Sobotní .....

V sobotu jsem se dokopala k tomu, abych vzala Bobeše a foťák

a vyrazila na zkušební procházku. Říkala jsem si, že zatím Bobeš zvládá

přibírat ale nemá moc pohybu, tak by to chtělo zkusit vyrazit i dál než jen na zahradu.

Jestli už je z nejhoršího venku poznám podle toho, že si venku ani jednou

při běhání neblikne.

Počasí nebylo sice nic moc, ale ještě se trochu držela ranní jinovatka na stromech

a travách i pár centi sněhu na zemi a tak se dalo nafotit i něco, co vzdáleně

připomíná že je leden a tudíž i zimní období. Co bylo zajímavé, jak rychle ale

se měnila teplota. Když jsem dorazila asi po pěti minutách na

cestu po které jsem měla v plánu jít, bylo všude na travách

jinovatka. Ale po dalších asi pěti minutách kdy jsme se vyškrábli

na horní cestu a pár výcvacích už nebylo po jinovatce ani

stopa a na větvích ji vystřídaly kapky. Zmizela doslova jak

pára nad hrncem ..... Bobeš si to užil, při návratu si

i chvíli polítal se stejně prdlou borderkou, a

blinknul si jen v noci a to ještě asi proto,že

se nalemcal vody. Dokonce i jabko který

stačil manželovi sežrat před nosem

krásně prošlo a druhý den i vyšlo

bez toho že by mu někde

zůstalo v dělalo zle ...

---

Jako obvykle jsem se soustředila spíš na detaily než na krajinu. Byla mlha a

nanicovaté nehezko takže nebylo pořádně co fotit.

Krajka z ledu bylo první co mi padlo do oka.

Na trnkách se držela na trnech jinovatka po zamlženém brzkém

mrazivém ránu. Ale jen po pár minut a pár obrázcích které jsem ve stráni udělala

Stejně tak na travách a sušinách....

..... lístcích šípkové růže .....

...... a zbytcích po nosácích na javorech

Jenže po pár metrech a minutách už po í nebylo ani památky a vystřídaly jí

kapky

Plody kaliny svítí všude z keřů do dálky a jsou v době nouze

potravou pro ptáky. Jelikož zatím měli ještě spoustu jiných laskomin,

jsou povětšinou nedotčené

Staré bezinky při cestě poskytují spousty zajímavých detailů .....

Tolik příroda. Dneska jsem zas skončila už potřetí za pslední tři měsíce v posteli z virózou

a je mi děsně. Snažím se vždycky alespoň jeden dva dny být zalezlá a vyležet to abych mohla dál

trochu fungovat. Tudíž do sebe leju jeden hrnek čaje za druhým a cpu se panadolem co to jen jde.