Haló, kdo je tam? Tady je Partička! ...

Od ledna, respektive od prosince nám uteklo

o chlup již pár nadmíru příjemných kulturních akcí.

V únoru to byl koncert Ondřeje Havelky, ten byl vyprodaný během

jednoho dne, v březnu to byly lístky na Smetanovu Litomyšl a vystoupení

skupiny Čechomor, Lenky Dusilové a České filharmonie v Proměnách

a jen málo stačilo a i na včerejší akci ž jsme je nedostali. Naštěstí se tak

nestalo a tak jsme včera se synem dorazili opravdu tip top na čas.

Myslím že určitě jste už v televizi tuhle partičku zaregistrovali,

čtveřice dosti nesourodých členů, divadelní, filmový a televizní režisér,

herec a moderátor Ondřej Sokol, člen Dejvického divadla Igor Chmela

a dvojice bavičů a herců Michala Suchánka a Richarda Genzera

řízených slovenským režisérem Danielem Danglem. Jde o čistě

improvizační představení postavené na daných tématech od

diváků které se stanou scénářem různých her.

A tady hluboce smekám před všemi účastníky, protože vystřihnout nejmíň

půlhodinovou improvizaci, která bude mít hlavu a patu na něco co si vymyslí diváci,

bez jakékoli přípravy, to opravdu chce hodně vyvinutý smysl pro humor.

A že se divák baví od vstupu herců na jeviště až do jejich odchodu je

jasné. A jak správně poznamenal Daniel Dengl, některá slovní spojení

napadající Geňu se pomalu stávají mezi lidmi stejně oblíbená jako slovní hříčky

pánů Smoljaka a Svěráka nebo Šimka a Grosmanna.

Partička jede v televizi od 18. května 2011 s malou přestávkou

až dodnes, a k tomu ještě jezdí po republice. Za tu hodinu a půl si

smíchem prodloužíte život o hodně, to vám tedy garantuju a hlavně

doporučuji si zajít před představením na záchod nebo by mohlo dojít

k určité nehodě. Včerejší dvojpředstavení bylo dokonale vyprodané,

což ukazuje na velký zájem o tuhle partičku a překvapilo mne, že oproti

mému očekávání mezi diváky nebyli jen ti mladí, ale i spousty těch dříve narozených,

což je mi velmi sympatické, protože humor je kořením života, a tahle Partička

vám ho okoření věru v míře více než velké. Pro ty, kdo tuhle partu neznají

a chtěli by někdy zjistit o co jde, běží na tv Prima každý týden v pondělí večer

po seriálu Přístav.

Rozhodovala jsem se jestli vzít nebo ne foťák. Nakonec jsem od toho upustila

a zkoušela fotit na telefon. Ještě jsem fotky nestáhla, ale zběžně prohlédla,

a spoustu vymazala, protože byly rozmazané. Smíchem prostě ten telefon

neudržíte ....

Někdy si tak říkám ....

....... že někde v hloubi mé hlavy, pod nánosem

nulového sebevědomí a nedůvěry ve svou osobu a

vlastní šikovnost, stejně tvrdě spí génius, který se občas

probudí, něco vytvoří a pak zas na dlouhou dobu usne. Kupříkladu

teď, když se nějak probral k vědomí a doneslo se k němu že jsou od

března povinné reflexní prvky v určených lokalitách, mi vňuknul nápad

spojit příjemné s užitečným. Vytvořit něco ze stuh tak, aby to bylo nejen hezké

ale také i praktické. A tak jsem ho poslechla, vyhrabala materiál

a začala tvořit reflexní kytičky které se dají použít na kabelky, batohy, kočárky,

ale i na sponky, a mají tu vlastnost že za dne jsou vidět díky signální

barvě stuh a ve tmě zas po nasvícení svítí díky použitému

reflexnímu materiálu který je na bezpečnostních vestách

či mají ho našitý hasiči, záchránáři a jiní na oblecích.

Takže vznikly kytičky které v sobě kombinují ozdobu i povinnost ....

Čísílek si moc nevšímejte, je to dělané pro moje prodejní stránky, tak aby

to bylo hned jasné kdo co chce, stejně tak i vodoznaku, protože na netu se fákt

děsně krade .... vcelku mne potěšilo, že je i občas zájem. Jen do Třebíče (Hani,

možná je tam potkáš ) jich už jde 12

A ještě jeden, tentokrát tulipánový košíček. Kupodivu

ten mi zůstal doma na stole, protože jsem ho nestihla poslat do Repech na

jarní setkání blogerek - šikulek jako ten krokusový. A proč kupodivu? No, protože

jsem se obávala že ho začnou likvidovat kočky stejně tak jako každou kytku

která se tam objeví. Jenže nějakým záhadným způsobem pro ně neexistuje ....

