Šplouchnutí dvanácté .... co jsem nikdy, spíš čím jsem nikdy nefotila

Poslední zašplouchání mi dalo asi nejvíc práce na vymýšlení a přemýšlení.

Pak mi ale Mike trochu napověděl a tak jsem nakonec vymyslela jak

se ho zhostit. Ono je to téma - protimluv. Protože když si řeknu

co jsem nikdy nevyfotila, dá se o tom povídat do aleluja, a

popravdě jsem si říkala že to pojmu spíš jako okecaný

téma spíž než nafocený, ale jakmile něco vyfotím

už to je vyfocené a nedá se o tom mluvit jako

že to vyfocené není! Prostě fotka existuje

a přes to vlak nejede .....

Před časem mne inspirovaly na fotoklubu

krásný fotky Martina Sourala k tomu, abych si i já

pořídila redukci na svýho Nikouše a pokusila se naučit

fotit starým sklem, v tomto případě starým objektivem Helios 44-m

z manželova Zenitu. Je to pro mne nové focení, protože to je de facto

pevné sklo, ostří jen tak do zhruba dvou metrů a i na blízko to moc neostří.

Navíc nemám redukci s přenosem dat a tak musím ostřit i clonit manuálně

i na foťáku používat manuální režim. A tak sem díky tomu tohle poslední šplouchnutí

pobrala spíš na téma Čím jsem nikdy nefotila. Bojuji právě zatím s tím ostřením.

Venku to ani tak problém není, ale doma jo. Tam mám všechno rozmazané až hrůza.

Ale co se mi na něm hodně líbí je to, že minimálně zkresluje barvy ......

---

Úplně první fotka tímhle objektivem

Karafiát měl opravdu tu samou barvu jako na fotce. Popravdě když

fotím seťákem tak musím barvy dost často upravovat a stejně

jsou dost zkreslené. Tak buď je chyba ve mě nebo .....

Ale je tu už vidět too čem jsem mluvila, že musím vychytat

i ostření tam kde je míň světla

Na téhle fotce to je ještě markantnější. kocoury jsem sice v hledáčku

viděla krásně ostré, leč výsledek je takovýhle ....

Že to má svůj důvod ve světle je vidět na téhle fotce, jelikož je v akváriu

víc světla ostření se podařilo líp .....

Za to venku to je o něčem úplně jiném ....

A to není poslední novinka v mém vybavení. K narozeninám jsem

si za pomoci rodiny které jsem navrhla, že pokud nevědí co mi ke kulatinám koupit

pořídila první teleobjektiv ale i s možností fotit makro 1:2.

Je to Tamron AF 70-300 f/4,0 -5,6 Di LD Macro. Zatím ho nemám doma, je u kamaráda v Brně

protože jsem ho kupovala, stejně jak foťák, v brněnském Megapixelu a on byl

tak laskavý že mi ho tam vyzvedl. Ale během týdne bych ho měla mít

i fyzicky takže už se moc těším na focení s ním. Ještě jsou k němu UV a polarizační

filtr a neoprénové pouzdro.

Smutný týden .....

...... je tento pomalu končící pro britskou

hudební ale i divadelní a filmovou kulturu. A nejen pro ní. Během něj

odešly dvě velké hvězdy které přesáhly svým uměním hranice nejen své země

ale i kontinentu a staly se mezinárodně uznávanými star. Je s podivem, že obě ve

stejném věku na stejnou nemoc a krátce po tom co vydaly nové CD nebo uvedli

nový film či spolupráci na něm.

V pondělí svět obletěla zpráva o úmrtí zpěváka

DAVIDA ROBERTA JONESE kterého ale všichni znali pod jménem DAVID BOWIE.

Své jméno si tak změnil aby nebyl zaměňován s jiným Jonesem a to Davy

ze skupiny Monkees. Narodil se 8.1. 47 v Brixtonu kde svou hudební kariéru

začal jako saxofonista ve školní kapele. Při jedné školní rvačce si poranil oko

a po operaci mu trvale zůstala poškozená zornice. Oči dvou barev se od té doby

staly jeho hlavním poznávacím znamením.Po škole se živil jako výtvarník (stejně jako

i druhá zesnulá hvězda) Jeho profesionální začátky nebyly zrovna oslnivé

už proto že byl velký experimentátor a nic mu nebylo cizí.

Proslul svými stylizacemi do různých postav (Greta Garbo při turné po USA) nebo

muže z hvězd Ziggy Stardust.

Bowie byl i jedním ze zakladatelů glam rocku, ale

jeho rozsah byl od alternativního rocku, experimentálního rocku, art rocku po

pop, soul a dance - pop. Spolupracoval jako producent s Lou Reedem,

natočil duety a písně s Iggy Popem, Tinou Turner, s Patem Methenym, Mikem Jaggerem

nebo se skupinou QUEEN.

