Takže když mne kamarád vzbudil, že už jsme skoro na místě chvíli jsem koukala jak vyoraná myš ale to už nás navigace zanavigovala na perfektní místo k stání. Na výstavách je vždy problém s parkováním, protože když se vydáme s plnou polní která tvoří psa na vodítku, výstavní klec a upravovací stůl, taška přes rameno s doklady a vstupáky případně ještě křesílka, foťák a někdy i deštník, sami vidíte že dvě ruce jsou sakra málo. Takže pes, křesílko, taška do klece, stůl na klec a tohle všechno za patřičného štěkotu táhnete kolikrát přes celé parkoviště k hale kde máte výstavní kruh. A to ještě se prodírat davy dalších stejně postižených, k tomu pořád dávat pozor aby jste nějakému psovi nenajeli na packu, nebo nesejmuli jeho majitele. Takže opravdu sehnat strategické místo k parkování je základ. A to se nám podařilo a navíc jsme měli i kruh jako jedni z mála na betonu a ne na trávě. Můj Bobeš sice na trávě chodí stejně jak na tvrdém podkladě, za to velkej Bobeš hopká. Sice jsme tím ztratili určitou výhodu, ale vem to čert, je to v rodině....
A dokonce i místo ve stínu se nám podařilo uchvátit, kde jsme pěkně ulití v klídku sledovali cvrkot kolem sebe.
Přišli jsme na to, že oproti výstavám u nás, kdy se musí být prostě do devíti na místě a mít z kruhu vyzvednuté číslo a desky z posudkovým listem a pak třeba tři hodiny čekat než na vás přijde řada, v Polsku mají v propozicích uvedené časy kdy které plemeno jde do kruhu a podle toho můžete přijet. A dokonce přesně v určený čas opravdu do toho kruhu nastupujete.Tak co se týče nás žádný problém jsme ostatním nedělali, byli jsme jen dva. Takže to byl
fofr....Odchodili jsme si to svoje, a pak hurá na jídlo, trochu se porozhlédnout po ostatních pesanech a domů. A jak jsme dopadli? Inu táta velkej Bobeš V1, CAC, CACIB, BOB a můj Bobeš V1, CAC, res. CACIB. Spíš šlo o to, aby velký Bobeš dostal ten CACIB, protože kamarád potřebuje co nejdřív uchvátit titul Interchampiona aby se jako na poslední výstavu vůbec mohl ještě jednou přihlásit na anglický CRUFT. A pak definitivně z vystavováním končí. Tedy pokud se nezblázní a nepořídí si dalšího štěníka. Já přijdu o super parťáka a "dovozce" na většinu výstav, takže holt se bude muset obětovat muž.
MVP OPOLE, V1, CAC, res. CACIB rozhodčí Jadwiga Niciewicz, PL.
Podobnou akci jsem zažila jen jednou u nás, moje neteř totiž chová vlkodavy, tak jsem byla na bonitaci nebo jak se tomu říká. Super zážitek.
OdpovědětVymazatGratuluji k pěkným ohodnocením. A nesmutni Vendy, pokud nebude jeden "vozič" tak nastoupí manžel? Kdo má tuto výhodu?
OdpovědětVymazat[1]: No vidíš, ten můj kamarád co k němu jezdíme na ranč ty vlkouše chová taky . A bonitace je proti tomu selanka...
OdpovědětVymazat[2]: díky tak to trochu k něčemu je a k něčemu ne....
OdpovědětVymazatV psech se příliš nevyznám a ve výstavních už tuplem ne , ale asi to musel být docela šrumec .
OdpovědětVymazatTahle výstava byla docela klidná, bývá to i horší.....ne, je to spíš o čekání ale spíš je ten frmol okolo, lidí tam je, psů, dětí a musí se hlídat aby nějaké děcko se na psy nevrhlo když spěj aby na něj nevylítli....
OdpovědětVymazatpěkné fotky, ale tohle by mě nebavilo.
OdpovědětVymazat[7]: No možná bys tam přišla na jiný myšlenky, potkala se s lidma se stejným zájmem, pokecala, je tam ruch....tohle všechno tady postrádám a na výstavách to alespoň nacházím
OdpovědětVymazat