28 června 2012

Pejsčí....

Dneska se flákali jak kluci psí, tak já. Dala jsem si na jeden den od veškerého vrtání v zemi volno. A jen jsem si tak seděla na lavičce pod růží a fotila kluky jak lemrojdili stejně jak já.....

Bačí se protahoval seč mu síly stačily....



Bobeš ze sebe dělal předložku. Ten červený flek není krev, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rybíz v kterém se chvíli před tím válel....jinak musím říct, že jak vloni nechtěl zarůstat ani náhodou, teď to jde pěkně fofrem, ještě na začátku týdne jsem ho mazala krémem na opalování aby se nespálil, protože měl místy až holou kůži jen s pár chlupy....


Mates je ze všech tří největší model. Bobeš se odvrací jak jen zmerčí že mám v ruce foťák, Báča raději hned odchází ale Mates ne, ten si to užívá...



Takto byl jedině dneska ochoten Bobeš pózovat....Tak kdyby sám pózoval na výstavě to by byla radost pohledět....má tu postoj zcela výstavní. A sám od sebe....


Jedna portrétní Báči...


No jo, je to už přeci jen pán v letech a bílá tlamka to jen podtrhuje, ale ťunťa je to stejnej v devíti letech jak když byl štěně. Nechá si od Bobeše i Matese všechno líbit a oni potvory to pěkně zneužívaj...
Jo a ještě jeden člen smečky byl dneska venku. Pravda jen v náručí a trošku na trávě, ale vůbec se mu tam nelíbilo. Inu opravdová kočka domácí....dcery mainský kocour Baldrick....


Jak moc se mu to nezdálo je vidět i na těch jeho kukadlech....

Dost již bylo dráždění chuťových buněk...

...tak zase troška krásy sice pomíjivé, leč neškodné co se týče přibírání na váze...
Neboť péče o zahradu je někdy pěkná fuška a dřina a výsledek bývá značně nejistý. Bude to ve finále vypadat tak jak si představuji? Budou mě kytky kvést tak jak mají? A budou vůbec vypadat tak jak na obrázku? Otázek je vždy mnoho a odpověď dá jen čas. To nemluvím o další péči o záhony po výsadbě, ale to si myslím že většině z vás nemusím vykládat, protože víte o čem je řeč.

Ta krásná modrá květinka, která mne dnes inspirovala k focení se jmenuje latinsky TRITELEIA LAXA a české rodové jméno nemá, i když by to asi taky neznělo o moc líp než ta latina. Patří mezi cibuloviny a já si jí koupila už někdy před šesti lety a od té doby mi se střídavými úspěchy kvete. Se střídavými proto, že jsem původně zakoupila pězt cibulek, postupem času se rozmnožily, ale kvetou jen někdy. tak doufám, že při nynější generálce na záhonu je vytahám všechny...




Kvěy Hosty jsem tu měla již jednotlivě tak pro ty kteří jí neznají ještě pohled na celé květenství...


Na konec jedna růžičková i s pavoučkem a navíc pro dobré pozorovatele i s pavučinou kolem...


Jsem jak čokoláda....

Jak čokoláda na slunci, tak rozpouštím se
když mám tě vedle sebe. Jak čokoláda v
v parném létě nechaná napospas slunci
tak cítím se když tě dlouho nemám...

Když moje ruka marně hledá vedle sebe,
hořký pocit beznaděje jak tmavý stín si sedá.
Hořká, mléčná, bílá v tu chvíli jen ona mi společnost dělá.
Jak čokoládou tekutou se prodírám myšlenkami
a putuji za tebou s lepkavým pocitem, že víc se dělat nedá.

Jak čokoláda nechaná napospas slunci,
tak rozpouští se vědomí a svědomí se nehlasí.
Proč asi? Mělo by? Mělo by!
Když před zrcadlo si stoupám, pak i váha hlásí
to co i oko zaznamenává. Že konec měl by být asi...

Čemu?
Našemu vztahu, naším hrátkám, vždyť vše
co mě na nich tak láká, je hříšně krásné,
lákavé a jasné.
Jen nechat si zadní vrátka, aby ta vášeň
moje sladká nebyla jak židle vratká.

Až na ní usednu a pode mnou látka praská
pak pozdě je. Ta moje velká láska však ne k muži,
ale k čokoládě je....


27 června 2012

Není čokoláda jako Čokoláda.....

