Kapitola první:
....páni, tak dneska se J. stavil za mnou v práci, to znamená že konečně zaregistroval po tom posledním roce na učňáku že taky existuju! A nejen že za mnou přišel, ale dokonce mne pozval na Dobešku na diskotéku! Nevím, ještě se nějak nemůžu úplně oprostit od toho že M. zmizel definitivně a bez rozloučení z mého života, nechce se mi po tom všem někam a s někým chodit, ale uvidím.....
Kapitola druhá:
....našla jsem to, někoho kdo má stejně praštěnej smysl pro humor jak měl M. a jeho partička! A dokonce je s tou jeho ještě větší sranda. Na to že to jsou všechno dítka jak se říká s "lepších" rodin (rozumějte většina jejich rodičů dělá buď v diplomatických službách, na ministerstvech nebo někde ředitelují) tak jsme si nějak všichni docela rychle padli do noty, asi proto že máme všichni rádi dosti absurdní humor, Sklepáky a i stejnou hudbu.....
Kapitola třetí:
....I. měl svatbu a tak jsme jeli celá parta slavit k nám na chalupu. Bylo to perfektní, dokonce jsme se ještě 28.září koupali v rybníku, jak bylo nádherně. Jen trochu to kalí to, že je J. už od pátka dost rozjetej a nějak se mu nechce střízlivět. Spíš neustále tu nestřízlivost přiživuje.....
Kapitla čtvrtá:
....J. je tak ožralej, že se nejdřív strašně rozčílil, že se s ním nebavím, ale s ostatními ano, pak že se za mnou stavil jeden z mých kamarádů z dětství a nakonec mi nafackoval a vyhodil mne z MÉHO pokoje. Šla jsem tedy spát k ostatním, kteří mi ochotně udělali místo. Jo, vědí co umí když je opilej a začínají mi ho tak trochu rozmlouvat. Nejhorší je ale to, že nevím jestli náhodou nejsem v jináči. Mám totiž nějaké zpoždění....
Kapitola pátá:
....dneska jsem měla dost dlouhý rozhovor s jeho matkou. Ukázalo se, že nejen na mě si vybíjí svůj vztek když je opilej, ale že napadá i své rodiče. Rovnou mi řekla, že mě mají strašně moc rádi, ale pro můj klid bych se s ním měla co nejrycheji rozejít. Přímo to formulovala: "Nenech se mýlit, ale on pít nepřestane. Ani kvůli tobě ne..."
Kapitola šestá:
....průser, to čeho jsem se bála v září se potvrdilo teď, o půl roku později. Jsem zbouchnutá, všichni mi J. rozmlouvají jak můžou. Já si ale myslím že je možný ho s toho vytáhnout, když se mu dá nůž na krk tak většinou začne sekat latinu a je to v pohodě, už se to ukázalo několikrát. Čekala jsem od něj negativní rekci když jsem mu řekla ja vypadá situace, ale ne, naopak byl hrozně šťastnej....
Kapitola sedmá:
....vydali jsme se s našima zase na víkend na chalupu, už i jim jsem řekla že čekám sviště, tak šel taťka, strejda a J. do hospody zapíjet budoucího potomka. Mě se nechtělo sedět doma a tak jsem zašla na návštěvu ke známým s jejichž synem jsme se něco navyváděli jako děcka. Nějak jsme se zapovídali a já najednou zjistila že už je skorem půlnoc. Na půl cesty domů se najednou vyřítil ze tmy J. začal na mě ječet kde se kurvím, a nějak mu nevadilo že se kolem buděj lidi, zfackoval mě a já mu řekla ať se okamžitě sebere a zmizí. Udělal to, ani nevím jak se dostal zpátka do Prahy, s námi nejel. Jsem pevně rozhodnutá jít na potrat, protože jeho si nevezmu.....
Kapitola osmá:
.....jako svatební dar od jeho rodičů jsme dostali byt. 3+1 na sídlišti kousek od Hostivařské přehrady. J. se zklidnil, obcházíme obchody s nábytkem, vybíráme doplňky a siruace se vyvíjí tak, že to vypadá že se přece jen vyplnilo to co jsem si říkala. Že kvůli mě i tomu prckovi přestane s alkoholem a bude klid....
