24 září 2016

Vzpomínáte si? aneb Retro poprvé .....



Ve čtvrtek se tak nějak situace vyvrbila, že jsme
s dcerou odjely za babičkou na krátkou návštěvu. Původně jsme
se tedy měly sejít s oběma babičkama, ale tak se to zchumelilo, že
moje bývalá tchyně musela odvézt tchána do nemocnice, takže jsme
to nechaly na jindy. Krom malé procházky přes Hřebenka dolů na Smíchov,
jsme se v pátek vypravily před odjezdem na výstavu RETRO, které je
jedna část v budově bývalého FS a druhá v Tančícím domě. Vzhledem
k tomu, že jsme jely vlakem, FS bylo jasná volba. Hned při příchodu
se okamžitě přenesete do doby svého dětství a mládí a nedostanete
se z nich do doby než vylezete opět ven.
K mé velké radosti se tu mohlo, sice bez blesku, fotit. A bez příplatku.
Druhý šok je šatna zdarma. To tedy jen taková odbočka.
Výstava je nainstalovaná v přízemí a je rozdělená do několika částí.
Ta první se týká oblečení. Tady si na své přijdou povětšinou dámy,
ovšem i pánové mohou zavzpomínat na leta třicátá, čtyřicátá, padesátá,
šedesátá či na snad v módě nejbizarnější a "nejširší", osmdesátky.
Zároveň se můžete podívat i na to, jak ta která móda ovlivňuje ve tvorbě
dnešní návrháře.


Jako první se představí devatenácté století, historismus a dvacátá léta.
Na konci tohoto a příštího vám vždy předložím pár foteček a budete hádat
které šaty jsou historické a které jsou z poslední doby. A myslím že budete
docela překvapení .....
Při vstupu do expozice vás přivítají krásný veterán zn. Jawa a pak pánská výletní
a městská móda z let třicátých až čtyřicátých.....


....... a dětské verze téhož, ovšem z let osmdesátých


A máme tu devatenácté století. Do atmosféry té které doby vás uvádí i obrazová
podoba, promítají se zde ukázky z děl která se v dané době odehrávají. Zde
to je televizní adaptace Neffových Sňatků z rozumu.....


Pohled dámám pod šaty



Léta dvacátá a třicátá....
ukázka tehdejší módy ale i bytového vybavení, v tomto případě pánského
pokoje do něhož je nábytek dílem arch. Gočára
A kdo by tuto dobu mohl nejlépe provázet než Oldřich Nový a Adina Mandlová
a samozřejmě Kristián.....
Přiznávám, že tady mne ještě nenapadlo si fotit dodatkové tabulky. Nechala jsem si
totiž v šatně kabelku a v ní brýle, tudíž jsem na nich neviděla co tam je a tak jsem to nějak
vypustila. To mne napadlo až později....



Kuřácký stolek



Doba charlestonu a prvního zkracování sukní ....



I na svatby se tady pamatovalo ......


A teď se dostáváme k první hádance. Takže, které ze svatebních šatů jsou podle vás
nejstarší a které nejmladší? A to samé i následující šaty.







20 září 2016

Po ránu .....


V poslední době jsem hodně provětrávala
teleobjektiv a zanevřela na mý starosklíčko. Ale dnešní
ráno to zase změnilo. Sluníčko pomalu stoupalo na jasně modrou
oblohu a na listech a květech se třpytily kapky po nočním deštíku.
Kombinace, které nelze odolat. A tak jsem přezbrojila a vyrazila na kolečko
po zahradě. Co z toho vzešlo, to vám teď předkládám .....














Begonii jsem fotila včera odpoledne, ta do dnešní série zapadá jen tím
že je focená starosklíčkem a patří sem i kvůli tomu že to je také květ ....



17 září 2016

Balón ....




Občas se mi stane, že se podívám z okna a ejhle!
on si tam neslyšně pluje balón. A tak vždy vyběhnu a koukám jestli
si poletí dál, nebo nám bude přistávat na zahradě. Už jednou se stalo
že přistával na kopec nad námi, jinak nás většinou přeletí a vrací se
na místo odkud startoval (jsou to letci z Litomyšle). Včera se opět nad námi
šinul, a vypadalo to, že se bez problémů dostane zase přes kopec, ale
ouha, za pár minut bylo jasné, že tentokrát zase bude muset přistát někde
v blízkém okolí. A taky že ano, jak jsem vyběhla se podívat z okna na půdě, zahlédla
jsem už jen jak se pěkně usadil za kolejemi. Pokud tam projížděli vlaky
cestující museli mít zajímavou podívanou. Pokud se mi podaří našetřit si nějaké peníze
jdu do toho. Je to můj velký sen proletět se balónem .....






A jde se na přistání .....







16 září 2016

Kostel Povýšení sv. Kříže .....


Dalším z kostelíků, který jsem měla původně
připravený do sakrálek je kostel Povýšení sv. Kříže. Je to jeden
ze dvou kostelů v Dobříši a pokud vjíždíte do Dobříše od Prahy přivítá
vás na malém kopečku nad rybníkem. Byl to původně farní a později hřbitovní kostel
založený na konci 16.století hejtmanem Oldřichem Doudlebským a sloužil hlavně
jako hrobka rodu Mannsfeldů. Kostelík je s nedalekým hradem Vargač posledním
pozůstatkem bývalé osady Dobříš. Po vypálení osady husity se její obnovování
posunulo do míst kde dnes stojí zámek. Po výstavbě nového kostela
byl radikálně upraven, některé jeho části byly zbourány.
Hřbitov se nyní nalézá na druhé straně silnice a přestože se všude píše, že
pohřbívat se zde přestalo v roce 1814, při mé návštěvě byl nejnovější hrob z roku
2014. U kostela směrem nad silnicí do města stojí dvě sochy svatých.
Jsou to sv. Juda Tadeáš a sv. Leonard. Tadeáš drží v ruce knihu a když obrátí list, zemře
jeden obyvatel Dobříše. Až knihu zavře, nastane prý konec světa.
Leonard zas drží v rce srdce a to pokud mu vypadne z ruky, opět nastane konec světa.
V průběhu 20.století se tomu tak při opravách stalo a konec světa nenastal .....





















15 září 2016

Portréty III .... pozdní růže



Dnešní fotky sice jsou zaměřené na jednu věc, tudíž
se dá říct že stála, a to doslova, modelem, což by se dalo za
portrétování uznat, ale zas na druhou stranu to není živá věc
v pravém slova smyslu. Takže jsem si říkala zda nazvat článek Portréty
nebo Pozdní růže, protože obého se týká. Nazvala jsem ho nakonec
tak jak můžete číst a tím pádem jsem ihned prozradila čeho se bude týkat.
Sousedka má na části zahrady hned u chodníku už dlouhou dobu tenhle nádherný
keř tmavé růže. Má zláštní nejen barvu, ale i tvar květů, takový se zas tak moc
často nevidí. Před pár dny byla ráno mlha a tak, když se zvedla a
začalo svítít sluníčko, řekla jsem si, že bych se mohla jít podívat
jestli na po ní na květech nezůstaly nějaké zbytky.....
Co z toho vzniklo, můžete posoudit teď sami.

Podobnou růži jsme kdysi měli doma na zahrádce, stejně tmavě rudý, sametový květ
ale navíc s nádhernou vůní, takovou tou pravou, jakou si člověk představí pod pojmem růže.
Myslela jsem že tohle bude buď stejná nebo podobná odrůda, ale chybí jí
bohužel ta nádherná vůně. Takže musím hledat dál ....










A tahle je už moje, jedno z posledních poupat na popínavce