Dlouhé čekání....aneb Cirkus jede!

Jako jedno z mála dětí

nemám ráda cirkusy a ani jsem moc nemusela poutě. Je fakt že teď v nich nalézám zdroj fotografických úlovků, jenže zase se ty tradiční poutě tady poblíž nekonají. Jedna velká bývá na Mníšku před zámkem a je opravdu pěkná, ale málokdy ji stihnu.....jedna krásná bývala v Chrudimi (nevím jestli se ještě koná, snad jestli tu je někdo z čtenářů z jejího okolí může se zmínit jak to je) a Matějská, tak to je kapitola sama pro sebe.

Tady ve městě bývá jen na malém plácku pár atrakcí a tak není divu že se tam zrovna davy nehrnou. A živobytí to asi taky není zrovna lehké...

---

To cirkus ten tu má víc prostoru na louce u benzínky. A tak než přijede hlavní vojsko předvoj musí připravit tenťákům prostor pro stavbu šapitó, což znamená i vzít do ruky kosu a pěkně celý prostor posekat. Koníci pomůžou tím že se napasou a zároveň i zmenší plochu na sekání....

Rodinné klany starých cirkusáckých rodin mají neuvěřitelnou soudržnost. Asi je to tím, že se musí naučit spoléhat se při cestách po světě jen a jen na sebe. I přes můj odpor k cirkusům mají v tomhle můj obdiv. V tomhle za nimi dost pokulháváme....

Berouskové jsou proslulí svým uměním práce s medvědy. Jestli i tahle odnož má medvědy nevím.....

A jak jste na tom byli a jste vy co se týče obliby poutí a cirkusů?

Blogerkám zahradnicím....

Milé moje blogerky. Mám k vám prosbu.

Takovou trochu asi zvláštní. Jak se tak sešli určité souvislosti (narozeniny blogu + rekonstrukce zahradních partií) napadl mne trochu bláznivý nápad. Vím že je mezi vámi několik které máte krásné rododendrony a azalky. (Že Katko a Jarmilko?) a ten můj nápad je, udělat si malý blogový rododendronový park. No park, prostě tu mám spousty míst, které jsou stinné s kyselou půdou což je pro ně vcelku ideální ale ničemu jinému se tam nedaří. Další místo se nabízí v nově rekonstruovaném záhonu který chci udělat jako pás kvetoucích keřů. Jelikož jsem cvok a strašně ráda pěstuju kytky od základu, tedy buď od řízků nebo semínek a sbírám je kde se mi co líbí a namane, dostávám se k té mé prosbě. Neposlaly by jste mě ty z vás které máte rododendrony nebo azalky nějaké řízky z vašich keřů? A já pokud se mi podaří je zakořenit pak udělám část pojmenovanou po té které z vás která je poslala. Jenom jestli můžu dovolit poprosit, napište jen které jsou vysoké a které nízké a co ja azalka a c rododendron. Pokud se tedy rozhodnete podělit se se mnou napíšu vám kam je máte poslat. Já vám předem moc děkuju a doufám že jsem vás moc svou prosbou nerozezlila....

Vodní říkání....

Naber si vodu do dlaní,

ať pomalu tě pohladí

když steče ti na tvář...

Naber si vodu do dlaní,

jak průzračný křišťál

se rozzáří když slunce ji prozáří....

Naber si vodu do dlaní,

dej žíznivým rtům pít

ať zaženeš jejich stýskání...

Naber si vodu do dlaní

její chlad tě zachrání

před touhou zaplakat...

Naber si vodu do dlaní

a podej jí lásce své

ať nežízní....

Naber si vodu do dlaní

neboť ona je láskou, ona je smrtí,

i novým živobytím

ona je tím co v duši tě trýzní

když umíráš žízní....

Po lásce, po naději, po kráse

ona nikdy, nikdy nevzdá se....

A ty?

Momentky ze zahrady....

