Konečně ....

...... se dostávám zase zpátky na blog. Přesněji řečeno, k tomu, že

na něj můžu psát.V rámci výletu do Prahy a na chatu jsem zvolila kvůli úvodnímu programu

variantu "no notbook", ale dcery tablet. Je menší, lehčí ale má jednu velkou vadu.

Pokud jedu na simku z telefonu, kde mám data, nepustí mne přihlásit se na blog.

Dostanu se na fb, dostanu se na email, při odpovědi na koment i na blog, ale psát

na něj, tak to ani náhodou...... jak se ale octne v blízkosti wifi je to O.K.

Jenže kde vzít v lesích wifi a když jí má náhodou někdo ze sousedů chatařů,

tak jí má zabezpečenou. A tak zdatný hacker nejsem. Tudíž jsem si jen mohla hrát

hru nebo koukat co je na fb nového. Příště už snad budu mít (možná) svůj telefon, který

používám jako externí zařízení k připojení na wifi. Ten je zatím chudák stále

v ošetřování a doufám že operace na jeho záchranu se podaří. Na novej tedy

rozhodně nemám. A co vás tedy za dobu mé nepřítomnosti všechno čeká?

Sakury, tak jak jsem je nafotila ještě v Litomyšli.

Kytky, moře kytek, protože jsem fotila něco jak tady na zahradě

před odjezdem, tak v Praze na výstavě skalniček i na Petříně.

Mořské hlubiny a artefakty z nejznámější lodi světa Titanicu, které

jsou k vidění na stejnojmenné výstavě.

Barokní areál Skalka nad Mníškem, kam jsem si udělala po deseti

letech znovu výlet.

Pelmel z fotek májové (květnové) Prahy. (Tedy oboje mi nedejde moc z pusy, protože

mi to připomíná doby vlády jedné strany)

Podařilo se mi nafotit opět něco do Sakrálek, takže to vypadá, že mám až

do konce roku vystaráno.

Ale co vám bohužel nemůžu zprostředkovat je ta krásná vůně, která se,

z podivem, nad Prahou a vůbec všude line. Atmosféru slunečného dne v lese.

Nádheru rána, kdy ptáci zpívají v ústrety novému dni. Prostě všechno to

co právě teď to bující jaro předvádí všude tam, kde to mám tak ráda ....

Co se nehodilo ...

...... do žádného z článků, aneb miš maš Litomyšlský.

Jako třeba tato výstavka hracích skříněk. A ani ten krásný patchworkový

přehoz není k zahození .......

---

...... nebo tahle partička mladých muzikantů, vyhrávající staré americké

písničky v sousedství dvou super veteránů, Fordu T a Buicku ....

...... a jak dokáže být někdy člověk slepý! Do Litomyšle jezdím už hezkých pár let,

podloubí mám zcouraný po obou stranách sem a tam a tam a sem, a teprve teď

jsem si všimla těch kamených sloupů. Patří ke krásném a nejstaršímu

měšťanskému domu U Rytířů na náměstí postaveném ještě na gotické parcele. Patří

mezi skvosty renesanční architektury a tím i mezi nejhodnotnější stavby města.

Dohotoven byl v roce 1546. dnes v něm sídlí Městská galerie a pořádají se

zde krátkodobé výstavy. V roce 1962 se jeho prvním restaurováním zabýval

mimojiné i sochař Olbram Zoubek, původem Litomyšlák, který v té době

nesměl nikde vystavovat a tak pracoval alespoň jako restaurátor fasády Litomyšlského

zámku. Letos zde bude uspořádána výstava k jeho devadesátinám .....

...... umění jsou vlastně i tyhle krásné blýskavé věcičky na pověšení do interiéru.

Jsme s dcerpou takové "straky" a tohle nás vždycky nadchne .....

....... na svůj pořad Výlety se do Litomyšle vypravil i ČR2. Dost mne překvapilo,

že tohle je celé jejich plnohodnotné terénní vysílací studio .....

...... a co by byly Výlety bez jejich kmenového autora Václava Žmolíka.

Ten jako švihák lázeňský nikdy na téhle akci nesmí chybět. Má to docela pěknou fušku.

Moderovat zahájení, mezi tím vysílat, pak moderovat i celý

kulturní odpolední program až do večera .....

..... mezi dvounohé návštěvníky patří hojně i ti čtyřnozí. A když

je na obzoru voda, a ta navíc je pořád v pohybu .....

...... tak to jsou pak v pozoru .....

...... pro mne pohled který se nikdy neomrzí. Zadní trakt piaristického kostela

Nalezení sv. Kříže z klášterních zahrad ...

....... jaro, pučení a v pozadí část druhého kostela, kapitulního chrámu Povýšení sv. Kříže ......

