Ohlédnutí za rokem 2016 ....

Nerada se ohlížím v některých věcech zpátky. Buď proto, že není

proč, protože nebylo zrovna o co stát, nebo proto, že mne ohlédnutí zpátky

velmi bolí. Z toho důvodu většinou ani nebilancuji uplynulé roky.

Ale .... tentokrát udělám výjimku protože jaksi nemám žádné nové fotky do

článku a nakonec když jsem ten minulý rok brala letem světem fotek, nebyl

zas až tak špatný.

LEDEN

22.1.16

Ke kulatinám jsem si udělala radost a rodince jsem navrhla aby se mi složili na dárek

který bude pro mě užitečný. Tím dárkem byl objektiv Tamron 70 - 300 mm s telemakrem.

Sice narozky mám až o měsíc později, ale v lednu mi ho kamarád dovezl z brněnského

Megapixelu. Tedy on byl vlastně tím hadem našeptávačem, který mne na něj přivedl....

Za krásného slunečného dne jsem tedy dárek vzala a šla zkoušet. Tenhle pohled do kraje

mám moc ráda, a tak jsem samozřejmě musela vyzkoušet přiblížení jakým tento objektiv disponuje.

ÚNOR

14.2.16

I v únoru mi přibyl do fotovýbavy nový objektiv. Tedy nový, jak se to vezme.

Došla mi konečně redukce na manuální objektiv Helios 44M o který jsem připravila

manželův starý Zenit a já ho tak mohla začít používat na digitálním aparátu.Takže vlastně

to je takový staronový objektiv. A já se beznadějně zamilovala do nádherného bokehu

tohoto starého skla a do focení starými skly vůbec .....

BŘEZEN

18.3.16

Na zámku v Litomyšli začala nová zámecká sezóna krásnou výstavou

květinových aranžmá, která pro zámek vytvořilo a vytváří osazenstvo litomyšlských školek

a zahradnické školy. Zároveň se otevřel první prohlídkový okruh. Kdysi jsem na zámku

v Litomyšli byla, a to paradoxně na výletu se známými, kteří jezdili část své dovolené

trávit k nám na chalupu a i z ní vyjížděli na různé výlety. Kde bych tehdy tušila, že díky

tomu že o tuhle chalupu přijdu, se nakonec z Prahy odstěhujeme a Litomyšl bude dalším

nejbližším větším městem a dcera zde nakonec zapustí kořeny .....

DUBEN

30.4.16

A Litomyšl podruhé. Poslední dubnový víkend patří tradičně zahájení Lázeňské

sezóny Lázní ducha. Vydaly jsme se na ní opět s dcerou, ona už počtvrté, já podruhé, ale

tentokrát to bylo hodně nahnuté protože do posledních dní bylo zima a neustále pršelo,

ale pak asi tři dny před zahájením se udělalo přímo přepychové počasí a tak jsme ztrávily

krásný den v prvorepublikovém ovzduší ......

KVĚTEN

7.5.16

První z loňských výletů. Vůbec nevadilo že jsem byla jako náhradník, hlavně že se

vydařil. Jela jsem totiž se synem a hromadou jeho i mých známých místo jeho expřítelkyně

na výstavu Titanic. Výstava byla skvělá, stejně jako následná procházka po Praze na které

všichni trvali. Bodejť ne, byl nádherný květnový voňavý den, sluníčko svítilo na plné pecky

a předemnou se zároveň otvíral první delší pobyt jak v Praze tak na chatě. A tak pohled na Malostranské

střechy z hradních zahrad byl přímo magický .....

ČERVEN

5.6.16

Byť jsem se v červnu dostala jak na chatu, tak tady po procházkách, dokonce jsem absolvovala

skvělý koncert Mekiho Žbirky ve Třebové, fotka kterou jsem zvolila na červen je

záznamem velkého (ne)vítězství. Když jsme zase v lednu s Bobešem skončili kvůli nemoci a následné

dehydrataci na kapačkách a to na dva dny, a odcházeli domů se sedmi kily ne zrovna živé váhy,

nikdy by mne nenapadlo že v červnu už budeme stát ve výstavním kruhu. Sice jsme jako na potvoru

vyfasovali toho nejpřísnějšího ze všech rozhodčích a nedostali ani jeden titul, to že jsme

se tam ocitli bylo zatím ale to největší výstavní vítězství z celou Bobešovu výstavní kariéru .......

