Detaily stavební.....

Nějak poslední dobou podezírám můj foťák, že se fláká při ostření. Páteční focení mi jen nahrálo, když jsem zjistila, že všechny fotky jsou neostrý. V pondělí při zpáteční cestě jsme se ještě stavovali na Mníšku koupit něco na doma k jídlu a jak jsem čekala v autě na manžela, napadlo mne pořádně foťák prozkoušet. A to i na focení s digitálním zoomem. Tam se většinou vždy ukáže jestli je opravdu ostření dobré nebo ne. S čím mám tedy větší problém je udržet foťák v klidu, než to cvakne. Ale ukazuje se že stabilizátor to v pohodě zvládá. Vzala jsem si na paškál tentokrát detaily na zámku....

Nakonec detail korouhvičky z věže na prvním snímku.

Stála jsem od zámku zhruba dvěstě metrů ale je vidět že ostření je zřejmě v pořádku. Takže to fiasko z pátku spíš bylo opravdu způsobené různě se doplňujícími světly ve foayer, od denního, přes umělé a blesk, nebo jsem volila špatné nastavení, což bude nejpravděpodobnější.....

Poprvé....

Rubrika "Beze slov".....

Na jednom krásně vedeném fotoblogu u Hanky (jiné Hanky, než je Sceneryblog) jsem zaregistrovala rubriku Fotosběrna. Hanka do ní dává fotky které se jí nehodí k žádnému povídání proto ta sběrna. Nápad je to vynikající, protože opravdu zbývá kolikrát spousta fotek které nelze k ničemu přiřadit, případně jsou to fotky u kterých jsem si trochu hrála, ale zase jsou tak pěkné, že si zaslouží zveřejnění. Mívám ten samý problém a tak jsem si vytvořila svou sběrnu, nazvanou Beze slov. Prostě nechám ty fotky bez jakéhokoli průvodního slova. V loni jsem jich už tady pár měla ale teď budou mít svůj šuplíček....jen doufám, že se na mne Hanka nebude zlobit za vypůjčený nápad....

Něco málo z lesa....

Opravdu tentokrát jen pár obrázků....

Ještě jeden veverčí pohled, jedná se o

javor, ale nevím o jakou odrůdu, bohužel

nemám doma atlas stromů. Má listy podobné jak

platan a i podobným způsobem se mu odlupuje

kůra, jen je o hodně silnější než kůra z platanu.

Tam kde dřív byl na modřínu exoticky zbarvený "květ"

jsou dnes krásné malé šištičky.

Z duběnek se dělal, jak nám bylo ve škole neustále

zdůranováno, ve středověku inkoust na psaní. A takhle

ta potvůrka duběnka vypadá. Daří se jí i na miniaturním necelých

třicet centimetrů vysokém semenáčku.

A moje oblíbená sušina, tentokrát netradičně svěšená,

většinou jsou ty okolíky krásně rozprostřené...

Tady mne napadá jen Ó...

Fotila jsem si i vnitřek, jenže ani jedna fotka nebyla hezká, všechny byly

rozmázlé....takže si jen můžete domyslet jak to vevnitř stromu

vypadá.... Já to prozradím, přestože to dřevo vypadá krásně bílé,

byl vevnitř už v hloubce sotva deseti centimetrů úplně

ztrouchnivělý. Proto ten datlí útok.

A opět můj buk, tentokrát v pozdně jarním hávu....

Víkend na chatě byl dost takový neuspořádaný, hektický a vlastně dost krátký. Odjížděli jsme v sobotu a domů se vraceli v pondělí, takže nebylo moc času ani na nějaké dlouhé procházení, a tím pádem ani na focení. Do lesa jsem se dostala až v sobotu někdy kolem čtvrté a i moje fotovidění bylo nějaké mimo. Nenalézala jsem inspirace nižádné, neviděla jsem nic co by mému oku lahodilo a stálo za vyfocení.

První zastávka bylo opětovné vloupání se do ohrazeného pozemku, kde stojí můj dokumentovaný buk. Tentokrát jsem si říkala, že udělám veverčí fotky, prostě tak jak vidí strom veverka když se po něm šplhá nahoru. Už tu takových obrázků pár bylo, nu což, tak tady jsou další.....

