20 března 2015

Čekají nás generace bezcitných zmetků ?......


Nechtěla bych skončit jako naše babičky které neustále
naše pubertální životy "otravovaly" slovy : " To za našich mladých let nebývalo ....."
Jenže .... Nikdo z nás nebyl žádný svatoušek v době kdy s námi mlátila puberta
o zeď. Dělali jsme kraviny, ale neubližovali. Lidem, zvířatům, přírodě .
Tak našli se vyjímky, ale těch bylo opravdu málo. Samozřejmě že v našich
pracičkách tu a tam skončila nějaká ta kedlubna, jahody, okurky či kytky ze sousedovic
zahrádek, ale vždycky jsme to dělali tak aby po nás zbylo co nejmíň stop.
Nikdy jsme tak nikomu nezničili celou zahradu jen tak z plezíru. Slušně i když
s určitými siláckými řečmi jsme v tramvaji pouštěli sednout starší, ale nikdy nám
nepřišlo na mysl je okrást, zmlátit, zabít. I když nás sebevíc štvali. Nesnášeli jsme některé
své učitele nebo spolužáky ale svůj odpor k nim jsme vyjadřovali způsoby podstatně jemnějšími
než je zmlácení do bezvědomí nebo naražení odpadkového koše učiteli na hlavu.
My se spokojili s napínáčky na židlích a posměšnými básničkami v sešitech.
A hlavně! Když jsme byli přichyceni při činu sklapli jsme perka a omluvili se,
případně nás k omluvě donutili rodiče určitými způsoby, keré se dneska považují
za týrání. Nebyli jsme už za frajery a neoháněli se slovy nýbrž jsme zkroušeně svou vinu přiznali a přijali spravedlivý trest.
A odporovat či dokonce urážet policajty? No tak to by jsme pěkně narazili!

Dnešní generace puberťáků i těch o něco starších jsou bezcitní zmetkové, kteří se vyžívají
v napadání a týrání slabých a nemohoucích, necítí žádnou vinu, ohánějí se právníky a lidskými
právy která oni sami beztrestně porušují. Jejich drzost nezná mezí. Tak si říkám kde se stala chyba.
Stala a to ve zhlédnutí v západních demokraciích, z kterých jsme ovšem přebrali jen několik
věcí a zrovna ne těch správných. Ano, bít děti už je trestné, neříkám že se musejí mlátit hlava nehlava,
ale dobře a v pravý čas umístěná facka dokáže hodně. Snažíme se z dětí vychovávat individuality, ale čím.
Tím že jim cpeme peníze plnými hrstmi ale nedokážeme jim vysvětlit že za peníze se nedá koupit dobré
vychování, nedokážeme jim vysvětlit že je třeba mít úctu ke stáří, že týrat zvířata slabší jen tak pro
radost a získání pochybné slávy u ostatních není vůbec nic záslužného. Zklamali jsme na celé
čáře ve výchově a škola to už moc nenapraví. Individualita není v tom že budu popírat pravidla
a zákony, že budu přepadat, krást a zabíjet. A že nebudu schopen svou vinu uznat
a přijmout trest. Že se budu chovat zpupně a urážet. Že budeme popírat cenu lidského
života a budeme ho naprosto zbytečně utrácet.

Velebnosti, jdu blejt !

Bledulkový ráj potřetí .......



Letos to berou holky bledulkový docela zhurta. Nejen že začaly kvést dřív než
křivatce, což byl takový ukazatel toho že už se bude něco dít, ale pustily se do toho zase s vervou
sobě vlastní. A tak jsme se vyrazily s dcerou a jejím přítelem podívat do zdejší rezervace jak to tam
vypadá. Já už jsem tam byla počtvrté, ale jeden rok jsme to pošvihly a nebylo už nic k obdivování.
A pokaždé mi ta nádhera a množství vyrazí dech. A to musím říct že byla rozkvetlá tak třetina.
Ze země se ještě tlačilo spousty poupat a počítám že tak příští týden teprve nastane ten správný
vrchol kvetení. Jen byl problém v tom, že bylo tentokrát hodně mokro a nejen že se špatně chodilo
po rozbahněných cestičkách, ale ani válet se na mokré zemi tedy nebylo nic moc.
Pokud se ještě vydaří počasí a bude mít syn čas, mám v plánu ještě jednou se tam vrátit a
ukázat mu to, protože on je jediný z naší rodiny kdo se tam ještě nebyl podívat ....
A snad už bude i sušeji abych mohla vyzkoušet i malý stativek a další makra sezvětšovadly .