Závěrečné resumé ....

Dnešním posledním přehledem se rozloučím

a ohlédnu za dvěma ročníky Sakrálních staveb. Převzala jsem ho

od blogerky Daniely u které vzal počátek. Jelikož se mi hodně líbil,

měla jsem navíc nafocené nějaké kostely do zásoby, a Daniela s ním skončila,

domluvily jsme se a já u sebe začala v sakrálkách pokračovat v trochu pozměněné

podobě. Za dva ročníky které proběhly jste měli možnost vidět 132 odkazů na různé

sakrální stavby nejen u nás ale i v zahraničí. První ročník byl mnohem úspěšnější,

na každý měsíc připadlo průměrně sedm přihlášených příspěvků, zatímco v druhém ročníku

to byly jen čtyři. Pestřejší byla v prvním ročníku i skladba staveb. Od majestátních

katedrál až po drobné sakrální stavby. Ale co bylo u obou ročníků na výši vždy, tak to byla

úroveň jednotlivých příspěvků jak po stránce fotografické tak i co se týče

informací o daných stavbách.

K nejplodnějším přispěvatelům prvního ročníku, nepočítám - li sebe, byly MarijaKes, Hanka (Sceneryphoto),

Patrik (Frypat) a Miloš (Mish-mash) ve druhém ročníku to byla s převahou Alenka (SignoraA).

Zúčastnili se i dva hosté bez blogů, kterým jsem svůj blog propůjčila pro prezentaci

jejich krásných fotek.

První ročník měl celkovou vítězku MARIJAKES a její kapli v Modlivém dole

a teď se tedy dozvíme kdo vyhrál druhý ročník.

Takže chvíle napětí ...... fanfáry Tramtadadá .....

a vítězku je

SIGNORAA a Loreta v Rumburku

Velká gratulace Alence, protože její příspěvky patřily v druhém ročníku mezi ty nejobsažnější

a skvěle nafocené. Aneb jak psává Miloš, ty by rovnou mohly do bedekrů.

Už je to tu zas ..... ŘÍJEN

Dneska už od noci opět chumelí a tak místo

očekávaného a předpovídaného ledového nadělení zas přišlo nadělení sněhové.

A tak si dopřejeme něco podzimních barviček vrcholného podzimu.

Barviček opravdu zářivých a zářících .....

V tom momentálním nebarevnu obzvláště !

Nejtočitější ......

Když pravá ruka neví co dělá levá .... aneb Pane ministře, udělejte siuž konečně ve svých zákonech pořádek!

Poturčenec horší turka? nebo když pravá ruka neví co dělá levá která patří samotnému ministrovi?

Vždycky když se u nás zavede něco "k lepšímu" (modré zóny ve městech, likvidační zákon o vinotékách či kontroverzní EET) děje se tak velmi slavně a velmi nedovařeně. Další lahůdka z dílny MF ovšem sám pan ministr opět (pokolikáté že už?) o ničem neví.....

Teď momentálně to je neskutečná buzerace ze strany kontrolorů Finační správy a týká se časového údaje na účtence odesílané na FS. Nestačí jen hodiny a minuty, ale musí tam být i vteřiny! Pokud nejsou plať ševče pokuty! Takže, pokud investoval drobný živnostník aby nemusel na pracák nemalé peníze do EET, ale má pokladnu která "umí" jen hodiny a minuty a dorazí na něj kontrola má smůlu a zaplatí pokutu. Nejdřív bude kapat, tak dva tři litříky. Pokud nějakým způsobem chybu neodstraní (neobnoví za nemalý poplatek software, nebo nedej bože zjistí že tudy cesta nevede a pak musí zakoupit komplet nové softwarové vybavení) bude to už horší, neb zaplatí pokutu až do dvaceti tisíc. A pak že EET bude jen a jen přínosem a nikdo se nemusí bát žádných zbytečných vydání, pchá! Ovšem nejúžasnější byla reakce pana ministra byvše na toto dotázán redaktory televizí. S bodrostí sobě vlastní z něj vylétlo "Co je to za kravinu?" Ovšem vedle něj stojící zástupkyně FS na dotaz pana ministra odpověděla upjatě že to žádná kravina není a že podle zákona MUSÍ být na účtence hodina, minuta a VTEŘINA, jinak je to nezákonné! Je zajímavé, že to není poprvé co se stalo že pan ministr neví jaký je vlastně zákon byť vzešel z jeho popudu a jeho ministerstva.

