Cesta do Opole....

Domů z chaty jsem se vracela dost neobvykle již v pátek, ale jen proto, že jsme v sobotu jeli s kamarádem a majitelem Bobešovýho táty do Polska na výstavu a aby nemusel jet rovnou v sobotu z Prahy pro mne k nám a pak pokračovat dál, vyzvedl mne už v pátek a přespal u nás. Byly to docela manévry, protože velkej Bobeš zdědil po svém psím tatíkovi nejen úspěšnost a krásu, ale i jeho velice silnou averzi ke kočkám. A jak známo mi máme miciny čtyři. Takže jsme byli domluveni, že já než dojedem domů zavolám, aby se stačily kočky včas uklidit do bezpečí. Ale musím říct, že Bobeš byl docela na návštěvě slušný, ale stejně jsme raději micky drželi stranou.

A tak jsme v sobotu v nekřesťanskou dobu ráno vstali a vyrazili směr Polsko. Bylo ještě šero, ale už ne zas tak moc, aby se nedalo dívat kolem.

A když jsme začali sjíždět dolů z Červenovodského sedla, začalo nad Jeseníky vylézat krásně sluníčko. Nejsem vůbec příznivcem tak brzkého vstávání, ale ten pohled za to stál.....

Fotky jsou dělané za jízdy takže tu a tam je flek ze špinavýho skla, či kousek interiéru nebo mírně snímek mírně mázlý. Ale i tak si myslím že další komentář není moc nutný.

Někde v údolích se ještě držela mlha, a nehustší byla nad jednou ohromnou vodní nádrží před Nysou, to vypadalo jak když v tom údolí obři perou velké prádlo....

Ty pohraniční hory nás doprovázely podstatnou část cesty, Jeseníky z Polské strany byly dokonce stále ještě zasněžené víc jak na naší.....

Zámek a kousek náměstí v Medzilesie, víc jsme nestihla....

A zajímavá věž z dalšího městečka, to fakt nevím jak se jmenovalo.....ale byla pěkná.

Celkově mne překvapila čistota okolo silnic a ve vsích, není to sice až ta někdy nelidská úpravnost Rakouska či Německa, ale zase ne to šílený bordeliště v pangejtech jak u nás. Polské příhraniční vesnice se asi stále nějak "hledají" jsou oproti Čechám méně obydlené, prázdnější....za to je vidět že je zde o mnoho víc polí a že zemědělství je zde více rozvinuté. Co se týče nové výstavby, tak není až tak masivní jak u nás, o všem o vkusnosti, no, je to takový mix německé pintlichnosti a ruské nabubřelosti. Samé výklenky, vížky, balustrády, prostě ne nic minimalistického, ale s přísně upraveným okolím. A když není nový dům, tak alespoň je okolo něj honosný skoro někdy až zámecký plot. Staré stavby jako kostely, nebo radnice či městské zámky jsou naproti tomu úžasné, z červených pálených cihel, strohých linií ale o to vznešeněji vypadající. A hřbitovy, tak to je kapitola sama pro sebe. Žádné vysoké zdi, uzavírající je před světem, ale nízké zídky přes které je vidět dovnitř a hromady a hromady květin na hrobech. Ale bohužel umělých, a to je věc z které mi leze mráz po zádech. nemám je ráda, a navíc tyhle jsou ale fakt echt kýče... Sice to působí veselým a barevným dojmem, ale prostě je to umělina. Přitom zahradnických center s opravdu levnými květinami je zde také mraky.

Samozřejmě pro mne jako ateistu je všudypřítomnost Panny Marie a křížů docela ne moc pochopitelná, ale budiž, je to hodně religiozní zem, takže to k tomu patří. A Mariánský kult je zde hodně silný.

A jelikož ono brzké vstávání a únava ze slunce a tepla udělala své, brzy jsem odpadla a tím i další focení. A kamarád mne probral až kousek před cílem.