02 června 2018

Květnové květy starosklíčkem podruhé... zlatý déšť




Po delší době odcházení, vzpamatovávání se, dalšího odcházení a dalšího vzpamatování
se, mi letos nádherně a bohatě vykvetl zlatý déšť (štědřenec) který mám zasazený v živém
plotě. Bála jsem sem, že přitom letošním překotném kvetení mi opět ujde, protože jsem
měla před sebou čtyři dny pobytu v Praze a na chatě a za čtyři dny, dokáže odkvést
spousty květů. Ale byl tak hodný, že na mne počkal a já si tak mohla
vychutnávat jeho zlatou krásu a to nejen ze zahrady, ale i ze
stanice autobusu když jsem jezdila do práce nebo
se z ní vracela. Z chodníku byl na něj totiž
ještě krásnější pohled ....













01 června 2018

Květnové květy starosklem ....


Dnes a zítra si dáme trochu květů, protože v dalších dnech nás bude čekat
putování do Rakous na velmi krásná, místy divoká ale i romantická místa.
I tam jsem sice pár kvítků nafotila, ale spíš takových těch hajních a navíc
jsem je spojila, protože jich nebylo tolik, dohromady s těmi, které jsem
nafotila ještě na Dobříši. Ty dnešní a zítřejší jsou opět letem světem po
mé zahradě co kde zrovna kvetlo. Letos je to o velkém
fofru, protože těmi teply všechno strašně rychle
odkvétá a tak co jeden den na záhoně
září, druhý den už je odkvetlé ...




Tyto citronově vonící primulky si pamatuji z dětství, měli jsme je na zahrádce
v záhonku, který hrál všemi barvami petrklíčů. Předloni jsem si je dovezla od švagrové
a loni i letos krásně kvetly


Čilimník, který jsem zachránila z popelnice, kam ho vyhodila květin neznalá
šéfová z penzionu. Sice vypadal, že to asi nerozdejchá, ale na jaře se nádherně
zalistil a nasadil spoustu zářivě žlutých květů


Hyacintovce od Libby se už zabydlely a vesele se rozrůstají a dělají
velkou parádu svou krásnou modrou barvou ....




....a stejnou parádu dělají i ladoníky.



První z květů na mé azalce, ještě teď dokvétá pár květy


A teď zas něco pro poškádlení vjemů Beallary. Letos moje magnólie - smradlavka kvetla
méně než vloni, ale stejně jak ta azalka, pořád ještě kvete. A pár poupat ještě má



31 května 2018

Májová Praha ....




Těchto pár fotek vzniklo při mém májovém courání s Padesátkou. Víc jsme mluvily (já) a
míň fotily (já). Jenže když to tak krásně plynulo, ani mi nevadí, že jsem nenafotila obrázků
víc. Ten den mi totiž dal mnohem, mnohem víc než jen potěšení z focení. Navíc budu muset
asi změnit destinaci, focení na Petříně se už začíná dost opakovat. Sice když tam
kvete osázení Květnice nebo růže v Růžovém sadu je na co koukat, a asi
i pohledy na Prahu se nikdy neomrzí (alespoň mně určitě) nicméně
změna je život a občas to chce obměnu ...





V již zmíněné Květnici dokvétaly japonské dřevité pivoňky. Ale tenhle jeden květ
mne zaujal scou barevností. Koupila jsem si letos dvě, růžovou a tmavě fialovou.
Japonské a čínské pivoňky jsou dlouhověké, ve svých domovinách jsou známy
keře o stáří 400 let. Číňané jim říkají Růže bez trnů, a když jejich květy vidíte
tak jim musíte dát za pravdu


Za to drobnokvěté azalky začínaly se svou parádou


Pohled na ně z vrchní cesty. Kdyby byly už v plném květu, celý tenhle ostrůvek by hrál
barvami od žluté, přes oranžovou po tmavě růžovou


Ohromý Clematis montana který se ve dvou barvách, růžové a bílé,
pne po zdi uzavírající tuto jednu z petřínských zahrad


A klematis prorůstá i parádně velká wistárie


Její omamná vůně mne kdysi velmi překvapila...


30 května 2018

Pampeliškohraní ....



ZAČÁTEK ....



.... A KONEC








A jelikož zrovna pampeluchy jsou vděčné i v čb, tak jsem pár z nich ještě
do ní převedla



29 května 2018

V parku ...



Dnešní procházka po parku dobříšského zámku se ponese v duchu zelené.
Jak svítilo sluníčko, pod stromy bylo příjemné zelené světlo, které dokreslovalo
jarní náladu výletu. Šla jsem po trase, kterou znám jen z části a chtěla jsem
vědět, jestli mne dovede tam kam jsem si vybrala že dojít chci. Vždycky mne baví
jak se na pár kilometrech vystřídá několik krajinných scenérií. A klídek, i když
občas narušený běžci, kteří zde zřejmě při nějaké, mně neznámé příležitosti
stále kroužili kolem dokola. I to se ale změnilo když jsem odbočila na cestu
o které jsem se domnívala že vede k Čertovu mostu. Vedla.
Takže v červnu můžu beze strachu vzít své dandíkářské
známé na krásnou procházku ....


V parku se najdepár docela starých i zajímavých stromů. Třeba lípa v přístupové
aleji







Když jsem vystoupala z údolí na vrchní cestu parku, otevřel se mi výhled do krajiny
na další brdský hřeben. Tam jsem objevila v dálce zajímavou stavbu. Nevím co to je,
ale rozhledna, jak jsem si původně myslela asi ne. Vypadá to spíš jako komín nějaké
pece. Možná že se zde pálil grafit. Ale co vím co je, tak ta malá modrá koule která
vyčuhuje nad lesy v levém rohu....


.... a tady je ve výřezu (kvalita šílená, vím, ale neměla jsem sebou to nejdelší sklo)
Jedná se radar řízení letového provozu pro letiště Václava Havla


A jsem tam kde jsem chtěla být. U Čertova mostu. Byli jsme tu před dvěma lety se synem
v srpnu, to už bylo na stromech o něco méně listí, takže byl vidět lépe



Co je co ?


Kačeří siesta



Z podobného pařezu, tedy o něco menšího, jsem teď v sobotu viděla velmi zajímavý
stolek


A jsme opět na začátku cesty, kruh se uzavřel



Nejen krásou živ je člověk, ale občas musí přijít i něco dobrého do bříška.
A proto jsem vyrazila na průzkum do zámecké restaurace...


Dnes to bylo o něco delší, příště už zas tolik obrázků nebude...