Chtělo by se mi říci se dvěma klasiky. Je něco shnilého ve státě Dánském a velebnosti, jdu blejt!

Nejpokornější ......

Nejstatečnější ....

Ledově studené Klášterní zahrady .....

Přesně po týdnu od nafocení prvních zimních fotek

Klášterních zahrad jsem se na místo dostavila podruhé. Tentokrát ráno,

a za pořádného mrazu. Nevezla jsem si tentokrát foťák a tak ho zastoupil tentokrát

mobil. Nejsem moc příznivcem focení mobilem, prostě jako staromilec raději fotím aparátem,

ale vyměnila jsem s mužem můj mobil za mobil dcery která dostala nový a ten její původní

má na telefon dost slušný foťák.

A tak jsem v nějakých -12 °C a s řádně mrznoucími prsty udělala

těhle pár ledově ranních obrázků .....

---

Vím že to ještě chce vychytávat detaily, jako je rovný horizont, protože po srovnání fotky v editoru

mi pak něco na ní chybí.

Zoom už není to, co by se dalo chválit, ale líbilo se mi sluníčko prosvítající okny

Jako pohotovostní alternativa si myslím ten telefon jde, navíc je pořád po ruce což je velká výhoda.

Ale pro mne je to ale pořád jen náhražka.

A zatím co tohle píšu, ležím zas a opět v posteli, popíjím horké čaje, cucám Halls, a mám

okolo sebe hromadu kapesníků a na hlavě studenej obklad. Vymstilo se mi nedoléčení

minulého onemocnění a zase se mi to, tentokrát včetně teplot, vrátilo. Snad se mi to tentokrát podaří

i když tomu nedávám moc šancí, šéfová s jejím rozpuštěným mozkem v alkoholu to asi moc nepochopí

a bude chtít po mě plnit mé povinnosti. Byť jsem jí psala jasně že se potřebuju doléčit.

Nevím do jaké míry to pochopila ....

Už je to tu zas .... ZÁŘÍ

Jestliže srpen přináší lehké náznaky blížícího se podzimu,

září nás už v mnoha ohledech přesvědčuje o dost víc. Ranní mlhy jsou častější,

jednolitá zeleň lesů a parků dostává trhliny v podobě tu a tam se pomalu zlativších

stromů, květy které v tomto období na zahradě kvetou také patří k těm pozdějším

v kvetení a jejich barevnost začíná být tlumenější. Zahrádky restaurací osiří, neboť

většina návštěvníků už odjela, a občas počasí není nějakému sezení venku nakloněné.

Někdy se stane, že září ale ještě září slunečnými a teplými dny kdy je radost se vydat někam na toulky.

Prostě ještě naposledy nás nechává matička příroda v klamu, že podzim a zima jsou ještě

někde za horami a my si můžeme ještě spokojeně užívat léta. Jenže tomu tak není, tok

času je neúprosný a všechno má svou přesně spočítanou dobu .......

Zimní Klášterní zahrady .....

Klášterní zahrady v Litomyšli jsem sice v zimě už jednou fotila, ale

to byla zima nezima. Tedy mě byla, protože jsem je fotila v únoru před třemi

lety, ale zimu připomínala jen ta teplota. Tentokrát to ale jsou opravdu zimní fotky,

nejen co se týče teploty ale i sněhu. A zimně jsem je fotila hned dvakrát.

Poprvé nebylo sluníčko a tak jsou takové trochu posmutnělé, podruhé

se sluníčko zrovna klubalo ze svého lože, ale zas byl pořádný samec a navíc

jsem nebrala ssebou foťák, ale fotila jsem telefonem. Udělala jsem takový malý čenž

a vzala si dceřin která dostala k vánocům nový. Tenhle její má totiž o dost lepší foťák

a tak ho využívám v okamžicích, když nemám po ruce normální aparát, nebo se mi zdá

s ním zbytečné cvakat. Dělá fotky docela ucházející a navíc se dají dobře i případně doupravit

v editoru.

