Další pohádka? Ovšem parádní! .....

Vyfasovala jsem zpátky do pokoje televizi, kterou

si sebou vzala dcera do nového bydlení, ovšem stala se nemilá věc, že jim odešel

nějaký kontakt a oni nemohli připojit playstation ani dývka což se ukázalo jako

ohromný průšvih, neboť můj nevlastní vnouček obdržel právě playstation k vánocům.

Takže ježíšek musel naježit i novou televizi. A ta původní skončila u mne.

Já nemusím mít nutně televizi v ložnici, klidně se budu dívat v obýváku, ale

zase své pohodlí to má, to přiznávám .....

A to jsem ocenila zvlášť včera, když jsem zjistila že na ČT art dávají muzikálovou

lahůdku, jakou stoprocentně Fantom opery (The Phantom of the Opera)

Andrewa Lloyd - Webera je. Navíc šlo o představení z roku 2011

v Royal Albert Hall k 25. výročí prvního uvedení tohoto muzikálu.

Muzikál měl premiéru 9.10.1986 v Královském divadle v Londýně, kde se hraje

dodnes. Je to druhý nejdéle hraný muzikál na světě, jedničkou jsou Bídníci.

Dva roky po premiéře v Londýně byl uveden na Brodwayi a i tam patří

mezi nejdéle doposud hrané dílo. Dodnes láme divácké rekordy po celém světě

a myslím že není žádné větší město kde by nebyl alespoň jednou uveden.

V Čechách byla jeho premiéra v září loňského roku a v roce 2004 se dočkal

i filmové podoby. Což je výzva a hned si ho dneska stáhnu abych se podívala

i na tuhle jeho podobu.

Děj knihy Gastona Lerouxe je vlastně také takovou pohádkou

pro dospělé, nechybí tu dobro ani zlo, láska i nenávist a nakonec

i snad dobrý konec. Málokdo asi ví, že kniha má i druhý díl který

se odehrává v New Yorku ale věhlasu svého předchůdce nikdy nedosáhl.

Děj je vcelku známý ale myslím že za připomenutí stojí.

V Opeře se zkouší nové dílo a hlavní primadona La Carlotta odmítne v

atmosféře divných událostí zpívat. Učitelka baletu madame Giro přivede

mladou sboristku Christinu Daaé o které ví, že je žačkou tajemného

Fantoma kterému učarovala svým zjevem i talentem a on jí učí, sám nepoznán

zpívat. I přes protesty ředitelů nakonec premiéru Christina odzpívá s

ohromným úspěchem a Fantom si usmyslí že z ní udělá primadonu místo La Carlotty.

Nejen on je ale uchvácen krásou Christiny. Dalším mužem je vikomt Raoul de Chagny,

který v ní poznává svou malou dětskou lásku. City které k němu Christine projeví

však vzedmou vlnu nenávisti ve Fantomovi který se snaží Christine připoutat

k sobě. Ta ač miluje jeho hlas a zpěv nikdy neviděla jeho znetvořenou tvář,

kvůli níž žije sám v podzemí Opery a nenávidí všechny lidi protože se od

nic dočkával vždy jen posměchu, nenávisti a opovržení. Při první návštěvě

Christiny v jeho podzemním světě mu sundá masku a když uvidí jeho znetvoření

zprvu se lekne, ale pak ho začne litovat a obdivuje i nadále jeho hudbu.

A jelikož se jedná opravdu o pohádku, vše nakonec dobře dopadne jak

pro Christinu tak pro Raoula, jen Fantom dál zůstává sám ve svém temném

a tajemném operním podsvětí .....

Hudba Andrewa Lloyd - Webera je krásná záležitost a role Christin byla

psaná pro jeho tehdejší ženu Sarah Brigthman. Ta také hrála roli v prvním

období muzikálu. Toto představení z roku 2011 je zajímavé tím že se v závěru

na jevišti objeví původní obsazení souboru a právě Sarah a představitelé

Fantoma kteří se za těch 25 let vystřídali v této roli zazpívají ústřední melodii

tohoto muzikálu. A když spustí musím říct že se mi kroutili až palce na nohou

a ježili všechny chlupy jak je to úžasný zážitek.....