Tyto snímky jsou s mírným odstupem, tedy sice jsem byla nalepená na strom, ale stejně ještě byl foťák nějakých dvacet čísel od kmenu.

A tahle je z foťáku přímo položeného na kmen...

Na tento způsob mě přivedl kamarád když mi poslal odkaz na jeho album, kde byla jedna naprosto geniální fotka kolejí. Nejdřív jsem ho podezřívala jestli si na ty koleje nelehnul, ale pak mi vysvětlil vznik onoho snímku....

A pan buk v celé své velikosti.....

Další možnost budu mít za nějakých čtrnáct dní, po návratu z výstavy v Nitře....snad mne napadne nějaké zajímavé ztvárnění....

Potkal jsem svůj sen....zvukem

Jak jsem slíbila, až zpracuji videa z pátečního koncertu, že je vložím jako dokreslení příjemné atmosféry onoho koncertu. Není to bůhvíco, ještě nikdy jsem nenatáčela videa foťákem ve tmě, pouze s osvětleným hledištěm, takže zaostřování při zoomování je katastrofální, a než jsem vychytala optimální přiblížení.....

Ale myslím, že atmosféru to přeneslo docela dobře....

Duke Elington: I´ve Got To Be A Rug Cutter

W.C.Handy/E.F.Burian: Beale Street Blues

Tuhle písničku mám moc ráda, a nejen proto, že tam má kamarád perfektní sólo....

Závěrečná....

Takže tak....jinak vřele doporučuji pokud někde okolo vás budou pánové hrát, zajděte se podívat...

Potkal jsem svůj sen....obrázkově

Přidávám ještě pár fotek, nejsou to fotky focené, ale z natočených videí, protože jak jsem se již zmínila, pan Havelka nemá rád focení při koncertu, ale jelikož jsme seděli až úplně vzadu dalo se natáčet. Tudíž fotky nejsou úplně kvalitní, ale to tentokrát nejsou žádné. Holt mám ještě mezery a mám se co učit. Jenže zase na to, že bylo osvětlené jen jeviště to dopadlo vcelku dívatelně a i aktéři jsou rozpoznatelní....

Klarinet: pan Jordánek

Zpěv: pan Havelka, pan Tříska Jan, pan Krása Michal (můj kamarád a vynikající přítel)

Trumpeta: pan Michal Krása

Tenorsaxofon: pan Tříska Jan

V akci pan Havelka...

Další fotky jsou možné shlédnout v Dandíkově galerii č.10

Potkal jsem svůj sen....

....se jmenuje koncertní pásmo Ondřeje Havelky k stému výročí narození skvělého muzikanta a skladatele Jiřího Traxlera, který zemřel vloni v Kanadě ve věku úctyhodných 99 let. Bohužel se toho svého výročního koncertu nedožil, a tak jej alespoň takto letošní rok jeho velký fanda a kamarád pan Havelka připomíná. Myslím si, že nemá cenu moc zde připomínat kvality a umění pana Havelky, ostatně to už je vysoký standart jeho koncertů jak jsem již psala vloni po návštěvě jeho loňského koncertu v Litomyšli.

Tentokrát byl koncert spojen s předáváním výročních cen města Česká Třebová "Třebovský kohout 2012" vybraným občanům kteří se v loňském roce nějak angažovali v reprezentování města, ať již ve sportu, jako spisovatelé, kronikář města či v kultuře. Večerem povázel Jan Čenský, který je v Třebové jako moderátor častým hostem a který svým šarmem korunoval celé předávání cen....

Kvalita fotek není nic moc, protože jsou dělány z videa, je známo o panu Havelkovi, že nemá rád fotografování na koncertu a i když se přimlouval i můj kamarád, který u něj hraje, zůstal neoblomný....a ve foayer se moc dobře nefotí, díky různým světlům, které se míchají dohromady. Až zpracuji videa, tak ještě nějaká zařadím....

Jak je vidět, uvítání v podobě pár písní ve foayer se líbilo i panu Čenskému, nejen přišedším návštěvníkům....

(za sebe dodávám, že je opravdu k sežrání .)

Je taky dost těžké zachytit pana Havelku v klidu, protože i při zpívání bez podia je neustále v pohybu...Tak mě omluvte, že to není úplně.....no super....

