je pravdou že taková se vyskytne opravdu málokdy a když tak jen na krátkou chvilku.....