Tady je pár nejznámějších melodií z tohoto muzikálu, ovšem v provedeních z jiných

let, protože z tohoto představení jsou k mání jen kratičké ukázky.

---

Titulní melodie The Phantom of the Opera a další ukázky jsou z filmového zpracování

z roku 2004.

Árie Fantoma Music of the Night

Krásný duet Raoula a Christin na střeše Opery

Co mne zaujalo, je ohromnost Albert Hall, ale toho už jsem si všimla u koncertu

Pink Floyd v roce 2007. A proto mne, při sledování tohoto muzikálu překvapilo

to, že se hraje v Goja music. Nedokážu si moc představit jak se tam vměstnala

ta ohromná výprava a scéna na které se muzikál hraje v Londýně.

A jako bonus vkládám závěr představení o kterém jsem psala aby jste si mohli

udělat obrázek o nádherné atmosféře která v Albert Hall vládla. Film i toto představení

je možné si stáhnout na ulož.to. Myslím si, že to stojí za to!

Opožděně ...

..... protože jak sami víte, nebyla jsem chvíli v nějaké náladě jak psací tak fotící

a tak mi tu zůstalo pár obrázků které jsem měla z cesty do Litomyšle a

pár kaktusových květů které se ukázaly dost nečekaně v nečekanou dobu .....

Protože jsem čekala že se dostanu k focení ve vánočním městě, jako

vždy jsem táhla foťák. Jenže, v kavárně kam jsme chtěly s dcerou jít bylo

plno až po strop takže se změnil program a šly jsme rovnou k dceři na

kávu a tvořit vánoční dekorace, což byl hlavní plán dne .....

A z celého dne mám jen pár záběrů krajiny z autobusu.

---

Fotila jsem v půlce prosince, ale jak vidíte, klidně bych mohla říct že jsem fotila v březnu

Už delší dobu mám v plánu nechat se na tenhle kopec vytáhnout autobusem a pobýt si tu

a v klidu fotit. Myslím že tu je i co. Nejhezčí ovšem to tu je na podzim, když se zbarví

buky kterých je tu přesila.

Ale z jinovatkého (vyjímečně) dne tu mám pár obrázků ....

A teď ty slibované květy. Fylokaktus si ze mě dělal srandu během celého roku.

Normálně mi rozkvétá když ho po zimě dám ven tak kolem půlky května. Letos mi kvetl

jedním květem už v lednu na půdě. Venku si střihnul druhý květ v srpnu, a takhle nádherně mi rozkvetl

na půdě v půli prosince. Takže jsem silně zvědavá jak se zachová na jaře kdy by správně měl kvést.

Ale i některý z vánočních kaktusů je tak nedočkavý že rozkvete už v listopadu.

Ty zbylé si to nechali opravdu teď na vánoce ....

Tak, a to bychom měli resty a příště už zas něco časově víc aktuálního ....

Vánočně pohádkově, nebo pohádkové vánoce?

Na FB, kde se pohybuje i něco málo blogerů, jsem narazila

na výzvu Le fille Ash, abychom napsali o tom jaký je náš vztah k

pohádkám a podělili jsme se o něj s ní i druhými. Pro člověka jako já,

který pohádky od doby kdy se začaly kupit naše podnikatelské problémy

přestal mít rád jelikož každý kdo někdy podnikal nebo podniká, ví že to tedy

rozhodně není žádná pohádka je to docela boj. Ale jelikož to Ash pojednala

tak, že nejde jen o pohádky, ale i o vánoční filmy tak tam už se docela chytám.

Ale abych se s pohádkami úplně nerozkmotřila, je pár takových které jsem

ochotná zkouknout občas, některé víc a některé si nenechám nikdy ujít.

Vím že u nás vzniká každý rok několik filmových pohádek a jedna která

je určená speciálně pro vysílání na Štědrý den.

Z těch které to byly v posledních

deseti letech se mi líbí Anděl Páně. Jelikož jako dítě máte na pohádky jiná

měřítka než jako dospělý, většinu jich dnes posuzuji podle hereckých výkonů.

A zrovna v téhle pohádce jsou excelentní výkony Ivana Trojana v roli

anděla Petronela a Jiřího Dvořáka jako čerta Uriáše. A patří k těm

které jsem občas schopná zkouknout. A navíc Jiří Strach začíná s natáčením

pokračování. Uvidíme jak se s tím popasuje.