David Bowie a 70.léta a další proměna

A jeho nezaměnitelné oči

Zahrál si i v několika filmech a i k některým napsal hudbu. Byl to stejný hudební

chameleon jako byl druhý zesnulý chameleon herecký. Rozepisovat se víc o jeho úspěších,

hudbě by dalo na hodně dlouhý článek, kdo si chce o něm všem přečíst stačí zajít na net.

V den svých 69. narozenin vydal svou nejnovější ale bohužel už navždy poslední desku BLACKSTAR.

Dva dny na to 10.1. 2016 umírá. Jeho posledním přáním byla tichá kremace jen v kruhu rodiny.

Přestože písničky Davida Bowieho mne provázely mými postpubertálními a následnými

krásnými lety, jeho odchod mne nazasáhl tolik jako smrt druhé osobnosti a to

ALANA SIDNEYHO PATRICKA RICKMANA.

I on podlehl ve stejném věku stejné nemoci jako David Bowie.

Možná proto, že díky článku o něm v prvním Kukátku,jsem posledních

pár týdnů trávila ve společnosti filmů tohoto charismatického herce.

I on pracoval nejdřív jako výtvarník a jeho start nebyl také zrovna moc úspěšný.

A i on byl dokonalý profesionál a herecký chameleon. Dokázal v jedné roli

předvést celou škálu emocí a poloh kterými vládl. Jeho herecký rejstřík

byl velmi bohatý a spousty filmů dokázal pozvednout svým hereckým výkonem

natolik že hned nezapadly v zapomnění. Víc než film miloval ale divadlo, a

kvůli divadelní karéře odmítl spousty filmových rolí. Ale i tak se navždy

zapsal do myslí filmových diváků. A to hlavně rolí profesora Severuse Snapea

z filmové ságy Harry Potter. O to smutnější na jeho odchodu je, že při

loňské návštěvě Prahy jako hosta na Febiofestu kam přivezl představit

svůj poslední (bohužel) režisérský počin a to film Králova zahradnice,

nevypadal vůbec nemocně a hýřil dobrou náladou a sáhodlouhými

plány do budoucna. A o to překvapivější byla zpráva o jeho smrti....

Vloni dotočil film sHelen Mirren který bude mít letos premiéru

a namluvil jednu z postav v dalším zpracování Alenky v říši divů.

Jako herce jsem ho představila v Kukátku č.1.

A moje osobní recenze na ty filmy které jsou dostupné a které

jsem viděla jsou zde, zde, zde, zde a zde. O některých (třeba

Parfém: příběh vraha a Sweeney Todt holič s Fleet Street) jsem psala

už dřív. Pokusím se ještě podívat na jiných úložištích jestli tam nenajdu

zbylé filmy o které jsem měla zájem protože ty které jsem viděla byly zlomek

z rozsáhlé filmografie. Jeho zvláštní, lehce ironický a vědoucí úsměv který

dokázal ale přejít velmi rychle v milý a upřimný smích a jeho všeříkající

protočení očí bude filmovým

fanouškům, ale myslím že hlavně fanynkám, protože co si budem povídat

jako chlap byl stále velmi přitažlivý, hodně chybět .....

Skvělý rozhovor z pořadu Na plovárně najdete zde

Ach jo ....

..... předevčírem to byl David Bowie a dneska,

ve stejném věku a na stejnou nemoc, můj velký oblíbenec a herec kterému patřilo první

Kukátko.

Alan Rickman .....

To nám ten rok pěkně začíná....

Duchové .....

Bobešovi lítánky .....

Sobotní přírodu jste viděli, a dneska se

zas představí v hlavní roli Bobeš. Bavilo ho to hodně,

ale vadila mu šusťákovka kterou jsem mu pro jistotu dala.

Sníh byl mokrý a nechtěla jsem riskovat že by se na něm

začaly dělat sněhový koule jako vždycky a aby díky tomu neprochladnul.

Snažil se jí tedy vžemožně zbavit, jenže nakonec zjistil že to stejně nejde.

Teď mám ovšem obavy, jestli jsem ho moc nepřetáhla, protože

v noci prý zase třikrát blinknul. Takhle to vždycky u něj začíná.

Pomalu, jen tu a tam v noci, pak to je občas i ve dne a nakonec končí na kapačce. Máme

tu vyfasovaný prášky pro případ že by se něco objevilo,

tak jsem mu je začala raději dávat. Nechci se ani

moc k němu lísat abych ho nenakazila a tak

se držím raději nahoře v pokoji, i když chudák

nějak moc nechápe a pořád se za mnou táhne jak stín.

---

Sobotní .....

V sobotu jsem se dokopala k tomu, abych vzala Bobeše a foťák

a vyrazila na zkušební procházku. Říkala jsem si, že zatím Bobeš zvládá

přibírat ale nemá moc pohybu, tak by to chtělo zkusit vyrazit i dál než jen na zahradu.

Jestli už je z nejhoršího venku poznám podle toho, že si venku ani jednou

při běhání neblikne.

