17 září 2012

Dobříš - anglický park....


Jak jsem říkala první částí kterou jsem prošla, tedy alespoň kousek byl anglický park. Vcelku by se hodilo nějaké značení kudy a kam jít, protože podle povídání u vchodu je v parku dost zajímavých staveb a zákoutí. No holt podrobnější průzkum bude příště....


Zámecký skleník....vevnitř toho moc nebylo, ale spíš asi hlavně slouží k přezimování venovních palem a jiných choulostivějších rostlin.


Z druhé strany k němu přiléhá nádherná terasa s balustrádami, jenže bohužel ta je přístupná z francouzského parku.

Ze skleníku....ten mračňák byl pěkně velkej, větve se pnuly po stropní konstrukci, nebo spadaly dolů spolu s popínavou růží. Ta už byla tedy odkvetlá....



Fontána s Tritónem


A Tritón zblízka....


Voliéry....




Z parku.....




Tenhle strom je jedna z odrůd magnólie, ale bohužel rodové jméno nebylo možné přečíst, jak už byla tabulka oprýskaná....měla zajímavý na magnolii převislý habitus.





Ještě jednou skleník....


Nejdřív jsem si myslela že mne šálí zrak, ale opravdu tam byl.....zapomenutý nějakou malou uklízečkou....


A nakonec detail ozdoby z terasy vedle skleníku...




Dobříšské intro.....

Pondělní den začal tak krásně už ráno, sluníčko od rána svítilo a hřálo, obloha bez mraků a tak jsem se rozhodla, že konečně vyrazím do Dobříše fotit na zámek. Díky tomu, že za komunistů sloužil jako bydliště mnoha českým spisovatelům zachoval si svou luxusní podobu a nepotkal ho tak osud mnoha jiných zámků, které sloužily buď jako kasárna, nebo v horším případě jako vepříny. I když ono to asi někdy bylo jedno, protože armáda se také k takovým památkám chovala jak prase. Po revoluci byl v restituci navrácen rodu Collorado Mansfeld a v jeho majetku je doposud. Však také jedno křídlo zámku slouží jako luxusní hotel a druhé majitelům. U zámku jsou dva parky, jeden anglický a jeden nádherný francouzský, podobný těm ve Versailles či jiným francouzských zámků. Mě šlo spíš o ten francouzský, který je nádherně barevný. Ale nejdřív jsem to vzala do toho anglického. Není sice moc velký, ale i tak je to docela slušná procházka, jen jsem nějak pořádně nevěděla jak a kudy, protože většinou když jsem se dala po nějaké cestě skončila u oplocení které odděluje anglický park od francouzského. Takže mne to tápání za chvíli přestalo bavit a tak jsem si řekla že půjdu k zámku a dál. Jediné co se mi zde zamlouvalo a co mi právě chybělo v Průhonicíh, že tu na stromech byly cedulky z názvy. I když některé už byly sice méně čitelné, ale byly. První stavba která mi padla do oka v anglickém parku byl zámecký skleník. Ohromná stavba na kterou navazovaly sice krásné, leč prázdné voliéry které byly i dost zanedbané. Škoda, protože posezení před nimi muselo být velice pěkné. Stejně zanedbaná byla i vodní nádrž s fontánou která má podobu tritóna. Myslím, že tady má ještě město co dělat, protože má park od Colloradů pronajatý. Je vidět že zde probíhají různé práce, jako je odstraňování náletových a plevelných stromů a keřů, takže snad dojde i na tu fontánu a voliéry....
S dalším focením, už ale byl trošku problém, protože se ukázalo, že park francouzský byl zrovna v to pondělí pro veřejnost uzavřen. Což mne dost naštvalo a jakoby předurčilo sled událostí dalších. Takže jsem musela volit náhradní plán, a to procházku po městě, kde se našlo dost pěkných objektů k focení. Ale co naplat, já se těšila na kytičky a záhonky....
Vcelku rozladěná jsem se tedy vrátila na nástupní stanici a sedla na autobus zpátky na chatu. není to naštěstí cesta nijak daleká, tak jsem si předsevzala, že se sem zase vrátím.....no a při té zpáteční cestě mi volala maminka že tatínek umřel.....

14 září 2012

Moje strážkyně....