Psát o čokoládě je, i když to tak nevypadá, dost těžké. Pominu-li názory jako Miluju čokoládu, Čokoláda je když...., Nebezpečí čokolády pro štíhlou linii, Dějiny čokolády a jiné. Pokusím se trochu na jinou notu a to filmovou.
Jsou dva filmy které mají čokoládu přímo v názvu a to Karlík a továrna na čokoládu a Čokoláda. Oba spojuje tato dobrota a i představitel jedné z rolí Johny Deep. První je velmi fantaskní a druhý je poetický. V obou jde o střet různých názorů a o to jak lidé jsou schopni tolerovat právě jiné názory a jiný způsob života.

Roald Dahl: Karlík a továrna na čokoládu
Film: Režie Tim Burton
V jednom městě žije malý Karlík se svou rodinou která byla zaměstnána v továrně na čokoládu pana Willyho Wonky. Jednoho dne je bez udání důvodů továrna zavřena a pro všechny kdo v ní byli zaměstnaní nastávají těžké časy. Ale stejně jak nečekaně byla uzavřena, stejně tak nečekaně se otvírají její brány pro několik málo výherců z celého světa kteří měli to štěstí a zakoupili čokoládu pana Wonky z výherním žetonem. Je mezi nimi i malý Karlík, kterému se na čokoládu složila celá rodina k narozeninám. Prožívají zde dobrodružství po boku tajemného a dosti podivínského pana Wonky. Nikdo z nich však ve své zaslepenosti svou vlastní osobou a svými cíly nepochopí, že je to zkouška jejich charakterů aby posléze z celého dobrodružství vyšel vítězně právě malý chudý chlapec díky svému nesobectví a laskavosti, a kterého si zvolí pan Vonka za svého nástupce. Kdo zná filmy Tima Burtona nebude ani tady zklamán a opětně skvělý výkon Johnyho Deepa v roli pana Wonky ještě umocňuje onu "trhlost" Burtonových filmů. Jedná se o film s písničkami, není to klasický muzikál ale přes to jsou zde písničky nedílnou součástí příběhu. A mimochodem ta hudba je skvělá!!
Já osobně tento film mám moc ráda, stejně jako ostatní Burtonovi filmy a kdykoli ho vidím v programu, těším se na něj. Osobně doporučuji jako film pro dobrou náladu i zamyšlení a to že po něm budete mít ohromnou chuť na čokoládu je tak nějak samozřejmé.....

Zde je pár ochutnávek....




Druhým filmem je Čokoláda s Juliette Binoche a opět Johnym Deepem, který vznikl podle stejnojmenného románu Joan Harrisové.
Když se do francouzské vesnice Lansquenet nad Tannou bůhvíodkud přistěhuje exoticky vyhlížející cizinka, Vianne Rocherová, a otevře si tu prodejnu čokolády přímo proti kostelu, otec Reynaud v ní od počátku vidí vážné nebezpečí pro své stádečko, především nyní, na počátku období půstu, kdy by si lidé měli tradičně odpírat světská potěšení. Kněz proto nově příchozí, v níž odhaluje pokušitelku k hříchu, vyhlašuje otevřený boj. Viannin obchod se najednou stává předmětem tajemné šeptandy, skvělou příležitostí pro donašeče, farizejsky rozhořčené ovzduším hříchu a toužícími se osvědčit jako poslušné ovečky. Na druhé straně krámek je místo, jež neodolatelně přitahuje mlsné jazýčky. Kdo by také mohl odolat tak sladkému pokušení? Za ty dva zdrávasy, které otec Reynaud za porušení půstu nařizuje, to přece stojí! Vianne se však svých odpůrců nezalekne a rozhodne se, že na Velikonoce uspořádá Čokoládový festival. Její plán rozdělí obec na dva tábory. Následuje střet, jenž je církví vyostřen v "čokoládovou bitvu". Začíná to vypadat, že velebnost církve může být ohrožena pohanskou vášní pro čokoládové opojení. Můžete si být jisti, že při čtení tohoto hravého a možná i trochu uličnického příběhu budete mít bez ustání chuť na čokoládu. Román Čokoláda je literárním požitkem pro všechny smysly.

Opět skvělý film s vynikajícími výkony který určitě stojí za shlédnutí....



Ať již čokoláda filmová, či ta opravdová sladká, potěší vždy naše smysly a myslím si, že bránit se tomu je naprosto zbytečné....

26 června 2012

Ke krásným listům i něžné květy..

Že mají hosty krásné listy jsem již několikrát zdokumentovala obrázkově, ale mají i velice něžné kvítky. A teď začínajé rozkvétat. I když se to na první pohled nezdá, pokud nekvetou a jako jejich hlavní okrasnou část bereme listy jsou ti blízké příbuzné lilií. Ale když se podíváme na jejich květy blíž, ta příbuznost se objeví....a některé stejně jak některé lilie i voní.





