Včerejšek patřil poslední
letošní výstavě. Končíme dřív, protože potřebuju Bobeše mít dokonale připraveného na začátek příštího roku, na leden kdy se hodlám zúčastnit výstavy Šampion šampionů. Myslím že zisk čtyř šampionátů z šesti u nás možných(nemáme šampionát práce, protože není lovecky vedený, a veterána protože nemáme ještě věk) a mezinárodního navrch, nás k tomu dostatečně opravňuje
. Ale to opravdu musíme být tip ťop, a tak nemůžu nechat nic náhodě. Vytrimovat ,aby měl pěknou krátkou a drsnou srst, budeme muset nechat vyčistit zubní kámen a pak jen doufat že se nic nepřihodí. Je to už takový folklór, že většinou před výstavou přijde nějaký problémek v podobě ochoření, žihadla do nepatřičných míst nebo poslední hit kousnutí Matesem do packy a pořádné kulhání.
. Ale to opravdu musíme být tip ťop, a tak nemůžu nechat nic náhodě. Vytrimovat ,aby měl pěknou krátkou a drsnou srst, budeme muset nechat vyčistit zubní kámen a pak jen doufat že se nic nepřihodí. Je to už takový folklór, že většinou před výstavou přijde nějaký problémek v podobě ochoření, žihadla do nepatřičných míst nebo poslední hit kousnutí Matesem do packy a pořádné kulhání.Ale i to dopadlo dobře a ne s velkými ambicemi na obhájení třetího Národního vítěze v řadě jsme vyrazili do Brna.
Bylo nádherně a bylo mi tak trochu líto krásného dne ztráveného v hale, ale počítala jsem že stejně brzy skončíme protože bylo málo psů před námi, i s námi a navíc Bobeš zrovna nějak už nepředstavoval výstavní ideál. I když se mi podařilo ho dost prostorově zmenšit, stejně byl dost přerostlý a srst výstavní kondici obcházela velkým obloukem.
Přesně podle předpokladů posuzování odsejpalo a když jsme přišli na řadu bylo ještě dávno před časovým limitem který jsem si zde v pozvánce dovolila tipnout. První kolo tedy Bobešova třída šampionů byla jasná, páč byl sám. Druhé kolo, rozstřel o Národního vítěze jsme dost překvapivě vyhráli, ale třetí o BOB už bylo trofejí jiného psíka, respektive fenky která nám vrátila loňskou porážku. Ale já byla ráda že nemusíme zůstávat do odpoledne a vyrazili jsme dom. Odteď se už může Bobeš prasit jak chce a jak je ctěná libost....celé odpoledne jsem si pěkně užívala sluníčka na lehátku a večer jsme si poprvé a zřejmě naposledy v letošní sezóně opekli buřtíky. Musím říct že fakt bodly!
P.S. Fotky jsou dílem mého muže, který se překvapivě dobře zhostil focení s mým miláškem zatím co já se starala o Bobíška a jeho image a vytvářela ten správný dandičí styling.
Rozstřel o Národního vítěze, Bobeš a Ceasar. Napadlo mne že být tam náš bráška z Polska byla by ta porážka soupeře ještě o něco zajímavější. Jmenuje se totiž Brutus....
O BOB nás porazila ta hořčičná fenka na dolním obrázku.
Milé dámy, všimněte si jak umí Bobeš krásně vyznávat lásku! Kdoby mu taky odolal, že jo?
Ovšem dvě perličky na závěr. Bobešův typický smích!
Za tyhle dvě moc děkuji našemu "dvornímu" fotografovi vysmátého Bobeše a také nadšenému dandíkáři, panu Černému, na kterého se Bobeš takhle směje pokaždé když ho vidí. Za chvíli budu mít pěknou sbírku vysmátejch fotek...
22.Moravskoslezská výstava psů Brno, V1, CAC, NV. Rozhodčí Olga Dolejšová, CZ