Sousedi dlící trvale na vedlejší chatě, neb jí koupili k bydlení mají kouzelnou psí slečnu jménem Bela. Původní páneček ji zachránil před utracením, protože se stala obětí módy pořizovat si psy které absolutně nezvládám ale hlavně že je to velké a budí to strach. Protože právě to se stalo, bylo rozhodnuto nechat jí utratit. Naštěstí k tomu nedošlo, Bela šla na převýchovu do policejní psí polepšovny a dneska je z ní nedomazlený tvor, který se srtašně rád vyvaluje na polštářích, každého mile vítá a je vůbec prostě taková pusinka. I když jako kříženec pitbula a bordeuxské dogy vypadá opravdu impozantně. Když její pánečci odjedou, zůstává venku a to je náš čas. Já otevřu okno, písknu a Bela už maže před dveře a jak je otevřu, tak hup na postel do rožku, na polštářky, tam si se slastným zafuněním lehne a tráví tu tak se mnou celý den. Mě není smutno že tu nemám žádného z psíků a ona si spokojeně užije luxusu, který doma nemá. A já ji tak velice ráda a škodolibě rozmazluju. Navíc když tu nejsme tak tím, že se sem chodí vyvalovat před chatu alespoň odrazuje případné zájemce o neplacený podnájem u nás.

Takhle byla s mašličkou za svatebního hosta ob chatu....







A tohle je moje rozmazlovací metoda....no nevypadá mile?

13 září 2012

Když ještě bylo hezky....

....tak jsem fotila tyhle fotky krajiny. Jsou to poslední obrázky ze sobotního toulání po blízkém okolí....





Nejdřív bylo slyšet houkání, pak supění páry a nakonec se z lesa vykulila parní lokomotiva která táhla vláček ze starých železničních vagónů. Vzpoměla jsem si jak jsme takovými jezdili na chalupu z Pardubic, kde jsme přesedali. Není to nic moc, hoooodně jsem zoomovala a digitální zoom už někdy není moc kvalitní.




Řekla jsem si že se na nádraží ještě vydám v týdnu, jenže to jsem ještě netušila že se vyplní stoprocentně rčení Člověk míní, pánbůh mění.... a změnil.

Ještě trocha sluníčka do deštiva....

Konečně se mi podřilo minulý týden narazit na slunečnici. Neodkvetlou. Byla jedna, tedy spíš to byl slunečnicový stromek a rostl vedle chodníku....







Doufám že vám trochu zlepší v dnešním deštivém a šedivém dni náladu....

Hádaní - a co to bylo?....

Tak a už vás nebudu dál nahánět a trápit a řeknu vám správný výsledek. Správně na otázku č.1 odpověděli ti z vás kdo napsali vistárie. Ano, je to lusk VISTÁRIE ČÍNSKÉ, a hodně mne překvapila jeho váha.
U druhé otázky mne zaujalo že všichni okamžitě poznali KDOULI, v té nezaváhal nikdo. Dneska už se totiž na zahradách vyskytuje jen sporadicky. Já sama jí viděla jen na dvou. V Praze kdysi dávno a teď tady. Spíš jsou k vidění v nějakých parcích nebo v arboretech.
Správně jste u třetího obrázku určili kaštan, jen ne jedlý, ale plody JÍROVCE PLEŤOVÉHO, určitě jste si někdy na jaře všimli kaštanu který kvete červenými květy, a má menší tmavě zelené lesklé listy. Tak to je on a má zcela bezostné kaštany....

Jako první skoro okamžitě uhádla Jarmilka - Plajzka, jen spletla ten jedlý kaštan.
Tak doufám, že jste se něco nového přiučili a budete moci perlit z botanickými znalostmiUsmívající se.

12 září 2012

Slíbené obrázky....

Po zámecké procházce jsem vám slíbila ještě fotečky květů a krajiny. Dostávám se k tomu až teď a tak se můžete pokochat krásnými už více podzimními barvami květů....




Hádání....

Moji milý hadačové, nějak se vám do hádání nechce.....nebo že by to bylo tak těžké? Psali mi už tři blogeři kteří poznali, dokonce jedna blogerka uhodla až na maličkou chybku která jen zaměnila jeden druh, okamžitě. A co vy ostatní? Necháte se zahanbit? To snad ne! Protože je mezi vámi myslím dost takových kteří by měli poznat alespoň něco.

Takže hádejte a pište už komentíky. Jsem hodně zvědavá jestli uhodne víc lidí než jen ti tři....
Ať nemusíte hledat odkaz je tu

10 září 2012

Jsem bezcharakterní ?.....

Ta otázka je asi na místě, protože já sama si to někdy o sobě myslím....

Dneska mi umřel tatínek. Dopoledne v deset hodin ve spánku definitivně přestalo srdíčko zvládat svou práci. Věděla jsem to že je situace špatná a že je to jen dílem času kdy k tomu dojde. Minulý týden v úterý mu konečně mohli odoperovat zlomený krček a noha se mu hodně rychle hojila. Jenže jeho organismus nezvládal odbourávat následky anesteze.
Když jsem ráno mluvila s maminkou jestli tedy za ní mám přijet řekla ať nejezdím, že stejně je pořád mimo, buď spí nebo je docela mimo realitu a sny považuje za skutečnost.