Zítra budou další, jelikož zase mám jen mobilní internet tak to trvá strašně dlouho než se stáhnou....

Na závěr jen tak....

...dvě fotečky které jsou tak trochu mimo povídání, ale ani se k nim vlastně moc povídat nemusí..

Mám ve zvláštní oblibě tyhle "sušiny" snad proto že jak proti obloze tak proti sněhu tvoří zajímavý kontrast...

Nová atrakce....aneb ovce kontra Mates

Jdouce po louce, a fotíce krásné zvonky, zaslechla jsem najednou bečení ovcí. Myslela jsem si že mám nějakou haluz, protože ovce jsem tu nikdy u nikoho za těch dvacetjedna let neviděla! Jenže za chvíli zase a to už jsem se začala rozhlížet a ono opravdu, v jedné zahradě u plotu stály dvě ovečky, trochu odrostlejší jehňata. A ohromně zvědavě si prohlížely okolojdoucí. S Matesem v ruce, aby na ně nejčel a neplašil je jsme k nim došli. Mates koukal nevěřícně na ta divná chlupatá stvoření a říkal si asi že to jsou tedy hodně divní psi, ovečky zase koukaly na Matesa, co je to za miniaturní přízemní něco, co skáče jak na pérkách, štěká a pobíhá kolem. A tak kam šel podel plotu Mates šly i ovce a naopak, kam šly ovce plížil se při zemi Mates.

Nějak se zase začínají vracet na ves její původní zvířecí obyvatelé, tu je u domu koza, tady dvě ovečky. Asi se už nechce majitelům tu rozsáhlou zahradu stále sekat, tak si pořídili sekačky živé. A ještě jim to zároveň hnojí....

No a pro místní děti je to vítaná atrakce, protože ač celý svůj dosavadní život žijí na vsi, ovce, kozy a krávy znají jen z obrázků v učebnicích.....

Tyto dvě fotky byly jediné kdy se dívaly přímo na mne, pak už jen fascinovaně sledovaly Matesa....

Vodní....

Jarní přehradní je poslední ze záběrů, který tu nebyl. Byla tu přehrada letní, podzimní i zimní. A je fakt, že ten pozdně jarní se moc od toho letního neliší. Není tu totiž stromů kvetoucích, které by naznačovaly že zrovna teď je jaro. Zelený strom vypadá stejně....

A jak jsem tam seděla na sluníčku, čekala až trochu oschne Mates, který se jako vždy s velkou vervou vrhnul do vody, soustředila jsem se na vlnky, které se honily po hladině. On totiž docela dost foukal vítr a tak celé včerejší focení bylo jedno velké nahánění všech objektů které se mi dostaly před objektiv. Neustále mi utíkaly ze záběru....

K vodě patří i ptáci, v tomto případě volavka šedá, která nad námi kroužila. Objevily se zde teprve před dvěma třemi lety, a začaly tu i hnízdit, mají tu velice příhodné podmínky. Jak přehradu tak potok i říčku a v lesích okolo přehrady již delší dobu hnízdí i černí čápi, ale toho ulovit je opravdu náhoda....

Je to hodně zoomované, tak i proto trochu rozostřené....

Velká zrzavá kočička....

Tu zrzku jsem tady už jednou měla. Spala si spkojeně v seně u chatařského betlému.

Včera jsem na ní narazila jak si spokojeně leží v trávě na sluníčku, skoro skrytá před

zraky kolemjdoucích, a vůbec jí nevadilo, že jen pouhých 30 cm od ní poletuje náš

Mates, který si chtěl něco vyříkat s bernardýnem patřícím majitelům restaurace

zavřeným v kotci. On sám si jí všiml až za dost dlouhou dobu. Ovšem i potom, si dál

hověla s klidem anglického lorda v trávě a zřejmě si říkala, že jít do konfrontace

s takovým plašanem je pod její úroveň. Ale aby se zase neřeklo, že je srab, sedla si na

chvíli, dvakrát pro formu na Matese prskla a pak se zase s vědomím dobře

vykonané práce zachrula do trávy a dál se v klidu vyhřívala....

Tu poslední fotku jsem nejdřív chtěla smazat, fotila jsem přece micku a ne trávu, jenže pak mi připadlo

že to není zas až tak špatné a tak jsem jí přeci jen nechala....