K těm na které se dívám častěji

patří Svěrákův a Smyczkův Lotrando a Zubejda. Právě pro tu krásnou

Svěrákovu poetiku. A propó, když už je řeč o Zdenku Svěrákovi, včera jsem se

nechala zlákat další jeho pohádkou kterou vytvořil ve dvojici se synem Janem.

Tři bratři. A můj pocit z ní je dost rozpačitý. Jasně, chápu, je to

film cílený hlavně na dětského diváka, ale to byl Lotrando taky, jenže

ten se dá sledovat i v dospělém věku. Tak co mi tady vadí?

Herecké výkony hlavních představitelů? I když musím říct že

Oldřich Kaiser v roli ironického otce nebo Jiří Lábus jako stařena z mokřin

jsou výborní. Vojta Dyk už v jiné pohádce dokázal že taky dokáže

zahrát i nesympatickou postavu, Tomáš Klus ve Staré bambitce taky

vystřihnul dobrý herecký výkon, ale nevím proč tady jim nejsem schopná

nějak přijít na chuť. I v tomto filmu se prosazuje určitá poetika Cimrmanů

nejen v replikách ale i v textech písní které jsou zas pěknou ukázkou tvorby

Jaroslava Uhlíře. Jenže ...... je tu prostě něco co mi jasně dává signál,

že tahle pohádka nebude patřit k těm na které se podívám opakovaně.

Ovšem ta poslední o které bude řeč, S čerty nejsou žerty, je pro mne

prostě moje TOP vánoční pohádka. A tu si stejně jako kdysi Pyšnou princeznu

nenechám nikdy ujít v jakékoli repríze, tudíž i v té každoroční letní.

Ta pohádka má kouzlo, švih, ucelený příběh, humor a hlavně opět

skvělé herecké výkony. Trio Vladimír Dlouhý, Karel Heřmánek a Ondřej Vetchý

následováno dvojicí Preiss- Nárožný prostě nikdy neomrzí. Ta pohádka má

totiž, alespoň pro mne, nádech filmů jako byl Fanfán Tulipán nebo Černý tulipán.

A nemalou měrou právě díky nádherným očím Vladimíra Dlouhého a jeho naprosto

odzbrojujícímu úsměvu který ženy dostává do kolen. Takže dnešní večer je jasno

na co se budu dívat .....

Přiznávám že se mi spíš víc líbí zahraniční pohádky. Ať už animáci (Madagaskary, Ledové

království) nebo i hrané. To byla třeba včerejší Kouzelná chůva Nanny McPhee. Na tu jsem

se dívala už několikrát. A právě přes tuhle pohádku se dostávám k vánočním filmům, což jsou

co si budeme povídat, pohádky pro dospělé. Tady u mne jednoznačně vede Láska nebeská.

Jistě, slaďák až na půdu, ale jsou v něm scény které člověka vždycky dostanou.

Ať je to skvělá taneční kreace Hugha Granta v roli premiéra a její naprosto praktické

ukončení, balení dárku který kupuje Alan Rickman pro svou případnou milenku kde zase

v roli prodavače exceluje Rowan Atkinson a naprosto cítíte jak nervozitu a strach A.R.

aby nebyl přistižen či přímo orgastickou vášeň pro zabalení dárku R.A. Nebo etuda

Emmy Thompson v okamžiku kdy zjistí že ten dárek který našla v manželově kapse

nebyl určená jí a ona dostane "jen" cd s oblíbenou zpěvačkou, o vzájemných promluvách

dvou lidí kteří neznají jazyk toho druhého nemluvě. No a samozřejmě herecké výkony.

Tady jsou tak naprosto skvělé že jen to by udrželo tenhle film nad hladinou .....

Ale abych byla patriot tak poslední můj film, který patří k mým TOP vánočním ale nejen

jim, je Podskalského Noc na Karlštejně. I tady platí to co v případě Lásky nebeské.

Výborné dialogy částečně přebrané z Vrchlického předlohy, svižnost filmu,

naprosto geniální Svobodova hudba a opět a zas vynikající herecké výkony.

