Pět fotek, jedna anketa .... 4

A jelikož volíme duben, stále za kamny budem ....

Byť ten loňský, aspoň podle fotek, byl krásně teplý

Když svítí ....

Plamínkové hrátky starým sklem ....

První adventní svíčku jsem nerozsvěcela, protože jsem

ještě neměla zdaleka hotový adventní svícen, druhou jsem nezapálila

protože ač svícen už byl, já nebyla doma a tak jsem si užila zapálení až třetí

a čtvrté. A tak jsem si s nimi trochu hrála ....

---

A tímto jsem se rozloučila definitivně s vánoci i s fotkami vzniklými v loňském

roce uceleným článkem. Další které mám a které budu uveřejňovat vznikaly během

celého loňského roku, jen se buď nehodily do žádného článku, nebo v něm byly fotky podobné.

Bez auta ....

... jste úplná nula. Bez auta jako kdybyste nebyli.

A to si bez auta dovolujete hledat zaměstnání? Spadla jste z višně?

( to druhé říkal pohled třicátnice která mi tam už po ixté vyprávěla

že už jsem na pracáku devět let, asi neumím počítat, a že se musí nad sebou

zamyslet). Chmmmm, kolik z toho si asi dovolí říct našim černým spoluobčanům.

Ano mladá paní, já vím že jsem už tak dlouho na pracáku, ale se zdravotními omezeními,

s mým věkem, nemám ekonomické vzdělání ani jazykové a s závislostí na

MHD a jiné autobusové dopravě mi nikdo práci nenabídne. Spíš si významně poťuká

na čelo že se tam vůbec cpu. Hmmmm. No to máte opravdu.

A frkla mi umístěnku do firmy která je

víc jak dva kilometry od Rybníka mezi kolejema.

A kam nejede ani ten autobus. S tím, že do tří pracovních dnů si to musím osobně vyřídit.

Napadlo mne zavolat na číslo kontaktní osoby a to jsem si připadala jako ještě

větší než absolutní nula a mimoň. Tedy spíš jako mimoň mi připadal onen člobrda,

který na můj dotaz jestli mi tedy může přesně říct kde to je,jen neustále opakoval

Až po osobním pohovoru, až po osobním pohovoru. Zřejmě se učil od hradního

mluvčího Ovčáčka Čtveráčka. Tahle tajemnost hradu v Karpatech je tu velmi

rozšířená, ale nevím kdo se tím tedy baví. Já tedy určitě ne. Obzvlášť poslední měsíc.

Takže ještě musím v pondělí vyrazit do Ústí na ten osobní pohovor, osobní pohovor ...

Sněhové hrátky starým sklem....

Dnes vám předložím desítku fotek opravdu zimních.

Nafotila jsem je před mým prvním odjezdem a po druhém návratu

do a z Prahy. Odjížděla jsem ze zasněžené krajiny a těšila se, že by se mi

mohlo třeba i v Praze podařit nafotit nějaké sněžné fotky. Ovšem už za Pardubicemi

mi bylo jasné, že nic takového se konat nebude. Po mém druhém návratu

to zas bylo takové docela milé překvapení a tiché zadoufání, že by snad ty

vánoce mohly být na sněhu. Třeba jen jeden, dva dny. Bohužel.

Do dvou dnů po návratu sníh zmizel.

Takže vánoce byly se smaragdově zelenou trávou na zahradě.

A teď? Uprostřed zimy? Prší ...

---

Teplo, které bylo v listopadu a začátkem prosice probudilo fialky. A kvetou

doposud.

Ale dokvétaly i poslední růže

To ještě vypadalo, že mi vánoční světýlka budou svítit z pod sněhové duchny

Když jsem si procházela včera zahradu, zjistila jsem, že všechy krokusy, hyacinty a tulipány už mají

jaro. Krokusy mají tak pět centi na výšku a hyacinty je rychle dohání. Ale je zajímavé, že

sněženky si spokojeně ještě spí....