Vzhledem k tomu,

že posledních sedmnáct dní bylo ve znamení různých tématických zastavení, zbylo mi ze zahrady a okolí i něco dalších fotek, které se nehodily do daných témat. Několikrát jsem se zmínila že krom toho že se flákám někde s foťákem také makám na zahradě. Došlo na pár malých změn a úprav, něco zmizelo a něco zase přibylo. Tak třeba jsem si konečně vydupala pokácení jedné staré jabloně. Bylo mi jí sice trochu líto, ale z druhé strany jablka nebyla vůbec k ničemu, takže jsem jimi jen neustále plnila zbytečně kompost. Navíc byla zasazená kdysi dávno dost blízko jinému stromu který má alespoň jablka k jídlu a motaly se navzájem do sebe a ubíraly si místo pod sluncem. Po jejím pokácení nezůstalo místo prázdné, což nejvíc děsilo mého muže, ale přesadila jsem tam túje které jsem dost krátkozrace zasadila do květinového záhonu a tam se začaly rozrůstat a hrozilo, že zaberou všechno volné místo kolem sebe. Naštěstí přesazení proběhlo dobře a tújky se na novém místě zabydlují a jejich kamarád smrček rodu Konica sei pěkně zaoblil a vesele zazelenal....a navíc jsem se zbavila mulče z podrcených ostříhaných a ořezaných větví z jarního průklestu.

---

Jelikož tújky byly čtyři a další prázdné místo bylo po vykopání zašlé cesmíny řešení bylo okamžité. I těmto dělá společníka Konica, jen stříhaný do polokoule.

Po mnoha letech kdy v jezírku byla fontánka jsem se rozhodla pro změnu. A udělala si malý vodopádek. Nejdřív u něj seděl pelikán, ale pak jsem si řekla, že žabí sněm na prameni bude lepší. No já vím, je to kýč, ale snesitelnej. Živá žába by mi nepózovala....

Po uzávěrce tulipánového zastavení mi rozkvetly ještě tři další odrůdy a jelikož se líbil tmavý papouščí, doplnila jsem jím koláž.

Měli jsme tu i nečekanou návštěvu, objevil jí Mates. Seděla v rohu zahrady a byla nějaká zvláštně zakřiknutá. Jestli byla unavená z mnohé pozornosti partnerů a řekla si že si na chvilku dá od nich oraz, nebo nebyla ve své kůži, tedy pardon, ve svém peří nevím, ale neměla se nějak zvlášť k tomu odletět. Dokonce se i tu a tam podívala jestli jí fotím a zapózovala. Ale když jí to napadlo, vystartovala v okamžiku když okolo jelo auto. Trošku ho nabrala, nebyl to hezký zvuk, ale letěla spokojeně dál takže zřejmě to nebylo nic fatálního.

A přišel čas šeříku a hlošiny....obojí opojně vonící i když nepoměr mězi květem šeříku a hlošiny co do velikosti a voňavosti je dost značný. Drobný kvítek hlošiny voní totiž stejně jako celý hrozen šeříku.

Kytička mému dítku....

Při všech těch posledních zastaveních jsem zapoměla na jedno dost podstatné zastavení a ohlédnutí.

A to za tříletým obdobím mého blogování. Toho co mi přineslo je asi o dost víc než toho co mi vzalo. Možná, jak se na to nahlédne....Přineslo mi možnost dostat ze sebe to co mě trápí a to prostřednictvím jak fotek tak někdy nějaké básničky. Přineslo mi možnost navštěvovat místa kam bych se nikdy nedostala a poznání v jiných odvětvích lidských činností a zájmů. Přineslo mi i pár dobrých virtuálních kamarádek i kamarádů a doufám stále že nezůstane jen u té virtuální roviny. Naučilo mne dívat se na vše kolem sebe trochu jinýma očima. Neustále mne nutí se zdokonalovat a zlepšovat. Myslet když píšu, řadit slova, zamýšlet se nad děním a souvislostmi.