Zdá se vám že ve výčtu chybí pohádka století Tři oříšky pro Popelku, nebo Troškova

pohádková díla, případně spousty dalších nejnovějších, nových ale i těch starších až

po prastaré jako Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou či Mrazík? No tady

už prostě platí že čeho je moc, toho je příliš a když se něco přejí, chce si to dát půst......

Když už je taková netradiční zima .....

První, druhé, třetí a nevím kolikáté já ....

Jsem trochu na rozpacích jestli mám své já jen

druhé, nebo jestli náhodou nemám ještě další. Nějak se

kolem mne všechno za ten můj víc jak padesátiletý život tak schumelilo,

že se ze mne stal člověk pesimistický, a nesebevědomý. Takže logicky mé druhé

já by mělo být jiskrně sebevědomé, optimistické ..... Někdy se snaží trochu prosadit,

ale to první ho hned krotí a zahání zas do nejhlubších hlubin mého bytí. Nechce se

nechat o svou nadvládu za nic na světě připravit. Dále mé jedno já, to hlavní,

nikdy nebylo romantické, to pro něj jako pro věcné já bylo zbytečné.

Nějaká romantika, k čemu to je? Ale další já si s romantikou tyká.

Snaží se z toho věcného udělat pozdního romantika. A občas

se mu to nadmíru daří. Dokonce tak, že se to věcné již

několikráte rozáchalo nad některými věcmi.

Nad přírodou, nad krásou architektury,

nad krásou koní .....

Mé první já neumí konstruktivně řešit spory, neumí v pravou

chvíli říct to co by mělo, povětšinou se okamžitě rozbrečí a tím taky

veškeré řešení sporů končí. Moje už několikáté já ale pro změnu moc dobře ví co

mělo říct, jak to říct, má argumentů plnou virtuální pusu a briskně odpovídá na všechny

výtky. Jen pořád nějak neumí tohle všechno naučit to pravé já. A mám dojem,

že už se o to ani nesnaží, zjistíc že to stejně nějak ani nemá cenu ....

Po dnešním kontrolním odběru krve u Bobího ale má to

optimistické já žně. Všechno se ukázalo oproti minulým

téměř neměřitelným hodnotám naprosto O.K.

takže by jsme měli mít už doma definitivně

zdravého psa. No, až na ten neléčitelný jícen.....

Dát tak do kupy všechny tyhle mé já, bylo by to mé pravé naprosto ideální člověk.

Jenže nebylo by to pak nuda?

A jelikož mělo moje pesimistické já nyní navrch, a k němu se přidalo i to líné

(kolikáté už?) omlouvám se všem, že letos jsem vám neposlala přání osobně

a tak vám všem co ke mě chodíte na blog i těm kdo jste na FB

patří tohle blogové .....

Svíčkové nokturno .....

Přiznávám, že pokud si chci něco fotit,

tak nechodím nijak daleko. Držím se doma, hlavně kvůli

Bobešovi aby měl pravidelný přísun jídla a tekutin protože

už naštěstí! se dost zlepšuje. Nechci být zatím přehnaně optimistická

a beru ty změny k lepšímu s rezervou, nicméně vidět a znát jsou opravdu

hodně. Když mi FB připomněl co bylo touhle dobou vloni, tak jsme na tom

byli naprosto stejně. Jen s tím rozdílem že nám zcela bez zjevného důvodu

přestal chodit. I když tentokrát to nebylo kupodivu tak drastické jak loni,

výsledek byl o dost horší. Dokonce ani vet si nebyl jistý jestli to vůbec

tentokrát Bobeš vydrží. Dokonce mi dnes přiznal, že měl pochyby, a

to velké, jestli Bobeš vůbec přežije páteční noc co zůstal v

ordinaci na kapačkách, a že zřejmě jednu chvíli upadl

na pár minut do kómatu. Jenže zvládl brouček

a začíná zas ožívat .....

---

Dneska to je o naději a svátečním zázraku jedinečného světla

které umí jen svíčky .....

Tak trochu vodně .....

..... jsou laděné následující snímky.

Tak počasí v poslední době ani jiné není.

Deštivé a šedé. Navíc ani moje nálada není zrovna růžová,

a tak jsem zvolila i minimálně barev .....