Co zůstalo ....

.... a zbylo tak trochu na ocet. Poslední obrázky

z předvánoční Prahy. I když vánoční tam jsou jen dvě.

Je to spíš o takových momentkách věcí které mne něčím zaujaly ...

OC Quadrio a takové nebeské bydlení na jeho střeše. Kdo by nebral ten výhled

a klid v centru rušného města ? Já bych se pro něj roztrhala mít na to ...

---

..... zvlášť když pod vámi jsou takhle krásně zásobené a ozdobené

obchody ....

Průhled na kavárnu Mánes mezi ND a budovou Nové scény

Myslím, že tady není ani nutné komentovat kde jsem to fotila.

Ovšem co mne překvapilo, kolik kolemjdoucích pohladilo tu pravou dlaň.

Ono je i vidět jak začíná být vyblejskaná. Neodolala jsem a pohladila jí taky

Hned vedle jsou fotky připomínající toto datum

A od dějin k hudbě a zábavě

Zajímavý vánoční stromek v průchodu ze Staroměstského náměstí

k Ungeltu

Kostel sv. Martina ve zdi na Perštýně

Všechny fotky k článkům vznikly za mých dvou procházek v prvních

prosincových dnech, kdy jsem byla za maminou v nemocnici. V té době

jí dělali různá vyšetření a teprve dnes, víc jak po měsíci jsem se dozvěděla

definitivní ortel. Alzheimer. Příští týden, pokud si na pracáku nevymyslí další buzeraci

bych se zas chtěla za ní vypravit a vypravit se zas do Prahy něco nafotit.

Konečně ....

.... skončily ty letošní divné svátky. Tedy divné pro mne.

Nemusím je nějak moc už delší dobu, a s příchodem Bobule se opět budu muset

naučit vánoce nějak přežít v jejich úplné podobě. Tedy klasický stromeček, nadílka

a vše kolem. Jenže letos jsem se dokonce těšila na to, jak budu dělat venkovní výzdobu,

měla jsem vybrané téma, měla jsem materiál i barevnou představu, jenže

co jsem neměla byl čas. Vzhledem k tomu, že byla maminka hned na začátku

prosince hospitalizovaná začalo moje pendlování mezi Rybníkem a Prahou.

Běhání po úřadech a vyřizování různých příspěvků a změn, návštěvy v nemocnici

a jiné aktivity mi vždycky zabraly pět, šest anebo i deset dní, které mi pak samozřejmě

chyběly doma ve všech přípravách. A tak i původně dokonale vymyšlenou

výzdobu jsem dodělávala narychlo abych stihla alespoň dvě adventní neděle svítit.

Nemusím mít doma moc připomínek vánoc, ale co musím mít vždycky

jsou světýlka. V truhlících před okny, doma, na stromku venku

(i když ten jsem letos trochu pozměnila, nebyl to jehličnan, ale holý keř ibišku

a to ještě kvůli pesanům, aby večer viděli na schody protože nám jaksi

praskla žárovka a světlo je tak vysoko že to vyžaduje přítomnost synka, který se tam

se svou výškou dostane o mnoho líp než já. ovšem dohnat ho, to je umění)

prostě všude kde to jde a je čas ho nainstalovat.

Podvakrát jsme měli sice živý stromeček, nicméně to byl pidistromek který manžel

koupil ozdobený a v květináči. Oba si už hoví na zahradě, jeden v zemi, druhý zatím

v květináči čeká na odvoz a zasazení na chatě. A tak jsem si letos vyrobila stromeček

ladící i s výzdobou truhlíků. Jestli ho ještě někdy budu dělat, tak nikdy více z tújí,

protože to je sakra vopruz lepit ty větvičky ...

Inspiraci jsem našla na Pinterestu a když jsme se naposledy vraceli z Prahy

zjistila jsem, že jsem nebyla sama . Samozřejmě že ani na něm nechyběla světýlka.