Některé odrůdy host mají květy i bílé, nebo naopak tmavší růžové nebo fialové....jsou nenáročné, tedy nejlépe se jim daří ve stínu, a hlavně jsou hodně dekorativní.

25 června 2012

Pro novou blogovou návštěvnici....

Dnes se mi v komentu svěřila nová blogová návštěvnice
Pizlík1 že má moc ráda bílé květiny. A tak jelikož mi
díky teplům už odkvetla moje oblíbená bílá inspirace-růžička
mám nové favority - japonské kosatce, nekvetou moc dlouho,
a tak je tu uvidíte podruhé a naposled. A
protože jsou tak pěkné zaslouží si aby byli
vidět víc než jen ten kousek v koláži...
Takže bílá pro Pizlíka
ale i pro vás ostatní kdo máte rádi bílou.




Tráva....

Mates v aquaparku....

Matýsek má hodně rád vodu a na rozdíl od Bobeše se mu líbí i v bazénu. Včera si užíval svého vlastního aquaparku a nechal se od syna vozit a točit na lehátku no a já dobrák jsem ho nechala i trochu proplavat. Pak se znovu uvelebil na lehátku a z výšky pozoroval co se děje kolem. Ta výška je pro něj důležitá, protože on chudák vidí všechno jen z výšky svých dvaceti centimetrů v kohoutku Usmívající se.....






Když mám trochu mázlou fotku, a nechce se mi jí mazat, používám tohoto malého fíglu....


Bílá a stříbrná....

Bílá a stříbrnná, za slunného počasí krásná kombinace,
a i když je pod mrakem dokáže rozsvítit tmavé kouty zahrad.
Stříbrolisté rostliny snášejí výborně sluneční úpal, to jsou
nejkrásnější, ale jak už jsem se zmínila i ve stínu rostou
dobře a dělají spoustu parády. Jen většina z nich má tu
nemilou vlastnost, že jsou velmi invazivní a dokáží se
velmi brzy rozrůst do všech směrů....takže se musí častým
vytrháváním redukovat, ale to jim nijak neškodí.

Jak jsem se už zmínila....

....mám na záhonu několik druhů šlechtěných rozrazilů, fotky toho nejranněji kvetoucího jsem tu už měla a teď začínají kvést i ty ostatní....zřejmě velice chutnají včelám a hmyzu vůbec, protože jsou hojně navštěvované....



Ta vosička v plánu nebyla, přiletěla v okamžiku kdy jsem zmáčkla spoušť...




Jak je vidět, jsou podstatně vyšší než jejich botanické odrůdy....



Opět brouččí....

Včera dopoledne jsem tahala z bazénu broučka který se tam topil. Po vytažení jsem zjistila, že se jedná o druh tesaříka a to Tesařík černošpičký (nevím kdo zadává české názvy, ale někdy to je děs). Párkrát jsem tu z digestoře lovila i Tesaříka velkého, jenže to ještě nebyl po ruce digifoťák a o fotících telefonech jsme ani nevěděli....
Takže pár portrétků....







Na této fotce je vidět proč se jmenuje černošpičký.....


A aby nebylo těch brouků málo, večer se tu rojili chrousti. Byly jich stovky a ve vzduchu to vrčelo jak....no ani nevím jak to pojmenovat. tahala jsem je z jezírka a zkusila je vyfoti, ale už to bylo dost za tmy....a za "choulostivé" situace. Jak byli zblblý ani jim nedošlo že spadli do vody....

24 června 2012

Jak dožít padesátky aneb pět dekád života normální ženské....

Jak se dožít šťastně padesátky a nezbláznit se? To je někdy dost těžké, zvlášť když s vámi život smýká sem tam a občas vás i nakopne, že děláte jeden kotrmelec za druhým. A co všechno musíte absolvovat než se před vámi to kulaté výročí objeví, jsou mnohdy přímo galeje. A jestli se dostaví nějaké zmoudření? Nevím, protože co je to padesátka? Dnes vlastně teprve půlka života! Nu,a být moudrým? Co to vlastně je.....
Různé dekády našeho života přinášejí i různá dobrodružství v podobě lásek, svateb i rozvodů, dětí, stěhování sem a tam. Musíme to všechno zvládat, protože mezi námi děvčaty, na chlapa se moc spoléhat nedá.


