03 dubna 2016

Čtvrté kolo a třetí vyhlášení vítěze ....




Nějak se zapojuji do jiných věcí a zapomínám na své
povinnosti tady. A jednou z nich je i vyhlášení vítěze třetího kola sakrálek.
Poprvé v soutěži a hned první místo, tak tomu říkám paráda!
Ostatně on si to ten příspěvek opravdu zasloužil, protože byl
krásně a obsažně zpracovaný. Není také divu, když jeho autorkou je

SIGNORAA
a její příspěvek o kostele
(5 hlasů)
a na druhém místě to je
MARIJAKES
(3 hlasy)

Moc gratuluju a doufám že to nebyl od vítězky poslední příspěvek.


A já vám chci dnes představit další z kostelů ze zdejšího okolí
a to poutním kostelem Narození Panny Marie na Mariánské Hoře u Dolní Čermné.
Původně začal výlet, kde vznikly fotky všech kostelů a kaplí
které zde představuji, návštěvou rozhledny Marijánka. Jenže pak mi manžel
řekl že se tam nachází i poutní místo s kostelem a bylo jasno. Doplním si sakrálky
a udělám si strejčka na dobu, která nebude výletům příznivá.


Tak se podíváme nejdřív slovně co o tomto místu říká internet:


K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj.
Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem).
Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela.
V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty.



Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu. Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany.
O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem.

V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon "Panna Maria Královna Míru" o váze 141 kg.
V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.

A ještě zbytek obrázků kostela. Byla zrovna pouť a tak se prostě
nedalo vyhnout tomu aby na záběrech nebylo hafo lidí.



















02 dubna 2016

Haló, kdo je tam? Tady je Partička! ...



Od ledna, respektive od prosince nám uteklo
o chlup již pár nadmíru příjemných kulturních akcí.
V únoru to byl koncert Ondřeje Havelky, ten byl vyprodaný během
jednoho dne, v březnu to byly lístky na Smetanovu Litomyšl a vystoupení
skupiny Čechomor, Lenky Dusilové a České filharmonie v Proměnách
a jen málo stačilo a i na včerejší akci ž jsme je nedostali. Naštěstí se tak
nestalo a tak jsme včera se synem dorazili opravdu tip top na čas.
Myslím že určitě jste už v televizi tuhle partičku zaregistrovali,
čtveřice dosti nesourodých členů, divadelní, filmový a televizní režisér,
herec a moderátor Ondřej Sokol, člen Dejvického divadla Igor Chmela
a dvojice bavičů a herců Michala Suchánka a Richarda Genzera
řízených slovenským režisérem Danielem Danglem. Jde o čistě
improvizační představení postavené na daných tématech od
diváků které se stanou scénářem různých her.
A tady hluboce smekám před všemi účastníky, protože vystřihnout nejmíň
půlhodinovou improvizaci, která bude mít hlavu a patu na něco co si vymyslí diváci,
bez jakékoli přípravy, to opravdu chce hodně vyvinutý smysl pro humor.
A že se divák baví od vstupu herců na jeviště až do jejich odchodu je
jasné. A jak správně poznamenal Daniel Dengl, některá slovní spojení
napadající Geňu se pomalu stávají mezi lidmi stejně oblíbená jako slovní hříčky
pánů Smoljaka a Svěráka nebo Šimka a Grosmanna.
Partička jede v televizi od 18. května 2011 s malou přestávkou
až dodnes, a k tomu ještě jezdí po republice. Za tu hodinu a půl si
smíchem prodloužíte život o hodně, to vám tedy garantuju a hlavně
doporučuji si zajít před představením na záchod nebo by mohlo dojít
k určité nehodě. Mrkající Včerejší dvojpředstavení bylo dokonale vyprodané,
což ukazuje na velký zájem o tuhle partičku a překvapilo mne, že oproti
mému očekávání mezi diváky nebyli jen ti mladí, ale i spousty těch dříve narozených,
což je mi velmi sympatické, protože humor je kořením života, a tahle Partička
vám ho okoření věru v míře více než velké. Pro ty, kdo tuhle partu neznají
a chtěli by někdy zjistit o co jde, běží na tv Prima každý týden v pondělí večer
po seriálu Přístav.


Rozhodovala jsem se jestli vzít nebo ne foťák. Nakonec jsem od toho upustila
a zkoušela fotit na telefon. Ještě jsem fotky nestáhla, ale zběžně prohlédla,
a spoustu vymazala, protože byly rozmazané. Smíchem prostě ten telefon
neudržíte ....

01 dubna 2016

Někdy si tak říkám ....