Počasí nebylo sice nic moc, ale ještě se trochu držela ranní jinovatka na stromech

a travách i pár centi sněhu na zemi a tak se dalo nafotit i něco, co vzdáleně

připomíná že je leden a tudíž i zimní období. Co bylo zajímavé, jak rychle ale

se měnila teplota. Když jsem dorazila asi po pěti minutách na

cestu po které jsem měla v plánu jít, bylo všude na travách

jinovatka. Ale po dalších asi pěti minutách kdy jsme se vyškrábli

na horní cestu a pár výcvacích už nebylo po jinovatce ani

stopa a na větvích ji vystřídaly kapky. Zmizela doslova jak

pára nad hrncem ..... Bobeš si to užil, při návratu si

i chvíli polítal se stejně prdlou borderkou, a

blinknul si jen v noci a to ještě asi proto,že

se nalemcal vody. Dokonce i jabko který

stačil manželovi sežrat před nosem

krásně prošlo a druhý den i vyšlo

bez toho že by mu někde

zůstalo v dělalo zle ...

---

Jako obvykle jsem se soustředila spíš na detaily než na krajinu. Byla mlha a

nanicovaté nehezko takže nebylo pořádně co fotit.

Krajka z ledu bylo první co mi padlo do oka.

Na trnkách se držela na trnech jinovatka po zamlženém brzkém

mrazivém ránu. Ale jen po pár minut a pár obrázcích které jsem ve stráni udělala

Stejně tak na travách a sušinách....

..... lístcích šípkové růže .....

...... a zbytcích po nosácích na javorech

Jenže po pár metrech a minutách už po í nebylo ani památky a vystřídaly jí

kapky

Plody kaliny svítí všude z keřů do dálky a jsou v době nouze

potravou pro ptáky. Jelikož zatím měli ještě spoustu jiných laskomin,

jsou povětšinou nedotčené

Staré bezinky při cestě poskytují spousty zajímavých detailů .....

Tolik příroda. Dneska jsem zas skončila už potřetí za pslední tři měsíce v posteli z virózou

a je mi děsně. Snažím se vždycky alespoň jeden dva dny být zalezlá a vyležet to abych mohla dál

trochu fungovat. Tudíž do sebe leju jeden hrnek čaje za druhým a cpu se panadolem co to jen jde.

Vír ....

Ještě trochu tepla .....

Prosvítání ......

A jedeme další ročník! ....

Jak jsem vám vloni slíbila (tedy uteklo to šíleně rychle)

i letos pojedou zas sakrálky. Jen jsem si nějak neuvědomila že už je vlastně

leden a že je tedy nejvyšší čas vyhlásit začátek prvního kola....

Pravidla zůstávají stejná, tedy od 1 v měsíci do 25tého se posílají

příspěvky na můj mejl (Vaclava.C@seznam.cz) a od 25tého do konce

měsíce se hlasuje. Stejně tak zůstávají i kategorie.

Drobné stavby, kaple a kostely. Jen ikonka je pro letošek jiná.

To je myslím k připomenutí vše a tak tu je

za mne první příspěvek. A jelikož jsem si nafocovala v předstihu

kde jsem co viděla tak se rozhodně zatím nedočkáte kostelů

v zimním hávu. Spíš fotek plných sluníčka.....

KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

V KYTÍNĚ.

Původní kostel byl gotický, postavený v roce 1321. V roce 1352 přibyla i fara.

V roce 1674 byl barokně přestavěn a v roce 1866 proběhla první oprava při které

přibyla průčelní věž a kostel byl rozšířen, v letech

za I. světové války prošel dosti zásadní opravou a poslední proběhla v roce 1992.

Za kostelem je víc jak 500 let uctívaná studánka se které se pořádaly i procesí.

Hřbitov kolem kostela byl zrušen před 150 lety.

O vsi Kytín je první písemná zmínka z roku 1321, ale ves i kostel jsou starší.

Jan Lucemburský jej povýšil na městečko a jeho syn Karel IV. ho zakoupil

do královské držby.

Tak, tolik internet a já dodávám že Kytín je malebná víska v údolí mezi brdskými

hřbety, jejíž okolí je známé jako houbařský ráj. Patřil i k místům kde kvetl za první republiky

tramping, kousek nad ním je jedna z nejstarších trampských hospod na Brdech.

Ale mimo trampů sem také hodně jezdili skauti. Dnes je rájem chatařů a

chalupářů. Až do své smrti v loňském roce zde žil i herec Pavel Landovský.

Jelikož je kostel přístupný krásně ze všech stran nafotila jsem hodně fotek a

tak jsem udělala pár koláží.

U hřbitovní zdi stojí ohromný jasan, který jsem původně nafotila do

stromové soutěže, ale nakoec už na něj nedošlo tak jsem ho zakomponovala

k fotkám kostela, ke kterému vlastně nerozlučně patří

Kříž na hřbitově, nedaleko zázračné studánky

Tímto se definitivně uzavřela moje letní výprava do Kytína a já se

už těším na vaše příspěvky do 1. kola ....