...... nakonec trocha kontroverze. Instalace sochaře Lukáše Rittsteina. Mezi lidmi

vyvolala obrovskou vlnu nevole, dokonce i vznikly petice na její odstranění.

Jenže mnozí si asi ani nedali práci o ní zjistit něco víc. Byla vystavena jak na EXPO 2015

v Miláně, tak i v Šanghaji. Uvnitř se promítá film o setkávání guinejských domorodců z naší civilizací.

(fotku jsem si půjčila z netu, protože i přes tu nevoli zde bylo mnoho lidí kolem

dokola) .......

Ty dva kameny na kterých jsou zadní části aut mají naznačovat menhiry.

Mě by to nějak nevadilo, ale asi bych spíš tu instalaci viděla někde jinde,

v trochu víc industriálním prostředí. I když, ono nakonec ten kontrast taky

dělá své .....

Modely ....

Předposlední co tu pro vás z Litomyšle a její lázeňské

promenády mám, jsou opět vychytané modely kterých je rok

od roku víc. Začíná to být pro místní i návštěvníky docela

prestižní záležitost a je to vidět .... však i my s dcerou pořád

vymýšlíme co kde získat abychom při další návštěvě zapadly

---

K vidění byly dámy všech věkových skupin v rozličných modelech.

Ať už vysoce elegantních .....

...... ale i lehce rozverných .....

..... i přímo lázeňské a koupací modely byly k vidění ....

..... i modely všednodenní, tedy ve své době ....

Ale ani pánové se nedali zahanbit a vystrojili se v duchu doby

No a nakonec jedna z lázeňského ateliéru

Klášter Kladruby u Stříbra ....

Dnešní fotograficky rozsáhlý článek je věnovaný klášteru

v Kladrubech u Strříbra, a do sakrálek se s ním přihlásil můj skorobráška Martin.

Podvakrát jsem mu svůj blog propůjčila k hostování a tak dnes je to potřetí.

A jelikož raději fotí (velmi dobře, už mu proběhla jedna výstava) než mluví a píše,

tak se připravte na krásnou fotodokumentaci tohoto krásného místa.

Pár fotek jsem dala do koláží, tak doufám že se nebude zlobit .....

Ale také mi sepsal i něco o historii, abychom dostáli pravidlům.

Kladrubský klášter leží v západních Čechách nedaleko Plzně. Při troše štěstí ho uvidíte z D5 mezi odbočkou na Stříbro a benzinkou. Budete-li mít času nazbyt, určitě zajeďte na prohlídku. Trvá asi hodinu a prohlédnete si při ní kostel a zrekonstruovanou část areálu. Rekonstrukce probíhá postupně, památkový ůstav zřejmě není moc bohatý.

Nebudu popisovat historii kláštera, protože má moc pěkné webovky (www.klaster-kladruby.cz) kde si vše můžete přečíst. Jsou tam také hezké fotogalerie.

Největší dojem na mě udělal kostel. Jde o třetí největší chrám na našem území (po pražském Sv.Vítu a kutnohorské Sv.Barboře). Na jedné z fotek je růžice na podlaze - má protějšek na stopě chrámu a mezi nimi prý proudí životodárná energie. Taková místa jsou v chrámu dokonce dvě. Manželka se na obě růžice postavila a prý energii cítila. Já jsem to při focení nestihl, byl jsem u vytržení a cvakal jako japonský turista.

V areálu jsou umístěna různá umělecká díla, ať jsou to dřevořezby, obrazy, plastiky a nebo fresky snesené z blízkého kostela. Jedna z chodeb slouží jako depozitář alegorických soch M.Brauna, kterým interiér svědčí lépe než doupovské větry ve Valči. V průčelí chodby je pak socha Nanebevzetí hraběte Šporka, který si ji ojednal aby okouzlil potenciální nevěstu. Asi neměla smysl pro humor, nepovedlo se. V budově konventu jsme si prohlédli také pracovnu a knihovnu rodu Windischgraetzů.

V klášteře mají i restauraci a nevypadá špatně. To jsme ale zjistili až po konzumaci u benzínky...

Milovníci nedávné historie jistě ocení ŘOPík, který je pár set metrů od kláštera, u silnice na Plzeň.

---

Tolik něco z historie a teď slíbené obrázky .....

U těchto tří se vám při kliknutí na obrázek ukáží v původní velikosti

Tak, a to je z dnešního výletu do Kladrub vše .... zítra se naposledy vrátíme do Litomyšle.

A pak, no to nevím. Tedy myslím že bych mohla něco nafotit, protože jedem sobotu

do Prahy na výstavu Titanic a já ještě zůstanu až do středy na chatě, ale nevím jestli

budu mít možnost přidávat fotky protože místo klasického noťasu sebou beru jen tablet

který mám půjčený od dcery a tam si nesem jistá jak to bude za prvé s netem a za druhé

z fotkama, který budu mít v aparátu, jestli mi je schroustá.