Ledové květy .....

Na potoce jsem krom těch krajkových ledových

ozdob objevila i něco co zdálky vypadalo jak rozkvetlé květy. Když jsem přišla

blíž, zjistila jsem že to opravdu květy jsou, ale ledové. Na travách a listech rostlin

ve vodě které čněly nad hladinu vytvořil mráz ledové květy a lemy.

Jemné a něžné, jak jen květy dovedou být a je jedno jestli jsou ledové či pravé ......

---

Květ pravý a květy ledové

A víc zblízka, tady už pomohlo dobře zvětšovadlo. A nemusela jsem ani kvůli tomu lét do vody .....

Jen mi dělalo problém bez brýlí fotit přes displej. Tak jsem to spíš mačkala odhadem když mi foťák

pípnul že zaostřil .

Kostel sv. Markéty ve Vintířově .....

Tento příspěvek je druhým "hostujícím" v tomto kole a je

od Hely. Ta se tady už prezentovala kaplí Panny Marie Pomocné ve stejnojmenné obci.

Takže dávám slovo její prezentaci ....

Ve vsi Vintířov se nalézá zámecký areál sestávající se ze starého zámku, nového zámku a hospodářského

dvora . Oba zánky jsou v současnosti (rok 2014) v havarijním stavu.

Na návsi stojí barokní kostel s. Markéta z roku 1730.

Na vrchu nad Vintířovem stojí poutní kaple Panny Marie Pomocné, postavená v letech 1725 až 1727 na místě starší svatyně z roku 1649. Za Josefa II. byla kaple zrušena a následně zpustla. Obnovena byla v roce 1833, a pak po opětovném zpustnutí ve 2. polovině 20. století znovu obnovena v roce 2000.

To je vše co se ma internetu dá najít. O Vintířovské kapli jsem už psala. Obec má kolem stovky stálých obyvatel a několik chalupářů. V novém zámku bylo v polovině 20. století zemědělské učiliště s internátem. Když bylo učiliště zrušeno, nastěhovala se tam školka. Moje děti si jí ještě pamatují. Ve starém zámku kam jsme chodili často na návštěvu, bydlela moje kolegyně. Po sametové revoluci byly zámky vráceny původním šlechtickým majitelům a dnes chátrají. (Moje poznámka: Ono v našem státě se stále hází klacky pod nohy všem majitelům kteří by stáli o to něco opravit. Ať už to jsou památkáři, nebo KÚ či jiné instituce, takže bych se ani nedivila zvlášť pokud se jedná o šlechtické rody zvyklé ze zahraničí že všechno pěkně odsejpá, že je to otreávilo a od rekonstrukce upustili) Píši (Hela) to proto, že kostel, i když je zničený má větší štěstí než zámky z důvodu že patří církvi.

A ještě pár snímku z první poloviny minulého století

A tady už jsou pohledy na kostel v dnešní podobě

Starý německý pomník osazený novou pamětní deskou

Kostel zbavený varhan a oltáře, dveře vpravo je hlavní vchod, schody pod ním vedou na kůr

Pod detailem kazatelny je deska z podlahy uprostřed kostela s nečitelným nápisem

Dole klíč od vchodu pro pana faráře zapůčený dědečkem pana starosty. Je překvapivě velmi velký

I po zvětšení není nápis moc k rozluštění. Schody vlevo jdou na kazatelnu

Okrasy na potoce ......

Říkala jsem si, že po mrazivých nocích by na potoce

mohly být nějací ledouni kteří by mohli stát za vyfocení. Jenže bylo asi divně mrazivo

protože ledouni, alespoň tak jak jsem je tu fotila vloni a předloni se nějak nekonali. Bylo

po okrajích zmrzlo, to ano ale protentokrát se vytvořilo něco co vypadalo jako větvičky, či jak

to říct. A uprostřed vody kde byly kameny, byly malé kopičky jak zmrzlina. Ale co mne lákalo a

líbilo se mi, byla absolutně křišťálová voda. Vzpoměla jsem si na prázdniny na chalupě, když jsme

courali jako parta po lesích a z tak krásně křišťálových potůčků jsme pili výbornou vodu.

Ani na chvíli nás nenapadlo že by nám něco mohlo být, tak nádherná a voňavá ta voda v těch

lesích tekla. A taky že nám nikdy nic nebylo a to jsme se jí napili dost a dost.

---

A nakonec opět jedna hrátka

Skryto v ledu ....

Než se Bobeš po nocích uklidnil

a já měla zas náladu jít se jednou za slunka projít, chodila jsem jen tak

po zahradě a hledala nějaké objekty které by se daly podrobit bližšímu zkoumání

některým ze zvětšovadel. Našla jsem jeden v podobě velkého rampouchu na skimeru

u bazénu a tak jsem udělala pár zkušebních pohledů do nitra. Další už se slunečním

jiskřením jsem nafotila v pátek na procházce kdy bylo od rána nádherně slunečno a

já navíc konečně poprvé za měsíc a půl vyspaná v klidu. Takže jsem se tím sluníčkem

dala vylákat na procházku z které, mimo jiných, jsou i některé z rampouších

obrázků ....

---

Zkoušela jsem nafotit i jednotlivé vločky, ale byly "spečené" dohromady a jen kousky připomínaly ty krásné umělecké výtvory.

Zkusila jsem i napůl roztátý a zase zmrzlý sníh v květináči

Navíc jsem si zas i pohrála ....

Zajímavé jak původně dost nebarevná fotka převedením do negativu je najednou barevnější

Dneska od rána hustě sněží, ale vločky padají ve tvaru tenkých tyčinek zcela zvláštního vzhledu.