Nejdřív pár celkových pohledů na jednu setinu prostoru kde ty bledulky kvetou.
Až budou v plném květu bude ta bílá plocha ještě souvislejší ......






A jdeme na detaily
















Na začátku cesty je vrbové houští po okrajích odvodňovací strouhy a tam takováhle stará
vrba mnoha kmenů .....




Včera tu docela po ránu mrzlo a byla krásná jinovatka. A ty moje bledulky na zahradě
si takhle polehaly na bílou peřinku ..... ostatně z toho dne mám fotek víc které budou mít
svůj vlastní článeček ......


16 března 2015

Jak si (ne)zkazit vánoční představy ....


Máme tu pondělí a máme tu moje další kinocancání
na téma nominačního filmu na Českého lva.
Po poslední várce komedií, které jsou ve své podstatě dost depresivní tu je
ROMANTIKA! A to romantika jak noha. Ale to je asi tak všechno. Na film který
byl v nejužším lvím výběru dost málo. Evidentní režisérčino okouzlení
britskou romantikou Lásky nebeské se ovšem v českých reáliích nekoná.
Děj filmu jen tak líně plyne a já se už po třičtvrtěhodině začala dívat na čas který
ještě zbývá do konce ....
Sladkobolný příběh emigranta architekta Josefa / Josého (Josef Abrhám) který žije
se svou silně věřící mexickou manželkou a mexickočeskou dcerou která ovšem stále
nemůže otěhotnět. Dolores se jednoho dne dozví od faráře že na její rodině leží
prokletí toho, že její dědeček za války odvezl z Prahy sochu Jezulátka a dokud
nebude jezulátko zpět, její dcera Penelope neotěhotní. A tak se Dolores rozhodne
pro záchranou misi. José není moc nadšený protože ví že po třiceti letech návrat,
byť jen chvilkový, nebude snadný protože tu má stále nevyřešenou minulost
které se bojí. Ať už je to jeho kamarád Ruda (Václav Postránecký) nebo velká
láska Květa (Libuše Šafránková) od které odešel bez rozloučení ze dne na den.
Všichni odletí tedy do předvánoční Prahy protože podle Dolores je tento předštědrovečerní
čas k modlitbám u Jezulátka nejvhodnějším. Při její, popravdě dost trapné, akci
s návratem Jezulátka se seznámí náhodou s rodinou Michala (Igor Chmela), která zde objeví
v jesličkách odložené miminko a který dělá, ta náhoda, překladatele ze španělštiny.
Ten si s Josefem okamžitě padne do oka a pozve ho na Štědrý den k večeři.
Ovšem co nikdo z nich netuší je to, že Michalova matka (po celý film se vozící
s osobním šoférem v luxusní limuzíně, ale nějak jsem nevysledovala co vlastně dělá)
je Josefovou bývalou velkou láskou, na kterou stále nemůže zapomenout.
Do toho všeho se ještě zamotá noční vrátný z Finančního úřadu (Marián Roden) a jeho
ztracená a nalezená dcera, mladík mnoha povolání který učaruje Peny (Radůz Mácha)
a máme tu pelmel romantických situací. Včetně otázky jestli je Michal opravdu Josefův
syn.To vše s jedinými plusy,které ale stejně už nic nezachrání. Tím prvním je návrat na plátno
po dost dlouhé době pro Josefa Abrháma a Libuši Šafránkovou, a druhým malebné
scenérie Staré Prahy, vyjímečně jednou pocukrované sněhem.
Musím říct že Josef Abrhám s hřívou sněhobílých
vlasů a elegantím bílým plnovousem má snad ještě větší charizma než měl dřív, prostě
krásnej chlap kterej by ještě sakra stál za hřích, Libuše Šafránková ve své roztomilosti
dokáže ale i pod maskou smíchu ukázat tvrdost a možná i určitou nenávist.
A vánoční zázrak ( o který se rozhodně nepostaralo Jezulátko) v podobě
otěhotnění Peny už je tak nějak navíc.
Kdo má rád filmy tohoto tipu si určitě užije, já dám raději ale přednost originálu,
tedy stokrát profláknuté Lásce nebeské kde jsou i ty nejmíň pravděpodobné
situace o něco víc propracované ......

Přijde letos Ježíšek? (Little baby Jesus)
2013
Režie: Lenka Kny
Scénář : Karolína Dubová, Lenka Kny
Hrají : Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Václav Postránecký, Dolores Heredia, Aislinn Derbez, Igor Chmela, Danica Jurčová, Radůz Mácha, Marian Roden ......




14 března 2015

Další várka květů .....


