Dobříšské intro.....

Pondělní den začal tak krásně už ráno, sluníčko od rána svítilo a hřálo, obloha bez mraků a tak jsem se rozhodla, že konečně vyrazím do Dobříše fotit na zámek. Díky tomu, že za komunistů sloužil jako bydliště mnoha českým spisovatelům zachoval si svou luxusní podobu a nepotkal ho tak osud mnoha jiných zámků, které sloužily buď jako kasárna, nebo v horším případě jako vepříny. I když ono to asi někdy bylo jedno, protože armáda se také k takovým památkám chovala jak prase. Po revoluci byl v restituci navrácen rodu Collorado Mansfeld a v jeho majetku je doposud. Však také jedno křídlo zámku slouží jako luxusní hotel a druhé majitelům. U zámku jsou dva parky, jeden anglický a jeden nádherný francouzský, podobný těm ve Versailles či jiným francouzských zámků. Mě šlo spíš o ten francouzský, který je nádherně barevný. Ale nejdřív jsem to vzala do toho anglického. Není sice moc velký, ale i tak je to docela slušná procházka, jen jsem nějak pořádně nevěděla jak a kudy, protože většinou když jsem se dala po nějaké cestě skončila u oplocení které odděluje anglický park od francouzského. Takže mne to tápání za chvíli přestalo bavit a tak jsem si řekla že půjdu k zámku a dál. Jediné co se mi zde zamlouvalo a co mi právě chybělo v Průhonicíh, že tu na stromech byly cedulky z názvy. I když některé už byly sice méně čitelné, ale byly. První stavba která mi padla do oka v anglickém parku byl zámecký skleník. Ohromná stavba na kterou navazovaly sice krásné, leč prázdné voliéry které byly i dost zanedbané. Škoda, protože posezení před nimi muselo být velice pěkné. Stejně zanedbaná byla i vodní nádrž s fontánou která má podobu tritóna. Myslím, že tady má ještě město co dělat, protože má park od Colloradů pronajatý. Je vidět že zde probíhají různé práce, jako je odstraňování náletových a plevelných stromů a keřů, takže snad dojde i na tu fontánu a voliéry....

S dalším focením, už ale byl trošku problém, protože se ukázalo, že park francouzský byl zrovna v to pondělí pro veřejnost uzavřen. Což mne dost naštvalo a jakoby předurčilo sled událostí dalších. Takže jsem musela volit náhradní plán, a to procházku po městě, kde se našlo dost pěkných objektů k focení. Ale co naplat, já se těšila na kytičky a záhonky....

Vcelku rozladěná jsem se tedy vrátila na nástupní stanici a sedla na autobus zpátky na chatu. není to naštěstí cesta nijak daleká, tak jsem si předsevzala, že se sem zase vrátím.....no a při té zpáteční cestě mi volala maminka že tatínek umřel.....