Kapitola devátá:
....už jen dva měsíce do porodu, uf....začíná být pěkné teplo, je sice červen ale pěkně to připaluje. J. má práci, ale je to pěkná dřina, dělá u asfaltérů a v těhle vedrech to je o život. Doslova. Protože asfalt je vařicí, a jak z něj sálá to teplo a jeno účinky se násobí tím teplem normálním, tak dochází i k tomu že chlapi omdlívaj a padaj do toho vařicího asfaltu. J. přišel domů hodně, ale hodně opilý, rozzuřila ho i sebemenší maličkost, jako je to, že ještě musí čekat deset minut než bude hotová večeře. A jen tak cvičně se mnou v obýváku vytřel podlahu a dokopal až do předsíně. Jen jsem tam ležela schoulená v koutě a čekal co bude.....
Kapitola desátá:
....párkrát u nás byla policie, sousedi jí zavolali když od nás slyšeli řev a rány. Musela jsem je ovšem pokaždé ujistit, že se nic neděje, že jsme s dcerou v pořádku. Ovšem J. mi přitom stál za zády a cítila jsem ten strašný vztek který z něj sálal a věděla jsem že v okamžiku kdybych se jen snažila říct něco jiného na místě by mne zase zmlátil....
Kapitola jedenáctá:
.....J. pije ještě víc než pil, střízlivý ovšem jakž takž, odchází jen do práce. Bojím se vůbec někoho pozvat na návštěvu. K mým rodičům chodím jen sama a to ještě tak abych byla doma dřív než se on vrátí z práce. Jeho rodiče s ním nekomunikují vůbec, baví se jen se mnou a své vnučce se snaží snést modré z nebe. Což ovšem jeho vytáčí na nejvyšší míru. Pořídili jsme si krásného drsnosrstého jezevčíka. Je to zatím jediná věc kterou se nesnaží zničit.....
Kapitola dvanáctá:
....dneska jsem byla skopána na ulici jen proto, že jsem bez dovolení šla vyvenčit psa. Nevím co si myslel, ale že bude pesan čekat s čůráním až jemu se uráčí přijít z hospody domů? Přišel, ale tak opilý, že se sotva udržel na nohou. Což mu ovšem nebránilo v tom zase mne zfackovat a skopat a to přímo před domem. Když vyběhl soused aby mi pomohl, začal mu sprostě nadávat a urážet i všechny ostatní sousedy kteří se po tom všem řevu vyběhli ven podívat co se děje. Bylo mi děsně. Styděla jsem se za něj, za sebe....Soused mi nabídl, že můžu přespat u nich doma nebo že zavolá policii, ale odmítla jsem, protože to by situaci jen zhoršilo.....
Kapitola třináctá:
.....zítra je Štědrý den, mám přichystáno, napečeno, vyzdobeno. Dceři je rok a čtyři měsíce a situace doma je jak na houpačce. V domě se na mne dívají už skrz prsty a J.? Tak tomu se raději všichni vyhýbají. Minulý týden mě zbil vepřovou kostí kterou jsem dostala na hlodání pro havinka jen proto, že jsem odmítla s ním spát a šla spát k dceři do pokoje. Vytáhl mne odtamtud a popadl první co mu padlo pod ruku, A to byla ta kost. Když jsem se bráníla a vytrhla mu jí z ruky hodila jsem jí po něm. Já mám rozbitý loket jak jsem si chránila hlavu, jemu jsem rozsekla čelo. Ale nějak to zafungovalo, dal pokoj....
Kapitola čtrnáctá:
.....od rána, ač je svátek je J. nebezpečně klidný, což nevěstí nic dobrého. Já připravuju kapra a řízky na večeři, polévku mám od rodičů a od jeho rodičů mísu salátu. J. se sebral a odešel do hospody a teď trnu co bude....přišel, spíš přivrávoral a už to začalo. Nejdřív rozbil všechny mísy s vánočním cukrovím, rozšlapal ho po obýváku, pak se zaměřil na mně. Stihla jsem utéct k dceři do pokoje a tam se zamknout. Jenže jsem zapoměla na jedno, že dveře jsou prosklené. Neměl vůbec žádné zábrany, sklo prokopl a bylo. Sebrala jsem se a utekla k telefonní budce a zavolala tchánovi ať pro nás okamžitě přijede. Doma už bylo ticho, jen dcera seděla v postýlce zaražená a na kraji postýlky byl čerstvý zásek od mačety, která ležela pohozená vedle.....
Kapitola patnáctá:
.....je přesně na den dva roky od svatby a já jdu od soudu. Jsme rozvedení.....
