Svět podle Dandíka

05 listopadu 2013

Petřínské sady.....Růžový sad

Rande....těšení, chvění, tréma, bušící srdce,

pochyby....každý to zná. Ať jde o první nebo už ixté, ať je člověku náct, cet nebo át. Pokaždé to je stejné. Jedním z krásných míst na randění je i Růžový sad. Jak by ne, vždyť i květiny k rande patří a taková růže.....co může být krásnějšího než dostat od milované osoby růži....nebo se jimi a jejich vůní pokochat v různých barevnostích v tomto sadu. Ač byla moje návštěva už v dost pokročilé podzimní době a dokonce už i po mrazících zdejší růže kvetly a krásně voněly jak kdyby ani nic takového nebylo. Myslím že je to jedno z mála míst, kde ještě rostou původní krásně voňavé odrůdy. A navíc je jejich krása ještě podpořená obsázením šantou, jejíž modrofialová barva i vůně s růžemi krásně ladí. Jo, a většinu těchto odrůd jsme díky dědečkovi a jeho mánii pro pěstování měli i doma na zahrádce.....a já se přiznávám že jsem tohle po něm také zdědila, (také když mám možnost nějaký ten oplégřík si vzít, vezmu si ho) ještě krom manuální zručnosti a vášni pro focení....

Jelikož těch růží bylo opravdu hodně použila jsem k jejich představení koláže...

04 listopadu 2013

Petřínské sady....Trvalková zahrada nebo též Květnice

Myslím si že k danému TT

"Kam na rande" můj další příspěvek sedí jak ušitý, protože od Petřínských skalek se vydáme do další části a tou je Trvalková zahrada nebo také Květnice jak se skví nad vchodem. Jako malá jsem tam s dědou chodila pořád a on mě tam učil své lásce ke květinám a zahradě vůbec. Je to asi nejmenší ze všech Petřínských zahrad, za to pohledná v každé roční době. Jak sám název napovídá skládá se z různých kvetoucích trvalek tudíž i teď na podzim se v ní dá ještě kochat. A když už ne květy tak krásně zbarvenými listy rododendronů a azalek...a i nějaké to romantické zákoutíčko se tu na randění také najde. Ostatně Petřín je pro místa na rande opravdu stvořené a nevím je- li v Praze místo víc milenci navštěvované jak právě Petřín a jeho sady a zahrady. Přiznávám že i já jsem chodila na jeho porůznu v kečích poschovávané lavičky randit Mrkající

. Už proto že jsem to měla relativně hodně blízko....

Pohled na zahradu z vyhlídky v Růžovém sadě

Vysoký sporýš u vchodu. Poprvé jsem ho ve výsadbě viděla v Praze na Újezdě u památníku Obětí totality.

Vchod je hradbách....neplést ovšem z Hladovou zdí, ta vede kousek odtud ale jiným směrem.

Květy na azalce mne docela překvapily, zvlášť když hned vedle byla jiná už oděná v podzimním barevném hávu. Nevím která byla pohlednější....ostatně posuďte sami....

Jemný květ drobného slézu

Partie s belgickými astrami

V zeleni červená barva javoru dlanitolistého svítila do dálky

Jiný druh javoru zase měl listy na koncích takhle krásně zbarvené ač zbytek byl ještě opravdu krásně zelený

No řekněte sami, není to místo pro rande jak dělané?

Drobnolistá cesmína nahrazovala absenci červených plodů červení listů

A co teprve rande a posezení v romatickém zákoutí na takových krásných lavičkách!

A aby to nebylo nůďo v každé části parku jsou ty lavičky jiné

Petřínské sady....Petřínské skalky

Od lachtano - kachního jeírka jsem pokračovala

dál směrem k vlastnímu cíli mé petřínské výpravy, a to Růžovému sadu a Květnici nebo též Trvalkové zahradě. Ale trošku oklikou, přes jednu vyhlídku a přes část zvanou Petřínské skalky. Petřín je pískovcový kopec. Hodně velký kopec. A taky nestabilní vzhledem k husté síti podzemních pramenů které jsou "uzavřeny" ve štolách. Ty se musí pravidelně čistit aby se nezanášely. Když se tak nečiní stane se to co v šedesátých letech s lanovkou. Voda si začne hledat přirozenou cestu a skončí to sesuvem. A na některých místech Petřína to pískovcové podloží vystupuje v podobě různých skalek a bludných balvanů na povrch. A jelikož je pískovec velice měkký materiál je vděčným objektem pro různé vzkazy a výtvarná díla nvštěvníků. U Pavla na blogu byla dokonce fotka kde se zvěčnil na takovou skalku i sám Jan Neruda. Hledala jsem a pátrala ale nejstarší nápis který jsem objevila bylo datum 1933...

Silně mi to připomíná psa mďarského plemene Komodor....ten má taky takový dredy a není dost dobře poznat kde začíná a kde končí.

Tady ten zmiňovaný mnou nalezený nejstarší výtvor

03 listopadu 2013

Petřínské sady....jezírko U lachtana

Moji prarodiče i rodiče bydleli

a ještě maminka bydlí tak 20 - 25 minut rychlejší chůze od jednoho z nejromantičtějších pražských parků a to Petřína. Je to vlastně soubor větších či menších zahrad a co mne hodně překvapilo krásně udržovaný. Přiznávám že jsem tu už strašně dlouho nebyla, většinou jsem spíš jela do města kecat s kamarádem, ale tentokrát krásné slunečné počasí mne vytáhlo do tohoto kouta. Měla jsem už rovnou v plánu obejít jen malou část která je od nás nejblíž takže nebudou tady fotky z celého rozsáhlého petřínského kopce.

I když to jednu chvíli vypadalo že se nakonec vrátím a z focení nic nebude. Podařil se mi pěkný držkopád, když jsem pod spadaným listím nezaregistrovala díru v asfaltu, šlápla na její kraj a zvrtla si nohu. Co vám budu povídat, letěla jsem po tlamě nevěděla jak dopadnu a kam, ještě jsem musela chytat foťák abych s ním nekřápla. No i tak si trošku se zemí potykal....

V první chvíli jsem pro bolest v obou kolenou po kterých jsem kousek jela nemohla ani vstát, a nemohla jsem ani moc nadávát páč jsem periferním viděním zaregistrovala nějakou postavu. Když jsem se konečně vyhrabala zjistila jsem že přede mnou stojí zhruba dvouletý capart a směje se na celé kolo. No samozřejmě, proč by ne, vždyť vidět padat dospěláky je ohromnej zážitek. Provedla jsem inventuru těla, foťáku a oblečení a zjistila že mám zničené nové džíny, které jsem měla podruhé na sobě protože jsem si o kameny v asfaltu obrousila na kolenou barvu skoro až do běla, zablácené dlaně až hanba a foťák že fotí. A že to bolí...sedla jsem si na chvilku na zídku a čekala až to přejde a nebudu muset po Peříně kuhat a pajdat jak Quasimodo nebo Peyrac.

Když jsem to tak trošku vydejchala

vydala jsem se k první zastávce. Jezírku U lachtana.Jako malá jsem to tu milovala a pořád jsem k lachtanovi chtěla.Krmit kačenky. Naše děti si místo oblíbily stejně a pokaždé když babička hlídala na dotaz kam půjdou, unisono se ozvalo Na kačenky! Ovšem dnešní podoba se s tou minulou nedá srovnat. Krásně zrenovované okolí, pohodlné lavičky a moje oblíbené kameny kolem.A kačenky.....