Dekáda první 0-10 let

Již první chvílí našeho života začíná lítý boj se spoustou rivalek které jsou hezčí, chytřejší a inteligentnější než my. Dokonce už v té porodnici se vždy najde mimino ženského rodu, nad kterým se sestřičky rozplývají, ňůňají nad ním a jinak dávají najevo to jak se jim líbí. A což teprve jeho matka! Kapitola sama pro sebe. Proto se již zde vyvíjejí určité instinkty a pravidla pro příští úspěšný život, jako najít si vždy kamarádku která je ještě o něco ošklivější než jsme my sami. Ale pozor! Někdy se z ošklivého kačátka vyklube labuť a pak se může stát, že se role obrátí. Zaručeně také již v porodnici hned vedle nás položí nějakého otravného chlapečka, který vás bude budit když se vám bude chtít spát, a spát, když vám se zrovna bude chtít si povídat.
Od dvou až tří let se z vás začne stávat tatínkova princezna, kterou je nutné chránit před všemi úklady života a vy se začnete učit jak toho využívat ku svému prospěchu. V pěti letech pochopíte, že pokud něco chcete, musíte umět správně používat oči a špulit pusu. Jedině co vám kazí náladu ve školce jsou otravní chlapečkové kteří vás neustále tahají za copy a jinak se snaží vám kazit jinak vcelku příjemný pobyt. A učitelky zaručeně vedle vás uloží nějakého takového otravného chlapečka který vás nenechá spát.
Do školy už jdete coby bytost značně vědoucí co chcete. A jak toho dosáhnout. V lavici buď před vámi, nebo za vámi bude zaručeně sedět otravný kluk který vás bude neustále vyrušovat.
V deseti letech máte první dekádu za sebou a můžete slavit. Víte už jak na prarodiče, rodiče i učitele, a před vámi se otvírá zářná budoucnost.


Druhá dekáda 10-20 let

Od deseti let se pomalu začnete blížit období zvanému puberta. Víte všechno nejlíp, a rodiče skoro k ničemu nepotřebujete, začnete propadat módě a jejím úskalím, a začnete si najednou uvědomovat že možná někteří kluci nejsou až tak otravní, jak se zdají, dokonce s nimi jste schopna i mluvit, hrát si s nimi a brát je jako skoro sobě rovné. Od čtrnácti let vás začnou jako živočišný druh velmi zajímat a obzvlášť se začínáte v lékařských knihách zajímat o fiziognomii jejich těl a zvláště určitých partií. Zjišťujete že i na ně už znáte fígle jak z nich vymámit co chcete a přijdete na to, že vás tato dovednost velmi baví. Od šestnácti let, někdy i později, se začínáte v reálu důvěrně seznamovat s tím, co jste na hoších zkoumali nejdříve teoreticky v knihách a četli o tom v určitých dívčích časopisech. A přijdete na to, že nejsou opravdu někteří až tak otravní. Nastoupíte jako středoškolačky či učnice do škol a rozhlížíte se po konkurenci. Do ukončení studia, či vyučení se jako první vdávají třídní ošklivky a vy si říkáte jestli je opravdu všechno jak má být. Ve vašem životě se ale najednou objeví ten PRAVÝ, princ jen pro vás a je vskutku velmi otravné, když po vás rodiče chtějí aby jste byla doma v deset večer, když zrovna jste s ním a je vám dobře.
Jste plnoleté! Rodiče na vás nemůžou! A vy si plně užíváte života. Zaláskováváte se a zase odláskováváte, je tu ten a onen a o každém si myslíte že to je konečně ten pravý. Váš otec má buď svatozář nebo si koupí brokovnici a odhání ty kteří mu chtějí jeho princeznu odvést. A pak je vám dvacet a před vámi se otvírá svět....a zjišťujete příležitostně, že když se ráno vzbudíte vedle toho kdo je zrovna vaším princem, že to ale vůbec není otravné...