Teď už se zas ten génius uložil k zimnímu spánku, uškobrcán tím vším

vymýšlením a já zase uškobrcána rehabilitacemi, prací na zahradě a začátkem

letní pracovní sezóny, kdy mi k penzionu ještě navíc přibyli dva dny v týdnu kdy

točím v hospodě. No uf, je to tedy nezvyk.....

Jarní pastorále .....

Tak co se týče jarního bujení a kvetení,

tak tam rozhodně slepotou netrpím. Naopak. S nadšením denně

kontroluju a zjišťuju, co už dalšího zas kvete nebo se chystá kvést

a případně i zakoupím něco nového dalšího co se mi hodí na

zrekonstruovaný záhon. Dnes to byl pieris s červenými květy a panašovanými listy

a nádherná tmavě rudá růže. Jestli to je ta odrůda, kterou mám na mysli

tak nejen že nádherně vypadá, ale i úžasně voní. A na všechno

používám staré sklo, které dodá ještě větší šmrnc foceným květům .....

Bílý koniklec je také nedávná akvizice, jeden z těch minuloročních

mi Bak uchcal, a tak jsem zakoupila bílý, který už vloni nikde nebyl.

Zasadila jsem ho o něco víc stranou tak doufám že vydrží. Jeden z

loňských se chystá na kvetení, tak potřebuju vědět který to vlastně

musím ještě dokoupit. Zatím jsou k mání tak snad to trefím že nebudou

dva stejné ......

Rozloučení se zámkem ....

Poslední částí výstavy květinových aranžmá

byla prezentace žáků zahradnické školy v arkádách a

výklencích na chodbách. Šlo hlavně o práce z vrbového nebo

březového proutí plus jeden krásný nápad z bodláků zvaných štětka lesní.

Takže ještě poslední pohled n práci šikovných rukou a

se zámkem a městem se prozatím definitivně

rozloučíme .....

---

Jeden z posledních detailů kamélie která byla na chodbě

Aranžmá z kutlochu pro služku. Byl to takový přílepek mezi toaletním pokojem a jezdeckým salonkem.

A teď malá hádanka. Uhádnete k čemu sloužila ona

ryba na zdi? Není úplně komplet, jedna a vlastně nejdůležitější věc tam chybí,

ale myslím že by jste to mohli uhádnout i tak

A tady už se dostáváme k pracem zdejších mladých zahradníčků ....

Jejich práce byly inspirovány karnevalem.

I když tahle houpačka se tomu trochu vymyká

Ale šaškovská čepice zas atmosféru navazuje .....

...... stejně jako maska ....

...... a vějíř.

A teď ten slibovaný výtvor z bodláků

Jezdecký salonek ....

Tuším, že tady se asi opravdu nedalo zmýlit

v zaměření pokoje. Velké obrazy na stěnách nenechají

nikoho na pochybách že jsme v jezdeckém pokoji. Dokonce i s ukázkou

jezdeckého oděvu. A taky zde asi bylo to největší aranžmá z celé výstavy.

Možná proto, že to byl i poslední pokoj z tohoto prohlídkového okruhu

a závěr výstavy. Doufám, že jsem vás nezahltila moc zážitky kulturními

i vjemy barevnými a děkuji že jste prohlídku absolvovali se mnou

bez odmlouvání......

---

Všimli jste si někdy, jak se změnila vizáž zvířat a jejich

ztvárnění během staletí? Nevím jestli to tak bylo viděním

malířů, nebo vážně třeba ty koně vypadali tak, s odpuštěním, blbě?

Nejmarkantnější jsou asi ty rozdíly když se dívá člověk na staré obrazy

kde jsou psi. V některých by člověk ani nepoznal o jaké plemeno se jedná.

Tam bych i pochopila to, že se standardy během staletí měnily, přikřižování

jiných plemen k dosažení určitých požadovaných vlastností je normální. Ale

jak správně podotkla dcera, ty koně jsou nějaký mrzáci, ne?

To u kytek si myslím je jedno. Když se člověk podívá na starý obraz, nebo na realitu,

svojí krásu si uchovaly v běhu času stejnou