Vzalo mi ale i čas, ten trávím místo nad knihou nad komentáři ostatním, nad úpravami fotek, nad vlastním psaním. Vzalo mi i trochu soukromí protože na internetu soukromí i přes všechna zabezpečení neexistuje, co si budeme namlouvat. Vzalo možnou práci nějakému psychologovi protože se pro mne stalo způsobem terapie, relaxování a splněním věčné touhy po alespoň trošce uznání.

Jsem ráda, že jsem se do této činnosti pustila a jsem ráda že někomu přináší stejná poznání jako mě. Vám všem kdo ke mě chodíte děkuji za shovívavost k mým chybám, k mému mnohdy možná otravnému poučování o květinkách na blogu mém i v komentech na blozích Vašich. O mé aktivitě, která Vám jen přidělává práci z čtením a prohlížením dalších a dalších nových fotek kterými zahcuji vaše vyhledavače. A Vám všem děkuji za ty pochvaly a tím i pohlazení mému ješitnému egu...

Blog je takové moje třetí dítko a já se mu tímto omlouvám, že jsem na něj tak neuvěřitelně zapoměla, ač ho mám na očích neustále.....a doufám, že u mne zůstane alespoň ještě pár let....

Ulitová....

Tulila se ulita,

snad že trochu ulítla

šnekovi ze hřbetu

do tmavého sametu

a tam se stulila

ta bílá ulita.

Sedmnáct zastavení jara...zastavení poslední....pro mne nejhezčí

Tak a je tu zastavení

poslední. Tedy alespoň v rámci té sedmnáctky. Vždyť vlastně co fotka to zastavení, protože za pochodu se moc fotit nedá :). Když to vezmu podle čísel fotek, tak těch zastavení je ve skutečnosti už skorem dvacet tisíc. Ale zpět k těm sedmnácti. Je tady od nás ještě ze začátku května. Už jsem se vracela zpátky z procházky a najednou za zákrutem cesty koukám že se v ohradě u restaurace místo ovcí pasou koně! Vidět někdo v té chvíli můj přiblble se usmívající obličej když jsem je zmerčila řekl by si že asi moje IQ jen mírně překračuje IQ kamene. Jenže koně jsou prostě moje láska veliká a jako každej zamilovanej jedinec se prostě tvářím při jejich spatření dost nablble....navíc když je to setkání tak nečekané.

---

Hladinová....

Vodní svět se

světem pevniny

sešli se tu

na chvíli

Sedmnáct zastavení jara....zastavení šestnácté - kočičí

Aby tu nebyly jen

samé květinky, poslední dvě zastavení budou pro změnu zvířátková....zničehož nic mi na chatu přistálo pozvání. Sousedko, nechceš přijít na kafe? Každá změna je vítaná, každý únik z jednotvárnosti a z napjaté atmosféry je vysvobození a navíc když je to pozvání k chovatelce mainek není nad čím váhat. A nezapomenout foťák....

Seděly jsme na sluníčku, probíraly všechno kolem vystavování, a koček a psů, micky si ve voliéře spokojeně pro sebe povídaly (mainky jsou kočky značně ukecané) a bylo fajn....

---

Ta menši kočina, modrá želvička s bílým límcem je máma našeho Baldricka...což jak on vypadá, se nezdá být vůbec pravdou....

I když se to nezdá, tenhle modrý krasavec je teprve roční koťě...mainky jsou dospělé až ve třech letech.

Jen mne mrzí že ruší to pletivo. Nějak jsem nevěděla jak fotit aby zaniklo. A navíc ony se tak rády producírují, že jsem vůbec ráda že fotky nejsou rozmazané, nebo že jsou na nich celé...

Zrcadlový svět....

Alenčin svět za zrcadlem? Realita nebo sen?

Jen vím, že šla jsem se podívat

jak vypadat může jeden

krásný den...