Třetí dekáda 20-30 let

Plně si užíváte lásku, pozornost a přítomnost toho koho milujete celým srdcem. Milujete na něm všechno, i to že občas roztomile zachrápne, jak medvídek. A omlouváte to tím, že je nastydlý. A jelikož si užíváte vesele i oněch partií které ve vás ještě ve škole vzbuzovaly odpor, najednou se stane že čekáte mimčo. Co naplat, tak věk už na rodinu máte, a začne se tedy chystat svatba. Máte-li movitější rodiče, dostanete od nich jako svatební dar byt. V den D tatínek odevzdá svou princeznu do opatrování jejímu princi a vám začnou starosti všedního dne. Učíte se žít ve dvou a pak i ve třech, hospodařit, vést svou novou malou domácnost a začínají se blížit první mraky. Nejdřív jsou to mráčky které se zase rychle rozplynou, pak už jsou to mraky hustší a nakonec je z toho bouře, tajfun, tornádo. To vás odvane na čas zase k rodičům a začnete si říkat že jsou otravní, všichni chlapi JSOU stejně otravní! Jelikož musíte živit své dítě chodíte do práce, občas s někým zajdete do kina, občas se vám trochu srdíčko zatetelí, ale není to ono.
Máte ale svou kamarádku s kterou to táhnete už od základky a ta vás vždycky podrží, pomůže a poradí. Občas se i ona dostane do stejné situace a pak si navzájem pláčete na rameni aby jste záhy každá opět našla toho svého prince, který se postará nejen o vás, ale i o vaší/vašeho korunního prince. A zase si užíváte naplno života, a milujete, nebo si to alespoň myslíte, a říkáte si je to fajn, má nás rád a stará se o nás. Užíváte si a najednou bum, a zas čekáte mimčo. A tak vás tatínek už podruhé předá jinému aby se o vás staral, tentokrát ale na byt čekáte déle. Dočkáte se a máte zase svou domácnost, své staré i nové kamarády a život se stává klidnějším a línějším, aby vás ukolébal do letargie k které vás dalším kotrmelcem posune dál. Zatím vám nikdo nepřipadá otravný a vy se dáváte na další cestu...


Čtvrtá dekáda 30-40 let

Nastartováváte nový život v novém prostředí s novými známými. Ale zjišťujete že vám něco začíná chybět, máte stále dojem že váš život je plošší a prázdnější, i když už jsou vaše děti větší a chodí do školy, a pak už chodí na střední školy, a začínají mít své prince a princezny a váš muž má buď svatozář anebo brokovnici ve skříni aby odháněl ty, kteří by chtěli ublížit jeho princezně. Být to čemu se říká kus ženský stojí čím dál tím větší peníze, víc času a víc námahy. A vám je stále jasnější, že práce, domácnost, děti a muž jsou věci, které vás nějak vysávají, že jste sakra měla dělat ale úplně něco jiného, co by vás bavilo a že jste si raději měla vzít Pištu Hufnágla, zvlášť když se podíváte vedle sebe na sedačku, kde chrápe jeden často otravný chlap.
Děti vás čas od času počastují kritikou na to jak vypadáte, mezi sebou se hádají a vy si říkáte, že by už mohly mít rozum, zvlášť když už mají i ony své partnery.


Poslední dekáda 40-50....

Jako rána palicí vás zaskočí poznání, že už jen chvíli budete mít ..cet a pak najednou ..át. Už není moc věcí které vám dělají opravdu radost a tak se rozhodnete to změnit. Najdete si nové koníčky a zábavy, díky nimž získáte i nové kamarády a přátele. A náhodou znovuobjevíte i ty dávno ztracené o kterých jste si myslela že už je nikdy neuvidíte. Začnete díky nim poznávat i nová místa a váš život se začíná zase stávat veselejší a plnější. Vaše děti které se stále drží doma se odmilovávají a zase zamilovávají a vy musíte řešit jejich problémy i když se vám už spíš chce od nich raději odstřihávat a víc si užívat svůj život. Některá z nás už se stará o vnoučata a nachází nový smysl života v nich. Jiná změní manžela, či manžel zamění ji za mladší model. Začnete se dokonce v duchu obírat kacířskou myšlenkou jaké by to bylo kdyby jste si třeba našla milence. Zvlášť když vedle vás leží a chrápe otravný chlap který tak nějak rezignoval na všechno co kdysi na něm bylo zajímavé a na věci které ho bavily. A chrápe tak děsivě že vás to nutí sbalit si peřiny a uprostřed noci zmizet do obýváku.Čas od času vám sice udělá radost kytičkou či tím že vám ke kulatinám koupí dárek kterým vás opravdu překvapí. Ale také si máte čím dál tím míň co říct. Přicházejí krize profesní, zdravotní, i citové.
A pak to přijde, je vám PADESÁT....Necítíte se na ně, nechcete je ale musíte to přijmout. Dostanete nádherných padesát růží, od kamarádů kteří jsou už za padesátkou mnoho vtipných i moudrých rad co dělat dál. Rekapitulujete svůj života, bilancujete a nakonec se zhroutíte....a skončíte v blázinci. Jenže teď už můžete. Je vám padesát a jeden den a té padesátky jste se přeci dožila ve zdraví....jen ten otravný doktor co po vás neustále něco chce vás strašně, ale opravdu strašně irituje. Aby ne, vždyť je to další z řady otravných chlapů, kteří vám neustále znepříjemňují život!