....... že někde v hloubi mé hlavy, pod nánosem
nulového sebevědomí a nedůvěry ve svou osobu a
vlastní šikovnost, stejně tvrdě spí génius, který se občas
probudí, něco vytvoří a pak zas na dlouhou dobu usne. Kupříkladu
teď, když se nějak probral k vědomí a doneslo se k němu že jsou od
března povinné reflexní prvky v určených lokalitách, mi vňuknul nápad
spojit příjemné s užitečným. Vytvořit něco ze stuh tak, aby to bylo nejen hezké
ale také i praktické. A tak jsem ho poslechla, vyhrabala materiál
a začala tvořit reflexní kytičky které se dají použít na kabelky, batohy, kočárky,
ale i na sponky, a mají tu vlastnost že za dne jsou vidět díky signální
barvě stuh a ve tmě zas po nasvícení svítí díky použitému
reflexnímu materiálu který je na bezpečnostních vestách
či mají ho našitý hasiči, záchránáři a jiní na oblecích.
Takže vznikly kytičky které v sobě kombinují ozdobu i povinnost ....

Čísílek si moc nevšímejte, je to dělané pro moje prodejní stránky, tak aby
to bylo hned jasné kdo co chce, stejně tak i vodoznaku, protože na netu se fákt
děsně krade .... vcelku mne potěšilo, že je i občas zájem. Jen do Třebíče (Hani,
možná je tam potkáš ) jich už jde 12















A ještě jeden, tentokrát tulipánový košíček. Kupodivu
ten mi zůstal doma na stole, protože jsem ho nestihla poslat do Repech na
jarní setkání blogerek - šikulek jako ten krokusový. A proč kupodivu? No, protože
jsem se obávala že ho začnou likvidovat kočky stejně tak jako každou kytku
která se tam objeví. Jenže nějakým záhadným způsobem pro ně neexistuje ....



Teď už se zas ten génius uložil k zimnímu spánku, uškobrcán tím vším
vymýšlením a já zase uškobrcána rehabilitacemi, prací na zahradě a začátkem
letní pracovní sezóny, kdy mi k penzionu ještě navíc přibyli dva dny v týdnu kdy
točím v hospodě. No uf, je to tedy nezvyk.....


29 března 2016

Jarní pastorále .....



Tak co se týče jarního bujení a kvetení,
tak tam rozhodně slepotou netrpím. Naopak. S nadšením denně
kontroluju a zjišťuju, co už dalšího zas kvete nebo se chystá kvést
a případně i zakoupím něco nového dalšího co se mi hodí na
zrekonstruovaný záhon. Dnes to byl pieris s červenými květy a panašovanými listy
a nádherná tmavě rudá růže. Jestli to je ta odrůda, kterou mám na mysli
tak nejen že nádherně vypadá, ale i úžasně voní. A na všechno
používám staré sklo, které dodá ještě větší šmrnc foceným květům .....









Bílý koniklec je také nedávná akvizice, jeden z těch minuloročních
mi Bak uchcal, a tak jsem zakoupila bílý, který už vloni nikde nebyl.
Zasadila jsem ho o něco víc stranou tak doufám že vydrží. Jeden z
loňských se chystá na kvetení, tak potřebuju vědět který to vlastně
musím ještě dokoupit. Zatím jsou k mání tak snad to trefím že nebudou
dva stejné ......

28 března 2016

Rozloučení se zámkem ....



Poslední částí výstavy květinových aranžmá
byla prezentace žáků zahradnické školy v arkádách a
výklencích na chodbách. Šlo hlavně o práce z vrbového nebo
březového proutí plus jeden krásný nápad z bodláků zvaných štětka lesní.
Takže ještě poslední pohled n práci šikovných rukou a
se zámkem a městem se prozatím definitivně
rozloučíme .....


Jeden z posledních detailů kamélie která byla na chodbě


Aranžmá z kutlochu pro služku. Byl to takový přílepek mezi toaletním pokojem a jezdeckým salonkem.



A teď malá hádanka. Uhádnete k čemu sloužila ona
ryba na zdi? Není úplně komplet, jedna a vlastně nejdůležitější věc tam chybí,
ale myslím že by jste to mohli uhádnout i tak Mrkající



A tady už se dostáváme k pracem zdejších mladých zahradníčků ....
Jejich práce byly inspirovány karnevalem.



I když tahle houpačka se tomu trochu vymyká


Ale šaškovská čepice zas atmosféru navazuje .....


...... stejně jako maska ....


...... a vějíř.


A teď ten slibovaný výtvor z bodláků