I když tady spíš ta voda vypadá jak dým ....

Tmavomodrý svět ....

Nechce se mi vůbec nic ....

Nemám na nic vůbec náladu, ani na psaní článků, ani

na focení, ani na tvoření. Ostatně to jsem zavřela všechno do

boxu a krabic a definitivně pro letošek nebo vůbec pro další doby

s ním skončila. Nějak jsem vyčerpala tu radost z tvoření a přestalo mě to úplně bavit.

A jsem zas vystrašená co bude s Bobím, opět se u něj dostavila ataka

jeho zdravotních problémů které trvají přesně rok a během tří dnů je z něj chodící

kostra potažená kůží. A nejhorší je, že zas tak moc nezvrací. Jen je pořádně zahleněný.

Něco od nás opět pochytil a zrálo to v něm, až jsme se zas dopracovali k tomu

že nejí, jen chce pít což ovšem hned zas vyhodí. Zítra se uvidí jestli nebude váhový úbytek

protože to by už zas musel zůstat na kapačkách. Strašně pomalu se mu váha vrací,

ale stačí tři dny s minimem příjmu jídla a maso na něm úplně roztaje. Ještě že je zas přerostlej

v srsti, protože by vypadal jak když ho týráme! Bojím se aby každý další

problém ho neoslaboval víc a víc. Už teď má zřejmě

oslabenou imunitu a proto každé naše virózy odnáší takhle.

Jsem nevyspalá, otrávená a vyšťavená. Nežiju momentálně ani v ideálním světě

a už vůbec ne v ideální pohodě ....

Na procházce s Matesem ....

Sobota - neděle byla zas jednou hlídacím dvojdnem

kdy jsme tu měli svého čtyřnohého a chlupatého "vnoučka".

A protože zas není Bobešovi moc ejchuchů a Mates ho neustále

vyzýval ke hrám, na které ovšem Bobeš zas tak moc náladu neměl,

vzala jsem dorostence aby si svojí energii vybil venku. Samozřejmě

za velkého ohlasu a tartasu kterým dával najevo svou spokojenost.

Tedy, on je tak trochu zvláštní. Ani necekne, ale svoje nadšení dává

najevo mohutným poskakováním, kousáním do bundy a vodítka,

tanečků kolem dokola a tím že poshazuje díky tomu všechno co je

kolem něj ........

---

Snažila jsem se opět využívat dalších rad ohledně časů při focení

zvířat a ostrosti fotek .....

...... ale fotit tenhle věčne rejdící pytel blech je tedy dost na palici ....

Jinovatka s barvou .....

Barevnější část pátečních fotek

vznikla tady u nás v Rybníku a je to z výzdoby

zdejšího penzionu. A přímo se nabízela k focení.

Jednou to zas aspoň trochu vzdáleně připomělo,

že je už skorem půlka rosince a astronomická zima.

Tak alespoň něco co zapadá do adventního času .....

---

Ojíněně, méně barevně ......

Včerejší ráno bylo už při pohledu z okna pěkně brrrrrr.

Jinovatka všude a na všem, a prosvítající sluníčko slibovalo krásný den.

Měla jsem cestu do města, tentokrát zdravotní. Pro nové brýle a na

rentgen ze zády. No a jelikož jsem se dala zlákat jednou blogerkou na FB

abych se přidala k jejímu fotoadventu,to jest každý den jedna fotka tak

jsem samozřejmě měla v kabelce i foťák.

I ve městě byla jinovatka v menším či větším množství a tak jsem

foťák tahala z kabelky co chvíli ..... ale nejvíc fotek jsem udělala

před příjezdem autobusu, kterým sem se vracela.

Podle focených objektů se mi fotečky krásně rozdělily na ty míň

a víc barevné. Takže dneska ty méně barevné .....

---

Takhle krásně to svítilo na zahradu

Zapomenuté kuličky na psím víně se krásně ježily krystaly jinovatky

Terminál autobusového nádraží má výsadbu založenou na různých

druzích ozdobných trav. Na těch jsem se vyřádila dost a dost .....

Ale i drobnokvěté růžičky spolu s třezalkou kalíškatou tu mají

svá místa

A příště si dáme tradiční vánoční barevnosti ......