---

Okrasná jablůňka byla prostřeným talířem pro kosáky

Po kolikáté už, a pokaždé mne ten pohled uchvacuje

Stejně jako na tenhle druhý kostel

Cesta mezi dvěma epochami. I když ta novější budova vypadá omšeleji

než samotný kostel. Tedy až na tu promáčenou a proplesnivělou zeď

Příště si ukážeme jak to vypadalo když vstávalo sluníčko.....

Když se jde po cestě ....

...... anebo v běžkařské stopě, to se Bobímu líbí podstatně víc.

Tam se mu to lítá a běhá s jeho krátkejma nohama podstatně líp.

A taky toho využívá. Je pravdou, že většina fotek vzniká tak, že ho nechám

odběhnout co nejdál a pak ho přivolám zpátky a začnu fotit. Tím pádem to vypadá jako by byl

ohromně nadšenej z toho co je kolem něj. Spíš je to z toho důvodu, že si myslí

že mám nějakou mňamku a co kdyby jí dostal, že jo?

Na rovné cestě se mu ale líbí, tam se pak vyvaluje a dělá všeliké vývrty a výkruty.

Byť to vypadá že zrovna sebou seknul na ledu, je to zachycená jedna fáze z jeho

vyvalování se. Nejdřív válečka .....

......a pak oklepávačka

A pak pořádně pročuchat co je kolem dokola

Ještě naposledy do vysokého a pak už hurá domů

A tady to začne s odpočinkem. Pěkně zalehnout do oblíbeného křesla

Áááááá, pak se protáhnout .....

...... a večer si uhrabat pod hlavu ručník (mám ho tam stále připravený od doby kdy mi prozvracel

noci, co kdyby ...) a zahrabat se paničce pod deku

Tolik od Bobeše vše, a jsem na suchu. Tedy s fotkama. Ještě mám na jeden článek

fotky nejhezčího místa v Litomyšli v opravdové zimě a tím zas mám vyprázdněný archív. Kdy něco nafotím

na články zatím nevím. Mám už dlouho v plánu vyrazit na potok a podívat se po nějakých ledounech

ale zatím mi to nějak nevychází. Buď je mi zle a ležím, nebo musím dostát povinnosti a připravovat daně.

A co na to Bobeš? ....

..... no moc nadšení mu ani sníh, ani mráz nedělají.

Když je sníh mokrý tak se mu na srsti dělají při každé příležitosti hromady sněhových kouliček,

když je suchý a mrzne, tvoří se mu mezi prsty na nohou taky kouličky, ale mrznou a pak

ho to všelijak tlačí a bolí. A navíc strašně nerad leze do sněhu vysokého.

Dalším příkořím je pro něj navlečení do oblečku, čímž se sice zamezí alespoň

trochu tvorbě bambulí, ale zas to omezuje v pohybu a proč by se měl na

vycházce něčím nechat omezovat?

Takže suma sumárum, jsme na tom se zimou a sněhem oba stejně. Nemusíme jí.

Občas sice vyrazíme, pokud je hezky, ale jinak si raději hovíme doma a čekáme

až se to všechno venku přežene.....

Pokud se dá chodit po ušlapaných cestách tak to jde, to ho baví i běhat

Ale někdy mi dá velmi jasně najevo kam mu mám vlézt

Zkoušela jsem, jestli za mnou nepůjde do vysokého sněhu abych ho mohla vyfotit

jak v něm hopsá, jenže mohla jsem volat jak jsem chtěla, lákat jak jsem chtěla

nešel ani náhodou. Nejdřív to vzal běžkařům stopou .....

...... koukal na mě proč tam klečím v tom sajrajtu ....

..... pak se sice náznakem jakoby vydal za mnou po mojí stopě ....

....... pak se ale zastavil a začal se rozhlížet ....

..... aby nakonec začal skuhrat abych se vrátila zpátky, protože ON tam

za mnou prostě nepůjde ....

Tolik pro dnešek Bobeš, ale na pokračování naší cesty se ještě podíváme příště....