---

Výzdobu na dveře jsem původně měla vymyšlenou jinou. Věnec a závěs z borových

šišek, jenže už jsem se nejen kvůli nedostatku času ale i nepřízni počasí do lesa

na ně nedostala. Na příští rok si budu muset začít sbírat už v předstihu, abych zas nezůstala

na suchu. Ale vzpomněla jsem si na Janku (Mé radosti) a její tvořivou knihovnu, kde

si vyráběli závěs na vánoce z ramínka na šaty ....

No trochu jsem ho upgradovala.

Truhlíky jsem dělala hodně narychlo, jediné co sem měla předem hotové byly

ti "trpajzličí čepice" jak to nazval kamarád. Takže jsem, přiznávám bez veškeré

invence, k nim nacpala větvičky a světýlka. Večer to tak vypadá o dost líp ...

Původně jsem si myslela, že tohle městečko budu muset nechat

jako nesvítící, případně do něj nějak nacpat svíčky na stromeček, protože

mamina si ho sice vyndala, ale už nevěděla, že se k němu musí dát trafo.

Já ho našla úplně náhodou a na místě kde bych ho vůbec nečekala.Takže mi

doma svítí a připomíná maminu a její vždy vyzdobený byt. No nevím jestli já

někdy pro Bobuli takhle budu zdobit barák jako ona zdobila pro svoje vnoučata

a vlastně i pro taťku.

I moje porcelánové město se rozrostlo o pár domečků od mamky, začaly

jsme je kupovat kdysi spolu a každý rok jsme přikoupily něco nového.

Jsou na čajové svíčky, ale já vždycky do nich nacpu světýlka elektrická...

Tolik z mé vánoční výzdoby kterou taky brzy schovám a jako první

si koupím nějaká živá a rychlená kvítka. Truhlíky nechám, jen sundám světlíška.

A začnu osazovat nové na jarní sezónu

Instalace ...

Na náměstí Václava Havla (piazetta mezi Novou scénou a historickou

budovou ND) se v době kdy jsem tam zašla, dodělávala zvláštní umělecká instalace.

Jelikož nebyla ještě hotová nevím jestli nese nějaké jméno, ale já bych

jí pojmenovala "Konec konzumu". Když jsem se vracela už za tmy domů, ještě

to pod košíky pěkně jiskřilo.

---

Na stejném místě najdete i pletenou MM. Momentálně je "navlečená"

na soše Josefa Malejovského "Znovuzrození" a znázorňuje proslulou scénu

z filmu Slaměný vdovec, kdy se MM postaví nad kanál z kterého fouká

vzduch a její mimochodem velmi elegantní bílé šaty, se jí vlní kolem

nohou a rozverně se porůznu zvedají.

A do třetice piazetta a instalace Kurta Gebauera. Byla sem umístěná

při výročí nedožitých 80. narozenin Václava Havla v roce 2016 kdy zároveň dostala piazetta

nové jméno. Náměstí Václava Havla.

Obě fotky jsem spojila, protože celkový pohled jsem nefotila.

Podpis je hned nad 160 cm vysokým srdcem

Mám půl roku ....

..... tuhle princeznu v rodině. A začíná se pěkně prosazovat.

Protě jsem tady a vy se radujte, oslavujte mne a skákejte kolem mne ...

Pomalu už vyrostla ze všech přebalovacích pultů, první postýlky, už

má svůj trůn na krmení, překuluje se na bříško (zpátky to ještě zatím nejde, ale

co není bude)dostala svůj první hrníček který se učí držet a pít z něj

(to bude nutné se naučit během měsíce, poslední lednový den mne čeká hlídání

přes noc) a jak to vypadá,klube se už první zub.

Takhle se tváří v poslední době když mě vidí ....

Nevím, nevím. Asi bych se měla nad sebou trochu zamyslet

---

Ostatně i s mámou se jí to občas nějak nepozdává