Jak si v touze po barvách a živých květech
začnu kupovat primulky, vždycky se hned na nich cvičím. Jsou vhodným
objektem k focení protože mají povětšinou krásné barvičky. Navíc se
v nabídce květinářství začínají objevovat i krásné plnokvěté jejichž
květy spíš vypadají jak malé karafiátky. Stále ještě čekám kdy se začnou
objevovat i ty které už dva roky vídám v nabídce zásilkových obchodů
a to takové které vypadají jak růžičky. Tak snad se jich taky dočkám .....


Bílý a tmavě modrý už tady proběhl, teď čekají na to až půjdou do země.
Dalším v řadě byl tenhle růžový. Měla jsem ho v aranžmá s růžovým hyacintem
a modrým plnokvětým minizvonkem.



Po něm jsem neodolala tomuhle plnokvětému červenooranžovému. Jeho zvláštností
je vysoký stonek s vrcholovým okolíkem květů


Když jsem byla ve čtvrtek v Litomyšli u kadeřnice a bylo mi smutno, koupila jsem si do venkovních truhlíků
dvě krásné primulky. Jednu smetanovooranžovou .....



..... a druhou plnokvětou, fialkovobílou .......



Když jsem fňukala, že mi zašel velikonoční kaktus který jsem si předloni koupila v krásné oranžové
barvě, manžel mi přinesl nový. Ale v růžové, v které má všechny vánoční kaktusy. Prý měli i žlutý
(počítám že to byla ta oranžová co jsem měla, protože jaksi jako každý chla trpí na slepost vůči odstínům
a nazval jí žlutou) ale ten se mu nepozdával. I když ten bych brala ..... ale co, hlavně že si vzpoměl.




A ještě růžička. Ty jsem zas dostala k MDŽ



Tolik zatím všechny mé květy, a než rozkvete nebo si koupím něco nového asi se na chvilu
od blogu odpočinu. nevím. Musím totiž zalarmovat všechny mozkové buňky aby mi seslaly
nějaké nápady na tvoření protože potřebuju dodělat vajíčka ze zakázky. No a pak se zas
soustředit na daňové povinnosti, tudíž připravit papíry na DPH a daň z příjmu, aby se zas
ten náš nenžranej stát poměl a nám naskočily další povinnosti k placení a nervování z
toho aby na to vůbec bylo .....



12 března 2015

Když svítilo na plný pecky .....



..... tak to byla paráda. Teploučko, včelky bzundili na
rozvitých krokusech, ze země se nesla taková ta úžasná předjarní vůně
kterou kdysi vonívala voda v komoře když se nám pod lodním dnem vařila při první
plavbě po zimní přestávce Vltava.
Tu vůni občas cítím i tady, táhne buď od jezírka do kterýho se opírá slunko
nebo od řeky, když se trochu zvedne hladina, voda se převaluje a není to
ta líná sotva se pohybující lemra. A všechno se tak nějak překotně dere
z hlíny ven. Jednu chvíli jen nenápadný lístek a za pár hodin nebesky modrý květ minikosatce .....
Tenhle čas se pořád zkracuje a počasí osciluje mezi dvěmi ročními dobami. Zimou
a létem. Ne, letos vlastně ani ta zima nějak nebyla. Tedy že bych po ní
truchlila, to ani náhodou. Ale já si raději dám kousek toho vzácnýho předjaří.
A co všechno ho dělá? Tak třeba ......



..... plyšové kočičky,



kapka vody na okvětním plátku krokusu .....


..... nebo jasná oranžová jeho blizny?


A co taková žlutá. Na talovínu .....


...... nebo na první jarní orseji



Sníh připomenou už jen bílé květy bledulek čerstvě vyrašených z trávy ....


..... anebo plnokvětých sněženek (ty jsou ovšem už za plotem u sousedů)


případně po celou zimu kvetoucích sedmikrásek



Ale modrou oblohou se nedá zahanbit ani kosatec .....




Zelená se áron ......


...... a svoje listy a květy už ukazují hyacinty které jsem si koupila rychlené a po odkvětu
zasadila do země. Vloni byly jen takové malé, nanicovaté, ale letos to vypadá už na mnohem
větší květy. Modré ....


Bohatou úrodu oříšků zatím slibují rozkvetlé jehnědy. Než se do nich pak dají buď brouci nebo ořešáci


Takhle za sluníčka se i lépe snáší bolest .....


P.S. ČAS SE KRÁTÍ A TAK NEZAPOMEŇTE NA PŘÍSPĚVKY DO POSLEDNÍHO KOLA SAKRÁLEK !!!