Nebyl můj biologický otec, ale od čtyř let byl mým tátou který mne vychovával a díky kterému jsem měla možnost zažívat skvělé dětství hlavně dík tomu, že jsme jezdili na jeho chalupu. Pro mne to byla nádherná léta, prázdniny které zažije jen málo městských dětí. Víkendy kdy se mi nechtělo ani vracet zpátky do Prahy. Málokdy mne uhodil i když jsem si to párkrát zasloužila, vlastně si pamatuji jen jediný výprask od něj, na tohle spíš byla moje maminka. Ta byla ten nekompromisně trestající orgán.
Párkrát došlo v době kdy jsme s manželem bydleli u rodičů k nepěkným kofliktům, které se odvíjely od jeho velké spořivosti, někdy kvůli až zcela malicherným maličkostem, ale ustálo se to a zase byla pohoda.
Když jsme se odstěhovali nevídali jsme se už tak často takže mi tak trochu zprůhledněl, prostě už byl míň viditelný ale věděla jsem že je. Musel si zažít v posledních letech tři dost těžké rány, a to když zemřel před třemi roky jeho pětapadesátiletý zeťák, skvělý člověk který našim hodně pomáhal co se týkalo veškerých těžkých prací v bytě, ať už malování, nebo stavba sprchového koutu, přestavba kuchyně apod.Druhou když jeho dcera se přes to nemohla přenést a skončila nejdřív v blázinci a pak na protialkoholním léčení, a letos poslední když zemřel jeho syn, ve dvaapadesáti. I když značně nezdárný syn, stejně to byla jeho krev. To jsem se o něj už začala bát. Všechno zvládl se stoickým klidem který mu byl daný. Zvládl se dostat z první zlomeniny krčku, úrazu který je pro spoustu lidí jeho věku konečná, zvládl operaci kolene kdy si při pádu na zahrádce rozdrtil koleno. To zvšechno zvládl v rozmezí jednoho a půl roku. Teď zvládl i další operaci krčku pro změnu druhé nohy, když ho zradilo po návratu z nemocnice kde byl před měsícem hospitalizován se srdečním kolapsem a kde jsme se také dozvěděli o jeho nefunkčnosti srdce chodítko, které v poslední době používal. Jen nezvládl ty následky anesteze.

A já teď nevím co vlastně cítím. Bolest, vztek, smutek, úlevu....Nevím. Nebrečím ale píšu článek k tématu týdne. Jen tu a tam když přijde smska tak se mi na chvíli zalejou oči slzami. Vím jen že jsem měla za ním jet už minulý týden a odkládala to jen kvůli takovým malichernostem jako že jsem brouzdala po okolí, chodila si fotit....Jediné co mne napadlo Jak to udělám z výstavou? Dozvěděla jsem se to po cestě z Dobříše kam jsem jela, co jiného, fotit na zámek. Místo abych jela do Prahy za maminkou. Kdybych tam jela mohla jsem být s ní. Teď mi to zakázala, že nechce abych tam hned přijela, že chce být sama.( Možná jsme obě takové tvrdé po babičce že se snažíme všechno ošklivé okamžitě vytěsnit). A když jsem vystoupila s autobusu uviděla v lese houby šla jsem je sbírat!
Udělá tohle někdo kdo má charakter? No řekněte....

09 září 2012

Plamének ....

Žlutý plamének má u nás doma na plotě sousedka jen mi nějak nevyšly dobře záběry které jsem tam dělala. Tentokrát jsem na něj narazila na plotě tady a i snímky vyšly skvěle. Kombinace žlutých i když jednoduchých kvítků se stříbrným chmýřím po odkvětu je ale hodně povedená...
A myslím že směle může konkurovat svým barevnějším i co se velikosti květů týče větším kolegům.





Pavučinkové....

Na jedné z tůjí jsem zahlédla pavučinu, ne takoou tu pěknou klasicky pravidelnou, ale spíš takový shluk vláken. Napadlo mne, že jí jemně porosím vodou co z toho vznikne. Vzniklo, a co můžete posoudit sami. Jen byl trochu problém s focením protože foukal vítr a tak se pavučina různě vlnila....





Hádej, hádej hadači....po třetí

Tak, jelikož minulá hádanka byla dosti jednoduchá, uvidíme jak se popasujete s tou dnešní....Tentokrát budete hádat tři věci z rostlinné říše. Ale myslím si, že zas tak těžké to asi nebude. Snad z vyjímkou jedné rostliny....

Hádanka č.1
Pokud jste už na tento lusk narazili, budete vědět jméno liány jejíž semena skrývá....


Hádanka č.2
Co je tohle za ovoce? Nenechte se mýlit různými tvary, je to jedno a to samé....




Hádanka č.3

Dokážete určit co je to za plody?



Ti z vás kteří to poznají hned, mi odpovědi napište do Zprávy autorovi, ať mají ostatní taky možnost hádat. Jinak rozřešení dám tak za dva dnyUsmívající se.